| Gertruda | 
 |
(14.3.2014 10:52:12)
Úvod do mého problému: mám syna (9 let), který se v některých směrech odjakživa choval nestandardně, až nás to přivedlo do ordinace paní Krejčířové s jistým podezřením. To paní doktorka nepotvrdila, řekla, že syn má pouze některé rysy typické pro autismus, ale není to na diagnózu.
Jak tak se synem spolu fungujeme, uvědomila jsem si, že pokud jsem s ním, naučila jsem se některé jeho "rysy" kompenzovat, tak abychom se vyhýbali jejich následkům, ať už pro naše soukromé pohodlí, nebo pro naše pohodlí (nenápadnost) na veřejnosti.
Syn je chytrý, ale trpí něčím, co si soukromě nazývám "nedostatek představivosti", nedokáže interpretovat například přísloví nebo podobná jednoduchá prohlášení, má problémy s přecházením od konkrétního k obecnému a zpátky, má trochu sociální problémy. Řešíme spolu třeba domácí úkoly a já už tak nějak přesně vím, že jistý typ zadání nerozluští a sloužím tedy jako živý překladač do jeho jazyka. Vlastní řešení nechávám na něm, ale bez toho mého překladu zadání je často ztracený. Kompenzuji spoustu takových věcí, jeho sníženou schopnost reagovat na běžné sociální situace (napovídám mu, co má dělat, co obvykle lidé cítí apod., nebo to v kritické situaci přímo dělám za něj), spíš podvědomě se snažím vyhnout situacím, které tuším, že půjdou špatně (nová jídla, oblečení, jeho rychlá únava z některých situací).
O co mi jde - jaká míra kompenzace z mé strany je myslíte záhodná? Nevytvářím synovi jakési umělé, snadné prostředí a nebrzdím ho tak, aby si to kompenzoval sám? Do budoucna to bude muset nějak zvládnout. Nebo je kompenzace dobrá a přirozená a naopak nutná, aby dítě mělo stabilní prostředí a zbytečně se nevysilovalo situacemi, které teď ještě nezvládá?
|
| Monika |
|
(14.3.2014 10:59:18)
Nevím, jestli je to dobře podle nějakých "příruček", ale rozhodně bych to dělala stejně jako ty, přijde mi to přirozené. A doufala bych, že se třeba z toho něco časem "naučí" pro ty případy, kdy s dítětem nebudu.
Můj syn (7), myslím žádné autistické rysy nemá, ale takové to "co lidé asi cítí" a "co se hodí" a "jak se chovat, když už je tatínek fakt rozčilený" apod. to se mu snažím vysvětlovat taky, netuším, jestli je to normální v jeho věku (a při jeho pohlaví  ) nebo ne, ale prostě to beru stejně, jako když se snažím, aby se naučit jezdit na kole a plavat, tak bych ho ráda co nejlíp "uvedla" i do světa mezilidských vztahů a vhodného chování v určitých situacích.
|
| Gertruda |
|
(14.3.2014 11:05:20)
"jak se chovat, když už je tatínek fakt rozčilený" 
|
| Monika |
|
(14.3.2014 11:17:00)
No, syn totiž není schopen poznat, "kdy už končí legrace". On k tomu bohužel přispívá i manžel, takový ten přechod mezi ještě legrací "jestli mě nenecháš, utrhnu Ti uši" k už ne legraci "okamžitě toho už nech nebo uvidíš" není asi zcela jednoznačně zřetelný. Já to poznám podle tónu, ale syn teda ne. Většinou to nakonec končí tak, že ta zlá jsem já, protože ho odtáhnu pryč, aby se manžel třeba mohl najíst nebo tak
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 11:21:23)
Ano, starší syn nepozná, kdy jde o legraci a kdy o vážnou věc. Nesnáším, když manžel k němu skočí z legrace s tím, že ho bude bít /je to legrace, on by ho nikdy nebil/. Vždycky vidím ten vyděšený výraz syna, protože on pochopí, že to je legrace až v okamžiku, kdy se mu to přímo řekne. Manžel se nedokáže ovládnout a mě to vytáčí.
|
| Monika |
|
(14.3.2014 11:36:22)
JO, mě to vytáčí taky, ale u nás je to opačně - syn považuje za legraci i to, co už fakt směřuje k tomu, že se manžel neovládne a přišije mu nějakou pořádnou (zatím se teda nestalo nic extrémního), protože už toho má fakt dost ...
|
|
|
|
|
|
| Eržika. | 
|
(14.3.2014 11:03:26)
Existují pro děti psychoterapeutické skupinky - teda učí se tam porozumět emocím svým i druhých formou arteterapie, muzikoterapie, a podobně...
|
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 11:19:18)
To by mě teda zajímalo - přijde mi, že to je normální, dělám to tak u svých dětí a to v podstatě tak dokonale, že jsem netušila, že jeden má AS a jeden trpí dys..
A dělám to tak pořád, jen už to nedělám tak automaticky, ale dětem vysvětluju, co a jak a proč, aby samy věděly. A pochopitelně víc si těch jejich problémů všímám a víc o nich s nimi mluvím.
|
| Gertruda |
|
(14.3.2014 11:29:12)
Zcela chápu. Člověk spoustu té kompenzace dělá automaticky, jak dítě roste a přicházejí různé věci, vznikne to postupně. Často ani nevím, co přesně vlastně kompenzuju, jsou to věci, které jsem si ani nepojmenovala, jak automaticky je dělám.
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 11:31:52)
Přesně - je to automatické chování, když chci dosáhnout jistého cíle, nebudu to rvát násilním, když to nejde, ale půjdu cestou, která je pro mé děti přirozená. To, že kompenzuji cosi, mi opravdu dlouho vůbec nedošlo.
|
| Gertruda |
|
(14.3.2014 11:43:11)
Jo, přesně. Mě na to upozornil můj vlastní stres. Najednou jsem se cítila ve stresu a vůbec jsem nechápala proč. Pak dostal syn nějaký záchvat a já si postupně uvědomila, že rozpoznávám situace, kdy jsem nezvládla kompenzovat a vím, že to bude blbý ještě dřív než syn.
|
|
|
|
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 11:30:56)
Mandelinko, takže slepé dítě by jsi nenaučila orientovat se v bytě a jeho okolí? nevyužila bys třeba vodícího psa?
Ono ta sociální neobratnost je stejný hendikep jako slepota, nebo třeba nesloužící končetiny.
|
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 11:34:07)
Mandelinko - mého syna nenaučíš číst emoce u druhých, on to prostě nepozná a není šance to změnit. Nevidí to. On uvidí slzy a pochopí, že je člověk nešťastný, nebo když mu to někdo přímo řekne, ale aby poznal, že ten který člověk se chová jinak, tak asi má problém - to je absolutně pro něj sci-fi.
|
| Gertruda |
|
(14.3.2014 11:51:30)
Ano, můj syn žádnou diagnózu nemá, má prý typické rysy. Já sama přesně nevím, co si mám pod tím představovat. Původně jsem si po tomto závěru oddechla, hodila samostudium za hlavu a bylo. Jenže, ony ty rysy s tím nezmizely, no.
|
|
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 11:58:28)
já si myslím, že tohle nemůže uškodit žádnému dítěti. Si vem třeba agresora na hřišti, který vše řeší s horkou hlavou - lepší, než ho nechat řešit všechno tak, jak mu velí temperament je ho provést a ukázat mu, že jsou i jiné možnosti. to samé platí třeba u dětí stydlivých, které mají problém opačný - taky je dobré je podpořit a ukázat jak na to.
Většinou to po pěti upozorněních opravdu nevymizí a jak bys tedy řeišla tu situaci po šesté?
|
| Gertruda |
|
(14.3.2014 12:01:03)
Hele, máš pravdu. Přikláním se k tvému pohledu.
|
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 12:06:21)
moje zkušenost říká, že jestli se takhle chová devítileté dítě, většinou to nějaká diagnóza je. Jetli je to "jenom" rozmazlené dítě, umí své chování korigovat a chovají se zcela jinak například před autoritami a jinak před spolužáky apod.
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 12:12:25)
no to mě právě zajímá, jak bys tohle řešila u devítiletého bez diagnózy??
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 12:25:11)
no dobře a jak to tedy napravit, dejme tomu, že rodič prozře - jak bys to řešila? já bych to řešila stejně jako u dítěte s diagnózou - příkladem, provedla bych ho těmi situacemi, podala z opačné strany, nebo nechala úměrně pocítit následky chování.
|
|
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 12:25:44)
Nevím, to neumím posoudit. Každopádně dítě k nám nespadlo ve svých deseti letech, žije s námi od narození a denně se řeší problémy. Tudíž - pokud mám dítě, které se snadno rozčílí a nedokáže přemýšlet a rovnou útočí, tak ho budu vychovávat tak, abych pochopilo, že tudy cesta nevede a nebudu ho vystavovat situacím pro něj stresovým - třeba pískoviště plné dětí, kdy jedno bere věci druhému. Budu mít strach, že až některé dítě vezme tomu mému autíčko, že ten to neustojí a než zasáhnu, řachne druhé dítě bez rozmyslu po hlavě prvním, co má po ruce. To ovšem nemluvím o devítiletém - tam hrozí výbuch zuřivosti při hře a bohužel - musí zasáhnout ti, co tam jsou. To má můj mladší syn, i když už bezhlavě vztekle nemlátí ostatní, tak se stáhne a je uražený /taky nic moc/. Psycholožka řekla, že se nedokáže ovládnout, ale že až dozraje jeho nervová soustava, vypořádá se s tím líp. Takhle musíme čekat, až ho to přejde, i když to trvá 2 dny.
|
|
|
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 12:13:58)
Dle mýho - s oběma se pracuje stejně.
|
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 12:14:52)
ono když se nad tím zamýšlím, tak zjišťuju, že ke svým třem dětem přistupuju stejně, řeším dané problémy, ne diagnózy. Jestli má i zdravé dítě problém s chováním a sociálnem, tak mu s tím pomůžu stejně jako dítěti, které na to má papír. Je to dítě, které potřebuje rodiče.
|
| Epepe | 
|
(14.3.2014 12:24:03)
Dadlenko, přesně tak.
Tesat do kamene. Nechápu ten moderní běh za diagnózami. Problémy doma to nevyřeší. Dítě ti nepřestane odmlouvat, když mu máváš před nosem papírem od dr. Krejčířové.
To píšu obecně, ne k případu zakladatelky.
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 12:28:41)
Jejdamane - ten papír na diagnozu nevyřeší vůbec nic v tom smyslu, že se dítě změní. Nezmění, nejde to. Ale zjistila jsem, že ten papír je dobrý v případě, že se dítě dostane tam, kde ho neznají - prostě pochopí jeho chování a dítě bude mít čas se srovnat a přizpůsobit, protože když ten papír s diagnózou není, tak Tvé dítě považují za rozmazleného hajzlíka, i když to tak není. A i když se pak dítě srovná díky tomu, že se přizpůsobí novému prostředí, nálepka hajzlíka mu zůstane.
|
|
| dadlenka |
|
(14.3.2014 12:28:50)
ono je to dvousečná zbraň. Já jako rodič dítěte s diagnózou bych byla ráda, kdyby moje dítě bylo bráno jako každé jiné, jenom s přihlédnutím k jeho jinakosti. Přijde mi nesmyslné, že třeba dítě s diagnózou je agresivní a učitelé se vymlouvají, že s tím nic dělat nejde, protože na to má papír - to je nesmysl. Vždy něco dělat jde a tyhle přístupy ubližují všem
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 12:35:18)
Tak je to nesmysl - pokud je dítě agresivní, tak učitel, když to ví, může omezit ty možné situace, kdy dítě nebude schopné se už ovládat. Tedy v nejlepším případě nenechá vyvinout do situace, kdy dítě vidí rudě a už nejde zastavit. No a je fakt, že pokud učitel je normální, tak ty své děti zná a i bez papíru to zvládá.
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 12:46:54)
A co chceš s ním dělat? Do doby, než dozraje tak, aby byl schopen se plně ovládat a uměl se vyhnout těm situacím dopředu. Není jiná šance, než upozornit učitele, trenéry, vedoucí na táboře apod. na to, že tam je jistý problém. No a já třeba nepouštěla syna samotného ven /tedy bez kamarádů, kteří znali jeho a on je - mezi cizí děti/, protože jsem věděla, že jeho kamarádi jsou na něj zvyklí a v podstatě ho nedovedou k zuřivosti. A to platí u všech tzv. diagnóz.
|
| jentak | •
|
(14.3.2014 12:59:09)
Tak můj syn je z hlediska papíru taktéž zdravý - papír nemáme a mít nebudeme, pokud se syn nerozhodne podstoupit další testy. Ale znovu říkám - do doby, než mi bylo sděleno, že asi má diagnozu, jsem k němu přistupovala stejně jako teď a když jsem potřebovala cosi řešit s cizími, tak jsem mluvila o jeho zvláštních povahových rysech. A to dělám i teď, protože někdo vůbec neví, co to AS je a někdo požaduje papír, který nemám.
|
|
| Natašenka | 
|
(14.3.2014 22:27:18)
Mandelinko, ale zakladatelka má dítě z diagnozou, tak nejspíš proto.
|
| .Katka | 
|
(15.3.2014 1:20:40)
Mandelinko, to je jako bych ti řekla, že mě bolí v krku, mám horečku a čepy na mandlích, a ty bys z toho usoudila, že angína to není, protože jsem nebyla v posledních třech dnech u doktora.
Gertruda vysvětluje, že syn nemá sice papír s diagnózou, ale že zvláštnosti a problémy má. Ty "rysy", to jsou vlastně příznaky.
|
| .Katka |
|
(16.3.2014 0:32:45)
Ty se asi ráda dohaduješ. Angína diagnostikovaná lékařem i nediagnostikovaná je pořád ta stejná angína. Nechceš přece říct, že nemoc neexistuje, dokud ji nepotvrdí doktor. To bychom potom byli všichni naprosto zdraví - stačilo by nechodit k doktorům, když nám něco je.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Vánoční koncertPraha 1 
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Vánoční koncert
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)