Federika |
|
(9.8.2009 21:58:54) Šešule, nepotřebuješ rady: vypadnput na kosmetiku apod... Jenže ono to s tím souvisí. Nemusíš přece na kosmetiku, můžeš kamkoli. Jde o to,že když ty budeš v klidu a vyrovnaná,odpočatá,nevyvede tě jen tak něco z míry...Mám tři děti, znám to,taky mi občas ujíždí nervy...Ruka ani ne, ale to je fuk. Když to přerůstá přes hlavu, musím vypadnout. A dyž to teda momentálně nejde, tak nechávám plavat domácnost, vaření, telefony,cokoli a sednu si sdítětem, ono všechno počká. A mně teda obzvlášť u hyperaktivního,nezvladatelnýho Davida pomáhala jedna věc-ale asi to je trochu ujetý...Já četla různý knížky , drama,jak unesli dítě,zabili dítě,zmrzačili dítě,dítě bylo nevyléčitelně nemocný...Děs, sama jsem si připadala blbě, ale já u toho řvala a najednou jsem tak nějak byla ráda,že můžu se svým dítětem žít tak,jak žiju,v klidu a tak... Asi blbá rada, no..Ale u mě to zabíralo...
|
Šešule |
|
(9.8.2009 22:07:48) Mě právě moc nebaví takové to intenzivní věnování se dítěti. Oba jsme nejspokojenější, když vyrazíme na výlet- nesu ho, on se rozhlíží, občas někde zastavíme a je nám dobře Nejsi sama, taky mě trochu "uklidňuje" čtení o tragédiích- vždycky si pak uvědomím, že jsem nervní kvůli blbinám a jsem víc ráda, za to, co mám.
|
Federika |
|
(9.8.2009 22:13:38) hele,mě teď napadá, já vlastně takový to "intenzívní věnování" se dítěti spíš nesnáším. Dělám to,ale většinou se k tomu přemlouvám. A když byl jen David,řešila jsem to vlastně denně tím,že jsme někam vyráželi...Teď už to nejde, kromě povinností mám mezi těma dětma moc velký věkový rozdíly. A jo,nedávno jsem tady v jedný diskuzi psala,že když je toho fakt moc amně už teda ujíždějí nervy totálně, zařvu na ně, že konec, pauza, šlus, zavírám se do vany, jinak se zblázním. Jenže to si můžu dovolit vzhledem k tomu,že nejstaršímu je jedenáct-těm dalším pět a rok- a že vím,že i když dole bude řev a tak, nějak už to ohlídá..A já se mezitím zklidním...
|
|
|
h-ana |
|
(18.11.2009 19:54:39) Asi to chce opravdu dovolenou nebo pravidelně někam chodit bez dětí, pokud manžel dovolí.Co skončilo léto, mívám fakt děsný nálady. Dřív se to střídalo, ale teď už jsem deno denně vytočená, hl. na toho staršího, kterej co se narodila Evička, tak se začal chovat jak mimino (mluva, zvuky) a neustále zlobí (poutá asi pozornost).Evička mě začla zase vyžadovat a furt musím být u ní, chovat jí a vůbec.. Dost často křičím (což zase vytáčí přítele, protože taková je jeho matka)a poslední dobou mám i záchvaty pláče..k tomu se přidal pocit, že už vůbec nic neumím a hrůza z toho, jak se budu živit(nechci být závislá na chlapovi). Třeba když jsme někde se známými, třeba i někým novým a oni povídají o svých zajímavých profesích, jak cestují atd. připadám si jak totální hňup odepsanej, co patří už jen k plotně a dětem (a to je mi 25!!) a pak jsem naštvaná na sebe a i na okolí(nepříjemná na přítele apod.) Hl. si myslim, že aby ženská byla spokojená i na MD, tak by měla umět žít svůj život - mít koníčky, kterým se bude co nejčastějí věnovat, příp. práci, která ji bude bavit..to vše já vím, ale nemám to a neumím to..Od 20 vychovávám dítě a už toho mám dost. těším se až vyrostou a budu moci "žít svůj vlastní život", který jsem vlastně moc dlouho nestačila ani žít.-) holky pevné nervy, je to někdy fakt peklo!
|
|
|