paleček |
|
(8.12.2015 11:39:20) Já jsem na tom ještě před dvěma měsíci byla podobně. Sladké jsem milovala, něco dobrého jsem si musela dopřát minimálně třikrát denně. Pak ale mé mamince diagnostikovali cukrovku II. typu a ze dne na den úplně přestala jíst sladké. Po třech týdnech jsem se setkaly a byla jsem překvapená, jak jí to sluší. Nejen, že zhubla, ale i celkově omládla, měla lepší pleť. Tak jsem si řekla, že když to zvládla ona (byla zvyklá cpát do sebe sladkosti), zvládnu to take. Takže jediný prohřešek dne, který si dopřávám, je jedna lžička cukru v ranní kávě. Tu odpolední už nesladím, nejím čokolády, sušenky, ani buchty, jenom ovoce. A opravdu se cítím mnohem líp. Mám na sobě méně tuku, nejsem vůbec nafouklá, mám víc energie. Někdy, zvlášť po obědě, mám obrovskou chuť na sladké, ale držím se. Balíčky od Mikuláše jsem uklidila, abych je neměla na očích. Snad mi ta pevná vůle vydrží. Zkus to taky, určitě to zvládneš. Stojí to za to.
|
Tante Bante |
|
(8.12.2015 11:43:30) Ale jo, jde to vydržet. Jde to stejně jako nekouřit. Nejtěžší je začátek. Ne každý má závislost, ale když ji máš, tak jediná cesta je abstinence a abstinence je buď úplná nebo žádná.
|
Tante Bante |
|
(8.12.2015 11:49:50) Bohužel. Od závislosti pomáhá pouze abstinence, přičemž s abstinencí se dá naučit žít. Hodně lidí tak žije spokojeně.
|
|
Fren |
|
(8.12.2015 13:49:50) Danulu,tvoje názory stran sladkého se mi hodně líbí,a hlásím se na terapii k tobě - nezapomen mi prosím nachystat nějakou tu vynikající mléčnou švýc.čokoládku,abych si jí u tebe do sytosti mohla vychutnávat
|
|
|
Jája a spol. |
|
(8.12.2015 11:57:52) Teda doživotní abstinence to zní jako nesplnitelně, uf. To si úplně nedokážu předstvait, že si už nikdy nedám tvarohový koláč nebo čokošku. Říkala jsem si, jestli třeba někomu nefunguje systém dnů, kdy si to zakážu a kdy si povolím, protože vím, že bude návštěva, oslava, vánoce..... Případně jindy v roce např. systém celý týden nic a v neděli sežeru u pohádky margotku ebo tak něco
|
Merylin5 |
|
(8.12.2015 12:00:53) Já miluju citát: Co je lék a co je jed, určuje jen množství. To platí ve všem, v jídle, ve vztazích..Takže člověk si podle mě může dát všechno, ale ve správný čas a ve správném množství.
|
Tante Bante |
|
(8.12.2015 12:21:28) Může. Když nejsi závislý. Čímž nějak netvrdím, že ty nebo kdokoliv je závislý, jen to, že pokud se člověku tahle blbá věc stane, tak se s tím musí podle toho naložit, jinak nepomůže nic. Dobrá zpráva je, že závislost na cukru není zas tak moc nezvladatelná darda. Jde to zmanažovat i bez pomoci odborníků. A bez oplatek a cukrovinek fakt jde žít úplně v klidu. Jako jde žít bez cigaret nebo jedení žížal a inhalování ředidla. Když nějakou chvíli vydržíš sladké nejíst, tak to fakt je tak, jak píše slupka, už po tom pak nebažíš a osladíš si život mrkví k naprosté spokojenosti. Je to podobné i se solením. Když hodně omezíš solení, tak pak už hodně věcí ani nechceš, protože ti chutnají přesoleně. Chuť se upraví, jen je potřeba vydržet.
|
|
|
nordica |
|
(9.12.2015 11:05:19) Jájo, jsem sice úplně zdravá, ale potřebovala jsem zhubnout a tak nějak se cítit lépe. Bez sladkého se neobejdu, doživotní abstinenci bych považovala za týrání, ale moc mi pomohlo snížit množství sladkého na polovinu. Nejím šlehačkové zákusky apod, čokoládu minimálně,bonbony nikdy, ujíždím na ovocných a jiných buchtách, koláčích apod. Takže si vše půlím až "třetím", k odpolednímu kafi opravdu jen malý kousek. Tělo se uspokojí a výčitky nemám, ono to opravdu pomáhá. Zhubla jsem a cítím se mnohem lépe. A taky se tenhle systém mnohem snáz dodržuje. Nevím, zda by to byla cesta pro Tebe, ale za vyzkoušení nic nedáš.
|
|
|
|