Re: Komunikace a povídání s puberťáky

u nás jednoznačně auto a koupelna
starší bude za pár dní 16, mladší bude 13... vozím je x krát týdně na tréninky a v autě jsou opravdu sdílné hodně. Opravdu pomáhá, pokud rodič vnímá svět dítěte, ví, kdy co má a které věci jsou třeba problematické (předmět, učitel, kroužek, těžká písemka) a třeba ho podpoří nebo naopak nějaké těšítko, které se připomíná. Denně se zeptám/zajímám jaký měly den, jak se mají, nebo aspoň jestli něco mám vědět. Tatínek se třeba tolik nezajímá a je to znát, že holky pak jemu tolik věcí neřeknou, protože ví, že si to stejně nezapamatuje, nebude vědět atd. Mluvíme celkově hodně. Já určitě ráda jim vyprávím i co mě se dělo i když se mi už často smějí nebo řeknou, že jsem trapná, ale už to ke mě patří a ony vědí.

Pokud holky potřebují nebo i já něco probrat chodíme si vzájemně do koupelny. Já si čistím zuby ona myje vlasy, nebo opačně a to stihneme všechno.
Jídlo naopak moc u nás netáhne. Hlavně ta starší má tendenci chodit si s jídlem do pokoje a třeba o víkendu musím společný oběd už vlastně nařídit. Navíc mají holky tendenci se u jídla často hádat, nevím proč, tak tam radši moc řešících témat ani netaháme.

Taky pomáhají takové ty chvilky jen ve dvou. Se starší třeba ráno brzy vstávám. Zbytek spí a je to už náš rituál, pak jí pak i odvezu na nádraží a to je taky čas, kdy můžeme sdílet nejen organizační věci dne. Mladší se mnou zase chodí cvičit v době kdy starší odvezeme na trénink a taky je to jen náš čas "pro holky" a můžeme si hodně říct a povyprávět.
Za sebe jsem přesvědčená, že se to dá naučit i když vím, že je hodně dětí nesdílných.