Žžena |
|
(10.7.2017 17:20:38) Mně je hlavně trochu líto, když všichni čučí a nikdo tomu seniorovi nepomůže.
|
Ropucha + 2 |
|
(10.7.2017 17:38:53) Žženo, ano, mně bývá líto starých lidí v supermarketech, jak bojují s digitální váhou, bojují s luštěním etiket ... Nabízím pomoc a kolikrát se v duchu směji, že mladší senior pomáhá staršímu seniorovi, protože nemám-li brýle, jsem před nimi jen o malý krůček napřed. Myslím, že dnešní rychlé změny mohou být pro staré lidi stresující.
|
Pam-pela |
|
(10.7.2017 21:50:42) Anett, rychlé změny si uvědomuji i já...říkám si, co všechno se za těch víc než 50let změnilo a zvlášť poslední dobou....nemusím moc změny a leccos mě stresuje. Hlavně tedy absence živých lidí při některých úkonech, kdy bych potřebovala se domluvit, poradit....s automatem se prostě člověk nedohodne. A taky si uvědomuju, jak málo stačí na kolaps systému, že jsme dnes příliš závislí na internetu a elektrické síti...
Doma si pořádně nepustím ani pitomou TV, protože ji má manžel nějak zvláštně propojenou s dalšími věcmi...a když se zašantročí ovladač...tak si nepřepnu ani program , atd.atd... Navíc je tahle doba na mě příliš rychlá , furt se spěch, stres, spoustu informací (leckdy zbytečných)...zrovna jsem včera bilancovala, že tohle se mi teda vážně nelíbí.
|
K_at |
|
(10.7.2017 22:10:00) Pam, ten fofr, zavislost na technice, chybejici lidsky clanek, to vse si taky uvedomuju. A nejvic mi ale vadi, ze mame nejak malo casu na rodinu, pratele. Ze se vytraci prostej selskej rozum - v ramci instituci, zakonu, spravedlnosti.
|
Pam-pela |
|
(11.7.2017 1:30:42) Kat, ano...dnes jsem po dlouhé době poslouchala TV zprávy, říkala jsem si, že určité "zákony" a nápady snad musejí vymýšlet politici, co mají rozumu jak školkové děti...jak vůbec něco podobného může napadnout dospělého "moudrého" člověka.
Ale s tím časem - já si i uvědomuju, že spousta věcí je i v dnešní době jakoby zbytných. Že něco (ne všechno samozřejmě) je v nastavení priorit...a v soustředění se na určitý záměr. Někdy je něco, co nám žere čas, prostě možné vyloučit...
A taky jsem si tuhle při čtení nějaké staré knihy uvědomila, jak rychlý a přeplněný život žijeme, nesrovnatelně rychlejší, než třeba před sto lety...že vlastně za jeden den prožijeme víc, než prožil člověk někde na vesnici, kam jezdil jeden vlak denně, za celý rok. Nedělní kostel, pár rvaček v hospodě, masopust, Vánoce...nějaké narození dítěte, nějaké úmrtí...
Teď se na nás hrne všechno možné ze všech koutů světa a my to můžeme prožívat jako naši vlastní realitu ( i s těmi přidruženými emocemi)...anebo thrillery, horory, sci-fi, přiblblé sitcomy s přidaným smíchem...stačí kliknout a vybrat si a pustit cokoliv...k tomu si třeba pustit muziku...bavit se s dětmi... Přijde mi to jako přehlcení vzruchy... Spousta lidí třeba neumí být v tichu...bojí se ho...bojí se být sami se sebou...bojí se nevytíženosti, hledají činnost, zaměstnávají mysl...
Taková zvláštní doba... když si vzpomenu na třeba začátek 70tek, tam už mi moje paměť sahá, jakým stylem se žilo, vůbec se nedivím těm některým starým lidem, že tohle fakt nedokážou pobrat celé - týjo - dráťáky, černobílé Tv s dečkou nahoře, na vsi telefon jeden v obci, pumpa na dvoře, nikde žádné auto, povozy s koňmi, 5x denně autobus do města, jednotřídka, peníze ve strožoku nebo v kampeličce ve vkladní knížce psané a podepsané rukou...však takhle to krom té TV fungovalo celá dlouhá léta bez nějakých změn... Jasně, město bylo trohcu jiné, ale stejně...ta změna je strašně markantní.
A poslední dobou musím říct, že leccos vůbec nepobírám...něco ani teda moc nechci pobrat, asi jsem líná, neochotná měnit...třebas nemám kreditku, i když e-banku třeba používám...a mám už chytrý telefon, chytřejší než já, byl mi trochu vnucen...ale nějak mě to netěší.
A to jsem možná o 30 let mladší než ta zmiňovaná paní na přepážce...
Jo, tuhle jsem chtěla jet do Prahy žlutým autobusem...jo, dokonce jsem si on-line zakoupila s dcerčinou pomocí i jízdenku s místenkou, ale pořád jsem nemohla pochopit, CO ukážu jako doklad při nástupu do autobusu... . Nakonec se mi zadařilo i "nalistovat" v telefonu kód a dokázat, aby mi před nástupem tlf nezhasnul... Mně se prostě líbil lísteček v ruce (a jezdila jsem už sama jako dítě ze severu Čech k Táboru s přestupem na FLorenci...to jsem zvládla i s nákupem místenky, všude byli lidi, pokud jsem si nevěděla rady)...stejně jako se mi stále líbí platit normálními penězi . Kolikrát si říkám, jestli jsou ty částky v bankách na monitoru něčím hodnotným kryté...nebo jestli to jsou jen jakási imaginární čísla. Jakási iluze peněz...kdo dokáže spočítat a uhlídat, že opravdu je ta částka celkově taková, jaká má být, aby měla onu hodnotu...podle mne to snad ani nejde....a peníze jsou fakt spíš iluzí...částky na monitoru .
Nj, takhle vnímám dnešní dobu...a jestli to takhle půjde dál, tak za mne - nevím, jak si poradím s některými věcmi bez pomoci někoho modernějšího.
|
Pruhovaná |
|
(11.7.2017 6:30:41) Samozřejmě že nejsou peníze ničím hodnotným kryté. Ani nemusí být.
|
Pam-pela |
|
(11.7.2017 10:22:05) Pruhovaná - ale musely, ne? Pamatuju si to ze školy, teda aspoň nám to říkali, že jsou kryty zlatem . Pokud tedy nemusí, nemají vlastně žádnou skutečnou hodnotu....jsou to čísla na monitoru... ...zajímavý....a pokud by nešla elektřina nebo spadla počítačová síť...nebo se data pomíchala, zničila...co by se stalo?
A pokud to byly papírky, dal se nějak spočítat jejich souhrn, padělání se trestalo, dneska nikdo nic ani padělat nemusí, stačil by šikovný hacker.
|
|
|
. . |
|
(11.7.2017 12:27:54) A to si představ, že do žlutého vlaku neukazuješ ani ten kód, jen si prostě sedneš na místo, které sis zaplatila, a nikdo nic neřeší (pokud sedíš na správném ). A mně se to líbí. A jsem stará. Jakési záchvěvy moudrosti na sobě chvílemi pozoruji.
|
Pam-pela |
|
(11.7.2017 12:47:53) Slupko, no tak když na mně nechtějí kód, tak dobrý . Nj, asi je to jednodušší, ale jak pro koho...fakt je, že pro mladou generaci (třeba pro moje mladší děti) už je tohle moje váhání a neorientace v lecčems legrační... Asi když jsem přinucena něco takového používat, přizpůsobím se, co jiného zbývá...ale že by mě to všechno těšilo, to vážně ne.
A jedna věc mi teda opravdu vadí hodně - že po všem takovémhle zůstává elektronická stopa! Kde jsem, co dělám, kdy, v kolik hodin...s kým...a za kolik , co používám, co si kupuju, jakou výplatu mám...
Teď se mají začít povinně čipovat psi...za pár let třeba i lidi...vývoj nám jde dopředu opravdu mílovými kroky. Teď jsem sama sebe naprdla .
|
|
|
|
|
|
|
|