Viola |
|
(4.5.2014 22:05:50) Dnad každý, kdo má děti, se časem zamyslí nad tím, co dobrého i špatného sám dostal výchovou od rodičů - co chce vlastním dětem předat dál a co rozhodně nechce opakovat. Každý rodič dělá ve výchově chyby, často to třeba i myslí dobře, ale ve výsledku dítěti spíš uškodí než pomůže a každé dítě taky stojí či nestojí o jiné věci, jiný přístup. Co dnes sami vnímáte že vaši rodiče v chování k vám dělali výborně a co zvorali? Měli sklony zametat cestičky nebo potomka nechat výchovně topit v jeho chybách? Snažili se vás spíš podporovat, chválit a budovat sebevědomí nebo raději trochu srážet a "otužovat", protože život je tvrdej, tak ať realita dítko pak tolik nesejme? Co vám "výchovně" dělali dobře a co špatně?
|
Kudla2 |
|
(4.5.2014 22:09:08) Jednoznačně pozitivně vnímám důraz na vzdělaní, nikoli materiální hodnoty ( to se potom vzdycky nejak udělalo), a vzdělaní spis faktické nez formální.
A neocenitelné bylo, ze se mnou poměrně brzy jednal táta jako s dospělou, byl ke mne uprimnej a nic mi netajil.
Negativum - malá spolecenskost, tomu jsem se musela v dospělosti klopotne učit.
|
Anni&Annika |
|
(4.5.2014 22:15:39) Nevim o nicem, co by delali spatne. Mely jsme krasne detstvi. Kazdeho z nas podporovali a vedli tim smerem, ktery nam byl nejblizsi, vsichni ctyri mame minimalne stredoskolske vzdelani. Mama byla a je bytost plna lasky a pozorumeni, se skvelym humorem. Zvladla vzdy kazdou situaci, se vsim si poradila. Kdyz je nejhur, vim kam. Ale spis se moji rodice snazili vyvarovat chyb svych rodicu. Delali to dobre a delaji dodnes
|
Viola |
|
(4.5.2014 22:20:31) A jaké byly ty chyby prarodičů?
|
Anni&Annika |
|
(4.5.2014 22:27:18) Violo, to bylo na me?? Jestli ano, tak tech chyb bylo dost a dost zasadnich. Nekdy je az k nepochopeni, ze je mamka takova jaka je. Mela tezky zivot, ale opravdu ho zde nechci rozepisovat. To je zivot mych rodicu, ne muj
|
Viola |
|
(4.5.2014 22:30:19) Jistě, stačilo naznačit nebo nevysvětlovat vůbec, respektuji.
|
|
1kulička |
|
(5.5.2014 21:32:52) Anni, zajímavý, o mý mámě bych to řekla podobně "bytost plna lasky a pozorumeni, se skvelym humorem" jen moje máma neuměla tu lásku dávat najevo, já jsem si celé dětství říkala, jestli mě mají vůbec rádi. Máma taky sama měla naprosto příšerný rodiče a těžké dětství, taky nechápu, že máma i teta jsou tak fajn ženské.
|
Anni&Annika |
|
(5.5.2014 21:46:23) Kulicko, tady aspon vidis, ze clovek muze byt uplne jiny nez v tom v cem vyrustal a znal. Mama lasku jako dite nepoznala. Presto ji davat umi a taky dava stale
|
Agatha Ch. |
|
(5.5.2014 21:51:18) I moje děti to o mně říkají, že to umím. I když z některých stran slyším, že prý ne. Spíš to mně říkají ti, ke kterým se nechovám dostatečně láskyplně - resp. nechovám se tak, jak si oni představují.
|
|
|
|
|
|
|
Ananta |
|
(5.5.2014 10:41:25) Kudlo, ale o dítě které se chce vzdělávat se musíš starat ze zákona.
|
Kudla2 |
|
(5.5.2014 10:47:21) Ananto,
jak to myslíš (myslím ve vztahu k mému příspěvku, na který reaguješ)?
|
|
|
|
Petra | •
|
(4.5.2014 22:15:58) Ja bych chtěla dat nasim detem najevo, ze je mam rada. Necekam takovy ten americky extrem I love you na kazdem kroku trikrat denne, ale u nas to tak nejak vůbec nefungovalo v tomto ohledu.
Plus budu sve deti rozumne podporovat, nabidnu jim moznosti - ja si musela všechno "vybojovat" sama, chtěla jsem hrat volejbal, musela jsem sama, chtěla jsem na 6ety gympl, sama, mamka mi to nechtěla dovolit, chtěla jsem na tabor, zase jsem s tim musela prijit sama a vybojovat si to.
|
|
Monty |
|
(4.5.2014 22:20:08) Moje babička mne vychovala velice dobře - tím, že mne cíleně nevychovávala nijak. Jsem za to ráda.
|
|
boží žena |
|
(4.5.2014 22:20:15) Já nevím jestli nás nějak cílené vychovávali Proste jsme žili Rozhodne bez urážek ponižování a otuzovani jak píšeš Zádný extrem
|
|
Viola |
|
(4.5.2014 22:23:19) Vypěstovali vám rodiče spíš sebevědomí a sebedůvěru nebo v něčem i komplexy?
|
Anni&Annika |
|
(4.5.2014 22:29:40) komplexy nemam, to druhe ano...totez plati i u mych sourozencu... ale promin, me to prijde jak nejake otazky z dotazniku
|
|
Anna Veselá |
|
(5.5.2014 7:51:55) Spíš ty komplexy, táta byl docela perfekcionista a co nebylo stoprocentní, jako by nebylo. Jeho přístup byl v duchu "nikdy se nesmíš vzdát, vzdávají se jen slaboši" a "buď vždycky připravená pomoct okolí, ale sama si nikdy o pomoc neříkej". Hlavně to druhé je pro mě dodneška problém.
|
|
Adelinkaa 1 dítě. |
|
(5.5.2014 8:10:37) Mě i ségru naši hodně cepovali, kvůli škole, úklid, samozřejmě jsme museli pomáhat ve všem..Ségra byla jedničkářka, já lajdák..díky neustálému domlouvání atd. jsem školu nenáviděla a bála se chodit se špatnou známkou domů..výchova? Museli jsme poslouchat na slovo, to co jsem udělala dobře bylo samozřejmé, to co ne, byl průšvih..Měli tendenci rozhodovat o mě ve všem..Já byla také svá, těžká introvertka, zavalená hradbou knih, nenapadlo mě kouřit, četla jsem že je to škodlivé a to mi stačilo atd. Klady? Nikdy jsme si doma na nic nehráli, spořádaná rodina, žádné exesy, nevěra ani alkohol ..tak až jako dospělá jsem zírala, jak jiné rodiny žijou zvláštně dle mě, nikdy se u nás nemluvilo vulgárně. vždycky jsem jezdili na dovolené. Zápory? určitě nedostatek sebevědomí, věčný pocit, že vše dělám špatně, když to není podle mámy. I citová nevyrovnanovst, jsem věčná hledačka obrovských citů..máma mě nikdy neřekla, že mě má ráda jako dítěti, spíše mě tepala. Ařž nyní jako dospělá vím, že jsme pro ni se ségrou nejdůležitější, až nyní si hodně rozumíme.
|
|
|
|