Re: Neumím vydejchat puberťáka

Eeko, a v tom se tedy prostě lišíme - já to, co jsem popsala, rozhodně za selhání nepovažuju.

Naopak bych za selhání považovala například to, že v této situaci bych nad tím mávla rukou a řekla si, že to nechám být (jak jsem psala, ta situace kulminovala nějaký čas)...anebo šla brečet do polštáře, že nevím, co s tím klukem dál (taky znám takové případy).
Anebo třeba mu nadala do blbců, pitomců a neschopných idiotů, jak to zase slýchám od sousedů přes ulici.
Anebo mu třeba řekla, že se neměl nikdy narodit...jak zase slyšel jeden kluk, co za mnou chodí.
Anebo mu nedala důvěru a stále ho bez ustání kontrolovala...jak se zase děje jedné šestnáctileté holčině, které není schopna maminku přesvědčit, že jí tu důvěru dát může.
Jé, těch případů bych mohla vysypat z rukávů tolik, a možná jsou všichni tyhle rodiče přesvědčeni, jak skvělí jsou, když na dítě nevztáhli ruku a jak výchovně zvládají.
Tyhle děti raději chodí za cizím člověkem, protože doma to prostě sdělit nemůžou.

Takže pro mne je tahle reakce na jedno výchovné naplácání prostě přemrštěná...důležité je, že kluk svoje jednání výrazně upravil a naše vztahy zůstaly v pořádku...a kluk je taky v pořádku. Ono nějaké noční potulování s alkoholem rozhodně nic bezpečného není. To ho chudáka raději vystavím takovéto frustraci .
Věřím, že mnozí by to řešili úplně jinak... s mnohem lepším výsledkem.

Vlastně - vzhledem k tomu, že se situace může opakovat, můžete mi poradit, budu jen ráda.