| Amarela |
 |
(23.10.2012 17:14:48)
A jak často u vás tento stav nastává, případně ve kterých situacích tento stesk pociťujete? Já teda jednak tehdy, když jsem nemocná a nemůžu se v klidu povalovat v posteli a pak občas když začnu vzpomínat na tu svobodu zamlada (myšleno před dětmi) - že jsme se mohli sebrat a jet víceméně kamkoliv, sbalit se během chvilky, nemuset vláčet hromadu věcí, co potřebují děti a když jsme byli na dovolené, tak to opravdu byla dovolená, o víkendu jsme si odpočinuli, věnovali se tomu, co nás baví a doma byl klid.
Tímto se v žádném případě nechci rouhat, děti jsou prostě tady a já je miluju, neumím si představit je ztratit a za to, že jsou zdravé, jsem nesmírně vděčná, to je bez debat. Ale někdy mi ty časy před dětmi chybí hodně, s mužem si někdy přijdem jako dva bojovníci, jejichž hlavními úkoly je obživa a výchova potomstva a tyto úkoly nás často vyčerpávají natolik, že nějak chybí energie věnovat se také sami sobě. Samozřejmě, že si chvilky pro sebe umíme taky udělat, ale jsou prostě nějak příliš krátké, no... a pak i někdy poklesneme na mysli při představě, jak staří už budeme, až děti vylétnou z hnízda a my zase budeme mít ten klid...jestli se toho teda vůbec ve zdraví dožijeme
Berte to prosím jen jako takové malé povzdechnutí, určitě to neznamená, že bych měnila a chtěla zůstat bezdětná, věřím, že se nás takových najde asi dost...?
|
| Dalalmánek |
|
(23.10.2012 17:19:02)
Jojo, když mi chybí čas jen pro sebe, když bych si ráda šla zaplavat, když se chci dle chuti vyspat. Na jaře jsem měla chřipku a manžela v cizině, to byla pohádka, starat se o dvě mrňata...
|
|
| prskavky |
|
(23.10.2012 17:21:22)
Zrovna dnes se mi stejska velice  dite na zabiti
|
| astalavista | 
|
(23.10.2012 17:23:06)
vůbec
|
|
|
| Kopřiva Dvoudomá | 
|
(23.10.2012 17:23:32)
Jojo. Hlavně se mi stejská po tom, jak jsem se mohla vyspat.
Taky že jsem jezdila po koncertech a dělala aktivně muziku, to teď taky nejde.
Měla jsem spoustu času na knížky a koníčky a tak...
Nojo, snad to všechno zas bude jednou možný...
|
|
| 11.1***Sára13 | 
|
(23.10.2012 17:24:24)
Tak mě hodně chybí takové to spontání milování  prostě milovat se kdykoliv když to na nás přijde pořádně si u toho zakřičet, zbourat postel potom se jít vykoupat. Krásně se upravit, mít čas na to popřemýšlet co na sebe a hlavně mít co na sebe, neb s dětmi se můj šatník zůžil pouze na samé sportovní oblečení,dokonce ani boty na podpatku nemám  . Chybí mi mít čas jen pro sebe přečíst si v klidu knížku, jít se někam pobavit a další den celý prospat.
|
| Amarela |
|
(23.10.2012 17:30:04)
Jo, Rolando, všechno tebou uvedené mi chybí taky ...teda, oblečení jako sukně, šaty i boty s vysokými podpatky pořád mám, to já si zas neodpustím, ale ten čas, abych se vyfintila, mi chybí taky.
|
|
|
| štěpánkaa | 
|
(23.10.2012 17:27:47)
od té doby, co kluci spí o víkendu déle než já, tak ani ne
|
|
| kosatka2 |
|
(23.10.2012 17:28:02)
jasně, zasteskne, každou chvíli. už ani nevim, jak ten bezdětnej život vypadá. ale furt mi od kámošek a spolužaček choděj pozvánky na nějaký kulturní akce, přednášky, promítání a vernisáže, bohužel hlídání neni a když už si ho vydyndám, třeba ta kulturní akce pak ani nestojí zato.
taky mě mrzí, že jsem neměla nějaký koníčky co se daj s děckem zvládnout. no ale smířila jsem se, že budu pár let domácí cuchtička a pak zas začnu žít trochu svůj život, nejenom furt řešit nesamostatný jedince okolo mě.
docela dlouho mi taky trvalo naučit se od dítěte brát tu radost, kterou mi nabízí. příliš dlouho jsem jela v tom, že prostě dělám něco pro druhý a pro mě nedělá na oplátku skoro nikdo nic. nebylo to tak a prohlídla jsem dost pozdě, bohužel
|
| Amarela |
|
(23.10.2012 17:33:04)
docela dlouho mi taky trvalo naučit se od dítěte brát tu radost, kterou mi nabízí. příliš dlouho jsem jela v tom, že prostě dělám něco pro druhý a pro mě nedělá na oplátku skoro nikdo nic. nebylo to tak a prohlídla jsem dost pozdě, bohužel
Kosatko, tak to já se právě učím...
|
| kosatka2 |
|
(23.10.2012 17:34:51)
Amarelo, a neni to snadný, co? Hodně sil!
|
| Lenka | •
|
(23.10.2012 21:02:49)
Také s tím bojuju. V tomhle tématu se poznávám.
Kosatko, kdy to bylo, že píšeš, že pozdě?
|
|
|
|
|
| Jana | •
|
(23.10.2012 17:28:35)
To bylo krasny....
No a az obe deti vyleti, bude nam nejmin 63...
To me depta nejvic.
|
| Amarela |
|
(23.10.2012 17:35:46)
Jsem ráda, že nejsem sama, kterou tohle deptá
|
|
|
| Dee Dee+2 kluci |
|
(23.10.2012 17:35:59)
Ne, nezasteskne.Není to tím,že by bylo te""d všechno ideální,ale jsem člověk,co se NIKDY neotáčí zpět. Třeba kdybych se nad tím pořádně zamyslela, nebo kdyby to se mnou někdo pořádně rozebral, že by se i zastesklo,ale jsem člověk bez sentimentu, takže minulost neřeším...ani nevzpomínám.
|
| Amarela |
|
(23.10.2012 17:44:42)
Díky Dee Dee, to je zajímavý příspěvek...takových lidí moc neznám, co se nikdy nedívají do minulosti, a proto neřeší co bylo. V určitých ohledech to určitě může být výhra.
|
|
|
| Minka+Sabi 11/05+Sebi 4/11 | 
|
(23.10.2012 17:36:57)
Me myslenky jsou v tomto protichudne, na jednu stranu bych take rada nekdy mela klid, delsi nez par hodin, kdy by deti nepobihaly za mymi zady, ale zase se strasne netesim, az vyletnou z hnizda. Uz ted vim, ze mi bude smutno, proto si radeji ve 40 porizuji treti ditko. Nedovedu si predstavit byt doma uz jen s manzelem.
|
| Kaipa |
|
(23.10.2012 19:02:55)
Holku, co.
|
|
|
| anemon | 
|
(23.10.2012 17:39:28)
Zřídka, ale stane se, minulý týden jsem měla hrůzostrašnou noční, dřív bychom šly (samý ženský) na panáka, já šupala do školy, školky, zůstalo to ve mně neuzavřený, musím se naučit zavírat dveře i v hlavě.
|
|
| CPO |
|
(23.10.2012 17:43:22)
Co bych za to dala, kdybych si mohla stýskat zrovna V TÉHLE diskusi!
|
|
| Senedra | 
|
(23.10.2012 17:48:18)
občas.. když v neděli v šest ráno slyším ťap, ťap, ťap a " mamííííííííííí..." a vím, že bych teoreticky mohla spát třeba ještě dvě hodiny...
Taky potom, že jsme se o víkendu v 10 dopoledne rozhodli, hodili do jednoho batohu pití, nějakou malou svačinu a někam vyrazili.. ale to už pomalu zase nastává.
Že jsem přišla z práce, uvařila si kafe, vzala noviny, v klidu je přečetla, pak 20 minut zírala do zdi a nemusela jsem řešit milion drobností od sundání bot, přes připomíná, aby si umyly ruce, co chtějí k svačině....
|
|
| .ganesha. | 
|
(23.10.2012 17:48:28)
Já mám sice dítě teprve necelé 4 roky, ale jako bych si už bezdětné časy ani nepamatovala, jako by to byl úplně jiný život. takže odpověď je - ne, nezasteskne, nějak si na to ani nevzpomenu 
|
| Jája | •
|
(23.10.2012 18:13:40)
Ano, občas ano.
Neměnila bych, to neříkám, ale jsou momenty, kdy bych čas vrátila zpět
|
| Jája | •
|
(23.10.2012 18:15:11)
Abych upřesnila-nevrátila bych čas zpět, ale přála bych si být ted, v tomto stavu, rozpoložení, se zkušenostmi a věku občas bez dětí.Asi to není příliš k chlubení, nemusím asi zdůrazňovat, že děti miluju nadevše, ale občas bych to brala
|
|
|
|
| Girili | 
|
(23.10.2012 18:12:45)
Ano. Styska se mi po horach, po lezeni i po tom pocitu, ze ac jsem vzdycky byla dost opatrna, tolik jsem se tehdy o sebe nebala. A po tom, jak clovek mohl vypnout. A pak take po dostatecnem spanku.
Pres to vsechno naseho raracha miluju a moc jsme ho chteli.
|
|
| Hudba Ainur | 
|
(23.10.2012 18:23:41)
Nechybí mi, ale někdy na ně nostalgicky vzpomínám - na první bydlení v pronajatém bytě, dobíhání posledního vlaku, víkendová spontánní rozhodnutí co budeme právě dnes dělat, spánek dle libosti, pódium v Rudolfinu a koncertní šňůry se sborem, a také tehdejší slušné příjmy.
Spontánní milování je už v tak daleké minulosti, že si na to ani nevzpomínám, tudíž mi to nechybí.
Na druhou stranu - byly to doby tápání - v emocích, vztazích, sebevědomí...byla jsem takové sice půvabné, ale jinak žensky ošklivé káčátko, a teprve na prahu čtyřicítky se ze mě stává labuť.
Nebe, bezdětné časy zpět nechci, baví mě být máma, i když bych je někdy nejraději poslala všechny čtyři do háje.
A bezdětná budu zase hromadu let, až děti vyletí. Nejpozději za 25 let, pokud se nejmladší rozhodne studovat.
|
| CPO |
|
(23.10.2012 18:40:36)
"a teprve na prahu čtyřicítky se ze mě stává labuť."
Z vemblouda? 
|
| Hudba Ainur |
|
(23.10.2012 20:34:05)
Z Vemblouda, jojo, to jsou ty paradoxy. Vembloud sežral nějakou divnou kytku, a je z něj labuť, někdy tedy v posledním tažení  
|
|
| Puma |
|
(24.10.2012 8:26:30)
Slušná práce, že?
Kytko, vypadá to, že se ti daří lépe.
|
| CPO |
|
(24.10.2012 8:30:17)
Z Vemblouda labuť, to už tu dlouho nebylo! = MOOOOOC držím  aby už nafurt byla jen labuť! 
|
|
|
|
|
| Alraune | 
|
(23.10.2012 18:25:30)
Nemůžu říct zasteskne, ale opravdu mi chybí jít si sednout do hospody a vrátit se ráno... To ostatní už jsem nějak pořešila a doufám, že i ta hospoda je otázkou pár let.
|
|
| sarmi | 
|
(23.10.2012 18:27:54)
mela jsem desne nudne bezdetne obdobi
|
|
| No one | 
|
(23.10.2012 18:35:44)
Nejvíc mi chybí to, že ne že nemůžu dělat, co chci, to můžu, ale nemůžu to dělat jak dlouho chci a to je pro mě podstatný.
Protože když už se do něčeho pustím, tak to chci udělat pořádně a pokud možno to i dodělat.
S dětmi mám vše na etapy - chodbu v bytě maluju už měsíc a půl, zahradu na chatě sekám na tři víkendy, kytky přesazuju tempem jeden květináč za měsíc. Prostě ráda bych se do toho pustila a skončila klidně až v 5 ráno (teď nemyslím to sekání zahrady)a pak celý dopoledne prospala s dobrým pocitem, že mám hotovo...
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)