| margotka78 alias shit-roller | 
 |
(29.10.2018 19:44:37)
Moje kamarádka, znaly jsme se 18 let. Nebylo to nečekané. Bojovala s nemocí více než 10 let. Prodělala náročné operace.
Jedno děcko ještě není dostudované. 
I když člověk asi čeká, že se nedožije devadesátky, tak stejně to bolí. Stejně je hrozná představa, že na její číslo už nemůžu volat, že mi to už nikdy nezvedne a nepopovídáme si...NIKDY.
Taky mě mrzí, že jsme se už tolik nevídaly, někdy odmítala, že jí nebylo dobře, ale pokud potřebovala odvézt do nemocnice nebo na vyšetření, zařídila jsem si to v práci a jela jsem. Vymýšlely jsme k normální léčbě ještě různé alternativy, bylinky, radily jsme se.
Minulý týden jsem jela kolem jejího bytu ( pracovně) a nestíhala jsem. Říkám si, musím zavolat, jestli se můžeme s holkou stavit, no nestihla jsem to. 
Na druhou stranu jí přeju klid, zažila toho opravdu hodně. Těch chemoterapií,stavů po operacích, vyšetření a všeho.
Bude mi moc chybět ( a nejen mně samozřejmě, hlavně dětem).Rodiče ji přežili...
|
| Fern |
|
(29.10.2018 19:58:27)
že na její číslo už nemůžu volat, že mi to už nikdy nezvedne a nepopovídáme si...NIKDY.
- ano,to uvědomí definitivy,z toho opravdu mrazí.
Je to hodně smutné,právě,když člověk takhle přímo někoho zná a ten umře,je to pro něj/pro tebe obzvlášt hodně smutné,ale - jak píšeš,pro nás,co tu zůstáváme,je to smutné,ale nemůžeme sobecky myslet jen na sebe,takže to musíme brát z té pozitivní stránky,že tomu zemřelému se takto ulevilo od hrozných bolestí,které bychom mu určitě nepřáli,aby prožíval dál.
A udělala si pro kamarádku maximum,dle toho co píšeš,dělalas to ráda,takže žádné výčitky mít nemusíš.
Postupně přijde řada i na nás ostatní... To,že rodiče přežijí své dítě a musí se dívat do rakve vl.dítěti,to je snad jeden z nejbolestivějších okamžiků pro ně
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(29.10.2018 20:11:58)
No právě že i mně vážně onemocněla mamka a zažila si také měsíc v nemocnici s ozařováním, chemo naštěstí jen jedno.
Takže jsem doma mamce i vařila ( dělalo se jí z těch jídel v nemocnici zle)a dvakrát týdně jezdila za ní. Jinak denně jezdil děda a taky vařil ( je v důchodu).
Takže se snažím u našich být často, člověk nikdy neví, na jak dlouho budeme ještě spolu.
Štve mě, že jsem nebyla víc i s tou kamarádkou.
|
| Louisa Z. | 
|
(29.10.2018 20:38:02)
Margotko, udělala jsi maximum, co bylo v Tvých silách. V prvním období po úmrtí blízké osoby se člověk vždycky zmítá v myšlenkách, zda nemohl udělat víc. A taky je strašně intenzivní ten pocit, že "teď chci zavolat a svěřit se, ale nemám komu". Přeju Ti, ať tohle bolestné období zvládneš co nejlíp  .
Pro rodiče je to šílené, když jim zemře dítě... a pro děti na prahu dospělosti, kterým umřela mladá máma, taky.
Pro vyrovnávání se s úmrtím - ať už pro Tebe či pro rodinu kamarádky, doporučuju v Praze (nevím odkud jsi) Cestu domů. Poskytuje zdarma poradenství pozůstalým, najdeš tam opravdu odborníky, kteří Ti pomůžou se zorientovat ve vlastních pocitech. Taky mají spoustu nejrůznější literatury - k zapůjčení i na prodej, která opravdu pomůže.
|
|
|
|
| margotka78 alias shit-roller |
|
(29.10.2018 20:54:08)
U rodiče a sourozence to musí být ještě těžší... 
|
|
|
a je mi luto ze mi neostali ulozene SMSky
V její náručí
19. ročník rodinného festivalu Respekt k porodu již brzy
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na KampěPraha 1 
Den koní na EdenuŽďár nad Sázavou 
Česká píseňSvitavy 
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Rychlovka na Karlově mostě a bojovka na Kampě
Den koní na Edenu
Česká píseň
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)