to je super téma.
Doporučili byste mi něco lehkého na léto? opravdu optimistckého, atmosféra...ale aby to nebylo hloup a plytké.
teĎ čtu Agathu Cristie, pořád, ale cítím, že časem už toho bude moc...
líbila se mi dřív Jana Eyrová, bylo to takové klidné, atmosféra..
mám ráda Daphne du Maurier, ale třeba Hospoda Jamajka už na mě byla moc depka.
rozečtenou mám pýchu a předsudek, ale nestíhám ty dialogové přestřelky a ironii, potřebuju něco u čeho nemusím přemýšlet, a občas to chování slečen nepoberu v ironii, jak to má být, ale doslova, a říkám si pane bože... (něco jako když čtete Jak je důležité míti Filipa a občas zapomenete, že je potřeba brát to s nadhledem

, že to nemyslí tak vážně)Hrabal je faj, ale opět - styl jako když vám ADHD strýček Pepin vyhučí díru do hlavy. A teda Habal nebyl přeborník v sympatičnosti postav :)))
Ráda jsem četla i Geniální přítelkyni, to bylo hodně čtivé! nevadí mi delší ságy, když je to čtivé a hltáte další díl..jen by to nemuselo mít tak depresivní závěry pořád :))
Na léto, no..
slyšela jsem o Durrelovi, ale nevím.
nebo zůstanu u čtivé a "milé" Agathy Christie... tam je zajímavé, že ona dokáže psát tak hezky a mile, a má tak sympatické postavy, žemá člověk pocit, že čte rozhovor dvou krásných dam v parku, za zpěvu ptáčků a šustění stromů, u odpoledního čaje, jen se tam někde náhodou objeví mrtvola probodnutá nožem, ale to je přece takový detail, kterým si odpolední čaj nenecháme zkazit a elegantně se to vyřeší :D její schopnost takto podat vraždy, miluju :D