| Janďulka a princezny | 
 |
(3.5.2011 18:31:29)
Ahoj, dnes jsem byla s dcerou v hrací kavárně (poprvně). Moc se jí tam líbilo a parádně si pohrála, je to však velký mamánek a citlivka a není zvyklá si cokoliv vybojovat, vždycky ustoupí a pokud něco chce počká si až to ten druhý odloží nebo až atrakci opustí. Do kolektivu chodíme (na hřiště a do našeho MC) ale tady mi to přišlo nějak markantnější, že většina dětí přijde a vezme si to co má vaše dítko v ruce, bez ptaní případně za použití síly ve smyslu odstrčit, vytrhnout z ruky. Dcera vždycky přijde zklamaná ke mě, že jí to někdo vzal. Já jí odpovím, že si to musí hlídat, když to hce. Jsem neustále tak metr u ní, protože dál ona nepřipustí a někdy mám chuť dítku, které jí něco neurvale bere vzít mu to taky nebo nějak upozornit, že se nezeptalo jestli mu to půjčí. Jasně, že to nechci po sotva ročním dítku, ale dvouleťáci už by snad mohli vědět. Mojí holčičce jsou dva a měsíc a je zvyklá pokud něco chce co má ten druhý tak se zeptat. Na jednu stranu cítím, že dcera potřebuje školu, že jsou i takové děti a že se musí o "svoje" poprat, ale na druhou stranu bych jí vždycky chtěla pomoct, ale nechci okřikovat nebo nějak vychovávat cizí děti. Jak v takových situacích reagujete vy.
|
| 16.5Salám&Lajka14 | 
|
(3.5.2011 18:34:28)
Syn se nikdy nikoho neptal, natož slušně. Do nástupu do MŠ a ještě minimálně rok poté žil v domnění, že ostatní děti jsou něco mezi jeho hračkami a otroky.
|
|
| fisperanda | 
|
(3.5.2011 18:35:25)
Můžu tě ujistit, že moje dcera byla do tří let taky takový játýrko. Neprůbojná, ke všem hrozně slušná, až mně to bylo blbý, bála sem se jak to zvládne v kolektivu, že určitě bude šikanovaný chudák.
A s nástupem do školky obrat o 180 stupňů, úplná změna. Přesně ví, co chce, když se jí něco nelíbí, tak to řekne, "s blbečkama nekámo", a teď se dokonce přehoupla do fáze, kdy nejde pro ránu daleko, takže momentálně krotím agresora.
|
|
| Dáňula | 
|
(3.5.2011 18:39:29)
První syn byl taky takový "trouba", všechno si nechal líbit. Mladší syn je proti němu drsňák, který nejde pro ránu daleko a žije v domění, že všichni na světě jsou tu od toho, aby mu sloužili. Já ti nevím, co je horší. Jestli uklidňovat dítko, které si nechá všechno vzít a o nic si samo neřekne, nebo se pořád někde omlouvat za to, že to mé dítko někoho bije a odmítá se s ostatnímy dětmi bavit jako se sobě rovnými a ještě je oprské jak bedna kytu. A to mi přijde, že s nimi jednám od malička stejně.
|
| Gora | 
|
(3.5.2011 18:41:09)
starší byl taky ťunťa, nechal si vše líbit. Mladší se učí od staršího, ten se s nikým tak neštve.
|
|
|
| Kaja222 |
|
(3.5.2011 18:42:01)
to je zas nejaka provokace, ne?
Kolik dvouletych deti mluvi natolik dobre, ze se slusne otaze zda si muze pujcit hracku? A kolik z nich ma takove socialni citeni, ze akceptuje, ze nemuze?
tak na to jsem zvedava  .
|
| kajkule+2 kousky | 
|
(3.5.2011 18:52:33)
Nemusí mluvit, může ukázat na tu hračku prstem nebo něco. Ale určitě by měl rodič zasáhnout a ne nechat dítko trhat druhému hračky z rukou.
|
|
| kajkule+2 kousky |
|
(3.5.2011 18:53:21)
Tak se má za dítě zeptat rodič, já se za malého taky ptám, když neumí skoro mluvit.
|
|
| Janďulka a princezny |
|
(3.5.2011 18:57:24)
promiň, to není provokace. To jsem si neuvědomila. Moje dcera mluví od roka a půl v celých větách tak to beru už nějak samozřejmě. No ale taky co s maminkami, které si povídají u kafe a děti sežerte se, přijďte až budete brečet. Jen jsem chtěla znát vaše názory.
|
|
| *Niki* | 
|
(3.5.2011 19:35:15)
Huhu, moje děti se takto ptají, od 2 let bez problémů. Alespoň nejstarší a nejmladší, ve 2 letech mluvili ve větách, a slušně se zeptat uměli.
Já umím zasáhnout, když jsem poblíž a situace si to žádá, ať jsem matka dítěte, které hračku bere, nebo naopak, pokud někdo hračku bere jemu.
Některé děti jsou citlivější, některé agresivnější, to je v pořádku, některé jsou hrubě nevychované a nevychovávané, což teď nemluvím o dvouleťácích, ale třeba pětileťácích. Toho by snad ani nemělo napadnou někomu menšímu něco vyrvat
Já své děti učím, že nikomu nic brát nesmí. A pokud někdo bere jim, mají to bránit, s většími se domluvit, že možná půjčí později. Někdy to holt nevyjde, ale nejpozději ve školce se otrkali všichni, resp. nejstarší se otrkal, mladší utlumil, celkově to většinou zvládají dobře.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 18:43:44)
Vidělas někdy třeba sourozence, že by se vždycky zeptali, pokud si chtějí vzít nějakou hračku? Nemůžeš chtít po dětech sociální chování dospělých.
|
|
| kajkule+2 kousky |
|
(3.5.2011 18:50:43)
Klidně řekni cizímu děcku, že se musí zeptat a pak , že to dcera půjčí. Lidi se nesmí už od mala učit, že si můžou vzít co chcou. Moje děti se rozdělí, ale když něco chcou, tak yse musí slušně zeptat. Mě by hanba fackovala, kdyby někomu něco škubaly z ruk. Kdyby to syn později dělal, samozřejmě mu to vysvětlím. Malá se stydí ptát, jeslti ji někdo pustí na houpačku, ale prostě ji to učím, že když se zeptá, tak ji určitě pustí, mamka ji za zadkem furt stát nebude
|
| Janďulka a princezny |
|
(3.5.2011 19:03:10)
s tím bych souhlasila, ale co s dítkem, ktere se přiřítí a u dvířek odstrčí dceru a sedne si do jejího autíčka. Mám ho vyndat? No umím si představit tu scénu. Dítě řve a já dostanu vynadáno ne?
|
| kajkule+2 kousky |
|
(3.5.2011 19:06:17)
Tal bych řekla svému děcku, že přesně takhle se nemá nikdy chovat.
|
|
| adelaide k. | 
|
(3.5.2011 19:13:53)
Janďulko, ta hranice je v tomhle asi tenká (resp ji má možná každý trochu jinde), ale u toho autíčka bych spíš dceři řekla že je to sice špatné chování, ale že si teda má najít něco jiného a aktivně bych to řešila až kdyby se to opakovalo.
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 20:13:06)
Hanba by tě fackovala, kdyby dvouleté dítě někomu něco vyškublo z ruky? :)
|
|
|
| vlad. | 
|
(3.5.2011 19:08:14)
Neakceptuji mým dětem, aby někomu braly věc z ruky. Ale taky je nenutím, aby za každou cenu půjčovaly to, s čím si právě hrají. Prostě každý musí někdy počkat, až dotyčná věc bude k mání.
|
| Janďulka a princezny |
|
(3.5.2011 19:17:43)
dcera není vztekloun takže to vždycky končí tak, že si vezme něco jiného a to původní se zklamáním opustí, ale nebrečí kvůli tomu
|
| vlad. |
|
(3.5.2011 19:26:03)
Starší si to už vyřeší sama. Pokud ale skorodvouleťákovi někdo opakovaně věci vytrhává z ruky, žduchá ho nebo bouchá, klidně zvednu zadek a pomůžu mu. A to nejsem nějaká matka řešička, ale spíš dění nechávám volný průběh. Jenže když nechci, aby to sám dělal, musím v určitém období pomoct, aby poznal, že to může fungovat.
|
|
|
|
| adelaide k. |
|
(3.5.2011 19:09:55)
Janďulko, mám taky takové děti (4 a 6) i když na mladším je vidět že dostal trochu "sourozeneckou školu"
Na hřišti jsem to řešila tak, že pokud nedocházelo k "násilí", nebo k příliš křiklavé nespravedlnosti tak jsem nezaasahovala. Dítěti jsem řekla jak by bylo nejlepší postupovat, ale nechala jsem na něm jestli se odhodlá to uplatnit nebo ne. Dcera se časem naučila být víc asertivní, syn zatím ne, ale je docela flegma, tak ho zatím nechávám, ať se s tím nějak popere.
|
|
| Inka+Viki | •
|
(3.5.2011 19:31:09)
Janďulko, moje dcerka je taky taková, zpočátku jsem měla tvůj strach, ale pak především s nástupem do školky se ukázalo, že si Viki dovede prosadit svá práva - pořád ještě není ani drzá, ani agresivní, jedná s ostatními hezky, ale dovede se slovně obhájit. Prostě útočnost a neomalenost jí není vlastní. Pokud jí někdo něco rve z rukou, v klidu tu řeší s dotyčným nebo s učitelkou. Ostatní děti na to reagují vstřícně, což mi přijde velmi překvapivé.
|
| Inka+Viki | •
|
(3.5.2011 19:48:52)
a ještě doplním, že má 5 let. Jinak určitě je po mně, protože taky upřednostňuju slušnost před hulvátstvím. Já mám tento její rys velmi ráda, protože těch "dravých rádoby osobností" mám po krk.
|
| 16.5Salám&Lajka14 |
|
(3.5.2011 20:03:02)
Když budu upřímná, se svojí slušností a ohleduplností jsem zrovna moc daleko nedošla, takže synovi jeho "dravou rádobyosobnost" nijak nevymlouvám ani nekoriguju. Jeden trouba v rodině úplně stačí. 
|
| Hilly. |
|
(3.5.2011 20:07:07)
Monty, to mi nepovídej, že si trouba.
Já teda tak taky o sobě mluvím
|
|
| Anni&Annika | 
|
(3.5.2011 20:28:15)
nevim, nemam doma ani jedno bojujici dite, presto jsou obe holky osobnosti a tak nejak to cele bezi podle nich...na te starsi to bylo videt, na te male vubec. Ta vetsi diskutovala, ta mensi si stoupne stranou, pozoruje, premysli a mluvi jen, kdyz je potreba, ale zase to co rekne ma logiku a je presvedcive. Nikdy zadne z nich nikdo hracky nebral a ony nikomu take ne....
Takze Monty....tichy a nedravy, uprimny a slusny clovek nemusi byt vzdy trouba
Jinak teda...nikdy jsem za holkama nebehala a nekorigovala konani ani jejich, ani druhych. Tohle si dle meho museji srovnat deti samy...
|
| *Niki* |
|
(3.5.2011 20:39:17)
No, byť občas něco řeším, jsem stále více přesvědčená, že výchova hraje jen malou roli, geny prostě nepřechytračíme. Jako stále znovu a znovu to zkouším a vychovávám, ale stejně je to jejich přirozenost, která většinou zvítězí.
Prostě prvorozený je typ, který spíše couvá, druhorozený je ten, kdo víc bojuje. Dcera je ideální kompromis
Mohla jsem se na hlavu postavit a povzbuzovat a povzbuzovat, a stejně se tou lopatkou, kterou mu někdo vytrhl z ruky, ještě nechal praštit. Holt, je po svých rodičích věkem to mnohem lepší nebude, jen ty projevy, kdy mi někdo vyškubne lopatku a praští mě ní, už vypadají jinak - a dá se s tím žít. Jasně že bych byla raději, aby byl dravější, ale holt ho beru jaký je, tohle se nedá zlomit.
Mladší je bojovník, dcera je sebevědomá, ale neagresivní, což jsem velmi ráda.
Nechat děti "ať si to vyřeší samy" může fungovat, ale může i ublížit, a slabší dítě zlomit ještě víc, když se ho nikdy nikdo nezastane.
|
|
|
|
|
|
| Tenna /2 | 
|
(3.5.2011 19:42:23)
Bohužel mé děti si také nikdy neuměly vymáhat něco v kolektivu násilím, byly přehnaně slušné, zvlášť dcera, takže často čekala tak dlouho, až se něco uvolní, že se nedočkala. Ale časem se naučila alespoň nenechat si vzít to, co už má, takže částečný úspěch. Cizí děti jsem neusměrňovala, spíš jsem se snažila dceru povzbuzovat, aby byla průbojnější. Ale ono je to těžké, už jí dávno nejsou dva roky a nijak zakřiknutá nebo "ňoumovitá" rozhodně není, ale stále naráží na situace, že někdo je drzejší a nevychovanější a tudíž si urve více a na ni se třeba nedostane 
|
|
| Lenka Nová | •
|
(3.5.2011 19:56:57)
Pořiď jí ještě jednoho (dva, tři, čtyři..) sourozence a uvidíš, jak rychle se naučí si v kolektivu vybojovta, co chce
|
| Hilly. |
|
(3.5.2011 20:05:14)
Lenko, to už by jí asi nepomohlo. Bude ta starší a silnější, takže se nikdy nebude moct se sourozencem rvát fair play. Spíš ti mladší jsou otrkanější a víc v pohodě.
|
|
|
| Hilly. |
|
(3.5.2011 20:00:38)
Jandulko, pokud je taková, tak bych jí holt stála za zadkem a pomáhala jí ty situace řešit. Děti se dají celkem předvídat, takže jak uvidíš, že se k ní řítí nějaký batole, tak bych jí řekla, vidíš, chce tě předběhnout, sebrat hračku, musíme být rychlejší, hračku si držet a batole odstrčit, pokud by útočilo. Pokud by se už stalo, tak bych mu řekla , ale to je škaredé a hračku mu klidně vyrvala z ruky a dala zpět tvému dítěti..Třeba s úsměvem řekla...ale Alenka si s tím teď hraje, víš..
Nedávno se nám to stalo na pískovišti, šli jsme na houpačku, jedna asi sedmiletá holčička to viděla, utíkala a schválně nás předběhla(už jsme u té houpačky byli a chtěli nasednout)..tak jsem jí řekla mazej, seklepala ji a ona nasupeně odběhla.....neměla tam ale maminku, tak to bylo jednodušší
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 20:14:39)
A z jakého titulu jsi ji vyhodila? Prostě tam byla dřív, ne?
|
| Hilly. |
|
(3.5.2011 20:21:43)
Ne, stály jsme tam, držela jsem houpačku a chystala se vysadit malou a ona přiběhla a sedla si na ni.Tak jsem jí vyhodila
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 20:24:28)
Aha, tak to jo :)
|
|
|
|
|
| Pollyenka | 
|
(3.5.2011 20:16:31)
Všechny tři vždy dostanou v kolektivu co chtějí. Starším bude devět a malému dva roky. Ale neperou se, spíš diplomaticky vyjednávají až to dostanou.A tem mladší? Ten taky, ale zatím přijde a vezme si co chce.
|
| Hilly. |
|
(3.5.2011 20:25:23)
Pollyenko, jak VŽDY?! Tak snad se musí učit nějakému kompromisu, ne?
|
| Pollyenka |
|
(3.5.2011 22:25:39)
Jaký kompromis? Říkám, že se neperou, ani jiným dětem hračky nervou z ruky,ale diplomatickou cestou se k nim dostanou a pokud je dítě ťunťa nechá se ukecat, tak má smůlu.
|
|
|
|
| Boba + bobíš | •
|
(3.5.2011 20:21:06)
Mému synovi budou za dva měsíce 2 roky a neřekne ještě ani slovo. Takže se tvé dcery nezeptá, sorry :).
Jinak jsem ale zpravidla na blízku a pokud vidím, že někomu něco bere, zarazím ho - teď si s tím hraje někdo jiný, najdi si něco jiného.
Naštěstí je bezproblémový a klidný, spíš také submisivnější.
Pokud mu něco bere jiné dítě, říkám mu to stejné - nenech si to vzít. Ale jen potud, abych ho tím nestresovala, nechci mu vtiskávat, že musí být za všech okolností majetnický, i když to tak necítí. Pokud prohraje nebo to vzdá, snažím se ho povzbudit a nabídnout jinou zábavu.
Moje zkušenost ale je, že matky, které své dítě vidí něco druhému brát, zpravidla zasáhnou. Pokud ne, jsou v rámci kolektivu matek kolem spíše za exotky, "to je ta s tou volnou výchovou"...
|
| Boba + bobíš | •
|
(3.5.2011 20:34:02)
Připomněla jsi mi tím jednu story z hřiště, která mě zaujala. Asi tříletý kluk si tam vzal odrážedlo jiného chlapečka a jezdil na něm. Když to chlapeček uviděl, začal volat to je moje a plakat. Chodil pak po hřišti za chlapečkem na odrážedle a plakal a plakal - opravdu hodně nešťastně. Docela dost dlouho. Když už jsem si říkala, že to snad není možné, a že zasáhnu, ač se mě to netýká, protože mi toho plakajícího chlapečka bylo fakt nesmírně líto, našel se jiný cizí tatínek, který to zjevně také nemohl vidět a odrážedlo chlapečkovi vzal (dal ho bez nejmenšího protestu) a vrátil plačícímu majiteli.
A teď pointy:
1. Matka chlapečka "uzurpátora" seděla celou dobu cca metr ode mě a při troše sebemenší pozornosti to všechno musela vidět a slyšet. Neudělala vůbec nic.
A co je horší:
2. Matka nešťastného a dlouho opravdu smutně plačícího majitele odrážedla celou dobu byla vedle něj, chodila s ním po tom hřišti a... neudělala vůbec nic!
To mě naprosto konsternovalo.
|
| Baba Jaga | 
|
(3.5.2011 20:51:20)
Bobo, já se přiznám, že v těhle situacích taky nevím, co je správně. Na jednu stranu chci, aby se děti dokázaly postarat o svoje věci a nemusela jsem jim stát pořád za zadkem, ale na druhou stranu také chci, aby se byly schopné dělit. Kdybych za tím chlapečkem šla, a odrážedlo mu vzala, tak tím dám dětem najevo, že se dělit nemusí, kdybych za ním nešla, tak zase budu matka, která se nezastane dítěte Co je správně? Řeším to tak, že svým dětem říkám, že jim to chlapeček zase vrátí, až si s tím pohraje a že se musí rozdělit.
|
| Boba + bobíš | •
|
(3.5.2011 21:05:31)
No, já to mám tak, že "dělit se" a "nechat si něco vzít" je rozdíl. Dělení by mělo být především dobrovolné, případně i na základě nějaké předchozí žádosti. Myslím, že když se dítě do dělení moc nutí, může ho to zraňovat a naopak vést k tomu, že je více majetnické (z úzkosti, že mu může kdokoli cokoli vzít a on s tím nic nenadělá).
Také vysvětluju synovi, že když se nepodělí, ani ostatní děti muc nic nepůjčí, a naopak, když si předchvílí hrál s Mařenčinou bábovkou, je fér jí teď půjčit lopatku. To je jasné.
Ale pokud by mu někdo něco vzal a syn by si s tím sám nevěděl rady, rozhodně jsem tu pro něj, abych mu v takové situaci pomohla najít způsob, jak se bránit (samozřejmě ne tak, že chlapečka praštíme po hlavě, že :) ). Patrně bych se ho také nejdřív zeptala, jestli nechce dělat něco jiného a chlapečka nechat chvíli jezdit, ale pokud nechce a cítí se z toho zoufale, tak chci, aby věděl, že maminka je za ním.
Ale i pro mě je to občas těžké posuzovat, to je fakt.
|
| Baba Jaga |
|
(3.5.2011 21:23:43)
Jám takové ochranitelské pudy, že je mi mých dětí v tu chvíli tak líto, že bych to těm ostatním vyrvala (typické - přijdeme na pískoviště, moje děti mají dvě tašky bábovek, lopatky, kyblíky, sotva přijdeme, tak se na ně sesype dalších pět dětí a jim skoro nic nezbyde), ale právě nechci, aby spoléhali na to, že to za ně máma vždycky vyřeší. Ten starší se teda nebojí, jde i za o dost staršími dětmi, nejdřív hezky poprosí, když druhá strana nereaguje, tak řekne, že to je jeho a nabídne něco jiného a pak už si to vyrve zpátky - nijak v tom případě nereaguji. Ale mladší je ťulda, ten jen zoufale brečí. Jenže je to s ním těžké, chce zelenou lopatku, tak cizímu dítěti řeknu, ať mu vrátí zelenou, a vezme si žlutou, no a malej ve chvíli, kdy ji dostane, začne řvát, že nechce zelenou, ale žlutou. No a v tom případě už taky nezasahuju, protože to by bylo pořád dokola.
|
| Baba Jaga |
|
(3.5.2011 21:27:15)
Jo ale jinak mi tohle chování principielně vadí, já děti učím, že na cizí věci prostě sahat nesmí, i kdyby je chtěli bůhví jak. Nemyslím, když jsme u kamarádek s dětmi, ale třeba na pískovišti by si cizí bábovky nebo odrážedlo vzít nedovolili, ani ten tříletý. Prostě jim řeknu, že to není naše. A divím se, že to tak nedělají ostatní rodiče, pak by byl klid.
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 21:33:40)
jako, že si ho nesmí půjčit, ani když jim to majitel hračky dovolí?
|
| Baba Jaga |
|
(3.5.2011 21:48:49)
Je ani nenapadne se na to zeptat, prostě ví, že na cizí věci se nesahá. My spíš chodíme ke kamarádkám, co mají děti, tam si hrají všichni se vším, ale na veřejných hřištích ne. Tuhle tam někdo řešil, že půjčili jinému dítěti koloběžku a něco se tam ulomilo, matka jednoho tvrdila, že to ulomilo to dítě, co to mělo půjčené, druhá zase že to už muselo být ulomené. Ta koloběžka prý stála dva tisíce a matka majitele to chtěla nahradit. Nechtěla bych tohle řešit. Samozřejmě kdyby něco chtěli půjčit, šli za dotyčným majitelem a zeptali se (takovéhle věci za ně vyřizovat nebudu), tak bych jim nebránila, ale jak říkám, nenapadne je to.
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 21:51:21)
Babo, ale tak pokud má drahou koloběžku, tak třeba nee... ale odrážedlo, lopatku apod., proč ne? to mi zase přijde jako druhý extrém... nesahat vůbec na cizí... jasně, že ne přijít a sebrat, ale zeptat se a po souhasu, proč ne...
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 22:02:59)
To by tady fakt nefungovalo, děti by jim jejich věci sebraly a jiné by si neulovily. Upřímně, vezměte si dvacet dětí v pískovišti, x ostatních kolem, všechny mají své hračky... za chvíli se jich stejně zmocní amok, vypuknou závody na odrážedlech, která se válí kolem... no prostě je lepší dát si to pivo a řešit jen krizové situace :) Ale kupodivu se tam většinou nic moc nesemele.
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 22:08:17)
na takovéto megapískoviště bych asi neměla...
u nás chodí tak cca 5 dětí, když je fakt hezky, tak max je 15 v celé parku... a to se známe buď hodně dobře nebo aspoň trochu, já jsem takový inventář, protože jsem s dětma hodně venku... a to je pohoda, přijdeme, zeptáme se, zda vzájemné půjčování je ok a pak už si každý bere, co je zrovna volné...
i jsem na hřišti nechala několik lopatek atd. jako erár, aby tam pořád něco bylo...
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 23:23:46)
NO, vedle se řeší, že matky na procházkách s dítětem chlastaj :) Musím říct, že pískoviště u hrocha fakt na panáka je :D Jo, taky je tam kladka, na které děti jezdí, dospělý by na zem dosáhl, děti, co se neudrží, padají do písku tak z metru a něco :D Rodiče jsou tak umoření, že je nechávaj padat :D Zkrátka, myslím si, že zakladatelka je zbytečně protektivní a vyplašená.
|
|
|
|
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 21:34:48)
Vidíš, mě zas nikdy nevadilo, když si děti půjčovaly naše věci a tak předpokládám, že mé dítě si taky může půjčit věc cizí. Upřímně, ať jsem vzala cokoli, dcera si vždycky stejně hrála s něčím cizím a ty naše věci zas tahaly jiné děti. Cizí je vždycky lepší než vlastní. Nevím, tady jsou obří pískoviště, kde je za pěkného počastí třeba šedesát dětí. Hlídat, kdo s čím si hraje a kdo komu co vzal, to bych se musela zbláznit.
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 21:47:52)
60 dětí?
potěš koště, to bych byla ráda, kdybych odvlekla vlastní děti... natož hračky
to je pískoviště na Václaváku, ne? 
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 21:48:52)
jinak souhlas, po zeptání půjčování beru jako super, cizí hračky jsou vždy lepší
|
|
| Petra Neomi | •
|
(3.5.2011 21:54:37)
Na Letné a když je hezky, je to fakt mazec. Dcera je naštěstí velká, takže už tam nelezu, sedím mimo hřiště s Granátem a je mi hej :D
|
|
|
| Baba Jaga |
|
(3.5.2011 21:50:01)
Půjčování na zeptání mezi dětmi podle mně moc nefunguje, pak si začne každý brát co vidí a to už mi v pohodě nepřijde. My jsme byli s bráchou taky vedeni k tomu, že na cizí věci se nesahá.
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 21:53:19)
proč by půjčování na zeptání nemohlo fungovat?
starší se ptá vždy a mladší hlídám, aby se ptala...
to samé očekávám od jiných dětí, naše děti půjčují ochotně, ale čekají prosbu a díky (malé jsou čerstvě 3)
|
|
|
|
| Pawlla |
|
(4.5.2011 5:42:10)
Babo Jago,mám děti větší a asi už je jiná doba.Když jsem já chodila s dětmi na písek nasypaly se hračky na jednu hromadu a všichni si hráli se vším.Byla tam pohoda a sranda,jak pro maminy,tak pro děti.Děkuju bohu,že jsi tam s námi nechodila Ty.
|
| Dalalmánek |
|
(4.5.2011 7:37:11)
My to tak teda máme furt, Pawllo. Je to takový konec městečka, všichni se znají, děcka lítají volně po venku od tří let! Kolem vede cyklostezka a často se zastaví rodinka s děckama, tak jim samozřejmě taky půjčíme. Večer se to posbírá, mamky se o to podělí. Nejvíc ubývá v arsenálu našich děcek lopatiček, ale zas by nebylo co kupovat a čím dělat radost.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| kreditka |
|
(3.5.2011 20:31:44)
Jer to jako by jsi psala o mé dceři, ta nikdy nebojuje a je jí 3,5 roku, je to takové dobračisko jakmile chce někdo její hračku hned ji půjčí, jakmile ji někdo hračku vezme raději ustoupí než aby bojovala, i když se ji nějaká hračka líbí a chtěla by si ji půjčit raději počká až ji někdo odloží než aby se zeptala zda si ji může půjčit. Jakmile ji někdo řekne jakoukoliv blbost bere to jako bernou minci a chodí s pláčem ke mě...od jejích 2 let jsem se snažila aby byla "bojovnější" ale ona taková nikdy nebude, sami nejsme s manželem nijak draví a ona je hold po nás....bude to mít v životě těžký, ale nám nezbývá nic jinýho než ji naučit být spokojená sama se sebou. Ty ji můžeš jedině pomoct v obtížných situacích táím že se ji zastaneš jinak neporadím
|
|
| Marťa11 |
|
(3.5.2011 21:11:10)
obě naše děti jsou ti bojovníci, takže ano
ale tak starší už je velký, ten už pochopil, mladší učím, že z ruky nebrat, jen volnou hračku, případně se zkusit zeptat, ale pak musí počítat s tím, že druhé dítě buď předá nebo nikoli, že to není povinnost... ale je to dřina, jsou prostě fakt bojovníci od narození...
u takhle malých dětí je podle mě lepší zasáhnout, pokud druhý rodič nereaguje...
pokud i přes moje hlídání naše někomu hračku vyrve trvám na vrácení a počkání, až bude hračka volná... kdybych ji nechala, vybojuje si všechno a to fakt nejde...
|
|
| karma |
|
(3.5.2011 21:56:40)
Ale tj období, myslím. Samozřejmě bude nějak osobnostně nastavená, něco ovlivní výchova, ale dle svých zkušeností s dcerou bych typovala na období. Teda moje dcera měla v cca roce a něco období, že když jsme dorazily na písek, nechala si vše líbit...říkala jsem si, že jsem to s tou pacifistickou výchovou přešvihla. Pak nabyla tuto zkušenost (silnější urve víc/vše) a změnila se ve "zvířátko": jak se někdo přiblížil, vrčela, cenila zuby a doprovázela to hrdelním mumláním výhružek. Celkem jsem se styděla. Ted má 3 a půl a doufám, že výchova nese ovoce,. resp jsem s jejími reakcemi celkem spokojená: snaží se diplomaticky vyjednávat. Pokud je situace pro ni komplikovaná, jako nej řešení jsem vyhodnotila POJD, ŘEKNEME SPOLU CHŮLAPEČKOVI, ŽE BLA BLA BLA
|
|
| Tvoje horší já |
|
(3.5.2011 22:42:05)
Podle mě tak malé děti ještě do kolektivu nepatří a hrací kavárny a podobně jsou blbost. Neumějí si hrát spolu a ani nemohou. Proto je pochopitelné, že si berou věci. Od toho by tam měli být rodiče, aby to usměrňovali. A taky - název diskuze je podle mě zavádějící, nejde o to, aby si dítě vybojovalo to, co chce, musí se naučit počkat, rozdělit se, oželet.
|
|
| Tizi | 
|
(4.5.2011 0:52:07)
Když byl kluk malý (třeba ty 2 roky) a nějaké starší dítě mu vyškublo hračku z ruky, tak jsem se ho rozhodně zastala a postarala se, ať mu to vrátí. Prostě při určitém věkovém rozdílu se neměl šanci ubránit. Pokud si děcka půjčovaly hračky, se kterými si nehrál, tak jsem to neřešila. Kluk si taky rád půjčoval cizí hračky, ale nikdy je nebral násilím, v tomto věku jsem prostě sledovala co dělá a zasáhla bych.
Taky jsem mu vysvětlovala, jak funguje dělení a že je to správné, ale nenutila jsem ho. Opravdu si nemyslím, že by se v tom zmiňovaném příkladu chlapeček MUSEL dělit o odrážedlo. Kdyby mi někdo sebral klíčky od auta, že si potřebuje něco vyřídit a zase mi ho vrátí, ať se teda podělím, tak bych ho hnala. Tak proč trvat na tom, že to děti dělat musí?
|
|
| Pole levandulové | 
|
(4.5.2011 1:25:23)
Tak dcera ma jednak skolu sveho sestileteho bratra, druhak to ma v povaze - postara se o sebe sama. Ja jen prihlizim, kdyby na ni nastoupilo nejake neprimerene agresivni dite,nebo o hodne starsi ci silnejsi, jinak ji nechavam, at si konflikty zvlada sama. Zrovna dneska ji jeden chlapecek chtel cesat vlasy v culikach, ona si to neprala, tak mu pomerne asertivne asi petkrat rekla durazne NE a sla kus od nej, kdyz ji ale pronasledoval porad, vzala mu tu ruku ze sve hlavy a razantne mu ji sundala, houkla NE a podivala se na nej tak vrazednym pohledem, ze toho kluk nechal a uz ji neotravoval. Obema jim byly dva roky.
S pujcovanim hracek problem nema, kdyz chce, tak pujci, kdyz ne, rekne "moje" a drzi si to. Pujcovani cizich hracek vetsinou resi vymenou za svoji, je s ni v tomhle celkem lehke porizeni.
|
|
| Pawlla |
|
(4.5.2011 5:38:56)
Dvouleťáci už by mohli vědět?Mezi takové děti příjdu,řeknu,ukážu,když už je nechci nechat hrát si podle sebe.
|
|
|
V její náručí
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Vánoční slavnostiLiberec 
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Vánoční slavnosti
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)