Občas se anděl za někoho převleče

Zaparkovala jsem před kanceláří a jdu do práce. Teď. Venku je nádherně, svítí sluníčko. Po chodníku jde starší paní s pejskem.

A říká mi: "Vy máte teda ale nádherné auto." Já - děkuju. Ona "Opravdu je moc krásné. To je Vaše? ... A taková jste mladá a krásná. Bůh Vás má ráda. A takovou krásnou úrodu. Bůh Vás má opravdu rád." (otevřela jsem kufr, abych si vyndala tašku plnou spisů, kterou vezu do práce, a mám tam dva průhledné kýblíky plné švestek, které jsem před hodinou doma natrhala a z práce je povezu tchýni, aby si s nimi "pohrála".

A šla dál.

A mě to došlo - mám tchýni - tudíž i muže a dítě, jsem fakt (ještě furt) mladá a (svým způsobem pořád ještě) krásná, všichni jsme zdraví, mám krásné auto, dům se zahradou, kde se letos urodilo, mám práci (do které teda musím i v sobotu, ale zase to vydělá...). Vlastně to tak opravdu asi je, že mě má Bůh rád. A všechno to fňukání a naříkání nad vším možným, které posledních pár měsíců dost často pronáším, je asi fakt zaměřování se na ne úplně podstatné věci. Myslím, že prostě poslal anděla, aby mi to připomněl.

----------------------------------------------------------

Jedna dospívající holka mi nedávno vyprávěla, že kdesi stála s mladší sestrou, která si rozbila koleno, byly tam samy, nevěděla pořádně, co dělat. Objevila se paní, která jim pomohla, koleno ošetřila a na útěchu vytáhla z kabelky lízátka - a zrovna takové, která ona má úplně nejradši. (přednášku na téma, že od cizích lidí si nic nebereme, jsem si odpustila. Je jasné, že by jim pomohla asi jakákoli žena, která by šla kolem, i já, ale určitě bych v kabelce neměla "rezervní"lízátka a už tuplem by byla náhoda jako blázen, aby to byly zrovna ty nejoblíbenější...)


Tak krásný víkendový prosluněný den přeju všem a úsměv na tvář, protože občas je zřejmě potřeba, aby nám někdo připomněl, co všechno máme.

A co Vaše setkání s andělem?