| Anerri | 
 |
(6.10.2011 10:51:50)
Mám svojí rodinu, u rodičů 11 let nebydlím a můj otec si stále vyhrazuje právo mluvit mi do života, prezentovat svoje názory a upozorňovat mě na chyby, které podle něj dělám a jakmile se nezařídím tak, jak on řekl je zle, nemluví se mnou, chová se jak malé uražené děcko, mamka mu jen přitakává, nikdy by neřekla nic jiného než on, nemá vlastní názor, stejně tak mladší sestra. Jsem stále ta špatná, protože oni to se mnou myslí dobře a já jsem nevděčná, šílím z toho, nechci s nimi probírat věci, která náleží mě a mému manželovi, netoužím po jejich souhlasu, chci jen, aby mi přestali mluvit to života, aby si nechali své názory a hlavně svoje uražené reakce. Chci normálně svobodně dýchat.
Už to zašlo tak daleko, že jsem se po druhém porodu odstěhovala do jiného města, rodiče mi každý den volají a chtějí řešit co dělám, zjišťují jestli je o děti dobře postaráno, jestli jsem je vzala ven, co jsem jim oblékla, uvařila....., vyžadují po nás abychom tam jezdili na každý víkend, když neberu telefon nebo nepřijedu, tak hned vydírají.
Nechci dětem brát prarodiče, ale nehodlám skončit u psychiatra, poradíte mi někdo prosím.
|
| Winky | •
|
(6.10.2011 10:58:13)
teda, taky jsem jednu dobu šílela ze svého otce protože mi připadalo že mě chce "řídit na dálku", ale tohle co popisuješ ty si představit neumím, obzvlášť když píšeš že to trvá 11 let. To ti gratuluju že už v té léčebně nejsi.
Jediné na co jsem přišla já je NEOBHAJOVAT SE. Nevysvětlovat co, proč, důvody, výhody.... prostě jsem se tak rozhodla a tečka. A nebo "dík za radu, rozhodnu se ale podle svého" (a pak si teda za tím stát i když se to nepovede a nechít po rodičích "žehlení" nějakého problému, resp. nepřipustit jejich intervenci když to nejde). U našich pomohlo asi nejvíc to, že zjistili že nějak přežijem, že spolu vydržíme i přes problémy(s mým mužem proti kterému byli trochu-dost zaujatí) a že od nich vážně nic nechci (myslím že toho se báli, že třeba nás opustí a já pak s dětmi půjdu k nim apod., ani ne tak že by jim šlo o mé štěstí jako o vlastní pohodlí a peníze když to napíšu zní to hnusně ale podstata je asi takováhle.)
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 | 
|
(6.10.2011 11:00:07)
taky myslím, že tatínek neskousl, že dceru nebude moct dirigovat, pan generál. a u dcery vzhledem k tomu, že asi lehce vzdoruje a navíc ji nemá přímo ve svý ,,pečlivý, všeobjímající a dobřetomyslící,, péči, úsilí je o dost větší, než kdyby bydlela přímo s nima
|
|
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(6.10.2011 10:58:25)
nu.... pokud tak moc trváš na styku, tak jim jednou za 2 týdny děti dovez na víkend, pak si pro ně zase dojeď a moc nekomunikuj. prostě jim to neříkej. ,,co děláte?" ,,nic moc,, ,,ale venku si s nima byla, na čerstvým vzduchu!" ,,hmmm,, ,,tak byla? a bolíkla si je pořádně?" ,,hmmm,, a v tomhle duchu. každý víkend nejezdi, prostě zpočátku naplánuj něco fakt důležitýho, postupně udělej pravidlo od víkend a jen dkyž se to bude hodit atd... jde o to, že ty se potřebuješ psychicky vymanit z pocitu, že on to dělat může. no, nemůže. je to tvůj rodič, ale nyní už na tohle právo nemá. je to spíš v tvojí hlavě. protože nechala by sis líbit něco takovýho od sousedky? od cizího na ulici? od tetičky z desátýho kolena? až to vyřešíš v hlavě, půjde to vyvlíknutí samo, už to ani nebudeš vnímat jako problém
|
| LaviON | 
|
(6.10.2011 11:06:23)
spíš bych odpovídal-
byli jste venku? ne, už týden se válíme v posteli.
oblíklas děti pořádně? na co, nahota je moderní.....
|
| Winky | •
|
(6.10.2011 11:16:13)
jj, a "jak dobře jsi vychoval ty mě, tak dobře se snažím vychovávat i svoje děti, neboj se nic  "
U nás už několikrát zazněla věta "říká se že děti jsou dost odolný - přežijou i tu nejlepší péči rodičů"
Ale fakt nechápu že to tvůj otec vydrží tak dlouho s tou kontrolou... buď že ho neskolila nějaká cévní příhoda (když se tak rozčiluje) nebo že ho to nepřestalo bavit...
|
| Kalamity YANKA | 
|
(6.10.2011 11:21:05)
"jak dobře jsi vychoval ty mě, tak dobře se snažím vychovávat i svoje děti, neboj se nic "
 
to jsem pouzila jednou
matka me zprazila, ze "takhle ona by me nikdy nevychovavala a ze jsem jeste mlada na to, abych trousila takovyhle moudra"
tak zas nic no
|
| Markéta s párkem | •
|
(6.10.2011 12:43:53)
No když to nejde hodit na výchovu, tak co "Jakou sis mě porodila, takovou mě máš."
|
|
|
|
|
|
| m | •
|
(6.10.2011 10:58:49)
Je to tvůj život, nenech si ho ničit. Nejdřív bych se pokusila jim sdělit, co mi vadí a že chci žít svůj život po svém. Pokud by nepochopili, přerušila bych s nimi styky. Mám s tím zkušenost, pomůže jen vyříkat si vše, i za cenu velkého řevu, vydírání z jejich strany a pak je nechat odejít ze svého života. Přeju ti hodně štěstí.
|
|
| Terinka4444 | 
|
(6.10.2011 11:03:39)
Ty jo, znám u tchýně, sice v monohem menším, a návštěvy jednou za dva měsíce, protože bydlí 400km od nás, ale já byla blbá i že šistím tříletému dítěti zuby nebo že jedeme k moři. Pomohlo asi dvakrát řvát, skoro hystericky, poprvé jsem okamžitě zbalila, místo týdne už druhý den, řekla manželovi, že s malou odjíždím, buď jede taky nebo přijede vlakem, na další nívštěvě asi třetí den stačilo zařvat, pohrozit odjezdem a že už s malou nepřijedu a stáhli se. Sice pořád vidím nesouhlasné pokyvování hlavou, ale už si nedovolí tak extra. Nic jiného než přímá konfrontace asi i se zvýšeným hlasem nepomůže. Ale je to děs, držím palce, ale nenech si to.
|
|
| Anerri |
|
(6.10.2011 11:17:57)
Já od rodičů nic nechci, když potřebuji zavolám tchýni /bydlíme na stejném sídlišti/, sice chodí do práce, ale když může tak mi s dětmi pomůže.
Děti u našich samotné nechat nechci, ani to nejde, dceři jsou tři a synovi rok, stále ho kojím, navíc jsou oba mamánci.
S rodiči jsem se snažila promluvit x-krát, ale vždy to končí citovým vydíráním, tím jak jsem nevděčná, jak jsem se změnila...., nakonec se cítím ještě víc mizerně.
|
| Mikita.miki+Zd10/10+J+J06/13 |
|
(6.10.2011 11:20:07)
ježiš, proč se necháš? nenechej. děti mimochodem ještě nějak extra velkou vazbu na prarodiče nemaj. případně výhrůžku použij ty - nepotřebuju vás, veškerý vděk za svoje dětství ste zabili svým chováním a já nechci, aby tomuhle byly děti vystavený. pokud s tím odmítáte něco dělat, děti neuvidíte.
|
|
| Meta | 
|
(6.10.2011 12:15:58)
No, evidentně tě nechtějí nechat dospět. A i když jsi formálně dospělá, někde uvnitř jsi pořád dítě, co uznává, že rodiče jsou chytřejší, moudřejší a myslí to s tebou dobře. Tím, že se jim podřizuješ a necháváš si to líbit je zase utvrzuješ, že mají pravdu, že jejich kontrolu a vedení stále potřebuješ. Řešením není přerušit kontakty. Řešením je postavit vnitřně sama sebe do rovnocenného postavení. A přesně tak k rodičům přistupovet. Z pozice rovnocenného partnera. Ba dokonce se shovívavostí jedince, který ví, že rodiče ho milují, ale chudáčci si už neuvědomují, že jejich role se změnila. Nehádat se, nekřičet, nenechávat se vytáčet a už vůbec ne se nechat citově vydírat. Pokud nastavíš své mantinely, začnou rodiče zuřivý útok na ně. Když v klidu vydržíš, přejde tohle období, během kterého se vyrovnají se svojí změnou role a dojde k uznání tvých hranic. Alespoň u mě to takhle zafungovalo. A že to byl drsný boj 
|
| Lenka | •
|
(6.10.2011 12:22:18)
Tak s tím naprosto souhlasím. U mne je problém nevybuchnout, být v klidu. Ale pracuji na tom.
|
|
| sára+3kulíšci | 
|
(6.10.2011 13:38:41)
Meto,krásně si to napsala
|
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(6.10.2011 12:48:15)
A co to zorganizovat tak, že když přijedete (cca jednou za dva týdny), vyšleš dceru s dědou ven - na zahradu, do lesa, na hřiště, ty zůstaneš s ročním doma s mámou.
A na dotazy odpovídat otázkami
"Byli jste dneska venku?" - "A vy?"
"No my jo, byla strašná zima, dalas dětem čepici?" -A ty jsi tati čepici měl, víš abys nenastyd?"
"Doufám, že dětem nedáváš párky, je to plný sajrajtů." - "A co jste měli k večeři vy, tati?"
|
|
| sára+3kulíšci |
|
(6.10.2011 13:36:25)
Beradino,mě pomohlo si stát za svým,neobhajovat se a prostě to bude tak a tak,konec a přes to vlak nejede! Už mám klid,sice taky občas zkouší ale mají smulu a navíc,muj manžel je potichu..neřekne ani slovo že by byl třeba na mé straně,takže cokoliv se řeší,řeším jenom já a klidně se i pohádám. Mamka má tendencí hlavně snížovat autoritu přímo před dětma,jsou to blbosti ale vadí mi to! Ještě se zeptám,vadilo by ti moc ztratit s nimi na nějaký čas kontakt?? Myslím že pokud se urazí,a ty je se nenecháš vydírat,budou nějakou dobu uražení ale časem si určitě uvědomí,že by přišli o vnoučatka a budou se snažít najít cestu zpátky a možná přijmou tvé pravidla...Hlavně si rodiče musí uvědomit že Ty jsi dospělá a máš svou rodinu a budeš si žít svým životem...
|
|
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.10.2011 11:19:29)
ani nevis, jak ti rozumim. Mam to s rodici mozna jeste hur. Matka s otcem me pred sedmi lety doslova zachranili pred exmanzelem psychopatem, s mesicnim kojencem v naruci pro me jeli 40 kilometru o pul ctvrte rano. Od te doby maji pocit, ze uz nikdy nebudu sobestsacna. Tenkrat mi to hodne pomohlo a jsem jim za to nsmirne vdecna, jen si to zrovna pripomenou, kdyz se jim to hodi...
U nas:
S matkou jsme dnes uz telefonovaly. Oznamila jsem ji, ze tento tyden zustaneme s pritelem i s detmi prozmenu zase doma (minuly vikend byly holky u nich), abychom je nezatezovali, a uzili si taky volne dny s detmi, ne jenom vecery nad ukoly, kdy se konecne sejdem vsichni...
(jen pro info-dlouho jsem byla s detmi sama, mam 5 mesicu pritele, ktery k nam perfektne zapadl a dcery ho zboznuji, me hodne pomaha a vubec zivot s nim je takovy veselejsi)
No a moje matka mi rekla: "no nevim, domluvime se s tatou a dam ti vedet, ahoj"
a ted ve me se odehrava: jak "domluvime"?, jak "s tatou"? jako O CEM se chteji domlouvat????
Je mi krucipisek 29, mam dve deti, hodneho chlapa, tak se SNAD SAMA MUZU ROZHODNOUT, CO BUDU S DETMI DELAT O VIKENDU, NE????
Mama je hned urazena, ze neni po jejich. Ja se tim zas chci vyhnout vecnymu latereni uz v patek vecer, jak sice deti deeeesne miluje, ale jak "furt uklizi", "nic nestiha", "porad pere" (nechapu co ), a jak je to s nimi vecer narocne, protoze odmitaji byt v osm hodin vecer zticha. Zavrsi to vetou, ze bych je mela poradne VYCHOVAT.
Mno... tak jen pro info, abys vedela, ze v tom nejsi sama.-...
a co ja s tim? me to zere,, sere, trapi, mrzi, komplikuje zivot. Na jedne strane vsudypritomna umela laska "umela laska= uj vlastni vyraz - moje matka je presvedcena, ze porad musi upozornovat na lasku v rodine, tak asi tak dvacetkrat za hodinu zopakuje jak nas vsechny miluje a jak moc a moc amoc atd... vsechny nas olibe, pohladi....dost unavne) a na strane druhe muj obcasny pocit bezmoci a totalni debility....
|
| Markéta s párkem | •
|
(6.10.2011 12:50:38)
"tak asi tak dvacetkrat za hodinu zopakuje jak nas vsechny miluje a jak moc a moc amoc atd..." - asi moc kouká na americký filmy 
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.10.2011 13:35:07)
no bohuzel ne, tohle ma po sve matce. babicka (80) to taky dela. a cim je strasi, tim je to silenejsi
|
|
|
|
| Betina | 
|
(6.10.2011 11:19:41)
hmm - tohle jsem měla s tátou celý život
všechno špatně, jen on věděl, jak na to, jen on mi mohl dobře poradit, neustálý nátlak a tvrdé výhrady k mému muži
vše, co jsme udělali, koupili, kam jsme jeli - bylo špatně
u mě se vypěstoval už úplně takový odpor nebo alergie, že ta komunikace mezi námi, to bylo fakt bruslení po hodně tenkém ledě
já byla z každé návštěvy nervozní, máma taky - stačilo třeba, že jsme nesfoukli v pravý čas svíčky na dortu a bylo zle
bylo by to na dlouhé psaní a rozbor - u nás nějak nic moc nepomohlo, když jsem se ozvala, urazil se na smrt, když se to snažila přejít, stejně jsem to nakonec nevydržela a pohádali jsme se, asi byla chyba i ve mě, nevím
táta už několik let nežije, a až když byl na smrt nemocný, tak to bylo takové paradoxně hezké období s ním, protože si některé věci uvědomil
no nedala jsem radu žádnou, protože u nás opravdu nic nepomohlo
ale souhlasila bych s tím, nehádat se, neobhajovat, prostě trvat na svém a dát najevo, že se bez nich ač neradi taky obejdete a nenechat se vydírat
|
| Kubula K. |
|
(6.10.2011 11:21:56)
Mám podobného otce. Moje kouzelná formulka je "chápu, že to vidíš jinak, neberu ti to", případně "nemusíme se shodnout, to je v pořádku". Málokdy ho to nezbrzdí v rozletu, a když jo, tak prostě mlčím, respektive říkám hmm. Je dost těžký se hádat s někým, kdo se nehádá - a ten někdo můžeš být ty!
|
| Anerri |
|
(6.10.2011 11:31:43)
To je přesně ono, se mnou se táta nehádá, prostě oznamuje, jak sekáček na led, sek, sek, sek..... nesmím do toho zasáhnout, musím ho vyslechnout, pak se teprve smím obhajovat.
Jeho nejoblíbenější věta je, "je to vaše věc, já vám do toho nebudu mluvit, ale já bych........." a už to jede.
Zásadně všechno řeší se mnou, manžela přehlíží a nikdy mu nic neřeknou, vlastně kromě pozdravu s ním mluví minimálně.
|
| Winky | •
|
(6.10.2011 15:05:53)
už při té větě "je to vaše věc já vám do toho nebudu mluvit ale.." tam prostě MUSÍŠ skočit se svým "to je fajn že chápeš že je to naše věc, takže nám do toho nebudeš mluvit, dík moc." A ODEJÍT (klidně na chviličku, třeba na záchod, to je fuk). Pak se zas vrátit a když to téma otevře znovu, tak ho opět uzavřít "vážně jsi mi slíbil že mi do toho nebudeš mluvit".
Je fakt že já jsem si třeba předem připravovala "témata" o kterých mluvit fakt nechci (jako abych si to uvědomila a neprokecla se - že třeba chceme kupovat nové auto, protože to by bylo dotazů proč, nač, zač, od koho, jaké auto, kolik má najeto......blablabla a instrukce proč určitě ne), a připravovala jsem si právě i "témata" o kterých se bavit začnu, na co jako převedu hovor. No a pochopitelně se mi nesčetněkrát podařilo i na zcela neviném tématu pohořet protože jak píšeš - hned v popisu našeho (z mého pohledu zcela nezávadného) odpoledne objevili mou špatnou výchovu dětí, moc utrácení, stěžování (byť i jen v legreaci) znamenalo že mám tudíž problémy .... No trvalo to. Naštěstí s mamkou samostatně to šlo líp. Sice si řekla svý ale nenutila, táta nutil řešení, páčil ze mě odpovědi (byla jsem vychovaná tak že odpovídat musím a)celou větou b) podle pravdy). Až s mým mužem jsem se naučila víc ironie, sarkasmu a třeba i odpovídat protiotázkou (např. "a k čemu to potřebuješ vědět?") a nebo neodpovědět vůbec ("víš, to bych teď nerada řešila") - to pro mě bylo myslím nejtěžší.
|
|
|
| Xantipa. | 
|
(6.10.2011 16:36:52)
Kubulo - to se hezky řekne, já tohle říct, tak ho trefí šlak a nechci myslet na to, co by následovalo.
Nedá se to, jakmile začne, podívám se, nepřestane - zavelím - jdeme a jdeme. Ještě na mě pořvává na chodbě, Zkoušela jsem to po dobrým a nejde to. Jde to jakž takž jen takhle a nejlíp je nám všem, když se nevidíme.
Po tom, co mi provedl o prázdninách, zavedu osvědčený režim. Mrzí mě to, ale jinak to nejde.
|
|
|
|
| withep | 
|
(6.10.2011 11:29:24)
 . Musíš si to vyřešit sama v sobě, až bude ten problém ryze vnější, bude mnohem menší.
Jsem vděčná za podobná témata. V jejich světle vypadají moji rodiče mnohem líp . Do 18 jsem šílela, ještě na VŠ, když jsem na nich byla částečně závislá, byly vztahy všelijaké. Ale teď už mi absolutně do ničeho nemluví, možná sem tam padne nějaká dobře míněná rada, kterou pouštím druhým uchem ven nebo v klidu vysvětlím, že je vše v pořádku.
Nenech se. Tohle není normální chování a oni nemají právo tě takhle dusit. Pokud se nedokážeš vnitřně odpoutat, možná by ti pomohlo popovídat si s psychologem.
|
| withep |
|
(6.10.2011 11:30:47)
Máme velkou výhodu v tom, že bydlíme 350km daleko, vidíme se několikrát do roka. Zůstat v jejich blízkosti, taky trochu šílím, trápím se jejich problémy atd.
|
|
|
| Anerri |
|
(6.10.2011 11:36:36)
Je pravda, že dokud si to nevyřeším sama v sobě, tak s tím nemůžu něco udělat.
Jenže je dost těžké s ním komunikovat, myslím si, že to prostě normálně nejde, vždycky z toho vyjdu jako ta špatná, nevděčná, špinavá a přesně tenhle pocit mám.
|
| Meta |
|
(6.10.2011 12:43:19)
To je přece základní klasická zbraň manipulátora. Vyvolat v "oběti" pocit viny. Zkus se na to podívat ze strany okem "psychologa". Jakmile nebudeš mít pocit provinění, manipulátor je odzbrojen. Dokud mu zbraň bude fungovat, nemůžeš předpokládat, že ji sám dobrovolně odhodí.
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(6.10.2011 13:00:35)
Nezbyde ti, než se naučit být splachovací - je to strašná úleva. Dělá se to metodou kafemlejnku:
"Vy chcete jet na dovolenou, do X? Vy jste blázni, je to tam takový, makový. Jeďte radši do Y."
"Hm."
"slyšelas mě, co jsem ti řikal, pojedete teda do Y?"
"Ne, pojedeme do X."
"Ale dyŤ jsem ti řek, že je to tam děsný, že máte jet do Y."
"Hm."
"Tak kam pojedete?"
"Do X."
"Seš blbá nebo hluchá?"
"Jak myslíš tati."
"Myslím, že seš nevděčnej spratek, já ti tady radím, protože sama seš nemožná a ty si toho nevážíš."
"Hm."
"Tak pojedete teda do Y?"
"Ne, pojedeme do X."
Když tohle zvládneš , bude ti 
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.10.2011 13:40:27)
jo tohle obcas taky praktikujem.
Proste se jede na chalupu a hotovo. Ale tech kecu okolo
Nakonec nam v nedeli vecer zavolaji a zdurazni, jak vikend bez deti - a ted pozorne cti, zajimave kombinace -
1).. byl strasne dlouhy a nudny, protoze nemeli deti
2).. cely vikend na nas mysleli, jestli nam neco nechybi
3) krasne si doma, cituji, "konecne uklidili ten bordel z minuleho vikendu, kdy u nich byly holky"
4)..pristi vikend to BEZ DETI NEVYDRZI
5)... makali na zahradce, protoze meli spoustu casu bez deti a nebylo prece do ceho pichnout
6) i presto, ze se detem o vikendu bez prarodicu libilo, u nich by se jim URCITE LIBILO VIC!
no a pak si jednu nedej
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.10.2011 13:43:15)
ale souhlasim, ze je to chovani manipulatora.
Moje matka ma jeste obrovsky komplex, leta trpi nadvahou a spolecnosti se dost strani.
Takze je jen v praci, nebo doma, kde prudi
|
|
| Markéta s párkem | •
|
(6.10.2011 18:44:47)
Chce to hluboký nádech, hluboký výdech a pak "Jo, jo, máte pravdu." A pak 
|
|
|
| Xantipa. |
|
(6.10.2011 16:40:47)
Proboha - říct mi, že jsem spratek a blbá nebo hluchá - odejdu okamžitě a důrazně bych mu předtím ještě řekla, že takhle se ke mně chovat teda nebude.
Bez legrace.
Já ale tyhle hry odmítám hrát, přijde mi to nedůstojné dospělému člověku.
|
|
|
|
| Lenka | •
|
(6.10.2011 11:46:06)
Tak tohle mám se svojí mámou. Bydlíme s ní v jednom baráku. Má svůj byt a vše své, ale zahrada je společná. A stejně do všeho povídá, chce, aby bylo po jejím. Takže jsem naposledy reagovala, když mi říkala, že si od ní nic nenechám poradit, že jí nemusím dávat žádné důkazy. Na to ona, že musíš. Tak jsem odvětila, nemusím a šla jsem si po svých. Naučit se s ní vycházet je pořádná fuška, to Ti povím.
Prostě si stůj na svých názorech. Dělej si věci po svém. Je to Tvůj život.
|
|
| ronniev | 
|
(6.10.2011 11:59:47)
Já vím, je to hrůza, měla jsem takovou matku (a to to jetě nedosahovalo těchhle stupňů).
Rodiče nepředěláš, musíš předělat sebe. Ale je to strašně těžké.
Prostě si říkej - je to jejich problém, jejich problém, jejich problém, ne můj. Nejsem zodpovědná za to, aby se neuráželi, aby se necítili dotčeně. Mám právo jim říct ne, a když jim to vadí, je to jejich problém. Mám právo jim nezavolat, když nechci, mám právo jim nevzít telefon, když nemám čas. Mám právo nenechat si mluvit do života.
Mně tenkrát pomohlo, když jsem to rozebrala s psycholožkou. Ta říkala: Jak byste se zachovala, kdyby takhle jednala vaše kamarádka? A mně docvaklo, že kamarádce bych se především pokusila vysvětlit, že to takhle nechci, a kdyby to nepomohlo, tak bych ji asi odstřihla. Když jsem něco podobného slyšela říkat cizího člověka, nějak mi docvaklo, že to tak oprravdu je, že nejsem ani za pocity své matky zodpovědná. (Přečti si Čtyři dohody, tam se to popisuje moc hezky.)
Ale stejně to i pak bylo hrozně těžké a úplně jsem se toho nezbavila nikdy. Přiznávám, že jsem občas vypínala telefon v půlce věty a předstírala poruchu, když to už nebylo k vydržení a nic jiného nepomáhalo. Ale aspoň se mi to povedlo omezit na snesitelnou míru. Teď se jen děsím, co budu dělat svým dětem já, až budu stará 
|
|
| Dalalmánek |
|
(6.10.2011 12:09:09)
Ježíš, to je těžký. Partner Ti ty hranice vymezit nepomůže?
|
| Anerri |
|
(6.10.2011 12:29:10)
Bohužel nemůže, s manželem komunikují minimálně, nemá právo se vyjadřovat do "našich rodinných věcí".
|
| Meta |
|
(6.10.2011 12:55:24)
Tak na tohle dej obzvlášť pozor. Uvědom si, jak moc to musí manžela zraňovat. Oni takto nepřímo působí na rozpad vašeho vztahu. Já bych si úplně vychutnala, jak bych dala otci najevo, že mám jinou modlu, než on, jak je manžel úžasný a super, kam se papínek hrabe .
|
|
| Mrej | 
|
(6.10.2011 16:35:56)
Tak bacha, tohle asi to nejhorší co tu čtu. Trvej na tom, aby jednali s vámi oběma, vy jste ta základní jednotka, takže tvoje rodinné věci jsou i manželovy rodinné věci.
Navíc tím pádem budete na otce dva, tedy přesila, evet. otec+matka / vy dva, tedy vyrovnáno.
|
|
|
|
| Anerri |
|
(6.10.2011 12:32:43)
Chtěla bych poděkovat za všechny reakce  , máte pravdu, musím začít sama u sebe, svého otce nepředělám. Díky.
|
| Kalamity YANKA |
|
(6.10.2011 12:36:18)
Bradino, kdyz budes mit nejakej uspech casem dej vedet, treba se mi po devetadvaceti letech povede, ze i moje matka nebude vecne urazena, nespokojena a nebude "se citit odstrcena", kdyz ji deti jednou za tyden nedame.
|
| Mrej |
|
(6.10.2011 16:41:18)
Před dávnými časy mě tchánovci občas prudili, že je málo navštěvuju se synem (manžel byl na vojně). Nejdřív jsem si ujasnila s manželem, že v tom pojedete se mnou, a pak jsem tam prostě měsíc nepřišla včetně jednoho jeho opušťáku. Nebudu popisovat detaily ... ale od té doby si nemůžu na nic stěžovat a je to už čtvrt století. Lepší tchánovce neznám.
Kupodivu jejich vlastní dcera se nedokázala vůči nim takhle kategoricky vymezit dodnes a furt si stěžuje - no ale já se za ní nevymezím.
|
|
|
| Winky | •
|
(6.10.2011 17:51:06)
jj, je potřeba si umět pojmenovat problém - a tvůj (a můj taky) problém je že jsem "až moc vychovaná a hodná" tudíž = trošku hloupá (ačkoli dospělá, nechám si nabulíkovat že musím poslouchat) a taktéž manipulovatelná (trpím pocity viny takže ustupuji).
|
|
|
| Žžena |
|
(6.10.2011 14:10:18)
Nechceš dětem brát prarodiče, ale necháváš je pozozovat, jak jejich mámu někdo soustavně ojebává a ona se nechá. Myslíš, že tím jim prospíváš?
Já myslí, že jako vzor by i dětem prospělo, kdyby viděly, že jejich máma je dospělý člověk a umí si uhájit svůj prostor a svoji rodinu.
|
|
| Len | 
|
(6.10.2011 14:14:21)
No, ja bych se odstrihla, tohle je proste nepredelatelny manipulator.
Nesnasim, kdyz mi kdokoliv keca do zivota, takze vyjizdim ostre. Nastesti u nas takove tendence jsou jen obcas.
|
|
| Eilatt |
|
(6.10.2011 21:24:32)
Možná je otec slušný manipulátor, nastuduj si něco a manipulaci a emtoách manipulátorů, i v knihovnách mají nějaké knížky. Zašla ybch každopádně i za psychologem, on ti třeba pomůže vidět problém zvenku.
To, že se ty sama cítíš ve vztahu k němu jako ta špatná značí, že tam je asu opravdu nějaká patologie a je potřeba aby ty sama jsi změnila náhled na sebe a vztah s otce¨m.
|
| Eilatt |
|
(6.10.2011 21:25:25)
"metodách manipulátorů" tam mělo být. taky na netu jsou uvedené jednotlivé znaky manipulátora, jak se dají poznat....
|
|
|
|
V její náručí
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční Rybova mše na KuksuTrutnov 
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Vánoční Rybova mše na Kuksu
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)