| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Vede chválení opravdu k rozmazlenosti?

 Celkem 50 názorů.
 Kudla2 


Téma: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 18:50:11)
Nebo naopak, k tomu, že člověk, jehož úspěchy a pokroky, byť třeba nepatrné, byly zaznamenány a kvitovány s uznáním, získá důvěru v sebe a pak ho pochybnosti o sobě v životě nebrzděj?

Já si myslím spíš to druhý, ale nemám k tomu dost velkej relevantní vzorek, kterej by mi to potvrdil, tak se ptám vás.

Aby bylo jasno, chválením nemyslím nekritickej obdiv, ale upřímný uznání, že ten člověk udělal v něčem pokrok, i když jen malinkej, a že se mu něco povedlo, třeba jen malýho.

Myslím si totiž, že se celej život vlastně skládá z těch malejch krůčků, a že pokud člověk není schopen ocenit ty malý a "hodný toho" mu přijdou až ty velký, tak se k těm velkejm často ani nedopracuje, protože ho brzdí vlastní nedoceněnost a frustrace z toho, že to velký nejde hned a to malý přece nestojí za řeč.

To jsou drobný pokroky dětí, ale třeba i to, že ocenění si zaslouží i taková "maličkost" když upečem buchtu/manžel vytře schody, a kdo to považuje za příliš malý, aby to stálo za zmínku, se podle mě o něco důležitýho připravuje.

A když se koukám zpětně, tak vidím, že abych se začala snažit, tak na mě platila jen pozitivní motivace, skoro nikdy negativní. Když jsem měla pocit, že mi něco jde nebo se mi to povedlo, tak i když to byla drobnost, tak mě to hodně "nakoplo" v tom pokračovat. Třeba si dodneška pamatuju obrázek, se kterým jsem si dala práci asi v 6 letech a maminka mně ho pochválila a pověsila si ho na viditelný místo a visel tam strašně dlouho.

Snažím se chválit, když to jen trochu jde. Ne že bych v tom neměla mezery, jak pokud jde o mě, tak o druhý, ale vím o tom a snažím se.

A co myslíte vy? Mám pravdu s tou teorií o tom, že z člověka, kterýmu bylo vyjadřováno uznání (přiměřený, ne nekritický), vyroste někdo, kdo má v pořádku sebevědomí, nebo je pravdivá spíš ta teorie, co padla ve vedlejší diskusi, že se tím člověk jen rozmazlí a není s ním pak k vydržení?
 Martina, 3 synové 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 18:56:05)
Mě doma nepochválili nikdy za nic. ~d~

Ale ve škole jo, tak se to vynahrazovalo. ~s~

Rozmazlená jsem, k vydržení se mnou není. ~f~
 Monty 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:03:18)
Kudlo,
v tom nelze paušalizovat. Podle mne je rozhodující povaha dítěte/dospělého. Každý chválu přijímá jinak, každý na ni jinak reaguje.
Když jsem byla dítě, byla jsem chválená tak nějak přiměřeně - ne za každou blbost, ale dost na to, abych si to uvědomovala. Od určitého věku jsem to nesnášela a v podstatě mi to vydrželo dodnes. Neumím na to reagovat a je mi to nepříjemný.
Syn to má hodně podobně. Chválení nemá rád.
 Eudo 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:11:27)
Ja si myslim, ze i male dite si je podvedome vedomo, kdy je chvaleno za neco, co si zaslouzi nebo za neco "aby se nereklo".

Ja bych to ponekud obratila: treba takove znamkovani je pravy opak chvaleni. Tam se ucitele pidi po chybach, ktere vyzdvihuji a hodnoti. Znamkovani je mi trak silne proti srsti, ze mam krece. Se svymi zaky jsem si delala cas na to, abychom mluvili o tom, co delaji dobre a co se muze zlepsit (=ne hele, a tady mas zas chybu) Chyby si posleze sami nachazeli, kdyz vedeli, jak a co. Atd atd. Vsichni na to reagovali pozitivne a snazili se, co jim sily stacily. I se svymi detmi doma. Svym detem a vnoucatum vzdycky nejdriv reknu, co se mi libi, ze delaji, vetsinou samy prijdou na to, co se mi nezamlouva, zeptaji se a snazi se.

Ja si myslim, ze pochvalou se u ditete otevrou dvere. Kritika nebo nevsimavost, ze se snazilo, je nauci, ze to je stejne zbytecny, stejne nic nezvladnu.
 Ropucha + 2 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 18:18:45)
"Ja si myslim, ze pochvalou se u ditete otevrou dvere."

~R^

Chválené dítě rozkvétá, kritizované dítě se uzavírá.
Ale někdy je třeba dítěti pomoci k chvályhodnému výsledku, protože samo neví, jak na to.
Ale kritika ho jen sráží a deptá.
 adelaide k. 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 20:43:13)
Monty to není povaha ale nízké sebevědomí.
 . . 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 21:54:47)
Souhlas. Co jsem se konečně usebrala a uvědomila si svou hodnotu, umím již chválu přijímat.
 Dana 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 16:46:51)
Myslím si, co Monty. Záleží na povaze dítěte i dospělého. Pro někoho je to dobrá motivace, pro druhého je to usnutí na vavřínech a zlenivění. Vždyť mě chválí, tak jsem skvělý, tak co bych se víc namáhal. Já nemám také ráda chválení a nikdy mě to k ničemu nemotivovalo. Bylo mi to vždy spíš nějak podezřelé, zda si ten, co chválí, nedělá třeba ze mě legraci nebo něco po mě nechce. Když mě chválí za takovou blbost nebo samozřejmost. V dětství mě nikdo nijak nechválil, spíš naopak, a to byla pro mě motivace se snažit.
 K_at 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:04:23)
Kudlo, tezko vyvazit chvaleni tak, aby ti konkretni rodice prave nechvalili uplne nekriticky to ono konkretni dite. Pozitivni motivace ano, pozitivni zpetna vazba ano. Ale myslim, ze i drobna kritika patri k vychove.
 K_at 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:08:27)
A je fakt, ze s muzem si dekujeme i za obyc veci: za nakup, za nadobi, vyzehleni,.... Za kafe, ted zrovna za veceri. A je pravda, ze vnitrne moc touzim po pozitivni zpetne vazbe v praci. Celozivotne mam dojem, ze jsem neschopnej idiot a ze vsichni kolem vzdycky vsechno umi lip. Tak nevim. Vlastne nevim, zda me rodice chvalili. Netusim.
 Bberi 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:08:43)
No,ale přílišná kritika je taky špatná...
Náš otec vždycky chválil stylem "Je to dobrý, ale..."
Byl strašně kritickej.Měl na nás velké nároky.
Docílil toho,že jsem si nevěřila,měla jsem o sobě špatné mínění, naštěstí jsem se z toho postupem času dostala..

Takže já chválím naše děti dost a myslím,že je to tak dobře. K rozmazlenosti to nevede. Na to jsou jiný páky.
 Kudla2 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:15:55)
Kat,

já vůbec nemyslím, že ten, kdo chválí, by nemohl kritizovat.

Naopak si myslím, že kritika od někoho, kdo I chválí, se líp pobírá, protože je jasný, že člověk nemůže vždycky všechno udělat perfektně, a když je to v duchu "ten svetr, co jsi upletla je fakt pěknej, poved se ti to, akorát ten lem bych ještě malinko stáhla, ale celkově je to dobrý" tak to pozitivní přebije to negativní. A člověk ví, že chvála od někoho, kdo je schopnej i kritizovat, je nejspíš upřímná.


 Kudla2 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:19:40)
A moc obdivuju svoje kamarády, kteří svýho syna dokázali úžasně motivovat v jeho koníčku - hudbě, kterej dělal ještě když nechodil do školy - dokázali pochválit pokrok a zároveň velmi citlivě upozornit na nedostatky - a kluk u toho zůstal a dnes hraje jako koníčka, ale na poloprofesionální úrovni.

Moc bych chtěla to někdy umět jako oni.
 Gréta 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:06:03)
U uznání je podle mě cílem naučit člověka, aby se uměl ocenit sám, aby poznal, co se mu povedlo a co zlepšit. A aby si uměl říct: vedu si dobře, mám dobrý život!

Jak k tomu přistupovali rodiče lidí, co znám, nevím :-) Viděla jsem některé lidi toužit po uznání od druhých - snad proto, ze se nenaučili si ho dávat. A další lidi jsem viděla na sebe nadávat a být se sebou velmi nespokojeni. Opravdu nevim, co to zapříčinilo, ale podle mě naučit děti ocenit se a brát sama sebe dobře je velmi důležité (a velmi těžké a jestli mně se to vede, ví Bůh... :-))

 K_at 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:11:10)
Greto, ted jsem na to narazila ve skolce. Uplne nahodou jsme se dostali k pochvale, kdo co umi dobre, hezky. 1 dite na to umelo reagovat. Vim, ze je to hodne akademicka otazka, ale budu se na to muset zamerit.
 Eudo 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:14:04)
Ony se to deti taky musi ucit od malicka prijimat. Kdyz jsou zvykle na kritiku ze vsech stran, je jim treba pochvala podezrela?
 K_at 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 21:32:38)
Tak to urcite. Ale prekvapilo me, jakou praci dalo detem vymyslet jednu libovolnou vec, o ktere si mysli, ze jsou v ni dobre. Cokoliv. Pochvalit sam sebe za neco. Bylo to uplne neplanovane, nejak jsme k tomu v tu chvili dosli. Asi to b du zarazovat vice a caszeji.
 Marika Letní 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:21:01)
Kudlo "získá důvěru v sebe a pak ho pochybnosti o sobě v životě nebrzděj?"
Ano, to myslím, že tak je. Když si člověk věří (i trochu neoprávněně), tak dokáže víc, než ten, co se podceňuje. Jsou na to i vědecké studie.

"na mě platila jen pozitivní motivace, skoro nikdy negativní" Na mě zcela jistě platí pozitivní motivace. Vím to od základní školy. Když se běhalo na čas, tak kamarádka chtěla běžet s někým rychlým, kdo ji bude motivovt se na něj dotáhnout. Já naopak. Když jsme bžela ve dvojici první, měla jsem lepší čas než při nutnosti se dotahovat. A potvrdilo se mi to opakovaně, nejen ve sportovních výkonech, ale i v ostatních oblastech života. Když mi něco nejde, ztrácím motivaci a vlastně i sílu pokračovat.
 Kudla2 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:42:32)
Marko,

možná je to pragmatický - když mi to nejde, tak nemá cenu se tomu věnovat, stejně nedosáhnu žádnejch nic moc výsledků.
 Marika Letní 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:54:20)
Kudlo, to myslím, že je trochu něco jiného. Nebo lépe řečeno dvě věci. Samotná schopnost zvládnout nějakou činnost a podopora/kritika okolí. Protože člověk musí v životě dělat mnoho věcí, které mu nejdou. Když je chválen a podporován, tak to třeba nevzdá a zvládne. Když se má motivovat sám k tomu, co mu nejde, nebo je navíc i kritizován, to se zvládá hůř. Nebo pro někoho asi ne. Kousne se, že to přece dokáže navzdory kritice.
 withep 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:26:01)
Nějaký (jeden) cynik něco plácnul a ty z toho hned děláš teorii a zakládáš diskusi. Samozřejmě ti všichni dají za pravdu ~;)

Potřeba podpory je jedna ze základních psychických potřeb, z nichž všechny by měly být co nejlépe naplněny, aby byl člověk v pořádku, přiměřeně sebevědomý a spokojený. Někteří lidé mají problém i ve vyšším věku podporu a ocenění přijmout právě proto, že byli v dětství chváleni málo nebo vůbec ne, a tak i nadále zůstává jejich potřeba nenaplněná. Možná k nim patří i Hanajda, která odmítá pochvalu obecně, i když je adresována jiným.
 Monika 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:31:38)
Myslím, že jako většina záležitostí v oblasti výchovy je to složitější, než aby šlo odpovědět "ano/ne". Chválit by se určitě mělo (a já třeba bohužel zdědila tendenci k tomu, brát hodně "úspěchů" jako samozřejmost, s tím, že se mluví hlavně o tom, co se tolik nepovedlo), ale kritizovat (přiměřeně) taky. Ovšem zase s tím, že i když třeba tohle se nepovedlo, nebo třeba tohle dítě neumí (a není vyloučeno, že ani umět nebude), tak to neznamená, že je špatný člověk (a my ho samozřejmě máme rádi)... Myslím, že jen stálými pochvalami se sebevědomí vybudovat nemusí, klidně (v závislosti na dalších okolnostech) mohou vést k tomu, že dítě bude přesvědčené, že "jak trochu poleví, pochvaly skončí a bude to hrůza...". Ta záležitost se sebevědomím je podle mého strašlivě složitá. Mně by se chtělo říct, že sebevědomé dítě zvládne pochvaly i kritiku a nesebevědomé má potíže s obojím, ale jak se dosáhne toho sebevědomí??? ~:(
 Kudla2 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:43:24)
Valkýro,

ano, to PŘIJETÍ si myslím, že je přesný slovo.

Protože jako přijímaná můžeš snést i kritiku - víš, že to na tom přijetí nic nezmění.
 Bberi 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 19:41:15)
Jasně nmyslím to JEN chválit. Ale když se něco povede, ocenit to.
Mně když se něco v dětství povedlo, otec to ocenil ,ale přidal i dovětek,že příště by to mohlo být i lepší...
A té kritiky bylo hodně.Fakt hodně. Má sestra se z toho možná nevzpamatovala doted a stále si velmi málo věří a je k sobě přehnaně kritická!
 Yuki 00,03,07 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 20:33:08)
chválím, děti i dospělí potřebují, aby si někdo všimnul, že něco dělají a že to dělají dobře, dospělí dostanou odměnu, prémie, děti třeba čokoládu, ta se u nás dává za účast v olympiádě, ez ohledu na výsledek, i když většinou jsou to první místa, i když je to postup do dalšího kola, vždycky je to čokoláda. Což mi připomíná, že musím doplnit zásoby, příští týden se dozvím, jak daópadl jeden v matice a druhý bude psát češtinu, tak abych měla co rozdávat, jestli to bude jak loni, oni mě těma čokoládama zruinují :))))
 Martina, 3 synové 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 21:32:20)
na prdelku neoblece jiné spodary než Calvin clain...

To je snad dobře, ne? ~b~
 Ráchel, 3 děti 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(28.1.2017 21:42:27)
nevim teda, ale manžela doma chválili horem dolem a je všechno možný, jenom ne rozmazlenej. má zdravý sebevědomí, nemá potřebu kohokoliv srážet, navíc je pracovitej...
 Koliha velká 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 0:08:08)
Domnívám se, že ne. Rozmazlenosti se dle mne dosáhne tím, že se dotyčnému (dítěti) zcela bez hranic ustupuje ve všech přáních a rozmarech. Ne tím, že se zcela popravdě a věcně ocení to, co udělalo správně. Stejně jako takto přistoupit k věci, kde to dítko (úmyslně) okašlalo (nemám na mysli stíhat kritikou to, že z dítka nebude další Lendl, protože na to prostě nemá).
 Lída+2 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 6:23:21)
Nechvalit = srazit sebevědomí na 0

Ale u některých jedinců i když člověk chválí, mají pocit, že jim nic nejde.....
 Inka ..|-.|-.-|.- 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 8:59:19)
Jen za zásluhy ? To by moc pochval nebylo.
 Žžena 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 9:49:44)
Buchli,
jo, to si u nás doma říkali taky. Takže k tomu chválení nějak nedocházelo, protože výborný prospěch je SAMOZŘEJMOST, úspěchy v soutěžích jsou VLASTNÍ ZÁJEM a vykonané domácí práce jsou příležitostí k detailní analýze toho, co dítě dělá špatně.. Kde pak má dítě možnost nabrat nějaké zásluhy, na to jsem nepřišla ~d~
 Martina, 2 kluci 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 8:46:37)
U nás funguje chválit, neporovnávat (jeden je génius, druhej normální), pomáhat, když touží po úspěchu a nedaří se mu a nakonec nechat být, nežádat úspěch.
 Markéta 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 9:11:14)
No nevim, pochvalit manzela za to, ze vytrel, rekne mi " nedelej ze me blbce". Ja myslim, ze staci zbytecne nekritizovat a pokud jde o deti, maximalne je podporovat. Teda nejen deti. Pokud jde o sebevedomi, netusim, jak to souvisi s chvalenim. Starsi syn je od malicka nastaveny tak, ze co on dela, dobre dela. Mladsi je ztelesnena pochybnost a porad se boji, ze neco podela. Rodice i pristup stejne.
 Žžena 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 9:45:34)
A jak si představuješ to "maximálně je podporovat"?
 Žžena 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 10:18:53)
Valkýro,
a neobsahuje ta podpora i nějaké chválení? Prostě formu ocenění, zpětnou vazbu, vyjádření, že (i) rodič má radost, když se daří?
 Žžena 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 11:54:02)
Valkýro,
ale tak já chválením nemyslím plácání, že je dítě nejlepší ze všech na světě.
I když objektivně není mistr světa, furt je dost prostoru ocenit snahu, dobré provedení, věnované úsilí atd., ne?
 Markéta 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 11:38:02)
Umoznit mu provozovat cinnosti, ktere ho tesi a pomoci mu pri cinnostech, ktere ho netesi, ale musi je delat. Takze starsi syn dostava hudebni nastroje, ktere potrebuje, platime hudebku atd. Chodime na vystoupeni. Treba.
 Tečka. 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 11:22:58)
"No nevim, pochvalit manzela za to, ze vytrel, rekne mi " nedelej ze me blbce"."

Tak pokud řekneš "ty jsi ale šikulka, jak jsi hezky vytřel podlahu", samozřejmě se bude jako blbec cítit. Jde o to, dát najevo, že jsem ráda, že si našel čas a energii na činnost, kterou je nutné udělat, ale jaksi se nikomu dělat nechce. Jestli je vytírání manželovým koníčkem, tak bych taky chtěla, aby věděl, že jsem za to ráda.
 Markéta 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 11:40:52)
No tak my se k sobe domachovame slusne, ale ze bych dekovala za vytreni podlahy, to fakt ne. Taky neocekavam diky za vyprane. a slozene pradlo. A uz vubec ne pochvalu. Udelat to nekdo musi.
 Žžena 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 13:16:50)
Taky tak. Tyhle věci u nás doma prostě oceňujem. Neberem to jako samozřejmost. Nemusí to být umělá óda na vytřenou podlahu, ale prostě člověk ocení, že to máme doma hezčí, že to jídlo bylo dobrý atd.
 Markéta 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 16:18:46)
Jako fakt? Prijdes domu, tam je vytrena podlaha a ty jdes dekovat?
 Katka a 2 výrostci 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 18:05:48)
Přijdu-li domů a je vytřeno, řeknů jéé ty jsi vytřel, díky.Co je na tom exotického ??
 TaJ 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 18:41:14)
Tuten, mě třeba manžel poděkuje, když večer sama umyju hromadu nádobí po večeři (a jindy mi jde třeba pomoct)...nebo když doma něco vygruntuju...stejně jako já jemu poděkuju, že přivezl velký nákup, nebo uvařil výbornou bramboračku k večeři....my jsme prostě zvyklí se navzájem pochválit a poděkovat za něco, co ten druhý doma udělal...nebereme to jako samozřejmost, která nestojí ani za řeč...a je to oboustranné...
 K_at 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 21:27:17)
Tut, u nas to tak je. Treba: Diky ze jsi zaridila ten nakup. Dekuju za veceri! Jsi hodny, ze jsi vyridil tu technickou. Dik za uklid - za pradlo - za nakup - za ....dosad cokoliv a oboustranne.
 TaJ 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 22:37:15)
Kat - jo, přesně takhle to máme u nás taky...a pozoruju to taky občas už i u syna - "jé mami, díky, že jsi mi připravila...koupila...vyprala..."
 Myšutka* 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 12:34:39)
Tak já když přinesu jídlo na stůl, manžel poděkuje. Když je u toho, že mu skládám prádlo do skříně - poděkuje. Pokud se vrátí a jsou čerstvě umytá okna, okomentuje to.
Stejně tak, když ráno přijdu k autu a mám ho očištěné, během dne mu za to poděkuju i když to dělává poměrně často. Pokud by vytřel podlahu, řeknu dík. Nebudu pět ódy, nebudu ho chválit do nebes, ale řeknu to jednoduché "dík".

Jinak chválím u dětí to, co byl buď velký pokrok, nebo to znamenalo mimořádné úsilí, nebo se jim něco opravdu moc povedlo. Ale např. když syn donese jedničku z matiky, tak řeknu něco jako "bezva", nebo "to jsem ráda", ale nebudu ho chválit, protože pro něj je to výkon s prstem v nose. Pokud donese jedničku z diktátu, nebo ze zkoušení v angličtině, tak to ocením a budu se zajímat a chválit, protože to je pro něj velký úspěch.
 Markéta 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 16:22:40)
A no tak to jav techto situacich dekuju. Ale ze bych patrala po tom kdo vytrel, vypral ci podobne abych mi mohla dekovat to ne.
 Binturongg 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 9:45:38)
Nemám čas číst vedlejší diskuzi, ale někde někdo píše, že je dobré nechválit VŮBEC? Nikdy a nikoho? Nebo jen děti? Proč?

Co je to za blbost?

Ano, někdo třeba neumí chválu přijímat, ale lidi neumí přijímat ani kritiku - budeme tedy ty frustráty z kritiky jen chválit? ~:-D

Chvála je zpětná vazba a základ motivace, bez ohledu na věk a je důležitá.
Je ovšem třeba vědět, že se musí umět i předávat.
Někdy stačí mrknout, udělat uznalý obličej, zvednout palec, hvízdnout, zatleskat..., v dobrých vztazích to funguje téměř telepaticky, ale pořád je to chvála či uznání. Netřeba okolo toho žvanit půl hodiny - to uvede do rozpaků i batole :-)

Tam, kde neexistuje žádná zpětná vazba v podobě chvály a existuje jen kritika nebo nic, jsou vazby buď už narušené nebo úplně v háji.
Znám poměrně dost lidí, kteří se celý život vědomě či podvědomě podbízí rodičům nebo alespoň jednomu z nich, protože od dětství se od nich dočkali jen kritiky nebo lhostejnosti a celý život čekají, někteří dost zoufale, alespoň na to uznalé pokývání hlavou.
To, že si dotyčných váží partner a oni jich, mají se rádi s dětmi, všechno klape, hodně toho dokázali...je sice fajn, ale pokud to jen jeden z rodičů ignoruje, nebo jen kritizuje, když dotyční v životě zakopnou, je z toho celoživotní frustrace, která se může (ale nemusí) odrazit ve vlastních vztazích.

Jako vždy tu platí přiměřenost - chvála a kritika dle letory "dárce i příjemce" :-) je k životu potřebná - a kupodivu na tu chválu dost často zapomínáme, když je všechno ok a komentujeme situace, až když je co kritizovat...
 TaJ 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 14:56:43)
Kudlo, vidím to úplně stejně, jako ty....v podstatě už k tomu ani nemám co dalšího napsat...~R^
 Tizi 


Re: Vede chválení opravdu k rozmazlenosti? 

(29.1.2017 15:40:20)
Chválení je dobré, ale mělo by být v souladu se skutečností. Protože to dítě, jak roste a uvědomuje si svoje okolí, tak samo koriguje tu chválu s vlastním pocitem. Samozřejmě míra korekce je různá, záleží i na osobnosti a povaze. Ale všeobecně by měla být chvála podložena nějakým měřitelným úspěchem.

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.