Diskuze : Záliby : Filmy

Lei, ja myslela takovy to naprostý uneseni z filmu, kdy vidis něco úplně poprvé. V ňákou tu hodinu, co uz jsem mela byt v posteli, běžel Občan Kane a ja z toho byla úplně paf. Z ty osobní katarze a statečnosti. Dnes už netuším, o čem to vlastně bylo, ale furt ho vidím. Jak tam stoji a řeční. V naší pidi televizi

Lei! Tak snad jsi dneska oloupala pomeranč Na jeho památku!

Tak jsem o tom přemýšlela, jsem o pár let mladší jak Ropu.

Asi záleželo na tom, na co a zda se na televizi dívali rodiče. RR byl oblibený herec mé maminky. Vím, že ty filmy určitě byly v TV před rokem 89, protože si vybavuji, jak maminka vždy hlásila, že v televizi budou "bačka sidy a san denskit", vždycky jsem s říkala, co je to za divná slova a skoro jsem za tím nehledala jména . Dtto Orlové práva, vždycky jsem si jako malá myslela, že by to měla být Orlí nebo orlová (dle vzoru ocelová ) práva :-D.

Podraz je zas oblíbený film mého tatínka. To jsou filmy, ke kterým si prostě náhodou sedneš, protože jdeš kolem televize, kde je zrovna dávají, a i když jsi je viděla xkrát, stejně se začneš zase dívat. Dtto Tři dny kondora nebo Vzpomínky na Afriku. Maminka mi vždycky říkala, ty loupeš pomeranče jako Redford .

A navíc ten dabing...Soukup v Bosých nohách, to si užívám.

Ale třeba Alaina Delona si z filmů nevybavuji, třebaže se na něj naši určitě taky koukali...a když jsem si prohlédla filmy, ve kterých hrál, tak jich pár znám podle názvu a viděla jsem možná dva?...takže někoho mohl Redford fakt minout, jakkoliv je to těžko k uvěření.

Koníčku, mě to "neunešeni" přišlo plíživě tak po třicítce. Milostné scény mi přišly v mládí trapné, teď už nudné, ale je to možná mojí absolutní ztrátou libida po čtyřicítce.

Když jsem chodila coby mladá do kina, tak žádné reklamy nebyly. Byl Československý filmový týdeník a pak film. Někdy jsme na týdeník nechodili, protože byl nudný a uvaděčky to strašně neměly rády, protože musely svítit baterkou, abychom našli svoje místa. Tehdy bývalo kino většinou vyprodané, aspoň na západní filmy. Náš táta chodil někdy na sovětské filmy o válce a tam se mu mockrát stalo, že se nesešlo dost diváků, takže se nepromítalo. Myslím, že muselo být minimálně 5 lidí.