Diskuze : Hlavní : Mezilidské vztahy

myslím, že je to zápaďácký import
strašně to nesnáším, takže když někam přijdu do větší skupiny, hned na počátku zahalekám "ahoj všichni" a zamávám ručičkou, takže je jasné, že žádná objetí neočekávám
snesu objetí od některých lidí mimo rodinu, ale je to velmi úzký okruh, dost možná bych to dokázala spočítat i na prstech (rodina je ok, od mala jsem navyklá na objetí a polibek na tvář, s nejbližšími i na ústa, to snáším dobře)
někdy teda chtě nechtě dojde k mírnému násilí, kdy si druhá strana odmítne uvědomit mou osobní zónu a to mě dokáže dost rozhodit...
a teda obecně vypadá můj proxemický tanec spíš jako lov králíka než tanec můj muž se vždycky těší, až se budeme s někým seznamovat, hrozně ho prý baví, jak těm lidem uhýbám a zoufale se snažím nenechat se přitáhnout

Mně tedy objímání a olíbávání nevadí, ale je to pro mě je to tak moc spojené s korporátním životem, že se s nikým jiným snad ani nevítám. Olíbávání na obě tváře nebo objetí = porada s kolegy z jiných budov/měst/států. Korporát mě navěky poškodil ohledně jakýchkoliv projevů mezilidské blízkosti.

Ropucho, moji příbuzní z Ostravska se líbali a objímali už za mého dětství, pamatuju si, jak se mi to hnusilo. Ale je fakt, že s kamarády, natož spolužáky, jsme se neobjimali. Teď to často vidím, že se sejdou dvě puberťačky a hned se obejmou. Je to divné.

Huso, ano, moje řeč:), já to mám úplně stejně. Např. na sraz třídy po "sto" letech jsem se hodně těšila, ale na to objímání a líbání tedy nee. Podávání ruky mi nevadí vůbec.

Jsem doufala, že po Covidu se od podávání ruky upustí úplně, mně by stačilo to ťuknuti loktem