Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 9:00:12) Chtěla bych slyšet váš názor. Odmala jsem vedená k pravidelné nedělní návštěvě mše (jsem katolík). Vždycky jsme šli celá rodina, nikdy s tím nebyl problém, doma zůstávali jen největší marodi. Teď mám dvě malé děti, batole a miminko, a nepraktikujícího manžela a nemůžu se do toho kostela dokopat. Když jsme ve městě, je tam hrozný nával a mně se tam s dětma nechce. Když jsme na chalupě, je to zas autem a hrozně brzo ráno. Tohle jsou ovšem všechno jenom výmluvy. Problém je ten, že návštěva kostela je pro mne jen další z řady povinností. Navíc, když už tedy na mši jsem, tak jen tiším děti a mám pocit, jako by všechno bylo určeno pro někoho jiného než pro mne. Nemohu se smířit s tím pocitem, že dřív se prostě sebrali všichni, co byli doma, a šlo to jaksi samospádem, kdežto teď jsem já ta, kdo musí všechny dostat z domu (manžel spí a něco po něm v neděli ráno chtít nelze, to už jsme si vysvětlili). Takže mám jako zatnout zuby, vstát dřív než ve všední den a v potu tváře to zvládnout a doufat, že bude mít jednou tahle moje věrnost nějaký pozitivní výsledek (třeba že úplně nezvlčím)? Nebo jak se k tomu mám postavit?
|
Mickey16 |
|
(31.3.2011 9:06:14) Tak pokud tvoje navsteva kostela nema co delat s virou ale je to jen povinnost tak tam nechod... Ja byla v kostele asi 3krat v zivote (2krat se skolni exkurzi) byla tam akorat zima a divnej smrad a usoudila jsem ze se tam zase jen tak nepohrnu, vycitky z toho nemam ani nejmensi.
|
|
sarkam | •
|
(31.3.2011 9:08:39) No a jeste si predstav, jak si pak v kostele vyslechnes kazani o tom že je nedele dnem odpocinku. Psychycky vysilena dorazis domu a zacnes honem honem varit obed. Nedele jak vysita. Znam.
Poradit muzu snad jen to, aby sis vsechno na rano pripravila vecer, uvarila dopredu. Osobne nekdy mivam pocit, že nedele neni odpocenkovy den, ale naopak, byva to nejvetsi napor na organizaci v rodine a nervovou soustavu ( moji).
Dobrym resenim byva soucasne s msi probihajici nedelni skola pro deti.
|
|
angrešt |
|
(31.3.2011 9:09:03) Nu, nejlépe netahat tam maličké děti. Ostatní návštěvníci kostela Ti budou upřímně vděčni a sama z té mše budeš něco mít.
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(31.3.2011 9:32:28) angrešt to bych neřekla.. já měla hrůzu z toho že moje uřvané děti budou rušit..páč násš kostel není nijak zařízen pro maminky s dětma a převážně tam jsou starý lidi. Naopak, když jsme viděla jak jsou lidi nadšený z dětí v kostele, ylo to super a začali jsme se tam těšit.záleží na farářovi. ten náš jasně lidem řek, že děti pod oltář patří a můžou bejt rádi, že nás tam mají. IKdyž náhoduo nepřijdeme hned s evyptávaj mamky jakto, že tam nejsme a jsou smutní
|
FialoFka |
|
(31.3.2011 9:33:14) Jů, ty máš krásnou ikonku
|
|
Balbína |
|
(31.3.2011 9:39:55) s dětmi je to většinou fajn. My s nima teď nechodíme, ale zrovna starší dcera (6 let) by chodit mohla. Ona se totiž hezky večer modlí, pomáhá jí to, líp se jí usíná, je to pro ní taková meditace Ale na mši jí to nebaví, přece jen je to pro ní nudné a nerozumí většině věcí. Na vesnicic u našich chodí jedna rodinka s dětmi a u nich musím říci, že opravdu ruší. Brečí, lítají po kostele až k oltáři, často něco převrhnou... v tomhle případě si myslím, že je dobré děti usměrnit nebo s nimi do kostela nejít.
|
xxx | •
|
(31.3.2011 10:35:29) Je táková moudrost - kde v kostele napláčou děti, tam pláče Bůh.
|
Balbína |
|
(31.3.2011 11:08:09) ono je na všechno nějaká moudrost. Třeba tvá svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.
|
|
|
|
zerat |
|
(31.3.2011 9:53:13) Jiřule, takhle nějak je to asi ve všech církvích. Jsou tam lidé, kterým děti vadí, který mají naopak děti za všech okolností ve společenství rádi... Já vždycky říkám jednak, že v Bibli není jen tak psané "nechte děti přicházeti ke mně..." a druhým aspektem je, že jednou to budou ty naše děti, které budou tvořit společenství... takže ohleduplnost vůči dětem je z mnoha aspektů na místě. Samozřejmě ani já nejsem kdovíjak odvázaná z toho, že tam třeba naše dítě zrovna odmítá šeptat a že se mezi sebou začnou se ségrou o něco dohadovat...(i když starší holka už většinou sedí někde jinde s kamarádkou), někdy je-li to opravdu neúnosné jdu s dcerou na chodbu či do místnosti dětí a nebo s ní jdu procházkou domů... prostě dle situace. Prostě hold děti jsou děti a Boha neobtěžují svou přítomností rozhodně a lidi by se určité ohleduplnosti měli naučit.
|
|
|
Z+2 |
|
(31.3.2011 13:43:24) To nemyslíš vážně? Pokud jo, tak nechápu důvody co tě vedou k návštěvám kostela. Rozhodně to není kulturní událost, kde by dítě mělo nějak rušit. V normálním světě, v normálně vedené farnosti jakékoliv křesťanské církve je návštěva kostela o společném prožívání víry komunitou. Te jsou naprosto přirozenou součástí malé děti.
|
|
|
sojka+07+09 |
|
(31.3.2011 9:10:16) AHOJ, nejsem praktikující věřící, takže můj názor pro tebe možná nebude mít váhu. Určitě by ti měl poradit někdo jako Ráchel.
Ale mám takový názor, že tohle by nikdy neměla být povinnost a na mši má jít člověk rád a dobrovolně. Jít tam kvůli povinnosti a proto, že to tak dělali moji rodiče podle mě postrádá smysl. Raději bych chodila na setkání podobně zaměřených rodičů, třeba s katechismem a dětem zprostředkovávala víru touhle cestou.
Například my máme mateřský klub, který je v prostorách kostela a několikrát týdně je tam setkání věřících maminek s dětmi a hraje se divadlo na biblická témata. Tohle smysl má, pro mě víc než krocení divé zvěře v kostele. Tak ať se rozhodneš správně
|
|
Federika |
|
(31.3.2011 9:12:10) nechápu....Když se to stalo pro tebe povinnností, proč zatínat zuby a nutit se?
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:07:45) Protože chci být věrná.
|
Pavla S. + 3berušky a chlap |
|
(31.3.2011 14:35:25) Věrná čemu, komu? Bohu? K tomu nestačí "jen" chodit do kostela ...
Jak staré máš děti? Můžeš je frknout do nedělní školy/školičky, která probíhá souběžně se mší, nebo chodit až na rodinné mše, kde s dětmi počítají
|
|
|
|
zerat |
|
(31.3.2011 9:13:22) Nikaio, víš, že někdy taky řeším, proč chodím do modlitebny když tam stejně celou dobu jen řeším děti? Ale chodíme tam. Jednak proto, že prostě já to společenství potřebuju a jednak i proto, že chci, aby si děti to prostředí oblíbily... U nás je třeba obrovská výhoda, že v době, kdy my dospělí máme sobotní školu, tak děti mají svou sobotní školku, kde se učí příběhy z Bible a hrají si tam soutěže a maličcí si tam i hrají... Potom je kázání a při tom se přiznám si často zodpovídám vnitřně na otázku, jestli mi tohle stojí za to - bavíme děti, malujeme si spolu a přesto občas vidím, že některým dospělákům vadí i ten minimální šum, který děti dělají... ale pak si stejně odpovím, že mi to za to stojí. Na stranu druhou jsme s dětmi dospěli i k názoru, že občas neuškodí udělat si sami sólo sobotu v přírodě - zpíváme si tam, povídáme příběhy z Bible...
|
|
Rapiti |
|
(31.3.2011 9:15:27) Já tedy věřící nejsem, tak to vidím z jiného úhlu. Ale dcera chodila několik let na nábožnství pro předškoláky (začala tam chodit od 3 let) a v té době chodila do kostela s manželem jednou měsíčně na dětskou mši. Přišlo mi to jako ideální řešení. Jediné, co nám nabouralo chuť k návštěvě kostela i hodin náboženství, je výměna faráře. To moje citlivá dcera obrečela a k novému chodit nechce, i když není špatný. Ale ten starý byl lepši a nejde vyměnit kus za kus.
|
aachje skunk a tři holky |
|
(31.3.2011 9:24:45) my chodili rádi.po mši jsme šli ještě s pár známýmí na faru s farářem na čaj,kafe a koláč a moc dobře si tam popovídali.ted to máme daleko,co jsme se přestěhovali a vzhledem k tomu,že je mše od půl deváté,jezdíme málo...zdejší kostel,byt je nádherný a farář,mi k srdci nepřirostli...takže sem nechodíme. ale kousek je chlum svaté máří...a to je úžasná záležitost... staré promodlené místo,kde se vám při stoupi do kaple zatočí hlava,podlomí nohy a odcházíte s pokorou malého nic...
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:09:02) Jé, Chlum svaté Máří, ten znám. Jednou či dvakrát jsme byli na vodě a v neděli jsme tam šli na mši.
|
|
|
|
binaryy szuká ovci |
|
(31.3.2011 9:19:24) potřebuješ pro svou víru nějaký kostel? není Bůh přece všude? sousznět s ním můžeš i doma ne?
|
aachje skunk a tři holky |
|
(31.3.2011 9:27:43) bin,přijímání krve a těla krista a zpověd..
|
binaryy szuká ovci |
|
(31.3.2011 9:32:26) myslíš víno a oplatek, aha
|
aachje skunk a tři holky |
|
(31.3.2011 9:38:58) bin,snídani,no.
|
|
Elíláma |
|
(31.3.2011 9:42:52) žejo! Mě přijde divný jíst něčí tělo a ještě to zapíjet jeho krví
|
|
|
Balbína |
|
(31.3.2011 9:42:10) ale prd co takhle boží slovo náhodou jsem si říkala, že dobré kázání, mše je trochu jako terapie.
|
|
|
|
Claire4891 |
|
(31.3.2011 9:22:28) Kdyz to beres jako jednu z povinnosti, tak bych tam ani nechodila. Mam to podobne, v detstvi se chodilo, jsem verici katolik, ale mse pro me tolik neznamena, akorat je tam vzdycky plno a nedokazu se stejne soustredit. Preferuju jit sama do prazdneho kostela, kdyz tam nikdo neni, to me naplnuje daleko vic. Dle katoliku jsem teda asi "spatna", ale ja to tak proste citim.
|
|
Jiřule a 3 skřítkové |
|
(31.3.2011 9:29:09) nu.. taky jsme to řešila jsme na tom stejně . tři prckové a nevěřící manžel.-) občas s náma do kostela jde.. většinou na štědrej den nebo obnovu slibu. ale chodíme s dětma fakt od mimnek. chodila jsme tam s pupíkama, křtili je tam při mši, babičky s ena nás hrozně těší dycky.. takže jsme se většinou donutila jít. a po překonání mě to začalo bavit.miminko jsme dycky měla v šátku a ty dva zbylý jsme nějak ukrotila. Dobrý je třeba najít kostel, kde jsou takový místtnosti pro děti, tam maminky jsou totálně v pohodě řekla bych. a když mše začíná třeba v 10 tak to je úplná paráda..tak zkus něco takovýho vychytat třeba
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:12:02) Tvůj případ vypadá podobně. Tak už se těším, až mne to začne bavit. Zatím je to na nic. Zatím jsem v té přemáhací fázi.
|
|
|
Rigor Mortis |
|
(31.3.2011 9:29:20) Ahoj u nás chodí většinou manžel s tříletou dcerou,já jsem s nejmladším doma,protože spí,ale chodíme i na večerní na šestou,a to i s oběma dětmi,jak to vyjde,nebo může i hlídat manžel a jdu já ráno sama nebo naopak.Jen je pravda,že když jsme s dětmi,není pro nás ten prožitek tak vnitřní.A také okolo veřící nemají teda moc klidu,naše nelmladší dost křičí,ale jinak to jde.Muž chodí každou neděli,já občas a děti někdy...a jde to...ovšem vím,že pravidelně každou neděli všichni do kostela na desátou bych nedala,byla by to hrozná honička..takže zvolni a uzpůsob si to chození dle vašich možností
|
|
helena | •
|
(31.3.2011 9:33:30) Tak u nás to tých samospádom funguje stále, chodíme tak s piatimi deťmi, resp. najstarší už chodí sám alebo s priateľkou. Proste je to niečo, čo sa robí automaticky a deti to tak videli celý život, takže to nikdy nespochybnili. Ale chodíme do kostola, kde deti nikomu neprekážajú, počíta sa s nimi. (Sme teda tiež katolíci)
Na druhej strane verím, že každý to prežíva po svojom a zdá sa mi doležité, aby si proste robila, čo pokladáš za správne. Som presvedčená, že Boh hodnotí veci inak ako ľudia, tak sa modli, aby si sa rozhodovala správne...
|
|
Balbína |
|
(31.3.2011 9:33:33) taky se nemůžu dokopat. Přitom, když už tam jsem, cítím se příjemně a má to pro mě smysl. Manžel je taky věřící, ale nechce se mu už vůbec. Nemá smysl chodit do kostela s nechutí. Třeba by pomohlo uspořádat si jinak neděli. Manžel by neuvařil? Nebo si něco připravit předem, vařit jednodušší jídla..
|
|
x x |
|
(31.3.2011 9:34:01) A není důležitější, jak víru cítíš uvnitř, než jestli se účastníš něčeho, co Ti je v současné situaci proti srsti? Toto fakt nechápu.
|
ali 1 |
|
(31.3.2011 9:45:58) Ale já to nechápu,tak,že zakladatelce je víra proti srsti,nic ji to nedává a obtěžuje ji to.To špatně chápete.Rozumím tomu tak,že ji chybí kostel,má to tam ráda,s vírou má souznění,ALE je unavena z kolotoče kolem dětí a úplně obyčejně se ji ráno nechce dříve vstát a vypravit sebe a děti kamkoliv ven-byť do kostela.
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:13:58) Jo jo, přesně tak. Navíc v neděli, kdy se má odpočívat....
|
|
|
|
Marcelína |
|
(31.3.2011 9:38:39) Nikaio, měla jsem to podobně, já praktikující katolík, manžel, sice pokřtěný, ale ateista. Návštěva nedělní mše pro mě bývala až nepříjemnou povinností, neb v našem kostele je dost vysoký věkový průměr, který nemá pro malé děti pochopení. Vyřešila jsem to jednoduše - jezdím do vedlejší farnosti (není to daleko, totéž město), kam chodí spousta lidí s malými dětmi (řekla bych, že tam možná i převažují), přímo v kostele je dětský koutek pro nejmenší, který je uzavřený, ale ozvučený, a prostě celkově je tam moc příjemné společenství, už se tam i tak nějak známe, chodím tam opravdu ráda. Navíc jedna z nedělních mší bývá až v půl deváté večer, takže když byly holky ještě úplně maličké a já si to chtěla prožít v úplném klidu, šla jsem až v ten večer.
|
|
Hilly. |
|
(31.3.2011 9:40:15) Niakailo, pokud cítíš, že ti to nic nedává, tak bych tam nechodila...Nebo změnila kostel s knězem, který to bude vést tak, že tě to nějakým způsobem osloví. Mlácení prázdné slámy nemusí imponovat ani silně věřícímu.Pokud bůh existuje, tak jistě nelpí na kravinách a pochopí to
|
|
anexa |
|
(31.3.2011 9:48:25) a je nutné do kostela chodit? Jsem toho názoru, že pokud potřebuji promluvit si s Bohem, obrátit se k němu, pomodlit se, můžu to udělat kdykoli a kdekoli sama a nepotřebuji k tomu kněze, kostel....
|
elindra |
|
(31.3.2011 9:54:29) Záleží na tom, odkud jsi, v Praze je třeba spousta kostelů, kde dělají mše pro rodiny s dětmi, tam pak nevadí, když děti trochu zloběj. Nemyslím, si, že je nejlepší malý děti do kostela nebrat, protože si prostě na to musej zvyknout. Stejně je tam jednou začneš vodit a lepší když tam pobíhaj tříletý než šestiletý... Děti do kostela rozhodně patřej. My jsme taky hledali, až jsme našli a teď chodíme na dětskou mši, jedna dcera ministruje, děti se do kostela vyloženě těší. Navíc je to i v celkem křesťanskou hodinu Ale chápu tě, někdy je to těžký, nedělní bohoslužba je taky o společenství, chce to někoho v kostele znát. A nebo občas zajít sama, třeba večer, když už manžel bude vyspanej a pohlídá děti. Aby sis to mohla líp užít a soustředit se.
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:06:16) No jo, možná by bylo dobrý jít někdy ve všední den večer sama a "nabrat sílu" na tu neděli...
|
|
|
|
Balbína |
|
(31.3.2011 9:50:39) nemůžeš chodit sama bez dětí? V tom bude asi zakopán pes. Pokud se celou dobu "staráš" o děti, to je pak jasné, že ze mše nic moc nemáš.
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:02:52) Díky za názory. Zkusím to ještě trochu upřesnit. Podle mne není víra otázka jen emocí, či toho, zda mi návštěva kostela nebo nějaký jiný náboženský prožitek něco dává nebo nedává, ale také jakési věrnosti. Trochu jako v manželství, kde taky nezdrháme, jakmile přestaneme lítat v oblacích. No a já se asi nacházím zrovna v období, kdy je to děsně moc energie z mé strany a nic z té druhé. Já do kostela chodit chci, jak to mám ale udělat, aby se mi tam chtělo. Neděle den odpočinku a já jen dělám další čárku v seznamu povinností. Je to prostě tím, že mám ještě moc malé děti a bude líp? Někdy mám pocit, že jsem pro matku církev odepsanej případ (pro Boha snad né
|
anexa |
|
(31.3.2011 10:34:23) "Já do kostela chodit chci, jak to mám ale udělat, aby se mi tam chtělo" píšeš toto, ale podle se ti tam nechce. Věřící, který potřebuje chodit do kostela, tak do toho kostela půjde, i kdyby padaly trakaře. Ten, komu se tam nechce, tvrdí to, co ty. Ale podle mě do kostela chodit nemusíš, prober s BOhem co potřebuješ třeba než půjdeš spát.j Vždyť proč chodit do kostela, když pak čteš diskuze typu - jako tady včera "Nový kněz ve farnosti"
|
|
Maťa. |
|
(31.3.2011 12:14:16) Nikaia..je to rozhodne tým, že máš malé deti a ani to až tak nemá priamy súvis s chodením do kostola. Si proste vyčerpaná matka. Bude lepšie, jak podrastú.
P.S. Mńa na Velikonoce čaká krst, potom cca o týždeń moje deti (2 r., 5 r.) Je pravda, v sobotu chodím na katechézu, v nedeľu by som mala do kostola. Ale tam chodím len, keď chcem. Nenútim sa. Proste to tak cítim a tak to robím. Pravda je, že deti mi hlídá partner doma, ale na druhej strane ich tam zobrať musíme, nech vobec majú tušenie, čo kostol je. Len asi nie v nedeľu, ale v iný, kľudnejší z hľadiska návštevnosti - deň.
|
|
|
|
CPO |
|
(31.3.2011 9:52:30) Příšerná otázka. To je podobné jako "jak se donutit milovat muže" apod. Bohu je jedno, KDE v něj věříš (dokonce tě ani nenutí, abys v něj věřila - ale rozumím, že takto otázku nekladeš). Když Hus kázal pod širým nebem, jeho pravda nebyla o nic menší - naopak.
|
zerat |
|
(31.3.2011 9:57:50) Breberry, tohle není pravda. Bůh chce po lidech, aby se scházeli, aby se drželi vzájemně na správné cestě, aby se podporovali... Není pravda, že by bylo úplně šumák v co věříš, jak věříš... ono člověk bez zázemí lehce sklouzává, kam se mu to zrovinka hodí, jak se mu to hodí... Ale Bůh lidem dává svobodu, to máš pravdu Ovšem cítím-li nucení jít do kostela, modlitebny, syngogy, sdílet se s lidmi stejné víry a cítím i určitou povinnost vést k víře děti... řekla bych, že je-li to jen trošku možné s tím něco udělat a jít, tak bych šla a nehledala jen výmluvy, proč tam jít nemůžu
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 10:04:27) Všechny ty výmluvy jsem zde vypsala, abych naznačila, co se mi honí hlavou, místo toho, abych se těšila na setkání s Bohem. Nevím, jak to změnit v tý hlavě.
|
Tabitha+2 |
|
(31.3.2011 15:55:21) Aby clovek pochopil velikost daru mse svate , od Hospodina pro cloveka, aby vnimal bytostne setkani s nejsv.Trojici a to, ze jsme byli jako lide msi svatou obdareni mnohem vice, nez vsichni andele v nebi. Ze je to NEJVYSSI MOZNA pocta B-zskemu Majestatu, kterou kdy vsemu tvorstvu Sam Hospodin dal k dispozici pro svoji vetsi slavu...aby clovek touzil byt ucasten na teto velke oslave 3x svateho B-zskeho Majestatu, mel by touzit predne po blizkosti Pana v sobe, ve svem nitru.Tam zacina Panovo kralovstvi.A tam take dle velikosti teto osobni touhy cloveka , Pan vede tuto dusi z poznani do poznani, z lasky do jeste vetsi lasky..Tam ti ukaze, co znamena byt udem Kristovym, kdyz On je tvou Hlavou. Tam v nitru ti tento svaty "Zenich" ukaze, jak je Jeho svata "nevesta" Cirkev, pro Nej draha a jak o ni Sam pecuje..Jak je Mu drahy kazdy ud Jeho svateho Tela - tedy teto svate Cirkve, kterou jako dalsi Dar nam - lidem zanechal, pro neustale spojeni s Jeho Bozstvim, uz tady na zemi, jako "zavdavek" pro blazene spojeni na vecnosti.. Je to tezke vysvetlit v par radcich, jak by se clovek mel primet "zmenit" toto vnimani ve sve hlave, jak sama uvadis.. Pokud nechas mail, snad bych se mohla pokusit ti k tematu a tvemu hledani zpusobu prozivani casneho podilu na bozstvi, darovaneho ve msi svate, neco blize napsat..Pak ti nebude vadit ani to, ze s detmi chvili po kostele musis absolvovat "prochazku", protoze zatim nevysedi, nebo si privstat, jen abys mohla byt vubec ucastna teto nabizene a darovane oslavy B-zskeho Majestatu tady na zemi..
|
Tabitha+2 |
|
(31.3.2011 15:59:01) Jeste maly dodatek - Pan urcite vi, ze tva materska sluzba detem nekonci vstupem do chramu..A leccos z tve nepozornosti na liturgi, jiste rad odpusti, kdyz si ji budes s litosti vedoma..Jen kdyz nebudes vlazna ve sve touze po Nem..I s malymi detmi se da chodit na mse svate a to nejen ty, ktere jsou predne venovane detem..
|
|
|
zerat |
|
(31.3.2011 19:49:00) Nikaio, už tu toho hodně zaznělo. My třeba chodíme pravidelně (povolí-li zdraví...) v soboty do modlitebny, a tak v pátky dělám(e) velký úklid, vařím na pátek i na sobotu, peču v pátek buchty na sobotu... a večer si nachystají holky každá svůj batůžek s malováním, knížkami a omalovánkami... V sobotu ráno si nastavím budík a jak zazvoní, tak prostě nastane nacvičený start - koupelna, snídaně, oblečení, každá holka dostane do batůžku pití a jede se Zpočátku to bude náročnější tomu věřím, ale zaběháte se neboj Ono člověk opravdu to společenství potřebuje. Slyší tam kázání, která ho vedou k přemýšlení, u nás se v sobotní škole skudují úkolky, kde se vždy probírá nějaké téma a studujeme Bibli a pomocné texty... prostě člověk se dozvídá spoustu věcí a souvislostí a jeho víra se může rozvíjet. Držím palečky, aby se Ti podařilo tohle nějak zorganizovat a zvládnout
|
|
|
CPO |
|
(31.3.2011 11:07:43) Zerat, omlouvám se. Co chce Bůh, to samozřejmě nevím, jen se to domnívám.
|
|
CPO |
|
(31.3.2011 11:14:11) "ono člověk bez zázemí lehce sklouzává, kam se mu to zrovinka hodí, jak se mu to hodí" Nemyslím, že by k tomu, aby byl člověk "pevný v kramflecích", nutně potřeboval člověk chodit do kostela, resp. věřit v konvenční pojetí Boha. Je to spíš otázka CELKOVÉ vyrovnanosti a uspořádanosti života, žebříčku hodnot apod. Jasně, že pro vyčerpanou maminku s malými dětmi je leccos velice obtížné...zvláště "donutit se něco chtít". Z vlastní zkušenosti vím, že to pak člověk chápe jen jako další protivnou a útočící povinnost a je to spíš kontraproduktivní.
|
|
|
|
šatranka |
|
(31.3.2011 10:04:22) Co se zorganizovat trochu jinak? Mit uz vetsinu veci pripravenou ze soboty (snidane, obed) a pak si uzit nedelni dopoledne takhle pro sebe s detmi.
Nebo se smirit s tim, ze ted ti to proste nevychazi.
|
|
Anicol |
|
(31.3.2011 10:11:04) U nás je to do puntíku stejné. Držím palečky, ať toto období překleneš. Zkus si o tom promluvit s mužem. Nemusí s tebou nutně na mši jít, ale může ti pomoci vypravit děti, nebo uvařit, co budeš v kostele. Možná by pomohlo si promluvit se svým zpovědníkem, máš-li stáleho. Jak to vidí on a jestli by neměl nějakou praktickou radu. Myslím, že nejsi jediná mamka, co řeší tenhle problém. Myslím si, že pokud vytrváš, tak se ti to vrátí a děti, co budou starší začnou sami kostel vyžadovat. Hodně štěstí.
|
|
Alpina |
|
(31.3.2011 11:18:57) No jo, a má to pro tebe smysl taková návštěva nedělní bohoslužby? Co kdyby sis ji radši pustila na Českém rozhlase 2 - Praha, tam vždycky každou neděli v 9.00 hodin ráno vysílají živě bohoslužby. Vždyť je přeci vidět, že jsi z toho unavená, proč si přiděláváš jen starosti? Abys byla dobrá křesťanka?
|
|
Drobeček |
|
(31.3.2011 11:19:23) Jak tak čtu reakce na tvoji otázku, tak jsem si řekla, že musím přidat i jinný názor. Já si totiž myslím, že by člověk do toho kostela měl jít, i když to cítí jako povinnost. řeším to každou neděli se vzdorujícími dětmi (čtyřmi). A zatím jsem nepolevila. Jde o to, že když si tu víru budeme upravovat jak chceme, tak to ztrácí smysl. Desatero nám pomáhá žít lépe a spokojeně. To znamená, význam to má, i když ho zatím nevidíme. Kostel je především společenství lidí, které má být živé. Člověk by se tam měl setkat s přáteli, zastavit se v tom spěchu. Díky nedělním mším se v kostele naše děti cítí jako doma. Mají přátele s kterýma si můžou o víře povídat i při hraní. Je to nedělní rituál, který dělá neděli nedělí. Pro tak malé děti,jako máš ty to asi smysl nemá, tak je zkus jednou za 14 dní nechat manželovi v posteli a užít si mši sama. Já tam vodím i ty malé, protože je nemám kam dát a pak = oni se docela dobře baví, díváním se na jiné děti. Ale uznávám, že pokud ti manžel není oporou, je to moc těžké.
|
|
stormer |
|
(31.3.2011 12:58:01) "Problém je ten, že návštěva kostela je pro mne jen další z řady povinností."
Jak já ti rozumím . Od porodu jsem s tím taky začala mít problém. Nejvíc mě dostal můj otec, když mě seřval v šestinedělí, jakto že odmítám jít v neděli na mši ( rozlámaná, chcíplá jak moucha, kojené dítě stáleřvoucí a nervy v kýblu ). Nejhorší se všeho je, když tě někdo "v dobré víře" k návštěvě kostela nutí. A když je člověk totálně vyčerpaný fyzicky i psychicky, může se vážně stát, že je pro něj účast na mši jen další únavná povinnost. Já to měla tak - kdyby mě na mši někdo kouzelným proutkem přenesl, SAMOTNOU, brala bych všemi deseti... Ale "nutit" nekatolického manžela a ještě s sebou táhnout malé dítě, to je nadlidský výkon pro jednu RD oslabenou ženu . Výčitky svědomí mě do kostela vždy nakonec dokopaly, ale absencí bylo taky dost. Když o tom tak přemýšlím - Pán stejně vidí do naší duše a chápe naše problémy a starosti. V poslední době, kdy dcera má už 2,5, je to mnohem lepší a začínám ze mše opět něco mít. Ale bez manžela bych tam s dítětem nechodila - to bych se vážně naprosto nesoustředila .
|
|
Modřinka |
|
(31.3.2011 13:44:00) Já bych na tvém místě zkusila chodit sama, děti nechala manželovi doma. Jsou ještě malé a mše, která se změní na drezůru v poslušnosti znám velmi dobře. Nebo bych se pokusila najít takové, které jsou přímo pro malé děti, mají pro ně náplň a nemusí ti tam téct nervy, koho rušíte.
|
|
Nika89 |
|
(31.3.2011 14:30:59) Já i manžel jsme věřící, on té své podstatě víry i říká Bůh, pro mě je to Nejvyšší síla a energie, podstata je pro mě stejná, jen se jinak jmenuje. Oba jsme pokřtění, svatbu jsme měli v kostele, jeden syn už pokřtěný je, druhý bude teď v neděli. Ale-do kostela nechodíme, svou víru máme v sobě, Bůh má být přeci všude, je v lístku na větvi, je v kamínku ve vodě, je v semínku z pampelišky, je ve mně, v Tobě, v dětech. Nepotřebujeme svou víru nějak extra sdílet s ostatními a párkrát za týden zajít povinně do kostela, když můžeme jít raději s dětmi ven a ukázat jim Boha tam.
|
Nikaia+08+10 |
|
(31.3.2011 19:58:28) Všem vám děkuju za názory a podporu. Nevymlouvat se a hlavně už svoje rozhodnutí v neděli v šest ráno nezpochybňovat. Věřím, že vynaložená energie na cokoli se v éteru neztratí a jednoho dne se snad z tohohle blbého období dostanu.
|
Soňa | •
|
(31.3.2011 20:45:36) Ahoj, nejsem praktikující katolík, ale v určitém životním období jsem moc potřebovala duchovní společenství a prostě chodit do kostela.... Chodila jsem s dětmi na dětské mše, byly vždy ve všední den navečer a to se dalo zvládnout. Dětem byly asi 1 a 3 roky. Nevím, jestli u vás dětské mše jsou. Já bych se na "normální" ranní nedělní nedokopala, ale ta dětská mě duchovně naprosto uspokojila a děti to taky zvládly a ze strany faráře i ostatních návštěvníků kostela bylo i jejich občasné "zlobení" bráno tolerantně a naprosto v pohodě. Je krásné mít víru u udržovat vztah s ostatními ve společenství a pravidělně chodit na mše....ale jakmile tě to ničí po organizační stránce, myslím si, že to hodně ztrácí efekt.... To je můj nazor.
|
|
|
|
štěpánkaa |
|
(1.4.2011 15:01:31) Pokud je tvůj partner nepraktikující a děti jsou takto malé, tak bych se do kostela vypravila sama. Já sice nejsem věřící, ale zase ráda chodím na jiné "akce" a tam jsem chodila taky bez dětí. Můžeš je přibrat, až trošku vyrostou.
|
|
wer |
|
(1.4.2011 17:40:21) nečetla jsem celou diskuzi
ale já bych ti poradila, zkusit chodit na mši bez dětí, ne třeba nutně v neděli, prostě v době kdy máš možnost ty děti někomu vrazit na hlídání mě připadá důležitější najít si zpátky nějak ten vztah k Bohu, a potom teprve řešit nedělní"povinost"
|
|
|