Re: Život s puberťáky

Jako, nechci tu rozvířit vášně, a a vím, jak zní zadání, ale jelikož se doteď dostalo zkladatelce útěchy od mnohých, neodpustím si úvahu.. PROČ jim to v takové míře trpíte?? Běžný binec je jedna věc, ale hnojníky druhá. Já, jakožto dítě depresivní matky jsem vyrostla v bordelu a prostě bych tohle nesnesla. A protože jsem si i vědoma důsledků chaosu a nepořádku na psychiku, tak jsem děti cíleně, ale nenásilně vedla k pořádku. Povedlo se. Sami mi teď v dospělosti říkají, jak jim pořádek kolem nich a systém ve věcech usnadňuje život. Pozor, nemyslím sterilitu až obcesi.. Celkově jakýkoli systém/řád je pro dobrý, i pro psychiku, běžně se používá v léčbě...

..až teď mi naskočila debata o nárůstu depresí u puberťáků a vzpomněla jsem si na skvělý rozhovor. S L: Výbornou mluvil J. Praško. Letitý, zkušený psychiatr, psychoterapeut, momentálně šéf nejnovějšího a nejmodernějšího psychocentra Beroun, které se teď otevírá. V rozhovoru je mnoho podnětných myšlenek pro ty, kdo toto řeší. Hodně mě zaujala pasáž od 12minuty rozhovoru. Ale i jiné.

https://www.mujrozhlas.cz/host-lucie-vyborne/psychiatr-prasko-pohyb-snizuje-napeti-pravidelne-cviceni-je-skoro-stejne-ucinne