| Xantipa. | 
 |
(12.11.2010 15:33:01)
Navazuji na příspěvek o darování majetku jednomu z dětí a z toho vyplývající problémy.
Když jsem psala poslední příspěvek, napadlo mě, že vlastně ani není problém s pomocí seniorovi jako takovou, ale problém je vlastně v tom, že senior je osamocen, chybějí mu vztahy. Kamarádi nejsou, špatně se pohybují, takže nemohou cestovat za známými, špatně už navazují vztahy.
Takže senior sedí doma a nudí se a rezignuje. Zaplatit se dá pomoc v domácnosti, úklid, dovoz jídla ........ Ale jak zabezpečet komunikaci s ostatními lidmi, jak zajistit, aby ten senior byl alespoň trochu aktivní?
U nás jsou kluby důchodců, ale současní senioři /ti starší 80 a více let/ nejsou na to zvyklí, tudíž tam nechtějí.
Řešíte tento problém někdo a jak? Já jen, že návštěva na hoďku 1x týdně tento problém neřeší.
|
| kreditka | 
|
(12.11.2010 15:38:35)
No u nás je jednou do roka sraz důchodců - přivezou, odvezou, nakrmí, pobaví  Jinak babky se tu hodně navštěvují - no hold vesnice, je to na způsob Slunce seno - Keliška a spol.
|
| Xantipa. |
|
(12.11.2010 15:42:47)
No jo - jenže právě ta naše babička se z vesnice přestěhovala, v paneláku naštěstí našla 2 kamarádky, jedna už umřela dávno, druhá nedávno a je to v kopru. Začala se hrozně horšit.
A tchýně? Jak říkal manžel - ona nikdy žádný kamarádky neměla, jen byla doma - to se pak snad ani nedají navazovat v jejím věku žádný vztahy, ona nemá ani žádný koníčky, prostě nic. Děsím se, až na ni padne zimní depka
To zas bude něco.
|
| kreditka |
|
(12.11.2010 15:47:00)
Tak to už mám jedinou radu - zavčas koupit satelit s fůůůůůrou programů
|
| Xantipa. |
|
(12.11.2010 15:50:12)
To nefunguje. Někde jsem četla, že seniorům chybí oslovení a právě ta kamarádka. Potřebují nebýt mámou, babičkou, tetou a já nevím čím ještě, potřebují být Jarčou, Ivetou, Jardou - a podrbat si, zanadávat třeba a tak. No ale přece nemůžu začít říkat tchýni - Jaruš, místo babi.
Já myslím, že by potřebovali styk mezi sebou, potřebuje jich to hodně, ale oni se nemohou najít a i když se najdou, neumějí se seznámit.
|
| tinas | 
|
(12.11.2010 15:59:16)
Jo a tady u nás funguje nějaký klub seniorů a pořád něco podnikají.
|
| Xantipa. |
|
(12.11.2010 16:05:42)
Tinas - celkem je mi jasný, že kdo je aktivní v dřívějším věku, tak asi v tom bude pokračovat i ve věku seniorském. Ale kdo není? Co pak. Tchýni stačil manžel, ten umřel a evidentně někoho potřebuje. Já to opravdu chápu. Řekneš si, je to jednoduchý, má přece 2 kluky, kteří mají rodinu, tak co? Jenže to ona nechce. Ona vyloženě chce, aby ona seděla doma a někdo s ní trávil celá odpoledne. Ale to nejde a ona celkem nechce pochopit, že to nejde. Mně ani švagrový by nevadilo, že je u nás, jenže ona si představuje, že bude na návštěvě a tudíž že budeme sedět u ní, prázdně plkat, popíjet čajíček nebo kávičku. Ale to taky nejde, rodina má svůj řád. Je to prostě těžký.
Obávám se, že s našima to bude úplně stejný.
|
| breburda71 | 
|
(12.11.2010 16:11:13)
Takhle to měla právě manželova babička,přišla k nám na kafe a vykládala a já u ní seděla, protože mě jí bylo líto..pak jsme ji přestěhovali k nám, bydlela s námi 5 let, teď s odstupem to vidím jako pozitivní zkušenost, ale bylo to hoooodně náročné... babičce bylo 91 let, když zemřela.
|
|
| tinas |
|
(12.11.2010 16:13:26)
Xantipo,
mě tohle vysvětlovat nemusíš. Starala jsem se o manželovu téměř 90-ti letou babičku,kterou jsem si ze dne na den musela nastěhovat domů a přeházet tak kvůli ní v podstatě náš rodinný režim. Ta tam je nějaké soukromí. Ona chtěla v podstatě,abychom jí bavili a vytýkala nám třeba,že nechodíme 28 letech spát v osm hodin večer,že si zveme návštěvy atd. Mě zkoušela vychovávat v tom smyslu,abych jí hlásila kam jdu , s kým jdu a kdy přijdu. Fakt těžká zkouška ohněm.K tomu jsem byla těhotná později miminko a ještě druhé 3 leté dítě s ADHD. Fakt docela masakr. Navíc babička měla Alzheimra takže dala třeba dítěti do ruky nůž apod.
Nabízeli jsme jí seniorský klub,ale to ona nechtěla,ani sama nechtěla nikam chodit,takže v podstatě pořád seděla v obýváku a dívala se na mě co dělám. Když už jsem byla opravdu strašně vyčerpaná pomohla mi primářka Holmerová a vzala si babičku 1x týdně na dopoledne do jejich klubu do toho Alzhaimerovského centra. Nicméně v té době jsem rozhodně neseděla s nohama nahoře,ale prala a následně žehlením sušila babiččino prádlo a povlečení,které znečistila,ale,kterého jsem se nesměla dotknout,protože to je její. No fakt schýza. Kdyby zjistila,že jsem jí na něco sáhla,tak byl mazec.No co ti budu vyprávět asi máš fantazii.
|
| Xantipa. |
|
(12.11.2010 16:25:36)
Tinas - právě že si to umím opravdu živě představit. Obávám se, že bych se zhroutila. Ono stačilo, když byla u nás na Štědrý den od rána - s manželem jsme nechtěli, aby byla doma sama, protože přece jen, je to takový zvláštní den a nechtěli jsme, aby doma smutnila. Manžel jel s ní a dětmi na hřbitov rozsvítit svíčky, no a pak byla u nás. Už nevím, něco se řešilo, něco se podělalo /nic hroznýho, běžný věci/, s manželem jsme se dohadovali /taky nic děsnýho, prostě normálně/, my teda doma nejsme ťuťuťuňuňuňu, ale na nože fakt taky ne . A tchýně pořád - nehádejte se, když jsem tu já, vyřešte si to potom. Kruci 100x jsem jí říkala, že tohle není hádka a nic potom se řešit nebude, protože je nutný to řešit hned a ne si to tahat s sebou celý den na večer. Až v nás bouchly saze a museli jsme si to jít fakt vyříkat ven. Taky to bylo pořád - kdo volá, kam voláš, proč děláš tohle, proč tamto, proč neděláš tohle, proč děti nedělají tohle, ale tamto ne, to já bych nesnesla, mně by to vadilo......
Taky si to umíš představit Bohužel já ke spokojenosti potřebuju soukromí, kdybych tam měla stálého kibicala, rozvrátilo by to celou rodinu. Jeden den to jde vydržet, ale dýl ne. Manželův bratr takhle měl tchýni týden doma a začal spát na hotelu - že prej by ji snad zabil, že se to nedalo vydržet - kam jdeš, kdy přijdeš, co tam budeš dělat, nechoď tam, proč jsi byl na pivu, cos tam dělal, proč nemluvíš, jsi nějaký divný, v noci jsem slyšela téci vodu, proč jsi byl v koupelně ........
|
| tinas |
|
(12.11.2010 16:39:24)
JO Xantipo o těch maličkostech to právě je a o naprosté ztrátě soukromí. U nás to bylo ještě o tom,že babička špatně slyšela,takže jsme třeba s manželem o něčem mluvili spolu a ona nám vynadala,že mluvíme schválně potichu (mluvili jsme normálně) a nebo,že jsme řekli něco o ní,což vůbec nebyla pravda. Prakticky všechno se podřídilo jí a pořád to bylo málo. Mezi námi byl ob generační rozdíl. Já třeba vytáhla žehlení a ona si otočila židli,aby na mě líp viděla a po celou dobu co jsem žehlila na mě koukala jako na TV. Já už jsem pak byla fakt zralá na bohnice,ale nebylo vyhnutí,takže jsem musela zatnout zuby a vydržet to. Manžel to tehdy moc neřešil,protože ráno odešel z domova políbil maximálně babičku na čelo a vracel se večer nebo v noci,ale,když babička začala sekýrovat i jeho a viděl,co babička dokáže najednou to bylo jinak. Navíc problém s hygienou,inkontinencí atd. Fakt strašný. Po téhle zkušenosti bych právě strašně moc chtěla mít jednou možnosti si o svém konci rozhodnout sama a nezůstat dětem na krku. Jenomže by to nějak chtělo ošetřit i ten problém s tím,když propásneš tu správnou dobu,kdy ti to ještě myslí,protože pak už je ti to jedno.
|
|
|
|
|
|
| breburda71 |
|
(12.11.2010 16:04:26)
Tak ono není senior jako senior- někdo je komunikativní, někdo introvert...moje babička měla hodně dětí, a mě připadalo, že je úplně spokojená, že má aspoň k stáru trochu klid, když už i vnoučata odrostly koukala se na televizi, četla a spala.Manželova babička, která byla zvyklá docela rozkazovat a vždy se vše točilo kolem ní, tak k stáru byla docela nesnesitelná a o kamarádky jí ani tak nešlo, jen chtěla posluchače, který bude donekonečna poslouchat její historky...a protože kamarádky to měly podobně, tak to nedopadalo nijak slavně, vždycky pak nadávala, že kamarádka pořád vypravuje a ji z toho bolí hlava
|
|
| wer | 
|
(12.11.2010 17:50:05)
nauč tchýni chodit na internet
|
|
|
|
|
|
|
Máme pětadevadesátiletou babičku, která byla zvyklá na velmi aktivní život, měla velkou rodinu a spoustu kontaktů ... A poslední léta žije sama, chce umřít ve svém domě, což všichni chápeme a respektujeme, ale znamená to, že celé dny sedí sama doma u okna a poplakává 
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)