Diskuze : Drbárny : Chaotičky a zmatkařky

Jsou nadherny Ja teda kolie miluju odmalicka, jenom tyhle rough, ostatni moc ne, zvlast na border mam docela averzi. Bohuzel me auti dite odmita chlupate psy, takze mam smulu, leda kratkosrstou. Ale ted jdeme do maleho plemene, takze to stejne neni aktualni a treba ta nesnasenlivost k dlouhym chlupum potomka prejde At je starsi dama co nejdele ok

Lassie, drz se Je to hrozny, uz jsem to nekolikrat zazila, opravdu soucitim Nase pesina ma 8,5 roku a posledni rok hodne zpomalila, mela vazny uraz, operaci a zanechalo to nasledky. Po Vanocich budeme mit stene, ona je tak nejak aktivnejsi a vic v pohode, kdyz ma nekoho k sobe. Ted tu mame tchynina stafforda a vyslovene si to uziva (ja uz min). Kolik je vasi juniorce? Chapu, ze ten vztah ke starsi je jiny, ono to tak byva, nekteri psi jsou proste vic special Opravdu smutne tema

Dneska se dokopavam k tomu neco upect, nic tu nemam a honi me mlsna. Mame prazdniny, pripravujeme se na Halloween, ceka nas pristi tyden par vyletu do Londyna a do jednoho z parku, pojedeme kouknout na jeleny v riji. Nejake vetsi uklizeni nepripada v uvahu, kdyz jsou deti doma.

Lassie, to mě mrzí.

Cimbur - máme obrovský koš na prádlo a dokud jsme bydleli v bytě, tak jsem ho měla ve skříni v předsíni. Na Vánoce jsem se hecla a všechno vyžehlila, do koše jsme naskládali dárky a dali je pod stromek. Tehdy pětiletá dcera si myslela, že i koš přinesl Ježíšek.

Já tady píšu o tom, co jsem udělala. Co jsem nestihla - tím se nechlubím.

Teď mě málem nakopla dcera - trénuje na karate, ukazovala mi nějaký kop. Sportovní nadání teda po mě nezdědila. Já nebyla schopná nohu tak vysoko dostat snad nikdy. A ona provede kop několikrát za sebou a ještě na mě chrlí japonské názvy.

Vy tady jedete na výkon všechny

Já jsem se snažila obrnit před zimou a splíny, ale už se v tom začínám pomalu topit. Sbírali jsme kaštany, udělali si doma šípkový sirup, nakoupili svíčky...dokonce i ty cesty do-ze školy jsou pěkný, v tom sychravém podzimu. U nás je to tedy koncert barev.
Ale stejně na mě leze smutek. Pomalu pozoruji, že mi odchází kámoška, naše kolií seniorka. Je jí 14. Ona se pořád ještě drží, vítá u branky, má velkou chuť k jídlu (leze do mísy i juniorce), ráda chodí na kratší procházky. Ale fyzicky prostě odchází. Má šedý zákal a zadní nohy jí začínají zrazovat. Na dlažbě jí to klouže a nohy jí jdou od sebe a padá zadek. Někdy se k ránu na verandě počůrá, tak jí chodím ráno pouštět ven.
Je to moje věrná přítelkyně, vůbec si neumím představit, že by tu nebyla