Umřel nám děda a já to řešila alkoholem

Ahoj,nečekám nějaké rady,spíš se potřebuju vypovídat. Umřel mi děda,jsou to už skoro 3 týdny. Vlastně jsme to čekali ,my všichni už dlouho.Jsou s babičkou už v hodně vysokém věku a tak se střídáme v péči o ně s maminkou a jejím bratrem.Stejně mě to zaskočilo,ale pořád to tak nějak šlo.Rozloučení proběhlo v rodině před týdnem a pak jsem se teprve nějak sesypala.Začalo se mi o něm zdát,nemůžu se zbavit pocitu něčeho nedokončeného.Byli jsme si fakt hodně blízcí,dětsví a prázdniny jsme trávili hlavně u nich.Nejvíc mě mrzí,že když ho těsně před tím odvezli do nemocnice,už jsem ho kvůli mým zdravotním problémům neviděla.Babička říká,že už byl smířenej a je mu líp. Vím,že ano,ale nějak to nemůžu nechat být.Tenhle týden jsem fakt uděla takovou blbost,že jestli mě odněkud vidí,musí si říkat,jak jsem ubohá.Měla jsem se starat o babičku.Místo,abych s ní nějak trávila čas jsem si otevřela flašku a totálně to zvorala.Dokázala jsem se v tom plácat dva dny a ještě se rozhádat s manželem a mámou.Vlastně to odnesla i dcera.Stydím se za sebe.Jasně že chybí všem.Nedokážu být v tom domě.Musím tam jezdit,babičce už toho taky moc nezbývá a potřebuje péči.Manžel mi vynadal,samozřejmě.Pořád to totiž každému připomínám,tím jak se chovám.Bojím se těch svých reakcí,nechci nikomu ubližovat.Taky se samozřejmě nemůžu litovat,život jde dál.Nějak zvlášť nepiju.Ale přijde mi ,že až tam teď budu,zas nějak selžu.
Vím,že tohle není na nějaké rady.Asi bych potřebovala slyšet,že třeba někdo zažil něco podobně nebo přibližně stejně.Musím říct,že jsem se chovala fakt hnusně a stydím se za sebe.Klidně mi to napište,potřebuju aspoň nějakou reakci.Doma se mnou momentálně skoro nikdo nemluví,tak do mě