Jak jste se vyrovnávali se smrtí přátel?

Moje kamarádka, znaly jsme se 18 let. Nebylo to nečekané. Bojovala s nemocí více než 10 let. Prodělala náročné operace.
Jedno děcko ještě není dostudované.
I když člověk asi čeká, že se nedožije devadesátky, tak stejně to bolí. Stejně je hrozná představa, že na její číslo už nemůžu volat, že mi to už nikdy nezvedne a nepopovídáme si...NIKDY.
Taky mě mrzí, že jsme se už tolik nevídaly, někdy odmítala, že jí nebylo dobře, ale pokud potřebovala odvézt do nemocnice nebo na vyšetření, zařídila jsem si to v práci a jela jsem. Vymýšlely jsme k normální léčbě ještě různé alternativy, bylinky, radily jsme se.
Minulý týden jsem jela kolem jejího bytu ( pracovně) a nestíhala jsem. Říkám si, musím zavolat, jestli se můžeme s holkou stavit, no nestihla jsem to.
Na druhou stranu jí přeju klid, zažila toho opravdu hodně. Těch chemoterapií,stavů po operacích, vyšetření a všeho.
Bude mi moc chybět ( a nejen mně samozřejmě, hlavně dětem).Rodiče ji přežili...