Mladý dospělý a problém jít do práce (psychický)

Zdravím skupinku,
třeba někdo poradí... Máme v širší rodině 27-ti letou slečnu. Od přibližně čtvrté třídy byla na domácí škole (z důvodu časté nemocnosti), do kolektivu nijak moc nechodila. (Ostatní dvě děti v rodině také, ale ti zvládli nastoupit na střední školy a normálně fungují.) Slečna po základní škole nastoupila na střední, denní studium. Opět časté absence kvůli nemocnosti, když hrozilo neklasifikování, otec našel střední školu takovou, kam nemusela denně docházet (soukromou). Podobným způsobem zvládla i vysokou, kterou protahovala co nejdéle. Většinu času svého života strávila doma. Doma, myslím, vcelku funguje a fungovala, hodně pomáhala s mladší sestrou (mají mezi s sebou rozdíl asi jedenácti let). Když studovala vysokou, měla k tomu malou brigádu - objížděla supermarkety a starala se o několik značek (Bohemia, Opavia,....), aby bylo doplněno... To zvládala. Nevím proč, ale už to nedělá. Taktéž prý byla schopná jít na jeden den mezi úplně cizí lidi a dělat číšnici na nějaké akci. Má malou brigádu, ale pouze online.
Ona sama svůj problém popisuje tak, že není schopná navázat s někým delší vztah - hlavně teď tedy myšleno pracovní... Dokáže si představit, že by třeba měla sama nějaký stánek s prodejem jídla, ale musel by být její, nesmí mít šéfovou.... Praktické zkušenosti samozřejmě nemá, ale má pekařský kurz. Rodiče nejsou úplně chudí, mohou si dovolit za ni teď platit zdravotní a sociální, nicméně tak bohatí, aby jí jen tak koupili stánek na zkoušku, jestli jí to půjde, to zase nejsou.
Rodiče by strašně rádi, aby šla do práce a následně se osamostatnila, ale řekla bych, že zbožné přání už dávno nestačí. Holčina je stále více odtržená od reality, např. si možná ani neuvědomuje, že za ni matka musí hradit zdravotní a sociální... Ráda by se odstěhovala (i rodiče by byli rádi) a v klidu čeká, že rodiče jí domek koupí... Vůbec neřeší, jak bude hradit třeba energie...
Ráda také hromadí věci, nic nechce vyhodit, nebo i někomu dát... I svoje staré hračky nebo miminkovské oblečení...
Moje rada zněla, aby ji vzali k psychiatrovi a ten pak třeba řekne, kam dál... Holčina odmítá kamkoliv jít (jako k doktorovi), rodiče neví, jak ji tam dostat, je vlastně dávno dospělá....
A konečně můj dotaz - co s ní? Co byste poradili - jak řešit takovouhle situaci? Je třeba nějaký psychiatr, který je ochoten za klientem dojít domů? Rodiče to dle mého prostě nějak nechávají "vyhnít", což je na vlastně hrozné, vždyť jí utíkají nejlepší léta života....