Re: Dítě a "nároky"

Klíííííd, to je úplne normální Sama mám na to několik tipů. Pokud to je něco, co fakt nejde, tak vyjádřím pochopení, že rozumím, že to chce, ale že to opravdu nejde, protože - a nabídnu opravdu seriózní důvody, zásadně si nevymýšlím. A pokud on jede svou, tak já taky opakuju do zblbnutí, ale snažím se nad to povznést a nenechat se rozčílit. Když se začne vztekat, tak ho nechám, pokud teda u toho něco neničí. Pokud ničí, připomenu mu, že pokud potřebuju vybít vztek, tak ať jde bouchat do polštáře. I dítě se musí naučit, jak uvolnit negativní emoce.
Pokud je to něco, co mít může, tak mu to dám. Proč by nemohl mít nanuk? Po snídani, případně po obědě. Jo, takhle kdyby to byl druhý nebo třetí, tak už se budu cukat, ale jinak? Proč mít kontrolu nad každým kouskem potraviny co dá do pusy, vždyť to musí být bezmoc pro něj. Pokud řešíš, že to není zdravé, udělej mu čistě ovocné domácí nanuky a může mít každý den jeden. Počasí neřeším, nanuk v kuchyni mu dám klidně i v zimě. Můj syn nanuky a zmrzlinu obecně miluje, o to víc, když je může připravit spolu se mnou. Další věc je, že moc nedoporučuju tresty za lhaní. Neodstraníš tím příčinu (tou je spíš ta bezmoc, že nemá nad svým životem kontrolu), za to mu dáš důvod začít vymýšlet důmyslnější lži. Zkus nad tím mávnout rukou, je to ještě prcek.