Re: Jak jste se vyrovnávali se smrtí přátel?

jo jo, to máš pravdu, bohužel to tak je, když mě všechno bolí, nechcu ani nikoho vidět, bohužel to někdy odnáší i rodina, ale já prostě už nemůžu, jsem ráda, že dolezu z práce a jsem k.o., má jediná myšlenka, umýt se, namazat se a zaspat co nejdřív
domácnost pofackuju, děti bohužel se tak nějak musí zabavit samy, horko těžko zvládám běžné povinnosti
zrovna onehdá jsem si říkala, co si asi tak z toho období budou pamatovat, jen, jak matka chtěla furt mít svůj klid - ale já prostě fakt nemůžu, nejradši bych se už okráglovala, nekončící proces a bolest furt