kreditka |
|
(29.3.2018 20:33:20) Mě iritovala ta Ukrajinská rodina s tím rozmazleným klukem - nejsem na děti moc přísná,ale tohle dítě by bylo na mě fakt moc
|
Bberi |
|
(29.3.2018 20:38:05) Mě nejvíc štval ten ukrajinskej rozmazlenec, něco neskutečnýho,jak s tátou "cvičil".
|
|
K_at |
|
(29.3.2018 20:45:05) Ja to nevidela, ale podobne "hyckanych" deti ukr/ru mame ve skolce xy. Je to des, i smutny. Protoze ta srazka s realitou je pro vsechny tezka. A k tomu jeste rodic, ktery to taky nezvlada ..
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 20:46:40) Kat, tohle asi nemáte, to je do školky neudatelný. myslím, že se o toho malýho to "nová" nestarala ani jednou, nebyl prostor. Myslela jsem, že táta odejde do práce a uvidí se, jestli se dítě zklidní, ale myslím, že k tomu nedošlo, uklízela jsem u toho a nesledovala úplně pečlivě
|
K_at |
|
(29.3.2018 21:10:36) Pam, mozny to je. Ale asi bys byla dost prekvapena
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 21:15:58) kat, asi ani ne, vídám dost vzorků různých dětí a maminek a vztahů mezi nima....ráda bych řekla, že už mě v tom ohledu nic nepřekvapí, ale obávám se, že to není pravda . Ale zas nima nemusím trávit každý den.
|
K_at |
|
(29.3.2018 21:18:46) Pam, ja,si to rikam kazdy skolni rok
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 21:22:42) kat, to ti upřímně věřím
|
|
|
|
|
vertigo |
|
(29.3.2018 21:54:47) "to je do školky neudatelný"
Nebyla bych hned tak kritická. Rozmazlený jednoznačně byl, ale na školku má ještě nějakou dobu čas. Měl 2 roky a 4 měsíce, mám podobně starou dceru a kdybych chtěla, tak z 10 dní taky sestříhám "slušný vzorek"
|
K_at |
|
(29.3.2018 22:04:45) X, muze bejt. Ono asi nejde o vzteklyho prcka. Spis o pristup rodicu..... A rekla bych, ze v nejblizsich mesicich svuj styl menit asi nebudou.
|
SleepWell |
|
(29.3.2018 23:00:14) ale tak maji vymodlene prvni dite, no.... Prvorodice jsou proste takovi. Take jsme takove byly, jen jsme to zapomely. Ja opustila ochranitelsky pristup az se tretim a ctvrtym ditetem, coz vetsina lidi ani nema, takze nekteri k nejakemu mene pecovatelskemu pristupu nedojdou nikdy.
Ja jsem to nevidela, ale myslim, ze kdyby nekdo tocil me a nasi prvorozenou, tak by to byla pekna hruza :)
|
Točená vanilková |
|
(30.3.2018 16:44:08) Já teda nevím, že poskytli dítěti všechen svůj čas? Já jsem teda viděla dítě, které ve dvou a čtvrt roce nemluvilo, jen řvalo, ukazovalo a vydávalo skřeky, vztekalo se. Dobrá, některé děti v tomto věku nemluví, i když si s nimi povídáte, prohlížíte knížky, na dobrou noc mu čtete. To jsem tady neviděla, otec ho uklidňoval pohádkou na mobilu. Najíst se samo nemělo snahu, jen občas vyrazilo krmícímu z ruky to, co zrovna nechtělo. To dělají mimina. Pilo z kojenecké lahvičky. Obléct se neumělo. Když přijela po deseti dnech matka, neběželo k ní s úsměvem, ale s řevem.
|
Marika Letní |
|
(30.3.2018 19:57:32) "Když přijela po deseti dnech matka, neběželo k ní s úsměvem, ale s řevem."
To se vůbec nedivím. Po deseti dnech s televizním štábem a tou příšernou sprostou čůzou, to musela být atmosféra, která by rozhodila každé dvouleté dítě.
|
|
neznámá |
|
(30.3.2018 21:56:10) Tak nevím, kde jsem udělala chybu, ale moje děti se mezi 2-3 rokem chovaly stejně, jo nakonec se zjitilo, že nejsou úplně "běžné", ale to je celkem jedno. Jelikož mám doma rozmazlence, co se ve svou letech chovají jak mimina, je jasné, že ve dvanácti na nás poprvé vytáhnou nůž. Jestli já bych si další děti ještě neměla rozmyslet, když mi rostou pro kriminál.
|
Pam-pela |
|
(30.3.2018 23:03:00) neznámá, no...víš, ono to té známé taky předtím přišlo legrační, vlastně všechno bylo roztomilé, miloučce směšné, omluvitelné, dokonce se vykládaly celé historky o tom, co zase "Z"... Dneska ty smsky změnily ráz, a dneska se to vystupňovalo tak, že to se mnou otřáslo. Smát se tomu asi není úplně nmístě, tobě to vážně přijde směšné?
(O tvých dětech nevím nic, je zajímavé, jak jsi to vztáhla na ně, o tvých jsem vážně nepsala.)
Chtěla jsem tím asi říct, že pokud někdo nezvládá dvaapůlleťáka, bude pro něj ještě horší ho zvládnout, až mu bude náct. Bojí se ho. Pak ho dá z domu? Komu? Mohla bych to i napsat, jen by už to byl příběh, kde by se mohla ta dotyčná rodina poznat.
.
|
Pam-pela |
|
(30.3.2018 23:14:07) jentak, to nemůžu a vůbec bych si něco takového ani nedovolila...ale kdyby sis přečetla pár příspěvků, které jsem psala, pak bys taky věděla, že jsem nepsala ani nic takového. Jen mi přišla pro mě (PRO MĚ ) "děsivější" ta druhá ukrajinská rodina. Přišla mi fascinovaná dítětem...a...to bych se opakovala s tím, co jsem psala předtím.
A na té "mé" historce mi nepřijde k smíchu nic. Dokonce musím napsat, že absolutně nevím, co s tím...a vůbec se v tom nechci angažovat, jakkoliv do toho vstupovat. A taky napíšu, že jsem to viděla (a nejen já, předem, k čemu se schyluje). Dokud byl čas a šlo to ještě korigovat, bylo na všechno dost času a určitá fascinace schopnostmi tam probíhala pořád...to spíš okolí vidělo blížící se průšvih, bylo to jak u počasí před obrovskou bouří. Jo, jako rodiče jsme asi někdy slepí, víc či míň...no, možná někteří ne, ale taky jsem leccos neviděla, určitě sama nejsem vůbec dokonalý rodič...vůbec...ale zaútočit na vlastní mámu... Jenže to chování dává určitou logiku v kontextu.
|
|
|
Točená vanilková |
|
(31.3.2018 13:37:28) Pam, neznámá reaguje na mě, když jsem psala, že malý Daniel vyrážel otci z ruky jídlo, které nechtěl, a že se tak chovají mimina. A za tím si stojím, dítě ve věku 2 a kus už zvládne vyjádřit nesouhlas jinak. Mně připadlo, že spoustu toho řevu a vzteku by si ukrajinští rodiče mohli odpustit, kdyby nastavili alespoň minimální mantinely. I to dítě se viditelně trápilo, na většině záběrů bylo vztekající se s rudým obličejem. Vlastně oni okolo něj celý den skákali, ale na nějaké věnování se a rozvíjení jim při tom nezbyl čas. Nebylo to zdaleka první dítě v tomto věku, co ho rodiče "předvedli" ve VM, ale snad jediné, které to takhle těžce neslo.
|
vertigo |
|
(31.3.2018 16:33:35) Taky mě zaujalo, že u kluka řešili jídlo, ale nikde nebyla vidět žádná jídelní židlička, žádné místo u stolu pro něj (viděla jsem jen 2 židle. Přijde mi to, že mu ani nedají prostor, aby se naučil jíst sam, bez těch tanečků okolo.
|
|
Pam-pela |
|
(1.4.2018 0:42:06) Jé, tak já neviděla strom reakcí. Jj, já si právě myslím a mám tu zkušenost, že mantinely jsou pro dítě potřebné a přirozené a dávají mu pocit bezpečí...protože ohraničují ten veliký svět. I v těch mantinelech a určitých pravidlech tam je přece láska...láska není se ve všem dítěti podřídit a nijak ho nevést. Jasně, že novorozence nebudem učit se podřizovat (i když i to jsme zažili za minulých dob), ale dvouleté zdravé dítě už chápe...a dost chápe a mnoho věcí už ví a je scopno dodržovat určité potřebné regule - to snad nejsou regule samoúčelné, ale prostě je to učení se normálnímu lidskému chování.
Mně třeba zarazilo i to, jak se všechny ty hádky řešily před tím dítětem. Naše děti třeba už ve dvaapůl roce byly natolik v obraze, kdy přesně věděly, že jsme před nimi v něčem nejistí nebo když jsme se náhodou hádali kvůli nim...nebo jeden nakazoval a druhý měl tendenci jim ustoupit a patřičně toho dokázali využít až zneužít. V tom malém ve VM to vyvolalo ještě silnější negativní reakci, když viděl, jak za ním tatínek pěkně stojí...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 22:15:19) xko, myslíš, jestli jsi se dívala na Manželky, že ti rodiče to budou mít za pár měsíců k dítěti jinak? Leda by jim ruply nervy (oba k tomu teda neměli daleko, myslím). Říkali, že svůj láskyplný přístup nezmění . Dítě nechtělo jíst bez pohádky, spát, usínalo ve dvou letech jedině v náručí, když ho dali do postýlky a zhasli, šlo, rozsvítilo si a bylo stejně vzhůru a dělalo si, co chtělo, tak s ním zas vstali, ráno spalo do deseti, aby se vyspinkalo...nesmělo brečet, aby nebylo chudák frustrováno a nemyslelo, že ho nemají rádi. Možná jsem něco pokroutila, možná na něco zapomněla...
Jo, nemám dítě s nějakou výraznou diagnózou, chápu, že takové zvláštní děti mohou být...ale kde je hranice té diagnózy a kde ta naprostá oddanost a služba dítěti? A není to medvědí služba? To dítě neznalo ne...vše bylo pro něj, podle něj... Nebo jsi to vnímala jinak?
Proto mi tahle rodina přišla mnohem "horší" a to "poškozování" dítěte hlubší. ale je to můj názor.
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 22:24:38) jentak, tak samozřejmě že to je druhý extrém nechat řvát dítě, co chce k mámě, proč to pojímat v druhém extrému...existuje rozumná škála mezi tím...a co ty ostatní věci?
Víš, mně přišli jako otroci vlastního dítěte. A já si myslím po vzoru starých a některých moderních psychologů, že dítě má mít hranice, má znát NE (i sladké štěňátko člověk nějak vede a vychovává)...má mít mantinely. Protože právě to určité těsné "objetí" mantinelů (děloha, zavinovačky, kokonky na dítě, mámina postel atd atd...) dává to bezpečí, postupně se to rozvolňuje. Mně to přijde, jako kdyby to dítě položili nahé na zem...a a´t si dělá, co chce, obleče, co chce, jí, co chce, spí, kdy a kde chce...a ono na to v určité době není připravené. Ono potřebuje tu těsnost a hranici, kde končí ono s mámou a začíná svět...který bude ovládat postupně. Dát dítěti takhle naprostou svobodu v rozhodování. svobodu ve všem je v tomto věku podle mne pro něj traumatický. Což bylo teda myslím v tom pořadu vidět. Byl to extrém a jsem ráda, že se mi takový děti vyhnuly...anebo jsem si je prostě takhle nevychovala, nevím... Ona taky ta Ukrajinka tam říkala, ale vy to máte s výchovou jednodušší, máte hodné děti? To je celý .
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 22:39:19) jentak a myslíš si, že si toho klučíka užívali?Že si to všichni tři užívali jako rodina? Pokud to bylo sestříhané do tématu odpovídajících scén, tak jo, nějaký režisérský záměr, ale pokud to byly tak nějak "běžné" dny, tak bych si takový život nepřála ani v očistci. Ale jestli to má někdo jinak a bere to jako obraz své lásky k dítěti, tak je samozřejmě jeho volba.
|
Pam-pela |
|
(29.3.2018 22:49:57) jentak, to je možný, kdyby předem neříkala, že je z dítěte unavená a že si potřebuje odpočinout, že je na ni malý fixovaný. Mě zajímalo, co by se dělo, kdyby ten klučík zůstal chvíli sám bez táty...ale mám pocit, že se to nestalo. Jak by reagoval, jestli by se o chlup zklidnil...
Některé děti takhle reagují jen na své mámy, spoustukrát jsem slyšela : "mojí mamce ani druhé babičce to nedělá". Často za tím něco je u té maminky...něco nevyřešeného v ní...touha po tom, aby dítě cítilo lásku, aby si nemyslela, že ho nemá ráda, aby se necítilo samo, aby byla dobrou matkou...a zas se tam dá najít trauma té mámy...často, velmi často. Když se uklidní máma, uklidní se většinou i to dítě...takže čekat, až z toho děcko vyroste...možná, až vyroste z toho jejího velkého vlivu...možná.
|
|
|
neznámá |
|
(30.3.2018 8:37:27) Já na rozmazlené děti říkám "dítě je rozmazlené tak, jak rodiče dovolí, kdyby to rodičům opravdu vadilo, usměrní ho" Asi budu sama, ale ten prcek mi nepřišel až tak rozmazlený, naše se chovají podobně, až na usínání, děti ze zásady neuspávám a chci mít klidné večery. Cizím se děti můžou zdát jako rozmazlené, ale rodičům (nám) ne.
U té druhé rodiny jsme hádala drogy už při prvních slovech a myslím, že ano, byli to nejenom zuby, ale i celková vyžilost, psychická labilita, třes rukou....... Navíc si myslím, že ten druhý tatínek děti dost bil, že kolikrát by je opravdu i zmlátil, ale bránila mu v tom kamera. No a scéna kolem mandarinek byla neskutečná, on řeší, že děti snědli kilo mandarinek, ale plánují další děti.....
Ukrajinská maminka je důkazem, že i ženy při těle můžou být krásné.
|
MrakovaK |
|
(30.3.2018 8:57:23) já jen k tomu uspávání obecně. Mám dvouletého a musím ho uspávat, jinak by si vyřval plíce. Ještě to prostě beze mě nedává, aby si sám lehl já zhasla a po chvilce odešla. To jste děti na začátku nechali vyřvat, nebo vám usnuly po chvíli bez pláče? Já bych ho zatím nenechala vyřvat, i když bych samozřejmě brala, kdyby si lehl na postel a časem sám usnul. Doufám, že k tomu časem dospěje sám.
|
neznámá |
|
(30.3.2018 9:04:32) Já s neuspáváním nikdy neměla problém. Už čerstvého novorozence jsem večer nakrmila, uložila a odešla z pokoje, naše děti nikdy nenapadlo, že by chtěly uspávat nebo spát u nás v posteli. Někdy mi to i vadí, třeba při nemoci, kdy bych je chtěla i mít u sebe, ale oni chtějí spát ve své postýlce (od roku i samy v pokojíčku).
|
|
Z+2 |
|
(30.3.2018 9:05:00) Tak my jsme děti ukládali do postýlky samotné vždy. A vlastně brečeli minimálně. Větší krize nebyla.
|
|
Žžena |
|
(30.3.2018 9:16:05) MrakovaK, dej mu čas, proč by ne. Náš mlaďas začal usínat sám ve dvou a půl, kdy sám usoudil, že si večer v posteli pohraje s vláčky a maminku k tomu nechce. Do čtvrt hoďky byl tuhej a my jsme jen sebrali z polštáře vozidla. Žádný lámání a vyřvávání jsme nepraktikovali. U žádné z oblastí výchovy.
|
margotka78 alias shit-roller |
|
(30.3.2018 9:24:28) Dětem jsem od 2 let četla. Usnuly vždy pohádce. Bavilo nás to. S dcerou vlastně večer čteme a mazlíme se doteď ( je jí 10). Když to vezmu suma sumárum, děti ukládám a čtu jim už 16 let v kuse. Baví mě to.
|
*Kate |
|
(30.3.2018 9:27:18) Margotko, Já 14.rok a zrovna včera me to nastvalo, protoze jsem se chtěla dívat na Poslední pokušení Krista. Nakonec jsem větší část stihla a byl to zážitek.
|
|
|
|
Hadice a hadi |
|
(30.3.2018 10:11:23) Mrakova, vadí ti uspávání? My "uspáváme" do pozdního věku... Máme to rádi. Vlezem do postele a čteme. Teď se čte čtyřleťákovi, nejmladší po nás mezitím leze. Pak zhasneme a spí se. Někdy se odplížím a jdu dodělat, co potřebuju, ale většinou se snažím být připravená na ulehnutí, mít všechno hotové, abych už si mohla v posteli číst, kouknout na film, net a tak. Muž ten už automaticky chodí spát s dětma . Jinak jsem se na výměnu podívala. Není se čím chlubit, ale první syn s náma taky cvičil. Je to nedostatkem zkušeností, okouzlení děckem a asi i touha dělat to jinak. Nám vyloženě další děti moc pomohly, páč teď to jde všechno samo. Děcka poslouchají, zlobí docela málo a přirozeně nás respektují. Bez řevu, bití. Ty malé teda, u velkých už je to jiné - pubertální vzdor - respekt je lehce nucený a s příslušným výrazem.
|
MrakovaK |
|
(30.3.2018 10:56:24) a tak to já se těším, až ho bude bavit poslouchat čtené pohádky. Zatím jsme u leporel a říkanek obrázků, pohádka ho zatím nezajímá. To je pro děti přínos, tak nad tím bych se nepozastavila. Taky mi rodiče četli a vzpomínám na to. Ale k jeho usnutí si s ním prostě lehnu a on taky tedy leží. Začíná mluvit, tak si chvíli "povídáme", potom řeknu, že tedy už se jde spát a tak nějak "pospávám", ležím s ním, ale někdy mu to usnutí prostě trvá klidně 30 minut. Někdy vytuhne třeba za 15 minut, což je krásné. A mně to přijde zbytečné, ale řešení sama neznám, když ho nechci nechat plakat, nechat samotného. Kamarádka má dítě, jak to popisujete někteří, položím a za chvíli usne samo. To mi přijde parádní. Dítě to tak má od narození, nemusela ji to nijak učit.
Jinak, některé ty situace z ukrajinské rodiny bych našla klidně před rokem u nás. Taky, nechtěla jsem "toho miláčka mého" nechat brečet, tak jsem mu ustupovala tehdy skoro ve všem, jako ročnímu. Nosila ho na rukách ještě tehdy dost. Do roka mi přišel jako miminko, možná i tím, že dlouho lezl, nechodil. Pak, jak se naučil chodit, tak už tvrdší výchova a meze. Tak nějak jsme k tomu oba dozráli, ale kdybych nedozrála, vypadalo by to u nás podobně, jako v té Výměně.
|
|
|
K_at |
|
(30.3.2018 11:01:02) MrakovaK, taky jsem uspavala. I kdyz stridala obdobi, kdy lehla a spala. Taky se ji cca od 4 mesicu klubaly zuby, takze nejlehci bylo si s ni lehnout. Nekdy mi to lezlo krkem. Pravidelne jsem u ni usinala ale byl to nas cas. Klid,cteni, povidani. Tuleni. Blby bylo obdobi odpolexniho spani. Tam jsem to uz musela casem utnout. A rizene ji nechala s revem usnout v postylce. Ale byla jsem u ni, proste odpadla, usnula, a druhy den uz byla ok. Usnula sama.
|
|
|
Marika Letní |
|
(30.3.2018 19:51:18) Mrakova "To jste děti na začátku nechali vyřvat, nebo vám usnuly po chvíli bez pláče? Já bych ho zatím nenechala vyřvat, i když bych samozřejmě brala, kdyby si lehl na postel a časem sám usnul. Doufám, že k tomu časem dospěje sám."
Jako jentak - já taky nenechala vyřvat, neměla jsem to srdce. A přesně - uspávání bylo rychlejší než rozdrážděné uplakané dítě. Chvlíli jsem u něj poseděla, někdy držela za ruku a za 10-20 minut spalo. Asi ve 3 letech jsem začala vysvětlovat, že odejdu vedle a šlo to po dobrém.
|
|
|
|
|
|
|