Lída1 |
|
(4.2.2012 22:28:59) Ahoj maminy,možná se potřebuju jen "vykecat"... mám nějaké depky... Máme tříletého syna, kterého denně uspáváme,snažím se ho vychovávat hlavně vysvětlováním (ale na zadek už párkrát taky dostal), řešit vše hlavně v klidu.Občas mi tedy taky bouchly nervy, ale teď mi bouchají každý den několikrát. A také máme měsíční miminko.Do toho jsem měla rizikové těhu (ležet), takže tříleťáka hlídaly skoro cekou dobu babičky.Taky ho hlídaly teď ty čtyři týdny, co máme mimi...No a teď zjišťuji, že mi vadí, že starší je vlastně lenoch - nechá se krmit, nechá se svlékat i oblékat (uznávám, že je to moje chyba, nechtěla jsem ho buzerovat, když babičky na něj byly tak hodné a já ho pak nutila dělat věci, které nechce,tak jsem to neřešila).A teď to nezvládám. Uspávat každé dítě źvlášť, krmit, strojit... Je to pro něho šok, když celou dobu nic a teď po něm s manžou chceme, aby vše uměl (resp. se aspoň snažil). Ale on prostě nechce.Do toho je hrozný vztekloun (má opravdu výdrž), snažím se být v klidu, ale nakonec mi stejnak ujedou nervy a nadávám, křičím, jednu mu plácnu ... Teď jsem ho uspávala hodinu a půl (jinak se posl. měsíc střídáme s manželem(dřív chtěl vyloženě jen mě),ale každý večer není doma, tak jsem si to chtěla zkusit sama a bylo tam i mimino, protože se vzbudilo) a nakonec mi taky ujely nervy a křičela, ať už konečně spí.Nakonec brečel a nechal si zavolat tatínka.Bojím se, že mě přestává mít rád a bude ze mě mít hrůzu (už minule na procházce mě nechtěl držet za ruku a dal ji jen babičce, mě nechtěl). Snažím se s ním jinak hodně mazlit a hrát si s ním a dávat mu najevo, že ho mám ráda, ale někdy to prostě nezvádnu a jsem fakt zlá Asi nebudu sedět u pc, tak si vaše názory přečtu až ráno.... díky....
|
Tante Ema |
|
(4.2.2012 22:40:34) Njn. Je to blbý, ale teď s příchodem mimina není vhodná chvíle na změny výchovných postojů u staršího. Teď ti asi nezbyde než vydržet a rozmazlovat dál, je normální, že děti mají s příchodem sourozence regres (pozorovala jsem ho i na jedenáctileté dceři, když se nám narodilo mimino) a ten regres je potřeba nechat proběhnout (vyhovět mu). Ty se pokoušíš o pravý opak. Mám tím na mysli, že pokud se neumí sám oblékat, teď není vhodná chvíle ho to začít učit, dtto krmení, uspávání atd. V žádném případě bych na něj nekřičela a nebila ho. Zkus se domluvit s babikami a mužem, aby vás na to bylo víc. Na večerní spaní by asi bylo praktické děti synchronizovat.
|
Jedůfka / 99,00 |
|
(4.2.2012 22:59:52) souhlas s Tante. Nemůžeš najednou chtít po starším synovi, aby se choval jako "velký". Buď se s manželem rozdělte, a večer se starejte každý o jednoho, nebo je uspávej společně, ono to miminko se taky třeba uklidní a usne u pohádky. Vykašli se na všechnu práci okolo, dělej jen to nejnutnější a snaž se být v klidu a s dětmi odpočívat, všechno ostatní teď není důležité. Ono si to sedne, uvidíš.
|
|
15.5Mišel12 |
|
(4.2.2012 23:38:34)
|
|
|
anexa |
|
(4.2.2012 22:45:24) ne nadarmo se říká, jedno dítě, žádné dítě. Prostě dvě děti je zprvu šok a pokud je starší dítě tak malé, prostě najednou nepochopí, že dosud bylo ono to mrňavé a od narození sourozence, bude už pořád jen starší. Uklidni se, musíte si na mimčo zvyknout celá rodina a ty si musíš uvědomit, že babičky budou vždy víc rozmazlovat a ty od teď budeš mít na staršího nároky větší, než je třeba schopný zvládnout. Nádech, výdech, zalez do postele s nima oběma a uvidíš, že se to za chvíli zlepší.
|
|
Qwena |
|
(4.2.2012 23:00:26) Bohužel,teď ti nezbývá nic jiného než zatnout zuby,uspávat,oblékat,krmit a rozmazlovat.Jinak začne žárlit na mimi,správně pochopí že vše co po něm chcete se děje jen kvůli malé.Prošvihla jsi 9 měsíců těhotenství kdy se dalo nenásilně tohle u staršího odbourat a naučit ho,že aspoň uspávání a krmení prostě končí,už je velkej kluk.
|
|
Maci1 |
|
(4.2.2012 23:03:20) Mám třiapůlletou dceru a dvouměsíčního syna. Abych se vyhnula tomu, co popisuješ, dost jsem před jeho narozením dbala na to, aby dcera zvládala základní sebeobsluhu samostatně, což se víceméně podařilo. Nicméně s příchodem brášky dcera zjistila, že na něj žádné takové nároky kladeny nejsou, a i když se svlékat, oblékat, najíst atd. stoprocentně umí, dost často se sekne a abychom se někam pohnuli, nezbývá než ji obsloužit. Nikdy nepotřebovala uspávat, teď to vyžaduje. Vzteklá je taky příšerně. I já už jsem se párkrát dozvěděla, že se chce přestěhovat k babičce (která kolem ní samozřejmě skáče a dělá, co jí na očích vidí), i mně často tečou nervy několikrát denně. Takže jak vidno, ani s "vycepovaným" dítětem by ses možná problémům nevyhnula. Asi nezbývá než doufat, že se to časem usadí .
|
|
No one |
|
(4.2.2012 23:03:48) Měsíc je hrozně krátká doba na to, aby si to u Vás všechno sedlo. Ten režim se postupně vyvíjí. Já měla doma to samé. Teď mám děti 3,5roku a půlroční mimi a je to už konečně pohoda. Za sebe radím: Teď není dobrá doba na rychlovýchovu staršího, naopak mu to uděláte horší (i sobě). Pro něho je narození sourozence obrovská zátěž a bude trvat několik měsíců než se s tím srovná. Náš starší dokonce zapomněl chodit na wc a skončil dočasně zase na plenách. Klidně rozmazlovat a dávat najevo jak je šikovný a velký. A dávat najevo porozumění, to u nás pomáhalo. Pokud bude chtít pomáhat s miminkem, nechte ho. Já dávala staršímu vždycky vybrat, co miminku oblečeme apod. Připadal si hrozně důležitě. Návštěvy, když přijdou, ať vítaj hlavně staršího. Dárečky miminku dávat nemusíte nebo aspoň tak, aby to starší neviděl, miminku to je fuk. Je to o maličkostech, to je jasný, ale je důležitý tyhle maličkosti předvídat.
No a s tím vztekáním neporadím, to je v tomhle věku normální. Já vždycky odcházím do jinýho pokoje, prostě nedělám mu obecentsvo, ono ho to přestane bavit. Jinak taky jem byla zoufalá, nestíhala jsem nic a babičky chodily jenom na kafíčko, ty máš štěstí, že hlídaj.
Když bylo mladší 4 měsíce, šel starší do školky a tím se situace u nás celkově hodně zlepšila. Držím palce, ať je to u vás dobrý.
|
No one |
|
(4.2.2012 23:07:26) Jo a že se neumí oblíkat atd. To náš taky neuměl a dala jsem to. Běžně jsem ho krmila nebo oblíkala jednou rukou při kojení. Chce to ten správný grif.
|
|
Binturongg |
|
(5.2.2012 0:37:51)
|
|
|
ChemicalJane + 4 |
|
(4.2.2012 23:12:59) no a proto jsme byla na dceru stále "zlá" ve smyslu - babičky rozmazlují, ale já stále chtěla dodržovat pravidla.. takhle to dítě aspoň ví, že máma je prostě "taková" nebo nevim jak to vyjádřit po "dětsku".. teď bych nechala staršího být a vyhovět mu a postupně a nenásilně ho přivykat na to nové, "automatické".. ono to půjde, neboj! mladší je v tom věku, kdy sám "blbne" a ještě do toho mladší "vetřelec"... hlavu vzhůru a odpočívej co to půjde!
|
|
Binturongg |
|
(5.2.2012 0:33:05) To sis nevybrala dobrou dobu na to, abys po synovi chtěla být velkým klukem, když byl doposud mámino mimino.
Pijte oba meduňku - synovi, Tobě ani miminu (pokud kojíš) neuškodí a zklidní vás.
Jsi v šestinedělí, nervy na pochodu, musíš nechat všechno usadit. Mám mimino od listopadu, chlapečka 2,5 roku na úrovni 18 měsíců a věř, že je vskutku záhul - nejhorší je, že se většinou synchronizují ohledně potřeby jídla, přebalování, uspávání apod. a nevím, co dřív.
Navíc syn příchod sestřičky těžce nese.
Usínání hodinu a půl je u nás běžné - i odpoledne. Sedni si k němu, čti si, krm miminko, koukej do notebooku... Prostě si najdi nějakou zábavu a buˇs ním.
A hlavně - mazlit, mazlit, mazlit - někdy začnou být děti po příchodu sourozence agresivní, ať už vůči jiným nebo vůči sobě, jelikož je máma v rámci hormonů nervní jak pes, neustále se motá kolem nového člena rodiny a všeobecně se hroutí svět.
Uvědom si, že on je s nervama na huntě úplně stejně jako Ty, jen to neumí pojmenovat, je mu z toho úzko a střídavě je vzteklý a zoufalý...
|
|
Winky | •
|
(5.2.2012 2:57:23) kliiid, ty jsi šestinedělka, hormony, kojení, hojení, bolení, nevyspání. Synek je tříleťák, co byl delší dobu u babiček, vzhledem k věku období vzdoru by měl i tak, teď je to o tisíc procent umocněné novým "vetřelečkem" v rodině plus vašimi (pro něj nepochopitelnými) požadavky. Nemůžeš po něm chtít samostatnost, pochopení a tohle všechno z jedný vody načisto. Uber plyn u obou dvou, spíš se zaměř na sžívání nové rodiny jako celku, než na výchovu staršího synka. Myslíš, že jemu v té´jeho hlavince je jasné, co je to za situaci a co z toho pro něj vyplývá?
|
17.6modrasek13 |
|
(5.2.2012 3:39:31) Zkus ze staršího udělat bráchu pomocníka a ochránce. Když mimi bude spát, tak si s ním povídej o tom s čím potřebuješ pomoct, jak je velký,šikovný, hodně chval a vysvětluj mu, že on je ten velký, důležitý, a musí miminku ukazovat co všechno se ono naučí. Období vzdoru musíš vydržet, nevšímat si ho, odejít z místnosti, občas zkontrolovat, aby si neublížil fyzicky. Mám tři děti a u nás to takto fungovalo dobře. Já jsem ale nikdy neuspávala, měli jsme nějak stanovené do sedmi večer hraní, zábava, aktivity... a pak už pomalu chystání do postelí... A v osm večer už jsou ve svých pokojích a já mám klid pro sebe. Taky mi občas nervy rupnou, odejdu do vedlejší místnosti, napočítám do deseti.... max. zvednu hlas. Podle nich jsem matka mlátička, ale ruku na ně vztáhnu až opravdu v kritické situaci a nebo když mi zalžou.
|
|
|
Ivka3 |
|
(5.2.2012 8:09:25) A proč učíš uspávat i miminko?když vidíš, že to pak dělá problémy, když je větší. Nerýpu, jen se ptám. Fakt nechápu, proč se děti uspávají?
|
Tante Ema |
|
(5.2.2012 8:26:31) Musím říct, že tohle mě včera napadlo taky. Mám tři děti, uspávat nepotřebovalo ani jedno, ale už mi tu kdosi b vysvětloval, že to je náhoda a že mám nějaké lepší děti, než běžně. Upřímně si to nemyslím. Malé mimino nepotřebuje uspávat, stačí ho dobře uložit ve chvíli, kdy se mu chce spát a naučí se od narození v pohodě usínat samo. Ale beru to tak, že lidi mají své důvody, proč děti chtějí uspávat. Každopádně bych v tom případě děti synchronizovala, zvlášť pokud je to uspávání záležitost na hodiny. A u tříleťáka navyklého na uspávání bych s tím teď nepřestávala.
|
Ivka3 |
|
(5.2.2012 8:37:09) Mám taky 3 děti a ani jedno jsme uspávat nemusela(vyberou si to jinde) .Nějaké pokusy od nich asi proběhly, nikdy jsem je nenechávala vyřvat, když měly potřebu, šla jsem k nim třeba 5x. Naučily se. Ale jak říkáš, v situaci zakladatelky bych to teď taky nezačínala učit, může se prcek cítit odstrčený. Ale zároveň bych to teď neučila miminko.
|
Tante Ema |
|
(5.2.2012 8:54:06) Protože to nestojí na dualitě uspávat hodiny - "nechat vyřvat" žeáno .
|
18.5moudrost16 |
|
(5.2.2012 8:55:45) vyrvat bych dite nikdy nenechala - u nas pomaha domluva....
a s tou rivalitou - myslim ze doma obe deti vedi ze jsou na tom stejne - rozdil nedelame - neni duvod....
|
Ivka3 |
|
(5.2.2012 8:58:11) vyřvávat v žádným případě, myslím, že si pak dítě zadělává na "neurozu"... jinak s rivalitou souhlas s Tante
|
|
Tante Ema |
|
(5.2.2012 9:11:49) Když je necháváš mezi sebou soutěžit, dělíš je logicky na vítěze a poraženého. Tím mezi nimi děláš rozdíl. Dělání rozdílů mezi dětmi ale není nežádoucí. Je to naopak, vzhledem k tomu, že žádné dvě děti nejsou stejné, není žádoucí ani možné k nim stejně přistupovat. "Všem stejně" nefunguje. Funguje "vnímáme potřeby všech, co nám síly stačí". A žádné dítě nemá potřebu být poražen sourozencem. Ani potřebu bojovat o cokoliv, nota bene pokud soutěž vyvolá maminka, protože to je vždycky v sázce její přízeň, děti to tak prožívají, ať už je to převlečené za cokoliv.
|
|
|
|
|
Jedůfka / 99,00 |
|
(5.2.2012 10:33:13) Náš prvorozený syn uspávání vyžadoval, ač jsem ho to nikdy nechtěla učit. Resp. od cca 4 měsíců byl velmi neklidný a usínat sám by znamenalo probrečené hodiny, měl velkou výdrž. On byl ale celkově hodně problémové miminko a následně i batole. Nicméně druhého syna jsem neuspávala nikdy a než začal vnímat, naučil se usínat sám i ten první (i když takovým stylem, že se 10-20x za večer za námi vrátil, takže nevím, co bylo vlastně horší).
|
|
|
|
|