babi, angrešt. Tajuplné to možná vypadá, ale není. Na obraze je běžná scenérie. To, proč o tom nemohu víc psát, souvisí jednak s aktivitami a osobností malířky a jednak s tím, co nechápe susu. Zkusím vysvětlit. Dejme tomu, že budu bydlet hodně let na selském statku, který bude zařízen styl Provance. Tak pak, když si koupím/postavím/dostanu, to je fuk, vilu Tugendhat, nebo jiný dům od Miese Van der Rohe
,(miluju Farnsworth house, tak když se na něj podívate, třeba mě lépe pochopíte
)..tak si tam nedám proutěné koše a džbánky ze statku. Já tedy určitě ne. Takže i když nemám nouzi o prostor, některé věci už tu nechci.
babi, minigalerie je dobrý nápad!
Rose, tobě nezbývá, než koupit nový obraz teď, aby sis zvykla... protože pravda, dvě takové těžké ztráty naráz jsou náraz
. Já mám období, kdy se nedovedu rozloučit se starým hrncem, v kterém jsem dělala dětem kuře na paprice a obrečím ho. To abyste si nemyslely, že jsem nějaká nelida..
Černobílé fotky rodiny na zdi máme, řekla jsem sama tehdy u fotografa, co přesně chci, tehdy se ještě více stylizovalo. No a jsou úžasný. Nemám koláž, ty nemám ráda, ale pověšené jednotlivě, jsou přirozené, i se záchvaty smíchu.
Mariko, vážím si tvého úsilí popsat, jak to vnímáš. Bez ironie. Já si ale tohle opravdu nedovedu představit. Ubrus nemohu srovnávat s obrazem. Nehledě na to, že jak opakovaně píšu, obraz je velký. Takže střídat, ten "náš" strkat při návštěvě za skříň? Fakt je to pro mě v rovině grotesky.