adelaide k. |
|
(14.12.2014 20:42:55) Dílem asi povaha, dílem prostředí a dílem krásný vzor v tatínkovi, řekla bych.
|
Anna Veselá |
|
(14.12.2014 21:05:36) Čekala jsem, kdo to tu vytáhne jako první Nezklamala jsi.
|
adelaide k. |
|
(14.12.2014 21:49:45) Spirálo, neměla jsem v úmyslu nic "vytahovat", ale při vší ůctě, to je realita. Pokud se pamatuju, otec ho moc kladně nepřijímal, atmosféra u vás doma celkově nic moc, ty jsi na tom psychicky dlouhodobě ne moc dobře, to se logicky na něm přece musí nějak odrazit.
A nemyslím to nijak zle.
|
|
Epepe |
|
(15.12.2014 9:04:24) Adelaide má stoprocentní pravdu. Za prvé, dítě opravdu dědí povahové vlastnosti po rodičích, i ty, co se nám nelíbí.
A za druhé - ty jsi (dle toho, co tu píšeš) ze situace doma na prášky a to jsi dospělá. Co myslíš, jak to asi zvládá tříleté dítě? Myslíš, že má nějakou vyšší psychickou odolnost než dospělý člověk? Že to všechno prostě hodí za hlavu a stane se z něj usměvavý rošťák?
A neber to jako výčitku. Prostě to je realita, kterou z určitých důvodů momentálně nejde změnit, tak se s ní musí pracovat. Nemusíš si sypat popel na hlavu, ale schovávat tu hlavu do písku taky nefunguje. Každý má v životě něco naloženo a musí s ní nakládat v mezích svých možností. Ty i ten tříleťák.
|
Anna Veselá |
|
(15.12.2014 9:32:21) Zorko, k těm práškům u mě vedlo spoustu jiných věcí a situace doma byla jen poslední impulz k tomu, abych to začala řešit. A vadí mi, jak snadno se o to lidi otírají, jako by to snad byla nějaká ostuda nebo selhání. A mimochodem - děti mám dvě, a tyhle problémy jsou jen s mladším. Starší je v pohodě, přitom žijí tu s námi oba dva. Takže?
|
Epepe |
|
(15.12.2014 9:51:47) Spirálo, tak důvodů může být asi tak sto: mladší má jinou povahu, nižší frustrační toleranci, hůř to snáší či je prostě jen mladší. A nebo starší to taky špatně snáší, ale líp to skrývá, buď proto, že to umí, nebo proto, že už je na takové citové úrovni, že tě nechce ranit. Děti jsou vynalézavé. A v neposlední řadě je tu taky možnost, že i starší dává své pocity nějak najevo, ale ty to buď nevidíš (jako je tomu možná v případě mladšího, na kterého se ptáš), nebo podvědomě vidět nechceš. Sama snad uznáš, že srovnávat dvě různě staré děti s odkazem na to, že když si něco nemyslí starší, nemůže mít takové pocity ani mladší, je hodně ošemetné.
Nikdo samozřejmě nemůže vědět, jak to doma máte, ale to jsi snad nečekala, když jsi sem psala. Šlo ti předpokládám o názory a tohle prostě napadne každého, kdo má nějaké zkušenosti s dynamikou rodiny. Takhle to prostě v rodinách většinou funguje. Nejsou to izolované jednotky, je to propojený systém.
A hlavně to neber jako nějaké výtky nebo odsudky, je to prostě příspěvek do diskuze a vyjádření faktu.
|
|
Epepe |
|
(15.12.2014 9:59:05) Ještě ti napíšu zkušenost z vlastní rodiny, abych taky hodila do placu vlastní soukromí. A abys viděla, jak ten systém funguje - jako hodinový strojek a sebemenší výkyv ho může vychýlit. Měla jsem před sebou těžký den, ale ráno jsem nedala před dětmi nic najevo. Jen jsem se netěšila na odpoledne. A syn se poprvé v životě rozplakal ve školce, že chce jít za maminkou. Takže tak. Pozná to beze slov a ví, že ho potřebuju, i když je ode mně deset kilometrů daleko. Děti mají lepší čuch než psi a nalhávat si z jakýchkoliv důvodů něco jiného, je zbytečné.
|
|
kiki | •
|
(15.12.2014 13:46:37) Rodinna atmosféra je jiste důležitá, ale netvoří celkove ladeni ditete, to uz proste mas něco v sobě a s tím pak podle mě lip nebo hur zachazis. Tvoje dusevni pohoda je jiste dulezita, proto ji taky řešíš,nenech se poznámkami jiných vůbec rozhodit. Navíc, jestli jsi s malým durch 24h, je to mazec. To proste musíš prežit. Co nejaky kroužek,cvičení atd. Ja se přiznám,ze někdy mam chuť malyho zavřít někam a odejít... Jsem bez babicek, nastesti aspoň manžel když muže, vypomuze... Jeho ne a neci uz opravdu nedavam. Presto bude lip!!!
|
adelaide k. |
|
(15.12.2014 23:10:20) Kiki, nedalo mi to a stačilo kliknout na první diskuzi spirály, na kterou mi padlo oko...
"Se synem ne. Netajil se tím, že chtěl samé dcery. Na malého si zvykl, toleruje ho, postará se, ale tím končí. V podstatě pro něj nemá vlídné slovo, možná sem tam v těch lepších chvílích jo, ale obyčejně mu je syn spíš na obtíž a navíc má pořád hnusné poznámky ohledně jeho chování a povahy (klasický batolecí vzdor, podle mě nic výjimečného). Když jsem se ho dneska zeptala, proč syna vlastně nemá rád, odpověděl "To už je holt dané, svět nezměníš." ˇ
Vážně je to hlavně o nastavení dítka a takovéhle "detaily" nehrají roli?
|
adelaide k. |
|
(15.12.2014 23:19:16) A ještě jedna citace... ". A v neposlední řadě tomuto mému pocitu nasazuje korunu přístup rodiny (z partnerovy strany), kdy jednoznačně upřednostňují naši dceru, kdežto syn je stále nenápadně odsouván do pozadí. Dcera dostává lásku, pozornost i dárky vrchovatou měrou, všichni milují, ochotně si ji příbuzenstvo bere na víkendy a společné akce atd... Syn nic. Hlídat ho kdokoli odmítá ("je ještě malý"), po materiální stránce taktéž bída ("nic klučičího tam neměli, ale to nevadí, on tomu stejně ještě nerozumí, nebude mu to vadit" - ne že bych tedy na těch věcech tolik lpěla, ale prostě bych ráda, aby obě děti dostávaly stejně), vztah k němu nikdo nemá. Což platí nejen o širší rodině, ale bohužel i přímo o jeho otci. Partner zbožňuje naši dceru, holku si moc přál a malá je jeho princezna a miláček. Zatímco k synovi zdaleka takový vztah nemá. Zvykl si na něj, toleruje ho, postará se, ale že by se dalo mluvit o nějaké bezmezné rodičovské lásce, to ani omylem. Říkám si, copak nikdo nevidí, jaké je to šikovné a krásné děcko?... Přiznám se, že často mě tahle situace dohání k slzám - nechápu, čím se ten malý provinil, že už odmalička musí být tak tvrdě odstrkovaný a mám obavy jak se bude situace vyvíjet, až bude větší a všechno mu dojde. "
No, zdá se že ta chvíle už nastala
|
neregistrovaná | •
|
(15.12.2014 23:24:50) nemyslím, že tohle bylo nutné :-(
|
adelaide k. |
|
(15.12.2014 23:28:25) Ne registrovaná, co? Citovat vlastní slova spirály, ze kterých vycházím, když říkam že v jeho situaci se chová celkem pochopitelně?
|
adelaide k. |
|
(15.12.2014 23:30:55) Jako o čem tady diskutujeme??? Myslela jsem, že o důvodech chování syna Spirály.
|
neregistrovaná | •
|
(15.12.2014 23:33:18) ano, ale nebylo možná třeba to tak hrotit
|
|
|
|
|
Anna Veselá |
|
(16.12.2014 6:50:18) Adelaide, ty jsi fakt sprostá. Vytahovat tu moje staré diskuze, u kterých jsem doufala že už dávno skončily v propadlišti času, a ještě vytrhnout z kontextu pár vět, to je vážně síla :(
|
Líza |
|
(16.12.2014 6:58:51) Spiralo, ne, není sprosta. Dokud neprestanes zavírat oči před realitou, nic nebude lepší.
|
|
adelaide k. |
|
(16.12.2014 7:18:04) Spirála, ne nejsem sprostá. Ty diskuze tu samozřejmě jsou a je otázkou pár vteřin je najít. Nejsou to žádné pomluvy ani lži, jen tvoje vlastní slova a skutečnost (pokud jsi teda nelhala, když jsi to psala).
|
|
adelaide k. |
|
(16.12.2014 7:19:55) Ještě ad vytržení z kontextu, zajímalo by mě jaký teda ten kontext byl, jsou to téměř kompletní příspěvky...
|
|
|
Epepe |
|
(16.12.2014 8:08:29) Ach jo.
Spirálo, prosím, hoď za hlavu všechny svoje ublíženosti a křivdy a hledej odbornou pomoc. Kvůli synkovi.
|
Anna Veselá |
|
(16.12.2014 8:11:34) Odbornou pomoc pro sebe nebo pro něj?
|
Epepe |
|
(16.12.2014 8:19:45) Na to se nedá odpovědět. Nejspíš tam půjdeš s ním, ne? Tudíž, pomoc primárně pro něj, ale jak jsem psala níže ve svém obsáhlém příspěvku - nevěřím, že členové jedné rodiny jsou izolované jednotky. Tříleté dítě je ještě tak malé, že je prostě chtě nechtě značně ovlivňováno nejbližší rodinou, je to jeho celý svět. A naopak. A nemyslím, že by byl odborník, který by si tříletého chlapce položil k sobě na pohovku a zpovídal ho, bez kontaktu s jeho rodiči. Takže je potřeba se připravit na všemožné otázky.
|
|
Líza |
|
(16.12.2014 8:22:24) Odbornou pomoc rozhodně pro sebe, a tím nemyslím jen léky, protože léky nevyřeší to, jak to je u vás doma. Pro syna podle toho, jak závažné vnímáš jeho projevy. A hodně bych si všímala i staršího dítěte, nemusí nic dávat najevo, přesto v pohodě být nemusí.
|
Anna Veselá |
|
(16.12.2014 8:26:00) Lízo, mám léky i terapii.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
adelaide k. |
|
(15.12.2014 23:02:48) Spirálo, nikdo na tebe ne útočí... Podívej, když tu nějaký no name nick napíše že má dítko takové a makové problémy, bude mě zajímat proč by se takhle mohlo dítko chovat. Když to napíše někdo, kdo si tady už měsíce vylívá srdce nad neutěšeným domácím ovzduším (to nemyslím nijak zle, jen shrnují situaci), tak mě to ani moc nepřekvapí. Bez ohledu na to jestli ti to vyhovuje, nebo jen nevíš/nemůžeš ven, jestli to cos psala (o své rodině) je pravda, je to asi hlavní příčina synových problémů (a myslím že ve skutečnosti to víš). A že dcera nemá záchvaty negativismu a vzteku, neznamená že jí to taky nepoznamenává.
|
|
neregistrovaná | •
|
(15.12.2014 23:16:04) Spirálo, mám názor naprosto stejný jako Zorka... Prosím, neber to jako osobní útok. Alespoň o napsaném přemýšlej, prosím. a ad "k těm práškům u mě vedlo spoustu jiných věcí a situace doma byla jen poslední impulz k tomu, abych to začala řešit. A vadí mi, jak snadno se o to lidi otírají, jako by to snad byla nějaká ostuda nebo selhání" - to je ale o Tvých pocitech. Z těchto slov cítím, že především Ty nejsi srovnaná s tím, že bereš AD a Ty sama to vnímáš jako ostudu či selhání (zbytečně) a máš potřebu to tady omlouvat (netřeba)
|
|
Líza |
|
(16.12.2014 7:54:31) "A vadí mi, jak snadno se o to lidi otírají, jako by to snad byla nějaká ostuda nebo selhání." To tam vkládáš ty sama. Realita je, že když žiješ v tom, v čem žiješ, ty děti v tom žijou taky a odrazí se to na nich.
|
|
|
|
|