Diskuze : Hlavní : Střední školy

" dějiny umění snad nejdou vykládat nudně - nebo jo?"

no očividně jsi nezažila dějiny umění s "kolegou čadilem" (takhle nám ho představila paní profesorka, chudinka netušila, že "kolega" už mu zůstane )
to byl ten nejnudnější předmět pod sluncem - myslím, že to nebavilo ani jeho... zřejmě měl úplně jiné ambice, než učit, ale holt složenky se neptají... (byl to snad spolužák michala viewegha, tak možná trochu doufal v nějakou tu "výchovu dívek v čechách"? no nedočkal se )

Už v první třídě jsem měla poznámky, že se bavím se sousedkou. Pořád jsme se bavily. Když nás chtěli rozsadit, brečely jsme.
Ale nikdy jsem nevykřikovala ani nepokřikovala.

Já bych si to "slyšet upadnout špendlík" tak moc neidealizovala. Kolik bylo natočeno nejen socialistických, ale i prvorepublikových filmů o rozjívených studentech

Já byla vždy tichá pozorovatelka, a i tak jsem se dobrovolně několikrát nechala poslat na druhém stupni v hudebce za dveře To je tak, když hudebku učí učitel ZUŠky a člen moravských zpívajících kantorů, či co to bylo za sbor. Nás hudebně hluchých tam bývalo občas fakt hodně

I na gymplu převážně holčičí třída zvládla kecat a rušit. Já teda většinu doby pročetla pod lavicí, ale taky jsem se občas zapojila.

já taky nebývala nijak hlučná... ale hned od první třídy jsem byla problémová v tom, že když se ostatní učili číst, příšerně jsem se nudila a všechno ze slabikáře jsem už uměla nazpaměť (žádná fotografická paměť, já to prostě četla tolikrát dokola, že jsem to musela umět) a když na mne došla řada, "četla" jsem a koukala u toho z okna paní učitelku to velmi rozčilovalo a přesto, že věděla, že čtu plynně, pořád po mně chtěla, abych četla ty větičky s ostatními rozčilovalo ji i to, že neslabikuju...
pak jsem přišla na to, že se dá i do školy nosit knížka a číst pod lavicí (což mi vyneslo velmi mnoho poznámek )
na sš jsem pak měla největší problém s usínáním, hlavně při hodinách dějin umění - mám dojem, že ty jsem prospala tak z 90%

Nejsem o moc mladší, ale u nás se ve škole povídalo v hodinách dost, a nebyli to jen "zlobiví" kluci.
A ano, u někoho jsme si to třeba nedovolili, ale byly hodiny, kde si učitelka "neškrtla". A když mi zakázala kreslit si, tak ztratila posledního spolupracujícího. Ostatní ji ignorovali permanentně. A to jsme byli výběrová třída, většina z nás šla na gymnázium, pár na průmku. Všichni na maturitní obory.
Na gymplu jsem já byla permanentní vyrušovač. Při matice jsem paralelně s učitelkou vykládala pomaleji chápajícím spolužačkám, a jo, učitelku to rušilo a napomínala mě, ale já prostě "musela". Poznámky jsem nedostávala, rodiče do školy nikdo nevolal. Měla jsem s učiteli většinou celkem dobrý vztah, takže jsme si to nějak vykomunikovali.
Nejhorší jsem bývala při angličtině, jak mi nešla a nebavila mě, neexistoval způsob, jak mě umlčet. Nakonec jsme s učitelem uzavřeli nepsanou dohodu, po tom, co jsem mu sdělila, že z angličtiny nehodlám maturovat, on mě přestal týrat hlasitým čtením a konverzací, a já přestala vyrušovat a v hodinách jsem si většinou četla. Písemky jsem vždy zvládla tak nějak na trojku, takže vše probíhalo ke vzájemné spokojenosti.
A to nemám ADHD, byla jsem vždy spíš "poslušný vzorňas" a na vysvědčení jsem měla většinou jedničky, na gymplu pak i dvojky, trojku jen z angličtiny a sem tam i z něčeho jiného, a to až v posledních ročnících.
A zdaleka jsem nebyla jediný ani nejhorší rušič.