| Monty | 
 |
(5.9.2020 10:19:36)
Senedro,
ale kolik toho reálně je a jak složitě to musíš domlouvat?
My třeba máme rozdělené platby, z manželova účtu se platí hypotéka, z mého SIPO. Hypotéka odchází automaticky, SIPO platím většinou na poště, kdybych třeba zrovna nebyla doma a byl poslední den na zaplacení, řeší to jedna zpráva na Messengeru. Domluvit, co kdo bude platit zabralo tak dvě nebo tři věty.
Za skoro deset let, co jsme s manželem spolu si fakt nevybavím moc věcí k velkému a složitému "řešení". Možná dokonce vůbec žádnou. 
|
| Senedra | 
|
(5.9.2020 10:24:24)
Monty, opět... domlouváme. Někdy nic, někdy drobnosti, někdy řešíme něco závažného. takže ono to bývá třeba dvě tři věty, ale často... Prostě se nabaluje. Když si vzpomenu na dnešní ráno
- lyžáky dětí ( obě ho letos mají povinné)
- co k obědu a večeři
- jak jsou na tom děti po prvním týdnu ve škole
- co kdo z nás kdy bude dělat - nemůžu pověsit prádlo na zahradu, když chce manžel sekat trávu ( třeba)
- organizace příštího týdne a ta je docela náročná. Kdy kdo bude doma a postará se o děti, jídlo...
- co kdo z nás během posledních dnů zařídil - aby ten druhý měl přehled
A pak jsme si jen tak popovídali nad hrnkem kafe
|
| Monty |
|
(5.9.2020 10:39:37)
Senedro,
njn, každý svého štěstí strojvůdcem.
My dneska ráno ještě pořádně nevylezli z postele. Kromě toho, že jsem cca v osm šla nakrmit myši. 
Momentálně rekonstruujeme barák, tím že jsme v Praze musíme být neustále připravení na změny všech "plánů" (nevíš dne ani hodiny, kdy skončíš v karanténě, každou chvíli se objevuje nekdo, kdo byl v kontaktu s nakaženým a pak s někým z nás), jedna myš marodí, u syna nevíme, jestli odjede na kurz nebo jestli třeba vůbec ještě půjde zítra na brigádu, ale tak nějak mám pocit, že doma 99 % času neděláme vůbec nic užitečnýho a už vůbec nevím, co by na tom potřebovalo nějakou vládu nebo komplikovanou organizaci.
|
| Senedra |
|
(5.9.2020 10:43:39)
Monty, ale já o žádné komplikované organizaci nepíšu. Jen že je spousta drobností, které nějak spolu řešíme. I třeba jen " Hele, přihlásil jsem mladší dítě do jídelny a zaplatil mu obědy na září." A já vím, že to už můžu pustit z hlavy a dítě nebude v poledne hladové.
Komplikovaná organizace byla, když jedno dítě nastoupilo do 1. třídy, manžel změnil práci, já byla s druhým, nedonošencem s astmatem na MD a stavěli jsme barák. To jsem žila z kafe a rozpustného vitamínu C
|
| libik | 
|
(5.9.2020 18:00:35)
Senedro, souhlasím s tím, že domácnost je nutné řídit a není to žádná forma římské krutovlády.
Mě vždycky fascinuje, jak u Monty lidi přírozeným telepatickým pokynem spontánně dělají jednotlivé potřebné věci (vyprat, vynést koš, sehnat těsnění ke kapajícímu kohoutku, dokoupit olej, co došel, aha, on došel i toaleťák, zažídit milion organizačních věcí od pojistek , poplatků, rezervací po listky do kina) aniž by to jeden druhému řekl a že se to děje v ideálním čase, kdy ještě nikomu z rodiny nevadí, že např. ten toaleťák došel
V naší rodině jsem šéf já, je to přirozené, znám barák a přístroje v něm o 24 let déle a mám dítě, takže naprosto vládcovsky třeba na jaře řeknu "letos natřeme okna", prosim tě, podívej se na ten filtr do sušičky, připiš na seznam to a to ..
|
| Ropucha + 2 | 
|
(5.9.2020 20:57:32)
Libiku, ale toho, že došel toaleťák, si může všimnout kdokoliv z rodiny. A koupit ho.
Jistě, v dlouhodobém soužití časem vykrystalizuje nějaké rozdělení kompetencí, kdy olej v autě kontroluje spíš jeden a zásobu čistých ručníků spíš druhý, ale to přece nevyžaduje žádné náročné řízení. O takových věcech se člověk provozně zmíní mezi řečí, když spolu lidé běžně komunikují.
|
| Bouřka | 
|
(5.9.2020 21:52:09)
Ropucho, jistě, ale furt musí být někdo, kdo na těch tisíc a jedna prkotin, které tvoří domácnost, dohlíží a zařizuje, aby se udály, když je třeba. Já nekontroluju olej, manžel nekontroluje ručníky. Celkově ovšem manželovo kompetence mají mnohem menší vliv na běžný chod domácnosti než moje, takže jsem to já, kdo obvykle určuje, co je třeba a jaké jsou priority. Mezi řečí to neřeším, protože potřebuju, aby se soustředil na to, co říkám a zapamatoval si to. Ani tak to není záruka. Zmínit to mezi řečí, tak jsem nemusela řįkat vůbec nic, výsledek bude stejný. Což platí i opačně, abych byla upřímná.
|
| Půlka psa | 
|
(5.9.2020 21:59:51)
U nás to neřídí ani jeden. Věci dělá ten, kdo uzná za vhodné a na řízení nikdo nemá ambice. No ale podle toho to tady taky vypadá. Olej v autě kontroluju tak jednou za dva roky a zrovna dnes jsme zjistili, že už asi několik let nemáme klukovu kartičku od zdravotní pojišťovny. 
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(5.9.2020 22:19:32)
Bouřko, ať přemýšlím, jak přemýšlím, tohle asi máme jinak.
Co se týká důležitých věcí, každý si je v rámci té dělby kompetencí zodpovědně pohlídá sám, takže muž pohlídá technický stav vozidla (třeba) a já pohlídám zdravotní prohlídku dětí (třeba).
Když někdo vidí něco důležitého, co z nějakého důvodu neudělá sám, ale chce to delegovat na druhého, prostě mu to řekne. Ale to je obousměrné, nikdo není ředitel.
No a pak jsou banality typu toaleťák, kdy ho prostě přinese ten, kdo si všimne první. A protože já kupuji lepší, snažím se být vždycky první a koupím obrovské balení do zásoby
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 9:17:24)
Chaos, kdy náhodně někdo kupuje něco, co zrovna dochází, on si toho všimne a pak si ještě vzpomene, bych asi nesnesla. Alespoň ne u základních věcích. U méně frekventovaných ze speciálních obchodů to nastává, ale to se často dlouho dopředu navzájem upozorňujeme, źe je to třeba, až se někdo ocitne tam, kde to lze obstarat. My se holt běžně nenacházíme v situaci, že by někdo mohl něco jen tak koupit, pokud to nelze pořídit ve večerce, ale jejich sortiment a ceny není to, co bych preferoval, takže je to je pojistka, když se to nepodaří jinak. Obstarání čehokoliv znamená cestu někam, to znamená, mít vyřešeno, co bude s dětma, kdo zrovna zajistí děti závisí, co máme v práci a to je proměnlivé. A když už se někam jede, tak je snaha sfouknout další věci. Takže to tu někdo řídí, bere v potaz rozsáhlou škálu věcí a často ještě kontroluje, což bych si i odpustila, ale bez toho to nějak nefunguje. Už měsíc má zavolat topenáři 
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 9:33:23)
Tož když je v pořádku mít rozdělený kompetence u lékařů dětí/topenářů, co je špatného na rozdělení kompetencí u hajzlpapíru?
|
| Monty |
|
(6.9.2020 10:16:38)
Tak asi by bylo dobré nějak definovat, co jsou to "rozdělené kompetence", co koordinace a co řízení. U kompetencí pak mechanismus, jak se tyto dělí.
My máme doma formálně rozdělený, která povinná platba chodí z kterého účtu a kdo platí kterou složenku, ale kromě hypotéky je to značně variabilní. Pokud otvírám internetový bankovnictví a zrovna leží na stole upozornění např. na splatnost pojistky, zaplatím ji, i když to předtím většinou platil manžel, když jde manžel na poštu a není zaplacený SIPO, vezme ho a zaplatí, i když to většinou dělám já. Veškerá "koordinace" spočívá v tom, že nezaplacený složenky jsou na stole a zaplacený v šuplíku, případně zmačkaný na dně batohu. Nemám pocit, že by to kdokoli řídil nebo že by to bylo předmětem nějakých zásadních debat. Když někdo od někoho chce nad rámec běžného neřízeného provozu, tak se normálně zeptá ("Budeš mít čas zajet v pátek s myšima na veterinu?"), pokud je odpověď ne, zařídí se tazatel jinak. Na nařizování ve formě plnění rozkazů jsme doma všichni více než alergičtí a každý pokus o zavedení něčeho takového by skončil špatně.
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 10:28:31)
Nařizování a plnění rozkazů se fakt konat nemusí.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 10:41:43)
Žženo,
no tak jak tedy funguje "řízení rodiny", kde "musí jeden šéfovat"?
Kdykoli jsem v nějaké práci zastávala vedoucí pozici, znamenalo to v podstatě dvě věci - nést odpovědnost za výsledky týmu a mít právo veta. Úkoly se klidně mohly rozdělovat zcela demokraticky na základě dohody nebo hlasování, ale tyhle dvě věci jsou při "řízení" skupiny lidí naprosto klíčové.
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 14:38:04)
Monty,
hele já nevím, jestli za řízení rodiny, šéfování atd. považuješ stav, kdy toaleťák nakupuje jeden člověk a není v tom volná anarchie, tak na shodu asi nemáme dost velký hřiště.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 14:46:53)
Žženo,
považuji za to přesně to, co je vyjádřeno v Libikově definici "I v rodinách, kde jsou oba dělaví a oběma je přirozené se chopit hadru nebo dojet nakoupit, je prostě jeden vlídným managerem, protože z nějakého důvodu ho ty věci neadají dřív nebo mu na nich více sejde, případně disponuje větším vlivem či dovedností."
Předpokládám, že tím neměla na mysli výhradně nákup toaletního papíru.
|
| libik |
|
(6.9.2020 15:37:38)
Měla jsme tím na mysli, že partneři nejsou kloni, nedělají za stejné prachy a ve stejných zaměstnáních (většinou) a tedy míra zaujetí pro chod domácnosti (případně čas a schopnost ji řídit) jednoho nebo druhého je odlišná.
A protože se mají rádi a chtějí si vyjít vstříc, jeden z nich přirozeně přijme koordinační roli. Ten, kdo je doma s dětmi, obvykle koordinuje nákupy-jídlo a úklid(v normálních domácnostech se jídlo připravuje a taky se tam tráví dost času), zrovna tak rámcově společný volný čas. Když děti vyrostou, je to již zažité a fungující, tudíž nenastane den, kdy Máňa řekne Pepovi "hele, vodteďka je na nás obou, aby byla ve špajzu hrubá mouka a v koupelně toaleťák, nebudeme se na tom nikdy domlouvat, protože ani jeden z nás nemá co toho druhýho šéfovat."
Pokud vím, píšeš zde, že nejsi řidič (vyjma traktoru). Jak probíhá ta vaše hypertelepatie, s níž plynule bez organizace spontánně zařizujete věci v případě, že potřebuješ někam jet autem?
|
| Monty |
|
(6.9.2020 15:41:49)
"Pokud vím, píšeš zde, že nejsi řidič (vyjma traktoru). Jak probíhá ta vaše hypertelepatie, s níž plynule bez organizace spontánně zařizujete věci v případě, že potřebuješ někam jet autem?"
Libiku,
jedu taxíkem. Ale zas tak moc často se to nestává, abych nutně potřebovala někam jet autem.
|
| libik |
|
(6.9.2020 15:52:40)
Připouštím, že v situovaných rodinách je možná jistá míra naprosté mimoběžnosti (bez pejorativního významu).
Z druhý strany jsou ale rodiny, kdy člověka zamrzí, že vyhází do záchodu papírové kapesníky, které jsou 5x dražší než toaleťák. A nemusí jít jen o šetření, ale jsou lidi, které to prostě znervozňuje. Můj současný partner je mimořádně nastaven k domácím pracem, z druhé strany je ten typ, co by si nikdy nekoupil nanuka na pumpě, nemůže za to, je takový.
Má být každých 14 dní ve stresu nebo je jednodušší, že někdo je odpovědný za nákup drogerie?
Zrovna tak naše majetkovo-rodinná situace. Je tu novej a je tu v mým domě. Mám si kousat nehty v očekávání, kdy ho napadne vybílit ložnici nebo je lepší říct "příští týden vybílíme ložnici?"
Samozřejmě, že je nutné, aby se pseudošéf hlídal a nesklouzával do slepičího syndromu. Včera jsem v kostele slyšela říct jednu paní "Lojzo, měl jsi mě poslechnout a vzít si tu flanelovou košili", to je samozřejmě hodně za hranou, ale jinak fakt hlasuji za to, že jeden řídí.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 16:30:05)
Libiku,
no a dovedeš připustit existenci lidí, co z toho ve stresu nejsou?
Já nemám naprosto problém s tím, že to má někdo nějak zařízený, pokud to všem vyhovuje, tak není o čem, pouze se dovoluji vymezit proti tvrzení, že přítomnost vlídného managera je v domácnosti nutná. Není.
|
| libik |
|
(6.9.2020 17:59:24)
Jo, Monty, dovedu si představit, že někdo neni ve stresu, když dojde hajzlpapír.
Ale už si nedovedu představit, že nejsem ve stresu, pokud například bude třeba odvézt dítě někam ve 4 ráno, já budu mít auto v servisu a drahouš bude mít půl promile, jelikož jsem mu před tím v duchu "nic si nešéfujeme" neřekla "Dcera jede na soustředění a já nemám auto, buď tak hodnej, počítej s tím"
|
| Monty |
|
(6.9.2020 18:07:31)
Libiku,
no, to právě řeší taxi nebo Uber. Resp. ještě nějaký Bolt či co, to používá syn.
Co si tak vzpomínám, tak akutní odvoz/přívoz jednou vyřešil i kolega v práci, když syn onemocněl na škole v přírodě a bylo potřeba pro něj co nejdříve dojet kamsi do Krkonoš. Manžela jsem poznala, když bylo synovi osm let, do té doby jsem autem prakticky nedisponovala (pravda, dostala jsem nějaké Uno od kamarádů ke 33. narozeninám, ale s tím jsem ujela jednou tak sto metrů na parkovišti a pak ho někomu nechala, aby si ho odvezl) a vždycky se to dalo nějak zařídit...
|
| libik |
|
(6.9.2020 19:30:16)
Monty, já jsem přítelem všech romantických variant vztahu, nicméně pokud s někým žiju, mám to tak, aby mě nenapadlo "a k čemu tě jako mám", zaláskovaná mohu být do bezvědomí, od vztahu očekávám mimojiné to, že si nemusím volat taxi nebo uber.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 20:15:59)
Libiku,
njn, každý to holt má jinak. Hlavně když jsou všichni spokojení, ne?
|
| libik |
|
(6.9.2020 20:50:32)
Monty, tak teď jsem v situaci, že mi došla cigára a naše pumpa na dostřel má jen červená. Fakt ti připadá lepší jet si pro ně taxíkem nebo si tak nějak vlídně zašéfovat, ale jo, každý to má jinak a hlavně ať jsou všichni spokojení.
|
| magrata1 | 
|
(6.9.2020 21:18:48)
jak jako vlídně zašéfovat? Když MM požádám, ať mi zajde na pistácie, udělá to i bez mého šéfování. Já mu taky koupím tabák, když mi napíše, že mu došel. ani nemusíme nějak prosit, slušně se navzájem zaúkolujeme, ale to považuji za normální domluvu. Nechtěně musím ošéfovávat jiné věci, které mi lezou na nervy a kdybych to nechala, že na to bude myslet někdo jiný, nebylo by to nikdy. a to jsem pak nasraná velitelka, protože to velení nemám v povaze a děsně mě to obtěžuje.
|
| libik |
|
(6.9.2020 21:58:26)
Margáto, ano, jsem xantipa , co šéfuje s jehlovým podpatkem na otrokově hrudi, aby mi dovážel cigára , zatímco v jiných liberálních a moderních vztazích se lidi jenom domlouvají.
Monty kontinuálně tvrdí, že u nich nikdo nemá za nic odpovědnost a nikdo nikdy nikoho ničím neobtěžuje, všichni spontánně vynášejí koše a v případě nutnosti používají taxi nebo uber, proto jsem jí konkrétně nastínila situaci.
|
| magrata1 |
|
(6.9.2020 22:05:04)
Já to Monty závidím. To by mi přesně vyhovovalo. Klidně bych si i nechala občas něco nařídit. Šéfování nenávidím.
|
|
| magrata1 |
|
(6.9.2020 22:08:57)
Já ale nechápu, jak s těmi cigaretami šéfuješ. Něco ve stylu, jako když ženu děcka s košem? "Seber se a jdi..."? Já totiž o podobné věci žádám nebo, když vím, že se v obchodě bude vyskytovat, normálně mu řeknu, ať mi něco koupí. Nepovažuji to za rozkazování, považuji to za domlouvání se.
|
| K_at |
|
(6.9.2020 22:11:55)
No mně by bylo hlavně trapný někoho posílat zrovna pro cigára.
|
| libik |
|
(6.9.2020 22:15:02)
Kat, tak třeba jel pro toaletní papír, je to lepší?
|
|
| magrata1 |
|
(6.9.2020 22:16:05)
Kat, v době, kdy jsem kouřila, bych o to v nějaké situaci klidně MM poslala. Třeba kdybych něco dělala nebo měla mokrou hlavu... A protože MM ví, co je absťák, v pohodě by mi tam zašel. On v případě, že mu dojde kuřivo, vydrží i dva dny, takže by mě neposílal. Kdybych měla cigaret dost, jednu-dvě by si vzal ode mě.
|
|
|
| libik |
|
(6.9.2020 22:14:17)
Margáto, to je naprosté nepochopení, tímto způsobem já nikdy s nikým nejednám, nehoním děti s košem, nehoním je do postele ani z venku, je to mimo můj vesmír.
Jenom zpochybňuji ježdění taxíkem v případě, že partner má auto.
|
| magrata1 |
|
(6.9.2020 22:17:51)
Když má partner auto a moje nejede, oznámím mu, že si beru jeho klíče a zajedu si tam sama. Pokud mi není ochoten svěřit auto, není to partner.
|
| libik |
|
(6.9.2020 22:19:38)
No tak já nelezu bez avíza partnerům do peněženky, do mobilu, do počítače a do auta a hlavně, mě se nechce někdy jezdit, jezdím furt
|
| magrata1 |
|
(6.9.2020 22:28:48)
Já bych oznámila, že si auto beru. Víc nepovažuju za nutné. Stejně tak mobil, když potřebuju volat někomu, na koho má číslo MM v mobilu a já ne. Jeho heslo znám, on moje ne, ale klidně mu ho odemknu a pujčím. A to momentálně naše komunikace spíše vázne, ale takovými prkotinami nám nestojí za to se zabývat
|
| libik |
|
(6.9.2020 22:36:30)
Vaše věc, ale pro mě je oznámení "něco si beru(udělám)" daleko za tím, čemu říkám koordinace činností nebo šéfování.
|
|
|
|
| Půlka psa |
|
(7.9.2020 11:41:59)
" Pokud mi není ochoten svěřit auto, není to partner."
Tak MM mi nesvěřuje auto nikdy a obávám se, že dobře dělá. Když je moje mimo provoz, tak mně oddaně vozí, ale auto nepůjčí, ani když jde jen o vyjetí z nájezdu. Má se mnou ohledně řízení jeho auta nedobré zkušenosti.
|
| libik |
|
(7.9.2020 12:53:35)
Půlko, my s drahým máme naprosto rozdílný vztah k věcem, takže ten můj "lakota" by také radši jel na kraj světa než by mi půjčil klíče. Zjistila jsme to poměrně nedávno, protože ještě když jsme spolu nebydleli, vždycky mi na zdvořilou žádost auto půjčoval a nejezdila jsme mu minimálně 2 tisíce km, netušila jsem jak trpí
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(7.9.2020 13:09:20)
já auto nerada půjčuju obecně... muž (naštěstí) neřídí, když mám ale půjčit auto sestře nebo tátovi (oba řídí dobře), je mi to nepříjemné... vnímám ho poměrně hodně osobně, stejně jako třeba mobil
a stejně nerada řídím cizí osobní auto - půjčené ze servisu mi nevadí, tam není ta osobní vazba
|
|
| Půlka psa |
|
(7.9.2020 13:20:40)
MM právě své vozidlo z nějakého důvodu miluje. Má auto, o kterém snil od školky a trpí, i když na něj padá májový deštík. Jenže já pro něhu ke stroji zkrátka nemám prostor a MM to dobře ví. V rámci symetrie tedy on nikdy nepožaduje, abych mu já půjčila svoje auto, akorát mně by to bylo úplně jedno. Pro mně je auto užitková věc a mám k němu stejný vztah jako třeba k vysavači nebo k toustovači. No a právě proto si je nepůjčujeme. Pro něj je auto zkrátka něco hrozně osobního.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 16:42:38)
Modrý Kvítko,
myslím, že si všichni rozumíme v tom, že u vás je do supermarketu pár kroků a jste doma oba přibližně stejně.
No a to je pro celý to "nakoupit může kdokoli kdykoli" zásadní premisa.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 10:43:09)
kompetence jsou vymezené oblasti, za které zodpovídáš. Koordinace a řízení může být totéž, pokud nejsi domácí tyran. To zahrnuje dohled nad tím, kdy je potřeba kde být a co zařídit a přidělování úkolů, které lze v rámci toho sfouknout. Manžel usoudí, že auto potřebuje do servisu (kompetence), já vezmu kalendář, řeknu termíny, kdy určitě ne, on tam zavolá, dohodne, sdělí mi termín, já zorganizuju další navazující věci, což znamená hlavně děti nebo moje volno, je-li to větší věc a nebude na počkání a je třeba tam auto nechat, čili dovézt manžela zpět. Zahrnuje-li to cestu do města, promyslím, co je třeba zařídit, na což se optám i manžela, sestavím seznam, určím priority, které pokud možno vyřešit, zbytek podle stavu dětí a naší vyšťavenosti, předložím manželovi, dořešíme sporné body a pokud je záhodno se rozdělit, tak se pohádáme, kdo si vezme děti Obstarávají-li se technické věci, jde tam přednostně on, jídlo, domácnost, dětské hadry řeším spís já, dětské boty on, má na to oko. Když dorazíme domů, dáme si panáka, svorně se shodnem, že příště už ne a já přeorganizuju práci tak, abych ho hodila na autobus, až bude třeba auto vyzvednout. Je to už jasnější?
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 10:51:48)
Ještě bych dodala, že pokud to auto nenį těsně před kleknutím, tak nejspíš budu muset několikrát připomenout, že s ním chtěl do servisu a má tam zavolat 
|
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 11:11:46)
Byl takovej vždycky, akorát v posledních měsících se to dost zhoršilo a sám si stězuje, jak blbě se mu soustředí 
|
|
|
| Monty |
|
(6.9.2020 11:09:26)
Modrý kvítko,
taky to pořád nechápu. Proč bych měla dozorovat a řídit dospělého člověka? Když je potřeba s autem na servisní prohlídku, zvládne si to manžel zařídit sám, není mu pět, proboha. Cokoli se odehrává s autem, zajišťuje si sám, moje účast na tom je zhruba taková, že se zeptá, jestli mám čas jet třeba na výměnu pneumatik s ním, aby tam nemusel sám zevlovat po areálu. Stejně tak si zvládne "hlídat" svoje doktory, svoje pracovní schůzky, rodinné akce "z jeho strany" atd. atd.
Kdyby to nezvládal, těžko bych si ho kdy vzala. Nestojím o partnerství s malým dítětem a opravdu nehodlám dělat dospělému muži starostlivou maminku.
|
| libik |
|
(6.9.2020 12:50:01)
Monty, ty si ale představuješ dozorování a řízení na úrovni vazební věznice v Ruzyni. Pravdou je, že kromě vaší domácnosti, 99% párů potřebujou koordinovat činnosti a jeden z nich je k tomu přirozeně talentovanější nebo povolanější. Neznamená to, že jen jeden něco dělá, ale jen jeden v drobných úkonech určuje priority a to tak, že o nich ví, ne, že si dupne nožkou, že si jde zašéfovat, takže někoho pobuzeruje a pak zkonroluje
|
| Monty |
|
(6.9.2020 13:29:15)
Libiku,
ale jaké činnosti v běžné domácnosti furt koordinuješ? Teď se nebavím o tom, že rodina žije na samotě v horách desítky kilometrů od civilizace nebo něčem podobně extrémním, řeč je o normálním provozu městské domácnosti. Blbosti jako "žádný toaleťák" nebo "příliš mnoho toaleťáku"? V situaci, kdy zajít pro nový toaleťák fakt není úkol hodný Hérakla, ale otázka krátké procházky do obchodu, který je otevřený od sedmi ráno do devíti večer?
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(6.9.2020 13:40:10)
Monty a nikdy se vám nestane, že nemáte žádný toaletak nebo naráz 3 balíky? Pokud to napadne všechny 3 členy domacnosti najednou a nebo taky nikoho. Jak víte, že ho někdo koupí?
Nebo nic k jídlu X 3 velký nákupy během jednoho dne. Kdy postupně přicházejí domu členové domacnosti s tím, že doma není nic k jídlu, udělám cestou z práce nákup.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 13:49:22)
Evelyn,
stane, ale neshledáváme na tom nic k řešení.
Když nejde o život, jde o hovno.
Jak vím, že ho někdo koupí - nevím, buď doma je nebo není. Když není, tak ho prostě někdo koupí, nevidím v tom žádné drama.
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 14:27:49)
Kvítko, to je furt o tom, že holt máte ty obchody při ruce, u nás při ruce nejsou a manžel se ve městě objeví sporadicky, jen když něco konkrétního potřebuje a ja jsem ve městě obvykle 2x v týdnu. Akorát že s výjimkou supermarketu se míjím pracovní dobou s otvíračkou jiných obchodů, protože moje město je v podstatě díra, takže pokud chceme něco tam, musím myslet na to, jestli se tam dostanu o polední pauze nebo ne, protože zhusta vyjíždím na celý den pryč, do volné krajiny. Takže se může stát, že při ruce to nemá nikdo a je třeba jet kvůli tomu do města extra. Což zabere markantní čas, který se sám jen tak někam nevmezeří, ale je třeba s ním plánovat a leckdy se aktivně přičinit, aby potřebná mezera mezi prací, institucema, kroužky, doktory, terapiemi a příslušným ježděním vznikla.
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(6.9.2020 13:51:53)
Nevím, představují si, jak jsem na WC, koukám na prázdný drzacek na papír a přemýšlím, jestli ho někdo z rodiny už koupil nebo musím jít hledat noviny
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(6.9.2020 13:53:36)
U nás, když jde někdo nakoupit, tak to řekne. Neříkám tomu velký řešení, ale běžná komunikace.
|
|
| Monty |
|
(6.9.2020 13:53:56)
Evelyn,
když je prázdný držáček, tak se prostě jdeš podívat tam, kde se doma skladuje toaleťák. Když tam není, nikdo ho pravděpodobně nekoupil.
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(6.9.2020 13:57:37)
MO ty a když tam není a nutné ho potřebuješ?
|
| Monty |
|
(6.9.2020 14:14:17)
Evelyn,
tak použiju třeba papírový kapesníky, no.
Myslím, že v běžné domácnosti je vždycky k dispozici něco, čím se dá utřít řiť.
|
| Ája Fíková | 
|
(6.9.2020 15:17:27)
Když pominu, že papírový kapesníky nebo papírový utěrky do WC nepatří a dokážou pěkně ucpat kanalizaci, tak jo, toaleťák se dá nahradit různě.
A k SIPU - přijde mi otravné běhat na poštu a platit ještě k tomu poplatky, když jde zadat trvalák.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 15:21:26)
Ájo,
trvalý příkaz máme na částky, které jsou pořád stejné, což u nás SIPO není.
Poštu máme tak asi 200 m od domu a stejně tam čas od času pro něco chodíme, zaplatit přitom SIPO není až tak složité.
|
| Ája Fíková |
|
(6.9.2020 15:26:03)
Monty, nepsala jsem, že je to složité, jen otravné.
Máme flexibilní trvalák a nemusíme hlídat termíny.
|
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 15:37:45)
SIPO se hlavně dá zaplatit převodem i když dostáváš tu papírovou "složenku" (na zadní straně je číslo účtu), navíc je přitom levnější poplatek. Takže na poštu netřeba.
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ | 
|
(6.9.2020 13:57:44)
Evelyn, když je u nás prázdný držáček na toaleťák, tak stačí kouknout nade dveře, kde je polička, kam dáváme náhradní balíky...ale my prakticky vždycky při týdenním nákupu nějaký bereme, stejně jako ostatní věci se pořád každý týden opakují, takže se nám nestává, že by něco vyloženě došlo...ani z potravin ne... A ráno, nebo večer se vždycky domlouváme, kdo půjde ten další den něco nakoupit, co je případně potřeba a tak...minimálně pro pečivo chodíme denně, tak se jenom domlouváme, jestli ještě něco k tomu...
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(6.9.2020 14:04:15)
TaJ, tak to máme asi stejně.
|
|
| Stará husa |
|
(6.9.2020 14:19:43)
My jsme měli kdysi, než se to nějak všechno zautomatizovalo, takový seznam s názvem " doma není " a tam jsme si označovali, co došlo a pak to šel jeden z nás nakoupit.
Co se týče manažerovani v rodině, tak znám spoustu variant a žádná není špatná, pokud těm lidem vyhovuje. U našich všechno řídila maminka, nutno říct, že i dělala, táta jen chodil do práce a vysolil výplatu, u tchánů dělali všecko společně a na všem se předem domlouvali, u jedné moji kamarádky měli všecko striktně rozdělené, např. ona vařila, on myl nádobí, ona prala, on vysaval, druhá moje kamarádka je velitelka a manžel dělá, co mu řekne, sám nerozhoduje o ničem. My jsme mívali lehký chaos, oba jsme byli většinou zastupitelni, kromě auta, co měl v kompetenci on a žehlení, co jsem dělala já. Každá rodina to má jinak, protože každý člověk je jiný.
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 14:34:41)
Huso, asi tak. A v naprosté většině případů se nějaké managerování koná, akorát se na něm příslušní podílejí různě. A pokud se neřeší speciálnosti, tak to klidně může být proces, který běží někde na pozadí, a lidi si ho moc neuvědomujou. My máme speciálností hodnè, tak se to holt do toho promítá.
|
|
|
|
|
|
|
| libik |
|
(6.9.2020 13:47:53)
Monty, pro mě je tento náš letitý spor velká výzva, říkám si, tvl, libik, jednou se dokážeš vyjádřit, aby to popchopila
Dnešní pokus:
I v rodinách, kde jsou oba dělaví a oběma je přirozené se chopit hadru nebo dojet nakoupit, je prostě jeden vlídným managerem, protože z nějakého důvodu ho ty věci neadají dřív nebo mu na nich více sejde, případně disponuje větším vlivem či dovedností.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 13:56:38)
Libiku,
u nás doma fakt nikdo není vlídným managerem, protože ani vlídný managerování by nikdo z nás nesnesl, a kupodivu si zatím koťátky prdele utírat nemusíme.
|
|
|
| TaJ |
|
(6.9.2020 13:49:10)
Monty, tak ale ono to není buď domácnost ve větším městě, kde je dostupné všechno, nebo na druhé straně domek zapadlý v horách, kde není nic...stačí menší město a ani tam obchod není pokaždé záležitost krátké procházky a už vůbec všude nemají večer do devíti...když jezdíme se synem po menších městech, tak nejpozději v šest večer (spíš v pět) je všude zavřeno, pokud tam zrovna není nějaký větší supermarket typu Lidl apod...
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 11:10:15)
Kvítko, byla jsi někdy někde s 2 dětma s PAS? Asi ne, to by ses nedivila, panák byl nadsázka, byl by třeba, ale neděláme to, protože bysme se uchlastali. Manžel by mě servisem taky nezatěžoval, kdyby se to obešlo bez mé účasti, jenže to nejde.
|
| Monty |
|
(6.9.2020 11:12:50)
Bouřko,
a proč se servis auta neobejde bez tvé účasti? A jak to souvisí s dětmi s PAS, ty se musí účastnit taky? A to jako proč?
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 11:19:57)
Monty, servis je v krajském městě nebo zapadlé vesnici ne extra daleko od nás. V obou případech je třeba zajistit odvoz osoby, která tam auto veze. I kdyby nebylo, je třeba zajistit, co s dětma, když druhý je pryč, někdo má u sebe dceru, druhý často obstarává druhé dítě, když nemůze, musí ho zastoupit druhý, což znamená, že v příslušnou dobu nesmí mít v plánu nic jiného, což se neuděje samo.
|
|
|
| TaJ |
|
(6.9.2020 13:43:09)
Kvítko, tak já jsem to s tím servisem pochopila tak, že je potřeba tam auto odvézt a nechat ho tam a spojení zpátky není (aby se ten, kdo ho tam poveze, dostal domů)...
|
|
|
|
|
| Grainne | 
|
(6.9.2020 11:23:26)
Bouřko, to by se mi manžel asi taky "zašprajc" v očekávání té vyšťavující hrůzy okolo. Prostě řekne "vezu auto, pojedeš se mnou" ?
Po pravdě, mnohdy je lepší neřešit, neřídit, ale udělat,nebo nechat udělat. Nebo nechat manžela doma s dětmi a zařídit si to po své linii. Případně naopak.
Pokud rodina nestíhá tu organizaci a řízení, udělá si bublinu, do které se schová a pak jenom vytažení z té bubliny a dohnání k činu stojí strašně moc sil.
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 11:38:35)
Grainne, manžel se nešprajcuje. aby jeden byl doma s dětma a druhý vyřizoval je sakra těžká věc, v týdnu realizavaná málo, protože kvůli péci máme zhuštěnou práci, takže pak je ten, co daný den pracuje, prakticky celý den pryč, a pokud je třeba obou, ať uz spolu nebo zvlášť, znamená to, že se to nahrazuje víkendem. Z něčeho žít musíme.
|
| Grainne |
|
(6.9.2020 12:05:51)
Bouřko, já to chápu, ale na druhou stranu mě z té organizovanosti trochu jímá hrůza. Asi bych přemýšlela, kde se v té vytíženosti dá polevit.
Pro spoustu lidí je to takový stres, že až o zdraví.
No nic, nebudu radit, ale pár zdravotních kopanců a jak dobře a rychle to šlo udělat "zlehka"
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 12:50:11)
Polevit? To, co jsem tu uvádėla byly věci do značné míry rutinizované, které se v zásadě řeší podle několika ověřených mustrů s mírnýma úpravama, nad kterýma nemusím nic extra vymýšlet, akorát je nějak implementovat. Horší je to, když dopadne něco mimořádného, to pak teprve nastupuje organizační vzepětí. Teď se to mění, dcera nastupuje do instituce, zatím chodí jen na chviličku, takže reálně zatím jen benzín navíc, jestli to zvládne, tak oba přidáme v práci a přibyde další položka do rozvrhu, protože bude fungovat ve zcela jiném režimu než druhé dítě a zkomplikuje to logistiku dětí, při mé zhoršené flexibilitě. Ale zase to trochu uvolní prostor na nějaké zařizování bez dětí alespoň v blįzkém okolí. Na jiný způsob jak přežít PAS a ADHD než být organizovaný, jsme nepřišli, ono se to obecně i doporučuje. A sami vidíme, že když polevíme, tak se nam to hroutí pod rukama. Většinou mám dojem, že by to chtělo ještě přidat, leckdy něco vypustíme, protože se nedostává sil. Jenže tím akorát roste množství věcí, co tlačíš před sebou a stejně tě doženou, často v nejblbější chvíli.
|
| TaJ |
|
(6.9.2020 13:13:09)
Bouřko, přesně, ono s těmi speciálními dítky to bez nějaké té organizovanosti moc nejde...a to, co může zvenčí vypadat jako nadměrná a zbytečná organizovanost, která na většinu lidí může působit, že je to zbytečný stres, tak v tomhle případě je to spíš naopak, ta organizovanost právě dost pomáhá a když to má člověk zaběhnuté, jako rutinu, tak je to velká pomoc a ten stres to spíš odstraní...aspoň takovou mám zkušenost já...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 9:36:15)
Kvítko, toaleťák u nás nedochází neb to mám zorganizovaný, takže manžel se jim nemusí zabývat a já vlastně taky ne, automaticky kupuju při týdenním nákupu, který tvoří stabilní část a promyšlená část. Leda když onemocním, tak to ho koupí ve večerce nebo toho dochází tolik, že musí do města a to jede se seznamem.
|
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 9:40:47)
Tak my máme vesnickou samoobsluhu ve vzdálenosti 20 minut svižné chůze (nebo 3 minuty autem) a supermarket hodinu při chůzi+MHD, popř. 20 minut autem.
|
| Půlka psa |
|
(6.9.2020 9:44:58)
Máme to časově tak nějak podobně a koordinátora nemáme. Ať to má každý, jak chce, ale obecně fakt není nutnost mít ředitele úplně každé domácnosti. V nejhorším se stane, že uděláme velký nákup cestou z práce oba. (Přiznávám, že se nám teď díky tomu sešly dvoje bačkorky do školky a dvacet pět kilo kočkolitu).
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 9:48:18)
Půlko,
koordinátor není totéž co ředitel. Já koordinuju většinu domácnosti ne proto, že chci řídit, ale proto, že je to tak efektivní a umožňuje to využít lépe čas, kdy muž doma je. Takže třeba nákupy mám v 95% vyřešený přes Rohlík a e-shopy a jinak jezdíme do marketu 3x ročně když je nutno nakoupit sezonní boty pro děti. Víc času tím prostě trávit nechcem.
|
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 9:56:04)
Půlko, no jenže když neoplýváš finančními prostředky, tak dvoje bačkůrky a hromada zbytného kočkolitu může dost mrzet.
|
| Žžena |
|
(6.9.2020 9:59:05)
Bouřko,
jo, finanční stránka v tom taky hraje roli.
|
|
|
|
|
| Bouřka |
|
(6.9.2020 9:51:08)
Kvítko, no u nás je supermarket 20 minut jízdy autem, když neni zima a nejsou práce na silnici (momentálně nefunguje ani jeden příjezd k městu z naší strany, rok byl jeden zcela mimo hru...). Většinou nakupuju tam, kde pracuju, to je ještě dál. Ono to v zapadlé vesnici holt funguje jinak než ve městě, musíš myslet dost dopředu. Vyrostla jsem v ještě větší díře, s jedním autem, bez použitelné večerky v sousední vsi a rodiči pracujícími doma, pokud zrovna nebyly na cestách. To teprve bylo organizovaní.
|
|
|
|
|
|
V její náručí
Jarní šlapkaBřeclav 
Rákosníček a hvězdyPraha 1 
Nedělní divadélko: Palačinková PepinkaPraha 9 
Beltain na zámku NižborBeroun 
Jízda a výstava historických vozidel na HelfštýněPřerov 
Jarní šlapka
Rákosníček a hvězdy
Nedělní divadélko: Palačinková Pepinka
Beltain na zámku Nižbor
Jízda a výstava historických vozidel na Helfštýně
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)