Re: Hrozba podvýživy po těžké mrtvici

Přesně - proč by vstával - v nemocnici, kam ? Při vsí úctě, ten personál je podle mě rád, že ti pacienti leží, dají jim plínu a/nebo cévku. I když na tom bude líp, to bude courat po chodbě tam a zpátky? Sestra ho stejně zažene zpátky, protože co kdyby spadl, kdo by ho pak zvedal a ještě by se mohl zranit a měla by průšvih. Na pokoji 6-8 lidí v podobném stavu... (motivace žádná).

Doma - zvlášť, pokud bydlí v domě (se zahradou) - pojď, pomůžu ti ven - je krásné jaro, může sedět na zahrádce na slunéčku. Babička tak sedávala, než se rozchodila - sluníčko, slepičky, kočka jí skočila na klín, vnouče jí doneslo jahodu... (v nemocnici před propuštěním ležela v posteli bez hnutí). Můj praděda sedával na židli venku před domem na ulici, sousedi, co chodili kolem, se s ním zastavovali na "kus řeči" (on teda nemluvil fakticky vůbec, ale i tak ten sociální kontakt měl, oni mluvili na něj). Mrtvici máme v rodině hluboce zakořeněnou, naštěstí se to lepší, nikdo z tet a strýců 60-70 let věková hladina zatím tím neutrpěl... A jasné, že barák na vesnici je lepší, než byt ve městě, z tohoto pohledu. A taky jsme měli štěstí, že vždycky byl někdo, kdo mohl být doma a převzít tu hlavní péči.