| Gabriella, 2 děti |
 |
(21.7.2011 11:40:10)
My se dneska máme jak vepřový v žitě. Když se podívám jen o jednu dvě generace zpátky, tak:
Jedna babička si doma užívala od manžela a tchýně tak neskutečný peklo, že by za to dědeček šel dneska bezpochyby do kriminálu za domácí násilí a babička byla úplně bezbranná, protože tohle žádný úřady neřešily a nikde se pomoci nedomohla. Když se tedy v nejvyšším zoufalství sebrala a od muže utekla, tak na svoje jediný dítě nikdy neviděla ani korunu alimentů, ovšem trvale ji chodila kontrolovat sociálka, neb na rozvedenou ženskou se všude - v místě bydliště i v práci koukalo fest skrz prsty. Babi se už nikdy znovu nevdala, k mužům měla doživotní odpor. Její jediná dcera vyrostla v tom, že když přijde sociálka a cokoli se jí doma nebude líbit, tak ji kdykoli můžou od maminky sebrat, odvézt a ona přijde o jedinýho svýho člověka kterýho má. Roky žila v tomhle strachu a nejistotě.
Z druhý strany rodiny - babi přišla do jinýho stavu, vdala se a manžela si odvezli Němci do říše na nucené práce, babi zůstala s miminem na všechno sama a ani nevěděla jestli se jí ten manžel vůbec vrátí nebo tam třeba taky umře při bombardování, taky výborný.
Za komunistů se taky žilo prima, mraky naprosto nevinných lidí se dostaly do kriminálů jako političtí vězni a zacházelo se s nimi šíleně, i jejich rodiny venku byly pěkně vydeptávaný.
My se tu dneska máme luxusně.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 11:46:41)
No, Gabriello, ona velká spousta lidí prožívá tak těžká osobní traumata, že si to nejspíš neumíš představit. A pro spoustu lidí je i dnešní doba likvidační. Každý, na koho se podíváš, má nějaké své hodně bolavé místo a myšlenka, že se máme vlastně dobře, když nejsme v base a nechcípáme hlady, vždycky nepomáhá.
|
| Půlka psa | 
|
(21.7.2011 11:58:29)
Řekla bych, že to byla odpověď spíš na tu druhou část dotazu ohledně situace ve státě a ve světě. V naší euroamercké části světa se máme tak, že si fakt nemáme na co stěžovat. Což nic nemění na tom, že člověk může mít obrovské osobní průšvihy, kterých se člověku ani nezdá. Jenže i v těch osobních problémech se systém činí, co může. Určitě je lepší dostat leukémii u nás než ve Střední Africe, protože u nás člověk dostane léčbu a navíc jeho rodina nepomře v průběhu léčby hlady
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:06:48)
Až na poslední větu o komunistech, to bylo celé o osobních tragédiích. Týraná babička nemá co dělat se situací ve společnosti, to se děje i dnes. I dnes je na mnohé pohlíženo skrz prsty a dáváme od nich ruce pryč. Živitelé rodin umírají i dnes, pravda, nebývá to často z důvodu probíhající války ale zase pro danou rodinu jde o čistě osobní trauma. Obecně na to může pohlížet okolí, případně potomci, v onen moment jde o osobní tragédie a na obsáhlé myšlenky není prostor.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:15:01)
Tak konkrétně týraná manželka měla tehdy mizivou šanci se bránit, kdežto dneska stojí policie a zákony na její straně. Obecně lidská práva, ženská práva atd jsou dnes určitě lepší než tehdy.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:17:53)
Gabriello, pouze hodně teoreticky za ní někdo stojí. A často ta praxe nekulhá ale sotva leze po čtyřech.
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2011 12:26:41)
Ale to nic nemění na tom, že ta týraná babička asi nikdy neměla lepší šanci než tady a teď, aby z toho nějak vybruslila. A živitelů rodin taky tolik neumírá. Když jo, tak je to samozřejmě průšvih. Nicméně dnes se často hroutíme z daleko banálnějších příčin a není úplně od věci si říct, že to, co se děje mě jsou díky Bohu relativní kraviny, protože jindy, jinde nebo jiným se dějí daleko horší věci.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:29:50)
Nj, Heleno ale některým se i dnes dějí objektivně strašlivé věci. A není úplně vhodné takovému člověku říkat, že se má jako jisté hospodářské zvíře. On v tu chvíli nemá kapacitu na to, aby si říkal: No jo, vlastně se mám super, protože jsem se nenarodil před 65 lety.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:38:49)
No ale to je ono. Když se dostanu do těžkého srabu, tak buď můžu sednout a brečet a drásat se jak se mám hrozně špatně anebo si říct, že se mám hrozně, ale kdo se do téhle situace dostal na výrazně drsnějším místě světa nebo v krutější době, ten na tom byl ještě o kus hůř než já.
Základní otázka zněla : Z čeho čerpáte sílu jít dál?
Někdo umí čerpat sílu takhle a někomu to nefunguje. Sklenice je buď zpola plná nebo zpola prázdná.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:43:25)
Gabriello, třeba dlouhodobě týrané dítě se těžko jen tak sebere. A věř, že toho člověka to ničí po zbytek života. Byť v 95% času funguje normálně. Rodiče, kterým někdo zavraždil dítě, nikdy už nic není jako předtím. Tyhle věci považuji za hodné depresí, trápení se a je zcela jedno, ve které části světa k tomu dojde.
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2011 12:48:22)
No a někdo v tom trápení čerpá sílu z toho, že někde je to jěště horší. Ale věř tomu, že zakladatelka se fakt neptala, kde lidé čerpají sílu, když jim zemře dítě. Těch umírajících dětí u nás zase díky Bohu tolik není. To by totiž určitě nezmiňovala koníčky, které můžou pomoct, protože když zemře dítě, tak člověku asi pomoci není a je jedno, jestli se to stalo u nás nebo ve Střední Africe.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:49:31)
Heleno, já reagovala na Gabriellu. 
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2011 13:01:23)
No jo, to víš, veřejná diskuze, kde si můžu plácat co chci v kterémkoliv vlákně.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 13:03:26)
Heleno, však piš... to může být také terapie. 
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2011 13:12:55)
Hele, já terapii momentálně ani nepotřebuju. Mám se přece skvěle. A navíc mám toho Pána Boha, což člověka drží nad vodou.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 13:18:11)
Nj, takže pod stálým dohledem statného ošetřovatele.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2011 12:43:37)
Ale jasně, že se dějí i dnes strašné věci, ale řekla bych, že zakladatelka se nechtěla tíhhle tématem zeptat, jak se lidí smiřují s objektivně fatálními situacemi. Nicméně je to jen můj dohad. Uznávám.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:46:36)
Heleno, to chápu, jen mi přijde podivná myšlenka typu: Všichni se dnes máme super a nikdo nemá důvod si vlastně postěžovat.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:56:14)
Až tak vyhroceně bych to nestavěla, ale dovolila bych si odhadovat, že většina lidí se dnes má líp než se měla většina lidí o pár generací dřív. Pokud ovšem dojde na šílenosti typu "rodiče, kterým někdo zavraždil dítě" tak je to v pytli bez ohledu na čas a místo.
Ovšem i tady, tvrdí psychologové, je rozdíl v tom místě a času, protože údajně se vnitřní pocit spokojenosti určuje porovnáváním se člověka s okolní společností. Takže matky žijící v protoru a čase, kde běžně v rodinách umírají děti na bídu a nemoci jsou s možnou smrtí dítěte vnitřně srovnanější než dnešní matky z paneláku... což teda já posoudit neumím. Zní to logicky, ale nejsem si jistá, jestli bolest ze ztráty dítěte jde brát přes logiku.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 13:02:24)
Řekla bych, že i v těchto extrémních situacích byla úlevou možnost obrátit se na toho Pána Boha. Věřit, že dítě se dostalo do Království nebeského a jednou se setkat. Dnešní člověk se díky celkové modernizaci dost možná připravil o jednu z mála možností, jak si skutečně ulevit. Ale to jsou jen mé dohady.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 13:14:52)
V tom máš určitě pravdu. Kamarádka - křesťanka přišla o těhotenství ve vysokém týdnu, tak se šla vybrečet do kostela. A kněz ji vlídně seřval ve stylu - matko, nebuďte tak sobecká, chtít si dítě uhamounit pro sebe. Ono je teď v nebi, v daleko lepším světě než je náš, tak mu to upřímně přejte.
Holka jen vytřeštila oči a šla rozdejchat, že kněz má v zásadě pravdu (tedy pravdu použitelnou pro křesťany).
Ale stejně asi je jiné přijít o pět dětí ze čtrnácti kdy sousedka napravo i nalevo to má podobně, než přijít o dítě dnes a tady.
Fuj, pojďte přejít na jiný téma, tohle je hrozný.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 13:20:27)
Moje babička přišla o nejstaršího syna. Byl zavalen v dole, nedostala se z toho nikdy. A že to byla baba, která zažila hodně těžké chvíle, smrt syna ji dorazila.
|
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(21.7.2011 12:59:02)
Práce proto jsem říkala, že poznámka Gabriely o tom, že se máme skvěle, byla mířena nejspíš k fungování státu a k podmínkám v naší části světa. V tohle ohledu se prostě máme skvěle a nevidím důvod, proč potřebovat z něčeho čerpat sílu. To, že osobní tragédie se stávají i tady, to je bez debat a v téhle rovině se jistě všichni skvěle nemáme.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:02:49)
Mně to mezigenerační srovnání VELMI pomáhá v tom nebičovat se starostma víc než je nezbytně nutný. Moji předci ustáli a přežili opravdu velice těžké životní situace, žili v nesrovnatelně nuznějších podmínkách než se obecně žije dnes a navíc dokázali žít hodně skromně aniž by se vnitřně užírali tím co všechno si nemůžou dovolit. Brali skromnost jako úplně normální věc.
|
| dadlenka |
|
(21.7.2011 12:10:35)
Gábi, já ti rozumím, jak to myslíš, moje babička vždycky říkala, že kdo si stěžuje, tomu patří ještě ubrat, ale jsou situace, i v naší společnosti, která leží v žitě, kdy ti nepomůže pocit, že dřív bylo hůř. Protože když jsou problémy vážné, ohrožující tvůj nebo blízkých život, když člověk zůstane sám na výchovu postiženého dítěte a pomocná ruka v nedohlednu tak "povzbuzení" ve smyslu, že má být ráda, že bylo za Sparty hůř, protože by třeba to dítě hodili ze skály je napřezdržku...
Zrovna teď se objevilo téma "potřebuji psychickou podporu" nebo tak nějak zní. Tak si ho zkus přečíst...,
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:20:38)
Jistě, ale i v tý objektivně příšerný situaci nezřídka pomůže už jenom to vědomí, že v tom člověk není sám, že není jedinej koho taková situace potkala, že holt jiní lidi byli taky v zase jinejch šílenejch situacích a mnozí to nějak přežili a ustáli... může to dávat určitý uklidnění a naději nebo jak to říct.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:26:46)
Ale tak to bylo vždycky, nikdy nikdo nebyl v dané situaci jediný. Vždycky byli lidé, kteří na tom byli stejně nebo hůř. Byli lidé, kterým neodvedli ˝jen˝ muže ale také děti, rodiče. Byly ženy, které někdo utýral k smrti. A v minulosti byla i jiná, hrůzná společenská zřízení. Takhle můžeš postupovat dál a dál a nakonec zjistíš, že hůř může být vždycky. Jenže člověk vždycky řeší to, co aktuálně tlačí jeho.
|
|
|
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:12:09)
Gabriello, to nepopírám, ale i dnešní lidé vydrží opravdu hodně. Že se nejvíc ozývají ti, kteří celkově skutečně žijí v jakémsi dostatku majetkovém i citovém, je věc jiná. Znám hodně lidí, kteří jsou prostě borci... i odsud z Rodina.cz, ale moc o tom nekřičí, pravda.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:30:20)
Můžu se mýlit, ale mám tak trochu pocit, že dneska je obecně dost rozšířený vidění světa ve smyslu: Mám automaticky už jen proto že jsem na světě právo na štěstí, právo na hezkej a dobrej život, právo na slušné životní podmínky, mám právo právo právo... Kdežto ta generace babiček brala obecně život trochu střízlivěji, skromněji, spíš trochu ve stylu - pámbu dal, pámbu vzal...
|
| boží žena | 
|
(21.7.2011 12:33:20)
ja jsem spokojená, mám děti jsou v pořádku
chlapa
rodiče
mam kde bydlet
o co jíst
neřeším žádné životní problémy
když mam náhodou potřebu srovnávat, kouknu tam kde je o hodně hůř...
|
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:34:35)
Je možné, že hodně lidí takto uvažuje, zároveň je dost lidí, kteří to vidí jinak. Skutečně se všichni nehroutí z banalit, často jde o pořádný důvod. Jinak jsi zmínila víru, to je jistě další z podstatných faktorů, mnohým lidem by víra v jakousi vyšší sílu prospěla.
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 12:46:38)
Víra, když se vezme za správnej konec, dokáže doslova zázraky, dokáže zachraňovat životy ve zcela beznadějných situacích. Říká se mimo jiné taky (snad někdo jako Lustig to někde zmiňoval), že za války v koncentrácích dokázali ty nejhorší podmínky, ve kterých už se umíralo houfně, přežít lidi s pevnou vírou v boha nebo v komunismus (v lepší svět, který bude spravedlivý a otevřený pro všechny a přijde po válce). Dokázali přežít už jen zoufalou silou vůle a pevnou vírou v něco lepšího, ať už na nebi nebo na zemi.
|
| kolja | •
|
(21.7.2011 12:54:57)
Absenci víry v to, že vše může mít svůj smysl, že Cesta, po které jdeme má nějaký význam, považuji za velký problém. Sama se s tím peru... no a někdy to jde lépe a někdy hůř. 
Ale já se obecně netrápím tím, že nemůžeme k moři nebo že nemáme auto.
|
| JiBi* | 
|
(21.7.2011 18:16:39)
koljo, jsem na tom stejně, představa, že můj život jde odnikud nikam a má jen relativně krátkou budoucnost, čili žáden hlubší smysl, že stejně zemřeme a bude to, jako bychom nikdy nebyli, to by pro mě byl dost problém a život by moc smysl neměl
|
|
|
|
|
|
|
| Hrouda | •
|
(21.7.2011 14:32:03)
To je celkem hloupost srovnávat se s předky - když navíc ani nevím, co mne čeká. Mám se srovnávat s jednou částí mé rodiny před válkou, kdy se měli skvele? nebo po válce, kdy se meli mizerně? No s někým z rodiny před znárodněním? Kdy byli blahobytní? Nebo až po něm?
Nebo s kým?
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 14:39:48)
Srovnávej se s kým chceš tak, aby Ti to pomohlo. Mě pomáhá občas si srovnat, že moji předci žili v daleko složitějších podmínkách než já a taky se z toho, s prominutím, nepo... Neboli dokud nejde o život, jde o ...
(Což někomu pomůže a někomu ne, záleží na povaze.)
|
| štěpánkaa | 
|
(21.7.2011 19:48:09)
gabrielo, tak to jsi jediný člověk, kterého znám, že mu "uleví" skutečnost, že někdo jiný se má ještě hůř. mě to teda nepomáhá, naopak, upadnu do ještě horších splínů.
ze splínů mi jako jediné pomáhá tzv."jít něco dělat" - podle závažnosti situace
|
| boží žena |
|
(21.7.2011 20:41:48)
tak já třeba nevím, že by se mi ulevilo
ale ano uvědomím si, že se mám dobře a nemám si na co stěžovat
|
|
|
|
|
|
|
| Šešule | 
|
(21.7.2011 14:52:29)
Gabrielo, moje babička mi zase onehdá řekla, že naší generaci vůbec nezávidí a že takový starosti a nejistotu, co máme my, ona neměla. Nepochází z bohaté rodiny, to jen na okraj
|
| boží žena |
|
(21.7.2011 14:55:06)
tak to přesně říká moje babička, že by už mladá nechtěla být, když to vidí, a že je ráda jak je
je ji 75
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 15:08:27)
Manželova babi zas vypráví, jak se na konci války schovávaly a bály s kamarádkama chodit do školy (puberťačky), neb ve vedlejší vesnici Rusové v rámci osvobozování udatně znásilnili dvě patnáctiletý děvčata. A jak za války gestapo sebralo a popravilo jejich pana učitele.
To si jeden nevybere.
|
|
|
| Gudrun | 
|
(21.7.2011 14:59:37)
Když to srovnám se situací v pravěku(co se o tom píše), asi se máme skvěle.
|
| boží žena |
|
(21.7.2011 15:00:57)
ja srovnávám se současnou dobou,a le jinou lokalitou
třeba ta afrika..
|
|
| Gabriella, 2 děti |
|
(21.7.2011 15:01:24)
Jo, zlatá hypotéka proti šavlozubýmu tygrovi 
|
| boží žena |
|
(21.7.2011 15:02:29)
tak já myslela spíš ten hladomor
ale nemusí to být tak extremní srovnání
|
|
|
| Šešule |
|
(21.7.2011 15:10:18)
Jednak víme prd, jak to bylo v pravěku, a to, co se píše je zas nahlíženo a interpretováno naším pohledem.... Kromě toho slavný pokrok nepřináší jen klady. Koflikty se dneska odehrávají v celosvětovém měřítku a s ničivější silou, kosí nás kde co, protože nejsme odolní a západní civilizace spěje ke konci (kdyby nic jinýho, tak během pár generací stejně asi vymřem...)
|
|
|
|
, zvlášť ze stereotypu. Snažím se vymyslet nějaký odreagování, výlet atd. Dnes večer až dorazí manžel, jedem na krmení kachniček
~
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)