Re: 17. listopad, jak ho prožíváte?

To je samozřejmě někde pravda, ale určitě to není automatické.

Já jsem vesnická, baráková, periferie republiky, přitom vysokoškolák, solidně vydělávající OSVČ, dítě na soukromé škole... a už jsem to tu psala mnohokrát, i u nás je prostě naprosto normální život. Jo, do práce musím dojíždět, protože mít kancelář na vesnici je hovadina, ale to jsou vesnický lidi zvyklí.

Pohled měšťáka na venkov vždycky bude zkreslený tím, že on by tak žít nemohl, stejně jako můj pohled na život "v Prázééé", kde já bych prostě žít nemohla.

Každý má svoje.

Opravdu si nemyslím, že kdokoli z mých vesnických sousedů by toužil vyměnit svůj dům, se svojí zahradou a případně i políčkem, za "lepší" život ve městě a že by plakal, že si to nemůže dovolit. Samozřejmě, že kdyby chtěl, tak by to byl problém, protože (potisící) za cenu mého velkého domu s velkou zahradou bych měla max. lepší byt na nějakém pražském sídlišti. Ale šlo by to.

Nejsou tu vyloučené lokality (u nás), nezaměstnanost minimální, práci najde dělník i vysokoškolák. Brblání je prostě brblání.

Při mých cestách po rodinách po celé republice je ale naprosto zjevné, že skutečně existují chudé a fakticky "vyloučené" oblasti, kde je to blbý. Ale ten rozdíl není primárně město x vesnice nebo zjednodušeně řečeno Středočeský kraj x Karlovarský kraj, ale daleko detailnější... Kolikrát naopak ve vesnici u hranic se lidi mají líp, protože bez problémů jezdí pracovat do Němec, Rakous... za EUR platy a v poklidu bydlí za nízké české náklady.

Chudobu nedělá vesnice, ani kraj a kolikrát ani region. Dělá ji - nedostatečné vzdělání (drtivá většina těch, co se fakt mají blbě, mají základní vzdělání, nebo max. učňák), blbé rodinné vzory (chování vedoucí k chudobě se hodně dědí, vidím to furt, to jsou celé generace - schválně se ptávám, jak jsou na tom rodiče, sourozenci...), nezodpovědné finanční chování (tj. dluhy, sázky-hazard), nezodpovědné návyky (chlast, cigarety, prac. morálka taková, že nikde dlouho nevydržíš...) a nešťastné vztahy (i fajn holka, když otěhotní s "blbým" chlapem..., "fajn" "kámoši") a z toho všeho plynoucí jakási "neperspektiva" (pocit, že nic nemá smysl, nevymaním se z toho, bezcílnost-bezúčelnost).

Včera nový klient - mladý kluk 27 let. Oba rodiče mu během posledních 5 let umřeli, zdědil celkem slušný peníz (v řádu statisíců), který rozfofroval ("za co?" "za blbosti" "jaké?" "chlast, cigára...") - chodí do práce (stabilně), vydělá si solidně, bydlí v nájmu, který bez problémů zaplatí, i tak si bere internetové půjčky, něco prosází..., se sourozenci se nestýká, holka mu za to "nadávala", pak se s ním rozešla. "Proč vám ten příjem nestačí - z toho se přece dá žít... Za co to utratíte?" "Za chlast, za cigára". Ten kluk má (do pr....) potenciál (je tak o rok - dva starší než náš velký syn), jen ho to nikdo nenaučil, neukázal. Není ztracenej, do práce chodí, vydělá, nájem zaplatí, zbytek ale prostě rozfofruje, když mu dojdou peníze, vezme si na netu nějakou "klik-klik" půjčku, pár litrů... Žádný cíl, žádná představa - jen ví, že takhle už žít nechce (základ, na kterém se dá stavět). Víte, jak byl nadšenej, když jsem mu řekla, aby si z každé výplaty něco odložil (ušetřil)? On sám jen prostě jaksi nejasně tuší, že to, jak žije, není fajn, že se mu to ani samotnému nelíbí, ale prostě neumí, neví, nevidí. Jednou by z něj mohl být zodpovědný táta od rodiny. A nebo skončí blbě.

Na rozdíl od komunismu dneska nikdo nemusí žít blbě, fakt ne. Jenom je to prostě v hlavě a o tu se tu nikdo moc nestará.

Tohle není o tom, jestli je tam fabrika nebo ne - tenhle konkrétní kluk dělá ve fabrice, kterou má 10 minut pěšky od bytu. Bydlí v bytě ve vesnici do 15 minut od velkého města. Po zaplacení nájmu mu zbyde tak 16-20 000 v čistém, neživí rodinu nic. Nemá ani korunu. Když by přišel o bydlení, nemá ke komu jít, na kauci do nového bytu si nenašetří... V bytě má osobní věci a televizi (ostatní patří k nájmu). Nemá ani řidičák.

Roky přemýšlím, jestli by tohle stát mohl nějak pomoct změnit. Určitě můžou školy (a ani ty to samozřejmě moc nedělají), ale co dál?

Jakej je rozdíl mezi tímhle klukem (průměrná inteligence, učňák dokončil) a třeba mým sousedem ob dva baráky z ulice, který je na tom objektivně v podstatě úplně stejně, ale přitom má ženu, dítě, pracuje, má barák...? Jenom ta rodina, ta výchova, ten smysl, ten cíl, ty vztahy (partnerka, rodiče, brácha...).