Jak ven ze vztahu s milencem?

Holky, ahoj,

už dlouho se odhodlávám sem napsat. Ale přestože si říkám, že přesně vím, co mám dělat a nepotřebuji si nechat radit, tak vám konečně píšu. Jsem zaseklá a nevím, jak z toho ven, tak vás prosím o pomoc.

Je to tajné, už 2 roky a měsíc, nemůžu o tom říci ani nejlepším kamarádkám, ani rodině, takže mi nemá kdo dát facku. A když se fackuju sama, tak je to spíš jako flagelantství. A to mi spíš přidává sílu pokračovat a já už nechci a potřebuji to slyšet od vás, někoho, komu na mě nezáleží.

Budu mluvit stručně:

- psala jsem tady před 2 lety - nevěra po 19 letech vztahu, 14 letech manželství, kamarádka a kolegyně vstoupila mezi mě a manžela - a mezi naše dvě pubertální dcery 14 a 15 let (tenkrát o 2 roky míň)

- 2 měsíce jsem se přes sebezapření a ponižování sama sebe snažila manželství zachránit, ale bylo to k ničemu

- pak jsem se dala dohromady s kamarádem (znají ho mé děti, mé kamarádky, proto je to tajné) - ze dne na den jsem na manželství zapomněla a takříkajíc se vzpamatovala - hrozně mi pomohl a zvedl mě ze dna - jsem rozvedená a manžel je už minulá kapitola, díky bohu, děti mám u sebe a v tomto směru jsem spokojená a vidím pozitiva a vidím novou budoucnost (rozvedená jsem od května...i když mě štve, že jsem zůstala na 2 puberťačky sama - toto mám ale v sobě vyřešené)

- problém je ten milenec - už přes 2 roky se scházíme 1 až 2x za týden v průměru - jen u něj, nikdy u mě doma nebyl, nikdo o něm neví, je to max na 2 hodiny, hodinku pokecáme, pak jen sex



- než to skončíme, tak je milý, zajímá se o mě a ptá se. Jakmile je po všem, odemkne dveře, zkontroluje, jestli v baráku a na ulici není nikdo, kdo by mě viděl a vypustí mě ven. Je single, nemá rodinu. Nikdy bych nikomu neudělala to, co se stalo mně. Ale je mladší, bez závazků a ještě si může založit rodinu a rozhodně nemá zájem o rozvedenou ženskou se 2 dcerami v pubertálním věku

- nikdy mi nic nepochválí, na nic se moc neptá, když nenapíšu já, tak se neozve, je fakt, že já mu nedávám moc šancí napsat první, protože jsem si zvykla mu všechno říkat, tak píšu první - já ale vím, že mě má rád a ten sex je super a nevěřím, že za 2 roky nepotkal nikoho, koho by chtěl pro život...ale on je sportovec, dost vytížený.... a za celé 2 roky nenastal den, kdy bychom si nenapsali..

Závěr:

potřebuji z toho ven...mám ho moc ráda, možná i on mě, ale 38 letý chlap to nepotřebuje 45 leté ženské po rozvodu říkat, ta za ním běhá sama a sbírá drobečky, které jí háže, já vím...

A já už nechci a každý týden mu říkám, co řeším za dilema a že to chci skončit. A on řekne jen OK. Ale já to nevydržím a za půl dne zase napíšu a pokračujeme. Pro jeho ego je to něco extra. Pro moji důstojnost mizérie. Ale já ho mám fakt ráda a jsem strašně upřímný člověk. Ve svém věku a po těch zkušenostech už nehraju žádné hry. Strašně se to ve mě pere.

Přestože ho strašně chci mít dál, tak už nechci pokračovat- Navíc vím, že pokud budu s ním, tak si nikoho nenajdu. Nejsem ten typ, co má víc chlapů a nehodlám s tím začínat.

Blbé, že?