Re: Stav mysli půl roku po rozchodu

Irmi,
ten nadhled přijde časem... pro mě to setkání po těch x letech bylo velmi očistné - právě tím, že mi došlo, že jsem nebyla blbá, ale že je mu snadné nalítnout. Respektive, jak píše Rose, já si nemyslím, že on to dělá "plánovitě" a tím pádem působí velmi věrohodně. A myslím, že takové ty počáteční fáze vztahu myslí vážně - protože mu to vyhovuje a líbí se mu to - to až když nastane fáze vztahu, kde by mělo docházet ke kompromisům, tak přitlačí na pilu - protože to už mu nevyhovuje, nějak se omezovat, nebo dělat ústupky, mít nějakou zodpovědnost (za ten vztah, nebo v případě mého ex třeba zodpovědnost za to, že firma bude fungovat) nebo respektovat toho druhého, brát na něj nějaké ohledy - takže začne zvyšovat tlak a dělat dusno a zkoušet, co všechno mu projde - a když mu to neprojde, tak z toho obviní okolí.
Ona spousta těch situací je na hraně - že třeba v jiném kontextu je to naprosto nevinná hláška nebo reakce... čehož oni velmi využívají, že spousta těch situací je takových, že si ta oběť řekne "on to tak nemyslel" nebo "to mu asi ujelo" - protože u normálních lidí je to normální (že někdy něco nepromyšleného plácnou, nebo se vyjádří nějakým neobratným způsobem a FAKT to tak nemyslí).
Takže si říkám, že já mám svědomí čistý, já mu těch šancí dala spoustu (že jsem některé věci přecházela proto, že jsem nechtěla obvinit nevinného) - a že to celé je jeho problém a jeho vina (že je to blb).
A vystoupila sis zavčasu (jestli tomu dobře rozumím, tak nebyla svatba, společné majetky, děti ani nic takového) a relativně bez následků... dobré to je.... a bude líp...