Etea |
|
(23.4.2013 14:49:26) Prosím vás, proč si cca. tříleté děti vytváří imaginární kamarády? Je to jen věc velké fantazie nebo jim něco schází? Přijde mně zvláštní, když dítě, kterému se věnuje hodně péče i pozornosti, si zničehonic vytvoří imaginárního kamaráda (v konkrétním případě dokonce dva). V daném okamžiku nedošlo v okolí dítěte k žádné změně ani závažné situaci, dítě je veselé, inteligentní, zvídavé. Zajímaly by mě vaše konkrétní zkušenosti, případně nějaké odborné vysvětlení.
|
Cirilinka |
|
(23.4.2013 14:55:39) je to naprosto ok, to nebývá reakce na zátěž...dítě okolo tří let o sobě začíná mluvit v první osobě, uvědomuje si, že já a okolí, to je něco jiného....fantazie pracuje na plný obrátky, dítě si prostě třeba jen přeje, aby mělo takového a takového kamaráda a ten byl pořád s ním ,tak si představuje, že to tak je...čiže se chová, jako by tam ten kamarád byl...nevidím na tom nic patol ;)
|
Cirilinka |
|
(23.4.2013 14:57:21) možná kamarád jako druhé, třetí já...
|
|
Etea |
|
(23.4.2013 15:16:43) A myslíte, že bych třeba měla zkusit mu najít kamaráda, který by s ním mohl trávit víc času? Kamarády má, ale nedaří se nám vidět moc často. Společnost mladších dětí, se kterými se vídáme mnohem častěji, ho příliš neuspokujuje (vidí je rád, ale není to ono...jestli mi rozumíte), má i mladšího sourozence (batole), takže není sám.
|
Cirilinka |
|
(23.4.2013 15:19:52) půjde do školky? možná bych zkusila nějaký herničky, mateřský centra....
|
Etea |
|
(23.4.2013 15:33:13) Do školky chodí, sice jen na dva dny v týdnu, ale chodí. Jinak samozřejmě chodíme do herniček, na dětské akce, hřiště, do společnosti, na návštěvy, návštěvy k nám ...rozhodně není izolovaný.
|
Cirilinka |
|
(23.4.2013 15:37:39) Eteo tak klid, je to součást vývoje normálního dítěte, nemá to každý dítě, ale spousta z nich ano..nádech výdech, je to fakt v pořádku, přísahám
|
|
|
|
Blanka | •
|
(12.3.2016 20:31:40) Je mi padesát let a stále si pamatuju na ty svoje neviditelné kamarády. Bylo mi asi 4,5 a nic mi nechybělo. Teda jen povědomí o tom, že moji kamarádi jsou pro ostatní lidi neviditelní. Myslím, že pro děti je velmi nesnadné zjistit, že žijí ve světě vlastní fantazie a vymlouvat jim to, nebo je přesvědčovat, že si to vymýšlejí je jednak zbytečně a druhak nebezpečné, protože dítě už pak nemá jinou možnost, jak sladit svůj svět se světem dospělých, než začít lhát. Pro mě byli "makoví lidičkové" stejně tak reální jako máma s tátou. Napsala jsem tom příběh z mého 4,5 letého pohledu , k přečtení na http://www.blanka.vantura.cz/makovy-panenky/ A moje rada na závěr: neberte dětem jejich neviditelné kamarády, jsou těmi nejlepšími přáteli, učiteli a rádci, které mohou ve svém věku mít.
|
|
|
|
Suza007 |
|
(23.4.2013 14:57:41) Neznám odborné vysvětlení, ale myslela jsem si, že to je prostě přirozený vývoj. Stejně jako hraní na něco - na vaření, na doktora (s panenkami) a tak.
|
Etea |
|
(23.4.2013 15:10:50) Díky, možná jsem z toho malinko nervózní, protože já ani nikdo z mých příbuzných jsme nic takového neměli.
|
Suza007 |
|
(23.4.2013 15:17:51) Loni na dovče s námi na procházku chodila imaginární holčička Maruška. Dcera o ní vyprávěla, jak vypadá, že má mladší sestřičku a kolik má doma zvířátek
|
Etea |
|
(23.4.2013 15:35:13)
|
|
Etea |
|
(23.4.2013 21:10:10)
|
|
|
|
|
|