Re: Porucha učení nebo ne?

Synovi je aktuálně 12, je v 7 třídě.
Ve druhé třídě jsem s ním byla na doporučení učitelky v poradně. Prý inteligencne v pořádku s tím, že sledovat. Neuměl totiž ještě moc číst a tak ho nediagnostikovali ... Za rok už jo - porucha učení, spíš dysortografie, ale neupřesněné. Tedy pravidla chápe leč nezvládá aplikovat. Zase ujištění, že je chytrý a dá to. Rada - čtěte doma denně vždy pět minut.... Cha cha, ten než se dokopal k pěti minutám, to trvalo půl hodiny... No nešlo to moc dobře. Vyjmenovaná slova drtil až do páté třídy, jenže mu tam hodili vidle s koncovkami podstatných jmen a pak slovesa a to už dohromady nikdy nedal. Takže dodnes pravopis je spíš "piš jak slyšíš", no samozřejmě i v angličtině (jsem lektorka kurzů, mimochodem... Nemá to vliv, ústně ok, písemně děs).
Z poradny vždy akorát doporučení na individuální přístup a přidání času. Učitelka na prvním stupni to jakž takž vnímala, ale někdy ho měla plný zuby a schytal to, jindy mu zas "přidala body" za kreslení, tělocvik a všeobecný přehled, to mu šlo.
Na druhém stupni podpora že může mít na matiku tabulky se vzorečky. To že zmatlá i plus a mínus je vedlejší.... Naštěstí má super matikáře, žen to do něj nějak dostává, nevim kudy, taky mají dost geometrie a ta mu jde. Čeština krutý, něco napsat je na dlouho a na dvojí opravu. Učitelka solí čtyřky pětky. Podporu nevím, má hodinu navíc doučování s jinou. Literatura lepší, paměť celkem má. Teď třeba plave v zeměpise, protože učitelka nepoužívá učebnici, ale vše jim pouští na "slajdech" na interaktivní tabuli. Jenže dle syna to má ve větách, ne v bodech, nestíhá to číst a ještě si dělat zápis. Tak toho má ca čtvrtinu v sešitě, něco sežene od spolužáků. Pravda úplně pečlivý není, aby si to dopsal z učebnice ho musím nutit já, neumí si míč sám dělat výpisky, takže spíš diktuju a povídám o tom (mě to tak bavilo, na základce i na střední).... Ale já fakt nejsem moc důsledná a přijdu ca v šest a pak nějakou večeři a tak, zasedneme k učení tak v osm a to už zas ani jeden z nás nemá moc morál a trpělivost. A já chci aby si už školu řídil sám. Bohužel jeho starší sestra je v tomhle schopna už od mala, sama si osefovala spoustu věcí, já jsem jen poradila co a jak a ona už to udelala. Jenže syn je jiná povaha, jedním uchem tam a druhym ven a není na něj v tomhle spoleh. A taky se vykrucuje když něco nemá a má mít, fejkuje a někdy lze. A já se tak nějak neumím přehodit na něj, řeknu jednou a předpokládám, že to udělá, nebo se jen zeptám jestli to už má a nekontroluju... U něj to ale bez detailního dohledu nejde. Když ho má, funguje, já pak polevim, on to pustí, pak jsou průšvihy a zad přitvrdim.. takový nekonečný kolotoč.