| Irmi | 
 |
(12.12.2022 10:57:07)
Říkám si, kolik toho člověk vydrží... vždycky jsem si říkala, že zvládnu dost, ale pokud se sejdou špatné věci zároveň...mám pocit, že už to prostě nedám.
- dcera se od léta potýká k poruchou příjmu potravy, stres ze závěru studia takto vykulminoval... nyní studium přerušila, těsně před finálem. Je dospělá a žije jinde, se mnou se nikdo z lékařů nebaví, já mohu jen přihlížet, jak se váhově blíží hranici kolapsu a hospitalizaci... jakákoliv debata o nebezpečí aktuálního stavu je zbytečná a situaci jen zhoršuje... bojím se o ni obrovsky, ona nemá vůbec náhled... vypráví o dalších symptomech, které onemocnění doprovází, mám pocit, že je úplně mimo...
- sama řeším půl roku postcovidový syndrom, minulé pondělí jsem byla objednaná do Prahy ke specialistovi... Do toho jsem dostala zajímavou pracovní nabídku (stávající práce je dlouhodobým zdrojem neladu, je neobsažná, bez zpětné vazby atd., změnu bych ráda a zároveň se bojím ji udělat, už jsem to tu psala...). Probírali jsme s přítelem možné souvislosti a návaznosti - argumentovala jsem mimo jiné psem, že jsem na něj sama (přítel žije jinde, vídáme se o víkendech), komplikované dojíždění, venčení atd....
- v neděli fenka zvracela, jako už xkrát předtím, občas něco venku sežrala... zvažovala jsem, jestli odjet na plánované vyšetření s tříměsíční objednací lhůtou nebo ho zrušit. Rozhodli jsme se, že pojedeme a po návratu zajedeme k veterináři, neměla bolesti, křeče, nic... bohužel, po příjezdu jsme ji našli doma mrtvou.... Vyčítám si neskutečně, že jsem to podcenila, měla 6 let a byla do té doby zdravá... veterinář byl arogantní, když jsme ji tam přivezli, že třeba ještě je naděje... chtěla jsem pitvu, abych věděla, co se stalo, řekl, že po pitvě by nám ji nevrátili, to jsme nechtěli, takže jsme ji pohřbili... jsem sama v bytě, všude ji vidím a vyčítám si všechno... že uhnula, abych mohla jít pracovat jinam... že byla sama, když odcházela...
Přemýšlela jsem o neschopence, ale zůstala bych sama v prázdném bytě, kde mi každý kout připomíná vlastní selhání... už nemám sílu ani brečet...
|
| Monika |
|
(12.12.2022 11:22:32)
Irmi, je to moc smutné, ale psa už nezachráníš, nezbývá, než se se situací smířit, výčitky nemají žádný smysl. To už spíš bych všemi silami přemýšlela, jak pomoct dceři, i když je dospělá. Např. jestli by se mi nepodařila přes někoho získat kontakt na dobrého odborníka, zajet za dcerou si popovídat, pozvat ji na delší návštěvu (netuším, co je reálné, případně co už jsi zkoušela) ... A samozřejmě je důležité starat se o vlastní zdraví, snad ses od toho odborníka dozvěděla něco užitečného? A vzít tu práci, přeju Ti, ať se ti tam líbí, i když zezačátku to určitě bude taky stres, jako každá změna. Drž se.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:30:38)
Moniko, díky, vše co píšeš o dceři, samozřejmě dělám. V kontaktu jsme, vídáme se, vždy se velmi ovládám, abych se nevhodně neptala... je to těžké. Teď jsem jí pomáhala s administrací přerušení studia.
S prací nevím, spíš bych teď potřebovala dát se dohromady. Takhle rozmlácená po všech stránkách... do toho náročná práce... nevím...
|
| Monika |
|
(12.12.2022 11:46:36)
Irmi, ale jestli ta současná práce je špatná a stresuje Tě, tak já bych tu novou zkusila. A nebo tedy (pokud se cítíš fakt špatně i bez ohledu na akutní záležitost se psem) neschopenku a nějak se zotavit, nepíšeš, co ti poradil nebo doporučil ten "odborník z Prahy"
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:52:26)
Moniko, stresuje. Navíc jsem si kapku myslela na přesun na jinou pozici, který ale nevyšel.
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:56:32)
Byla jsem na magnetické rezonanci, naštěstí se nic nenašlo. Což jsem samozřejmě ráda a vděčná.
|
|
|
|
| ještě mrzutější mrzutá |
|
(13.12.2022 18:57:54)
Jen ohledně těch výčitek kvůli pejskovi. Chápu, že si to vyčítáte, ale nevěděla jste, že to tak dopadne. Mně by třeba pomohlo zmírnit pocit viny poslat trochu peněz do nějakého útulku, kde by peníze mohly nějakého psího nešťastníka zachránit.
|
| Irmi |
|
(14.12.2022 7:17:35)
Mrzutější, to jsme přesně udělali, odvezli jsme tam i 12 kg pytel značkových granulí, ať se pomějí...
|
| Akret |
|
(14.12.2022 16:39:39)
Nevyčítej si to. Nám takhle odešla fenka ze dne na den, ráno jednou zvracela, jinak běhala, pila, vyvenčila jsem ji a jako studentka musela na brigádu. Byla doma sama 3 hodiny, než přišel další člen rodiny a ten už ji našel mrtvou. My jsme pitvu chtěli a našli rychle rostoucí nádor. Veterinář tehdy řekl, že jsme nemohli nic udělat, a že to nemohlo být vidět...
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 11:23:23)
smrt fenky si nevycitej, prosim Te
psi zvraci kazdou chvili...mela jsem psy u rodicu i pozdeji, ted mam taky psa, taky obcas zvraci...dokud ma pes studeny cumak a pokud zere a nema silny prujem, tak ho k veterinari neberu
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 11:25:22)
tu praci bych si hodne rozmyslela....hlavni je ted Tvoje zdravi a zdravi dcery....prace by znamenala dalsi psychickou zatez a nemohla by ses treba z nove prace uvolnovat tolik (v zajmu sveho zdravi a zdravi dcery), jako muzes ve stare praci
|
| Marika Letní | 
|
(12.12.2022 11:31:29)
Možná naopak bude nová práce lepší i v této náročné době, pokud se v současné práci Irmi trápí.
|
| magrata1 | 
|
(12.12.2022 11:53:51)
Změna zaměstnání (i pozitivní a vytoužená) je jedním z největších stresorů.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:07:02)
Přesně. Navíc, šlo by o náročnou a odpovědnou práci. Nemohlo mě nepotěšit, že si mě všimli z jiného prostředí, ale v současné době bych nebyla schopna nabídnout stoprocentní výkon. bohužel...
|
| luthienka | 
|
(12.12.2022 14:22:33)
V podobném stavu jsem také měnila zaměstnání. Na rovinu jsem jim řekla, jaké mam trable. Ale protože me chteli, tolerovali mi časté lékaře (máma na onkologii), snížili mi úvazek a dovolenou mi schválili (týden) i be zkusebce. Proste vycházeli mi vstříc. Mnohdy i zamestnavatel jako benefit má nasmlouvaneho nějakého paychoterapeuta.
|
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 11:27:26)
s kym bydli dcera? sama? s pritelem?
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:33:46)
Sedmi, díky....
Dcera bydlí s přítelem, cca 3/4 roku.
S tou prací si to říkám stejně... asi se potřebuju posbírat sama...
|
| Marika Letní |
|
(12.12.2022 11:35:29)
Co na potíže dcery říká přítel, zkusila jsi ho kontaktovat?
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 11:38:55)
bydli s pritelem a co pritel na to?
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:42:40)
Řekla bych, že oporou a podporou pro ni je. Pokud to můžu zvnějšku hodnotit. Ona říká, že aktuálně tou největší, protože je nejblíž.
Když se to stalo v pondělí s pejsandou, oba přijeli ještě večer, zůstali do druhého dne, chlapi (její a můj přítel) kopali hrob... Vypadali spokojeně, v rámci možností.
Dcera užívá AD, emoce má překryté, takže utěšovala spíš ona mě, v rámci toho úmrtí...
Já s ní mluvím, pořád, snad v tom problém není...
|
| Monika |
|
(12.12.2022 11:51:46)
A dcera pracuje (studovala při práci) nebo je teď jen doma nebo jak to má? Možná ji to přerušení školy pomůže, jestli byl hlavním problémem stres s ukončením studia. Máš přehled, kolik jí toho ještě chybí, v čem je problém? Jestli je "jen" víc citlivá nebo je to možná až nad její síly studium dokončit, případně zda by nepotřebovala čas jen na školu a nepracovat u toho? Já vidím v okolí, že dneska naprostá většina VŠ studentů považuje za samozřejmé, že při studiu pracuje na spoustu hodin, to pak může být hodně těžké, obzvlášť, pokud je potřeba se víc učit na státnice, napsat diplomku ... Zdraví by mělo mít přednost před VŠ vzděláním, ale vzdělání ve věku cca do těch 26 let považuji za důležitější než vydělávání peněz, pokud je to jenom trochu možné ...
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:59:26)
Má brigádu, měla 2, jednu už pustila. Nechce ode mě peníze, má sirotčí důchod a tyto příjmy.
Prý přišla na to (měsíc před státnicemi), že ji škola vlastně nebaví - zvolený obor. Myslím, že i ta anorexie je důsledek toho, že nechce nebo nedokáže naplno říct, že školu nedokončí. Tak to odložila tím přerušením.
|
| Monika |
|
(12.12.2022 12:19:40)
Irmi, jestli to není moc soukromé, co studuje? Jde teprve o bakalářské nebo o magisterské studium? Ono, měsíc před státnicemi, když člověk vidí, že to nezvládá, je nejjednodušší si říct, že zjistil, že ho obor nebaví. Pokud by ji dokončení studia mělo stát psychické nebo dokonce i fyzické zdraví, tak je lepší se na to vykašlat, zvlášť, jestli jde teprve o bakalářské státnice. Na druhou stranu, pokud je to už 5. nebo kolikátý rok studia a chybí jen státnice (nebo i diplomka?), tak by stálo za úvahu vykašlat se na chvíli na práci, připravit se na ty státnice a školu dokončit (třeba po půl roce pauzy, když teď přerušila studium), i když by v oboru nikdy nepracovala. Ve státní správě je často důležité, že máš jakoukoliv VŠ, obor nemusí být nijak podstatný a rozdíl v uplatnění oproti absolventům SŠ přitom značný ...
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:36:46)
Moniko, filozofickou fakultu, bakaláře. Konkrétnější nebudu, promiň, je to dost specifický obor...
Měla smůlu na období, jen se od října 2019 rozkoukala, přišel covid. Další 2 roky studovala z obýváku. Přesto se jí ale dařilo, byla nejepší z ročníku (je jich tam pár, byly fajn parta). Jako jediná studovala dvouobor, náročné... Pak chytla sama covid, to už byla prezenční výuka a byla čerstvě sbydlená s klukem... chytla časový skluz s bakalářskou prací, neskutečně ji masila vedoucí práce, pořád chtěla zdokonalovat dokonalé a dcera ji nedokázala poslat do... jasně, je mladá... A byla už přijatá na navazujícího magistra....Tak státnice odložila z června na září, ze září na leden...během léta se začala zhoršovat zdravotně. Když o tom teď přemýšlím, možná by bylo fakt lepší se na to vykašlat. Začala mluvit o tom, že by zkusila jiného bakaláře, zcela nesouvisející obor, prý by ji bavil.
Argumentuju naprosto stejně, udělala bych max pro to, abych jakkoli na E odstátnicovala a obhájila. Trh práce na absolventy gymnázií úplně nečeká... Možná ale přesně tímto jí komplikuju život... Že jí říkám ne, co by chtěla a potřebovala slyšet, ale co je realita. Přitom sama jsem kdysi udělala skoro totéž, utekla jsem ze školy po roce, dokonce z toho samého oboru, potkala jsem muže, zamilovala se a chtěla hnízdit... VŠ jsem si dokončovala během let, už jinou. Ona se poprvé zamilovala a hned se sestěhovali (on je o pár let starší a pracuje), mně se hned zdálo, že času na školu bude míň, začala se starat o domácnost, vařit... škola šla stranou.
|
| magrata1 |
|
(12.12.2022 12:42:31)
Irmi, napiš mi na mail, dcera je taky ve třeťáku na FF, chce prodlužovat... Třeba by to pomohlo, kdybychom mohly být konkrétnější, probrat to spolu.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:05:27)
Máš mail.
|
|
|
| Monika |
|
(12.12.2022 14:01:19)
Irmi, kamarádka na FF učí, taky "specifický obor" (předpokládám, že jiný, než studuje tvoje dcera, jsou jich tam mraky) a o podobných vlastních studentkách/studentech mi už vyprávěla opakovaně. Oni jim tam strašně vycházejí vstříc, řeší všechno individuálně, dávají fůru termínů, resp. fůru jich nepočítají (já jsem absolvent masového studia se 750 lidmi v ročníku, takže pro mě něco až nepochopitelného). Samozřejmě mohou být někteří učitelé drsnější. Ale právě tahle kamarádka mi víckrát vyprávěla o studentech, co se opakovaně omlouvají z termínů na kde co (včetně domluvené individuální konzultace) kvůli práci, které dávají evidentně přednost před studiem. Jiní mají právě psychické potíže, ale studium až sebevražedně odmítají vzdát a nosí další a další potvrzení od lékařů a žádají další odklady. Někteří nechtějí přijmout, že na zvolený obor nestačí (oni tam přijmou kde koho, nejde o obor s přetlakem) nebo že nezvládnou studovat několik oborů nebo škol zároveň ... Vůbec netvrdím, že zrovna něco z toho je příklad tvé dcery, ale jestli se jedná teprve o bakalářské studium, ona zjistila, že ji obor nebaví a má takové zdravotní potíže, které popisuješ, ustala bych s jakýmkoliv tlakem na dokončení studia (opak jsem tvrdila pro případ magisterských státnic jako jediné chybějící náležitosti studia), naopak bych ji případně podpořila v tom, aby to nechala být, pokud to bude cítit jako lepší. Při zaměstnání může studovat i později (a nebo fungovat i bez VŠ), zdraví ale má jen jedno (nedejbože život) ...
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 14:18:58)
Moniko, asi je to katedra od katedry, možná i FF od FF... Tady to úplně nevypadá, že by jim ulevovali, dcera má dvouobor a na hlavním oboru byla zcela bez úlev, stejný počet kreditů i povinných předmětů jako ti s jednooborem... 6. semestr měla snad nejlepší výsledky za dobu studia, říkala, jak se jí dobře učí u kluka... Nevím, co se stalo. Možná má opravdu pocit tlaku a toho, že by zklamala... Zkusím s ní dát řeč, měla by v polovině týdne dorazit, nabídla jsem jí společné pečení cukroví (sama to nesnáším, ale pro ni udělám takřka cokoli, tohle je minimum...). Překvapivě souhlasila, myslela jsem, že to odmávne...
Sakra, samozřejmě že škola není důležitější než zdraví. Objektivně, skončit po 6. semestru před státnicemi je prostě škoda a "ztráta" 3 let. Ale možná v jejím případě i jediná cesta, jak ve zdraví prožít dalších 60.... Já nevím, když jí to řeknu takhle, vezme to?
|
| Monika |
|
(12.12.2022 15:31:30)
Irmi, skončit studimum v této situaci asi je škoda, ale na druhou stranu je otázka, kolik vlastně energie by na ty "jenom státnice" potřebovala a jestli je schopná ji někde vyhrabat, aniž by se úplně zlikvidovala. A potom tedy taky znám lidi, co mají chronický problém právě s dokončováním, uzavíráním, a to čehokoliv. To nevím, jestli by se mohlo dcery týkat ... A pokud jde o to, co jí máš říct, tak určitě ten poslední odstavec tvého příspěvku je naprosto O.K. Princip je, že dceři neradíš, co má udělat, ale dáváš jí trochu vodítko a hlavně vyslovíš porozumění s jakýmkoliv rozhodnutím. Jestli má teď přerušeno, to by možná se nemusela rozhodovat teď, ale hlavně se teď starat o své zdraví a toto začít řešit např. v únoru, v březnu nebo nevím, jak dlouhé přerušení žádala ...
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 16:43:27)
Moniko, vidíš, problém s dokončováním, to mě nenapadlo... možná ještě obava z dalšího životního mezníku a kroku do dospělosti...
Já vím, že "jenom státnice" nejsou žádná hitparáda, mám za sebou dvoje, při práci... ale to jsem já. Ona to má, a má právo, mít zcela jinak.
Přerušeno má do 8/23, času moře, teď objektivně "nemusí nic".
|
|
| monam |
|
(12.12.2022 20:52:25)
znám docela dost lidí, kteří studovali velmi dobře a před státnicemi se lekli a utekli... přece jen je to velká zátěž, učit se všechno znovu.... chce to značné sebezapření a ne každý je toho schopen či ochoten
|
| Irmi |
|
(13.12.2022 8:00:09)
Monam, asi je to možné. Pamatuju si u sebe (studovala jsem při práci Bc. a pak navazující Mgr.), že nejhorší bylo dát smysluplně dokupy koncept bakalářské práce tak, aby měla hlavu, patu, myšlenku... Po dlouhé době obrovský špalek textu...Jsem psavec, to mi problém nedělá, ale nastřelit cíl a pak k němu dospět... Pomohlo mi, když jsem si přečetla některé obhájené práce...a zcela objektivně si řekla, že takto to napíšu s prstem v nose... A ve finále úplně bez problémů. Ale ta velká neznámá na začátku, to byl problém. Jinak běžné zkoušky ani státnice mi nevadily, brala jsem to jako výzvu a těšila jsem se... Ale já jsem v tomhle kapku magor...
|
|
|
|
| kosatka2 | 
|
(12.12.2022 15:40:48)
na duševní zdraví při studiu VŠ se specializuje web nevypustdusi.cz , třeba by tam bylo něco pro tebe nebo pro ni inspirativní, ale zdá se, jestli dobře čtu, že ona je celkem podchycena odborníky...
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 16:46:42)
Kosatko, díky, to už jsem někde zachytila, ale mrknu znovu. Děkuju!
|
|
|
| Hatata |
|
(13.12.2022 6:48:57)
Irmi, je mi moc líto, kolik toho máš. Co se týče státnic, je pro mě úsměvné, kolikrát jsem tu četla “jenom bakalář”, mně dal teda i bakalář zabrat a vnímám to jako svůj velký úspěch (studovala jsem před pár lety při práci a dětech). Hodně nás tam bylo mezi 35 - 50. A byly jsme tam taková čtveřice, co se skamarádily a prošly studiem spolu a jedna z nás to takhle před státnicemi vzdala. Měla ukončeno komplet studium a ohodnocenou BP (na A, A), ale prostě fyzicky k těm státnicím nedošla. Nás to hrozně mrzí, protože víme, že by je udělala. A taky to vidím, jako 3 roky práce a odříkání, v našem případě i na úkor rodiny. Tak tě chápu, že ti to je líto a dceru bych podpořila všemi způsoby, aby tam ten příští rok šla. Ale samozřejmě zdraví je důležitějši a přeji, ať se dcerka brzy zotaví 
|
| Monika |
|
(13.12.2022 7:24:29)
Hatáto, tak tady ovšem nikdo nepsal o "jenom bakalář" ve smyslu, že to nic není a měl by dát každý s prstem v nose. Naopak, je to vlastně po maturitě první velká zkouška a pro někoho to prostě může být překážka, kterou už třeba nepřekoná, bohužel. Obzvlášť, pokud kromě studia ještě pracuje, věnuje se partnerovi, pečuje o domácnost. A možná někde uvnitř ani ta zkouška není prioritou, i když rozum říká, že by být měla ...
|
|
| K_at |
|
(13.12.2022 7:31:34)
Hatato, no ale "jenom Bc" tady zaznělo teď nedávno cca od 2 nicků. Upřímně mě osobně dala zabrat fyzicky i 2.maturita (3 roky studia). S prací a dítětem to byl docela nářez. A maturita taky. Ještě jsem táhla kamarádku, která byla přesvědčená, že to nedá. Takže jsem trochu maturovala vlastně 2x.  Už pár let uvažuju nad studiem aspoň Bc. Ale nutnost drtit se hromady nepotřebných věcí kvůli zkouškám, abych je vzápětí zapomněla, mě přijde prostě trapná a zbytečná. A obávám se, že toto obsahuje každé studium v míře požehnané.
|
| magrata1 |
|
(13.12.2022 8:57:57)
Kat, já jsem moc ráda, že jsem studovala učitelství na fildě. Bylo to teda až navazující magisterské, ale předměty byly buď oborové, které si mohl člověk i vybírat, nebo pedagogický základ, a tam mi možná při studiu něco připadalo nepotřebné, ale v praxi vidím, že to nebyly zbytečnosti. Mnoho věcí, co jsem na zkoušky šprtala a myslela si, že jsem je jako nepotřebné vypustila, se mi teď v praxi vybavuje, líp chápu, proč je dobré něco dělat. Dřív jsem to třeba dělala intuitivně, teď tu intuici podporují znalosti. Nevím ale, jak to je třeba na pedagogické fakultě a na bakalářském studiu. (navíc já miluju krmení svého hladového mozku, takže studium pro mě byl příjemný únik z reality. Nebylo to vždy jednoduché ani s prstem v nose, ale to mě asi vlastně baví).
|
| K_at |
|
(13.12.2022 9:00:03)
Magrato, já nejsem úplně typ "jde mi to samo". Ale vlastně učení se, hledání informací, výpisky, úkoly atd, ve své podstatě mě to bavilo.
|
|
|
| Hatata |
|
(14.12.2022 20:48:59)
Kat, “jen bakalář” čtu na internetech často, ale nic si z toho nedělám, jsem hrd a pych a to i na svou alma mater. Bydlím pár km od soukromé VŠ, která chrlí tituly Bc. a Mgr. za peníze a bohužel je to znát, když se s těmi absolventy potkám na pracovním poli (čest vyjímkám). Jinak já bych nikdy neznevažovala žádnou vzdělávací zkoušku, když je poctivá. Vzdělávání zdar 
|
|
|
| Irmi |
|
(13.12.2022 8:06:57)
Hatato, díky. Za mě byl možná bakalář náročnější než magistr. Trval o rok déle, všechno bylo nové, chvíli trvalo, než si člověk utřepal, jak zvládne kloubit školu s prací a rodinou... Taky se mi povedlo potkat lidi, s nimiž jsem v kontaktu doteď a na obě studia vzpomínám jako na smysluplně prožitý čas.
Právě proto, že i dcera zažila, jaké to je, studovat při práci a rodině (byť jsem dělala maximum pro to, aby rodina nebyla krácena), říkala jsem si, že udělá maximum pro to, aby si odstudovala v době, kdy je to "normální", bez zátěže práce a dětí... ale třeba i jí je souzeno to kloubit jako já, co já vím...
|
| Hatata |
|
(14.12.2022 20:52:06)
Irmi, asi nic jiného, než tomu nechat volný průběh, nemůžeš, nakonec poslední slovo v tom rozhodnutí bude mít tvá dcera. Držím palce, ať všedopadne ke spokojenosti
|
| Hatata |
|
(14.12.2022 20:52:46)
Vás obou (odkliklo se mi to dříve)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Marika Letní |
|
(12.12.2022 11:30:21)
Irmi to je mi moc líto. Máš opravdu naloženo víc než je obvyklé. Je úplně jasné, že to nezvládáš a trápíš se. Bylo by divné, kdybys to dávala snadno za takových okolností. Takže truchli za fenkou, ale nevyčítej si to. Jak jsem to četla, tak jsem si říkala, že kvůli psovi nemůžeš odložit svůj zdravotní stav, to by bylo špatné rozhodnutí. Ta hierarchie a priority jsou jasné, není to dítě, musíš upřednostnit sebe před psem. Bohužel se stalo neštěstí, prostě smůla, mohlo se to stát v noci. Netrap se víc, než je nutné, není to tvá vina, opravdu ses nezachovala špatně.
Jen bych dodala, aby sis rychle nepořizovala dalšího psa, pod vlivem emocí, protože jak jsi psala, jsi na něj sama a možná ty komplikace jsou v tuto chvíli větší, než přínos. Věnovala bych energii pomoci sobě a dceři. Máš nějakou psychickou podporu? Terapeuta, antidepresiva?
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:37:07)
Mariko, děkuju...já to tak blbě mám, že všichni a všechno jsou důležitější...jednou jsem se upřednostnila a někdo umřel. S tím se blbě žije... I když to byl "jen pes". Já vím, že stejně tak jsem mohla nejet na vyšetření a prostě přijít z práce domů a situace by byla stejná...
Pořízení dalšího psa vylučuju, z praktických i emočních důvodů.
|
| K_at |
|
(12.12.2022 11:38:55)
Irmi, nemůžeš pomáhat nikomu, když sama padáš na ústa. On i ten postcovid může dělat zhoršení psychiky.
|
|
|
|
| K_at |
|
(12.12.2022 11:31:31)
Irmi, myslím, že jsi chodila k 9dbornikovi? Terapeut, psycholog? Objednala bych se. Na tom vyšetření kvůli post covidu jsi byla?
Nová práce - jdi do toho! A koukám - že víš, co potřebuješ. Co když tedy zůstaneš nějakou chvíli doma? Určitě jsou diagnózy takové, u kterých jsou vycházky. I kdybys prostě pár dní ležela, koukala a bulela....
Pejsek, je mi to líto. Ale pokud pes drasticky nezvrací, nešla bych s ním taky. Je to šok. Ale zrovna tak mohla odejít v noci, přes den, když jdeš nakoupit. Netýrej se tím. Nejsi vševědoucí.
Dcera - no ona opravdu náhled mít nebude. A nevím, zda to je dobrá doba na respektující přístup vůči dceři ve smyslu "jsi dospělá, rozhodni se". Nemá přítele? Nějakou dobrou kamarádku, která by ti trochu pomohla? To je opravdu hrozná situace.
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 11:38:11)
Kat, to je vzdycky otazka, kdy uz jit se psem k veterinari...taky to nemam uplne vyreseno...u mne, jak jsem psala, je kriteriem "zdravi": studeny cumak, jedeni, pokud prujem, tak nijak strasny....a jeste sleduji, jestli pejsek pravidelne kaka a cura
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 11:47:19)
Kat,
jj, už jsem byla, terapii mám stále. Ležet a bulet, to je přesně ono...
Mezi respektujícím a mateřsky zoufalým modem se potácím od léta... Všichni, a to doslova, jak lidé z prostředí jejího léčení, moje terapeutka, kamarádky.... všichni mi říkají, že to musím nechat na ni... Jsem řešič, nejde mi to. Jediná moje máma chodí a kvílí, že holku necháme umřít...
|
| K_at |
|
(12.12.2022 11:59:23)
Irmi, byla bych úplně v hajzlu. Pardon. To je hrozná situace. Na 1 stranu je výborné, že komunikuje. Jezdí, mluví. To je pozitivní. Jenže co je dobře? 
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:48:40)
K_at, nevím, co je dobře. Mluvila jsem s lidmi z toho pracoviště, intuitivně jsem si vcelku nepočínala nejhůř... Jenom nevím, kde je ta hranice, kdy ještě může zůstat doma a kdy je to na hospitalizaci... pokud nepočítám situace, že někde zkolabuje a odveze ji rychlá...
Ona paradoxně s tím minimem příjmu umí fungovat, je to neskutečný... Jen se pomalu ničí...
|
| K_at |
|
(12.12.2022 13:05:54)
Irmi, Zase to vypadá, že má opravdu podporu odborníků. Snad budou opravdu příčetní. Vím, jaký nervy to jsou, když člověk nemůže naplánovat a udělat 1,2,3... A bude to.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:30:20)
Nejhorší je ta bezmoc. Že nemůžeš nic. Občas jsem si zbaběle a alibisticky říkala, že když už nic nezmůžu, nejraději bych to ani neviděla a nevěděla...
|
|
|
|
|
| magrata1 |
|
(12.12.2022 12:02:43)
přečti si knihu Alice v zrcadle. Je to pravdivý příběh, holka bojuje s anorexií, je tam pohled té holky i její matky. Myslím, že tam jsou užitečné věci, čeho si všímat a pod.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:16:17)
Díky, zkusím sehnat. Má nutričního terapeuta, psychloložku, psychiatričku, vše přes centrum řešící poruchy příjmu potravy, poměrně rychle...
|
|
|
| Ennywan | 
|
(12.12.2022 12:07:13)
Irmi, moc mě mrzí, co se stalo a co prožíváš. To, že dcera bere AD je dobře, jak dlouho je užívá?
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:14:28)
Chvilku, ani ne měsíc. Naštěstí má zřejmě dobře zvolené a neměla extra potíže při nasazení, nevolnosti a tak. Ale samozřejmě - bojí se, že po nich přibere, což je žádoucí, má cca 45 kg... Je to začarovaný kruh...
|
| Ennywan |
|
(12.12.2022 12:16:57)
To je krátká doba. Mohly by také upravit mimo jiné to, že by jí tolik nevadilo, že přibere, delší užívání by mohlo upravit ten náhled na sebe sama.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(14.12.2022 21:05:18)
Irmi,pokud má měsíc AD,která jí sedla a nevysadí je,tak by se to každou chvíli mělo začít pomalu lepšit.To si opravdu myslím.Mohla by pak pomalu získat jiný náhled,větší klid.Moc vám to přeju oběma a není to nereálné.Hlavně nevysazovat ,pokud to mužeš ovlivnit.
|
|
|
|
|
|
| Beat | 
|
(12.12.2022 11:35:49)
Irmi, moc ti rozumím , opravdu toho mas moc na jednou. Přemýšlím, čím te povzbudit.. Pejska bych si nevycitala, to byl souběh situace a cobykdyby nemá cenu. Ptž, taky jste s ni mohli jet, a třeba se nabourat a říkala by sis, proč jsme jezdili. Tohle nemá cenu. Člověk proste nějak vyhodnotí tu chvíli, a rozhodne se.
Situace s dcerou je vážnější. Neuvažovala jsi o společné návštěvě psychologa, mediatora? Abyste byly spolu schopné mluvit ? Nebo zkusit jiný způsob komunikace s jejim doktorem, sestrou a nevzdavat to, proste prosit, otravovat.. Ptž to si dovedu představit, ze musí byt šílený stres. Drz se
|
|
| magrata1 |
|
(12.12.2022 11:52:09)
Dovedu se do tvé situace vžít. Nejstarší dcera se těsně po 18. narozeninách pokusila o sebevraždu. Když jsem ji přišla navštívit, zjistila jsem, že nedala souhlas, aby mě informovali o jejím stavu, psychiatričku vůbec nezajímalo, jak to vidím já. Přístup děsný. Dcera měla chodit k psycholožce, teď, po 4 letech z ní vypadlo, že jí nepomohla, ale že to bylo asi tím, že se s ní nechtěla o problémech bavit a neříkala jí pravdu. Byla jsem z ní tehdy totálně vyřízená.
Teď měla nejmladší (11 let) anorektickou epizodu. Za 3 měsíce zhubla 12 kg. Původně byla na horní hranici zdravé hmotnosti, po létě byla podvyživená. Pokud se ale brala v úvahu jen hmotnost, měla původně nadváhu, po létě v dolní hranici zdravé hmotnosti. To je ovšem blbost, má těžké kosti a hodně svalové hmoty, když se jen zváží, je na tom úplně jinak, než když se změří i svaly a kosti. Reakce naší doktorky byla, že jí nedoporučí psychologa ani nutričního terapeuta, protože je zcela v pořádku a ta nová hmotnost je konečně dobrá. Že hodně zhubla, pořád počítala kalorie, cvičila jak blázen, myslela jen na jídlo (co je zdravé, jaké to má složení...), ale nejedla..., to podle této lékařky není třeba řešit, hlavně, že už je v tabulkách v dobrém pásmu. Jak se trápí, nebaví ji život a pod., to ji nezajímá . Tady naštěstí můžu zasáhnout, s pomocí psychologa (šly jsme na krizovku) se problém s jídlem téměř vyřešil. Teď doufám, že až dětská dr. dostane zprávu od psychologa, dá jí doporučení k psycholožce, kam jsem ji objednala po novém roce (dřív neměla termín). Momentálně totiž nemáme absolutně prachy, MM je po úrazu dlouhodobě v nemocnici. To je další věc, co řeším. Nejsou prachy, denně chodím za MM do špitálu, jeho rodina (kromě tchyně) se na nás vykašlala, doslova mě s žádostí o pomoc poslali do pr..., na návštěvy téměř nechodí (jedna jeho sestra tam byla 3x, druhá 1x, brácha 2x, tchyně jde kdykoli ji tam někdo doveze, ale je to tak jednou za 14 dní). MM je v depresi, já jedu fyzicky i psychicky nadoraz, finančně je to děs, momentálně jsme "prožrali" skoro půlku úspor na rekonstrukci otřesné koupelny. Dárky nemám téměř žádné, doma bordel, pes trpí, je celé dny sám doma, zahrada není zazimovaná...
Blbé je, že když se jedná o zdraví dětí, doktoři tě často neberou, tvůj názor a náhled je nezajímá.
Držím palce, ať se to zlepší.
|
| K_at |
|
(12.12.2022 11:55:16)
Magrato, můžu pomoct?
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:04:59)
Magráto, uuufff. Máš to nesrovnatelně těžší, skoro se stydím, že si tu stěžuju... Pamatuju si, když na tom byl můj muž před 4 lety už velmi špatně, jela jsem na jakéhosi autopilota... Jela jsem na budoucí zásoby energie, pak se mi to holt sečetlo... čímž Tě nechci strašit, jen upřímně varovat... obdivuju, co zvládáš, fakt.
Ano, anorexie, vážení každého drobku jídla i sebe několikrát denně, cvičení už ne, nemá sílu, ale cvičila též velmi úporně... buď šťastná, že se to obrací k lepšímu a hlavně, že dcera je ve věku, kdy můžeš jako matka zasáhnout, ba dokonce musíš... Mně každý řekne: co chcete, je dospělá, musí sama...
|
| magrata1 |
|
(12.12.2022 12:14:57)
Irmi, to je právě blbé. Vím, jak jsem byla psychicky vyřízená z nejstarší dcery, když jsem nemohla ani popsat to, co se dělo doma. Nezájem, dcera nechce, tak co.
MM je na tom čím dál líp. Možná ho přeloží na rehabilitační oddělení. Nejmladší má naštěstí po tchánovi asi nějaký gen, co má vliv na závislosti, zvládá různé věci řešit rychle a úspěšně (řekne si, že si chce přestat kousat nehty, přestane. S tím jídlem potřebovala pomoc, ale taky se rychle posbírala). Zbytek rodiny máme naopak silné sklony k závislostem a zbavit se škodlivých návyků je pro nás nesmírně obtížné.
Já jsem na tom momentálně hůř fyzicky a časově, protože se to u nás všechno lepší.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:21:28)
Tak to je dobře, že to u vás spěje k lepšímu...
Souhlasím, nejhorší je ta bezmoc. Nikdo z Tebe nesejme to břímě vidět a vědět všechny problémy a souvislosti, ale jsi zcela bez možnosti jakkoli věc aktivně řešit... Jsem odkázaná na to, co je ochotna mi říct, naštěstí je vcelku sdílná...
Musela jsem odrušit snahu to pochopit, říkám si, je prostě nemocná, jinak by přece nedopustila, aby "vlastním přičiněním" přišla o menses atd....
|
|
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:12:01)
Magráto, i s těmi příbuznými je to jak přes kopírák... Rodina mého muže nás totálně vyblokla, jak během půlroční léčby, tak po pohřbu... psala jsem to tu.
Je to zvláštní, že víc někdy pomohou cizí než vlastní... Je to smutný.
Přidám se - nepotřebuješ nějak pomoct Ty?
|
| Buřt |
|
(12.12.2022 12:17:02)
Irmi, proč se rodina manžela zachovala takto ? Já tomu fakt nerozumím. Chápu, že lidi třeba někdy pomáhaj nevhodným způsobem, nejsou dost citliví, udílí nevyžádaný rady, prostě lezou na nervy všemi možnými způsoby, ale jakože v takový situaci vymizet ... ?
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:24:40)
Buřte, to by ses musela zeptat jich. Nevím. My nikdy neměli kdovíjak vřelé vztahy, tak asi když vymizelo to pojítko v podobě muže... Že odstřihli mě a nezajímalo je, jak to dávám (blbě), budiž, nebyla jsem snacha ani švagrová, kterou by měli v oblibě... Že ale zcela odstřihli jedinou vnučku a neteř, to prostě nepochopím - a neodpustím.
|
|
| magrata1 |
|
(12.12.2022 12:40:05)
Nevím, jak je to u Irmi, ale u nás mě poslali do háje, ale požadují informace, jak mu je. Nejdřív jsem jim psala skoro denně. Psala jsem i o tom, že i v umělém spánku potřebuje kontakt blízkých osob (říkali to i doktoři). To za ním byla za měsíc jednou tchyně a švagr (jeho bratr) s přítelkyní a jednou ségra. Chodíme za ním nejvíc já a moje sestry. A nejhorší na tom je, že mi bylo řečeno, že jsem dospělá, tak se mám postarat o sebe sama, že jim do mě nic není. Že každý musí zvládat vlastní život sám, co po nich chci. A pak se tvářili po návštěvě, že jsem bezcitná, že oni by to nezvládli, vidět ho tak a já tam dokážu bez zhroucení chodit každý den. Oni jsou citliví a já jsem hnusná, tvrdá osoba bez citu.
Nedovedli si představit, jak to pro mě bylo těžké. Všichni věděli, že jsem vnitřně s MM ukončila citové vazby. A nechali mě v tom. Jak jsem za ním chodila, držela ho za ruku, hledala nějaký cit, přitom jsem i byla rozzuřená, ale musela jsem na něj mluvit pozitivně... Chci si ho vzít na propustku na Vánoce domů a jen doufám, že se k nám nepohrnou na návštěvu. Nechci se přetvařovat, zatím na to nemám sílu. Kvůli tchyni jsem ochotná občas zahrát divadlo, že jsem s nimi v pohodě, ale vnitřně v pohodě nejsem. Nevěřím, že by se můj vztah k nim někdy narovnal.
|
| K_at |
|
(12.12.2022 12:48:03)
Magrato, no prostě nepřijedou na vánoce k vám. Dveře jsou zavřené. V tomto směru myslím veškeré společenské ohledy stranou.
Myslela jsem na to, jak to zvládáš jako manželka. Vím, že to nebylo nějakou dobu radostné. Myslíš, že jste se někam posunuli? Neodpovídej, pokud je to blbej dotaz. Nevím, jak to vyjádřit.
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 12:57:38)
Uuuff, Magráto, velmi podobně. Neskutečné.
Skoro bych ale tipla, že na vánoce se k vám pohrnou, takoví lidé mají prostě jinak srovnané hodnoty... musela by ses vymezit, že to nechceš, ale opět budeš na indexu, protože oni ho přece chtěli vidět, když jsou ty svátky... Znám to přesně. U nás se švagrová zastavila jednou pro informaci, cestou z wellnessu... Když jsem podotkla, že bych si taky potřebovala odpočinout (v té době jsem navíc měnila práci, takže v jednom čase souběh..., byla jsem na smrt unavená a přitom neschopna usnout..), tak mi řekla: No to si ty nemůžeš dovolit, odpočívat, jsi manželka a musíš se starat. Tož tak... Rozumím Ti, ani nevíš, jak...
|
| K_at |
|
(12.12.2022 12:59:09)
Irmi, to je strašný. Bezohlednost a tupost.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:07:28)
Už je to dlouho. Nezapomněla jsem, ale neřeším to. Jen vím, že z této strany pomoc čekat nemůžu. Dcera s nimi v občasném telefonickém kontaktu je, má to jinak.
|
|
|
|
| Blanče | 
|
(12.12.2022 13:09:01)
Magrato uf:-(. Prosím, nemůžu nějak pomoct? Třeba budu dělat vyhazovače u vás doma. Ne to neklapne, jestli si to uvědomuju dobře, jsi z opačné strany republiky. Takže nabízím tak možnost rekreace - moc ráda bych tě poznala naživo, nebo nevím - poraď co z věcí mimo "ať už je to za námi" by ti teď pomohlo nebo třeba jen udělalo radost?
|
|
| vlad. | 
|
(12.12.2022 14:24:36)
"nás mě poslali do háje, ale požadují informace, jak mu je"
Magrato, pribuzni uz jini nebudou, pokud se doted chovali takto, nic bych uz necekala, utnula bych kontakt, nenechej se od nich nicit
|
| K_at |
|
(12.12.2022 14:36:31)
Vlad, Jo. Nechť si zavolají o info. Do nemocnice. Podala bych 1x týdně informace nejmíň kreténskému členů rodiny. A nazdar.
Nejhorší je, že takoví lidé obvykle vyžadují extra pomoc a okamžité služby ve chvíli, kdy se děje něco jim. Ale udělat cokoliv pro okolí, rodinu, ani omylem. 
|
| vlad. |
|
(12.12.2022 15:06:33)
"Podala bych 1x týdně informace nejmíň kreténskému členů rodiny."
Kat, proc my to mela delat  nespolupracuji, neposkytuji podporu a jen prudi, necht se zaridi sami
|
| K_at |
|
(12.12.2022 15:08:40)
Vlad, Já bych to tak asi cítila. Že budu tak nesmírně na výši, že se budu obtěžovat podat info - zcela stručně. Stroze. A pokud by magrata nechtěla vůbec, tak taky dobře.
|
| magrata1 |
|
(12.12.2022 19:47:04)
Na dotazy už nereaguju. Jeden den s MM volá jeho ségra, druhý den mi píše její manžel, proč neřeknu, jak MM je. Kašlu na ně, tchyni volám o každé změně, tak se můžou informovat u ní. Nebudu jim vypisovat elaboráty o lepšícím se stavu. Ať se na něj přijedou podívat. Teď tam byl jeho bratr s přítelkyní, jsou v rodinné skupině. Mohli podat informace oni. Já nemám čas.
|
| K_at |
|
(12.12.2022 19:58:08)
Magrato, 
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Blanče |
|
(12.12.2022 13:04:52)
Irmi je mi líto co máš naloženo:-(. Já bych novou práci zvážila. Jestli to dobře chápu, žiješ sama, máš přítele ale nemáte společnou domácnost. Záleží na tom, jaký jsi typ. Ano, souhlasím se Sedmi, že nová práce je stres, ale pokud budu mluvit za sebe, tak když mne baví, tak pozitivní (člověk stres potřebuje, jen hodně toho nezdravého je blbě). Pokud bych měla být v práci, která mne neuspokojuje a vracet se do prázdného bytu, kde mi v tom okamžiku díky chybějícímu chlupáčovi není dobře, beru novou výzvu. Pokud se mi něco daří, naplňuje mne to, dokážu si pak odpočinout a mám sílu i na další věci, které mne trápí a musím se s nimi nějak srovnat. A nemám tolik času přemýšlet nad tím, co by kdyby...Držím palce ať se u tebe situace srovná. Ad studium - asi máme podobně staré děti, ten náš nechal dvakrát školu, podle mne kvůli covidu. Mezitím taky oznámil, že zjistil, že chce vlastně něco jiného a je znovu v prváku - tentokrát vypadá v pohodě, my jsme mu řekli, že jsme sice rádi, že se živí téměř sám, ale pokud by potřeboval, jsme připraveni ho znovu plně podporovat a napřed skládá školní rozvrh a pak podepisuje kontrakt na hodiny a dny v práci - tak by to podle mne mělo být. A jsem ráda, že už ho nepotkávám doma neupraveného, v teplákách a bez zájmu o cokoliv, teď kmitá a vypadá, že ho baví škola i práce. Ať se to u dcery povede taky tak! A žádná škola není nad zdraví!
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:13:57)
Blanče, díky, mám to dost podobně. Potřebuju mít z práce dobrý pocit a odpovídající akceptaci, ve stávající není ani jedno.
Laso, které jsem dostala, je bohužel 180 km od mého bydliště. Znamenalo by to totální přeskupení života...což neříkám, že stejně jednou nenastane, ale byla jsem taktak na hranici sil "jenom" při dceřině nemoci... představa, že hledám bydlení v této situaci... snad toto místo není poslední možné...
Přeju, že synkovi se daří!!
|
| holkamodroočka |
|
(12.12.2022 13:27:43)
Irmi, pokud je nejvetší zádrhel vzdálenost, šla bych do toho, zvlášť, pokud je to něco, co by tě mohlo bavit a naplňovat. Naopak, je velká pravděpodobnost, že v nové práci pookřeješ, potkáš nové lidi a odstřihneš se od minulosti (v dobrém, pomůže ti to posunout se). Taková nabídka se asi nebude často opakovat. Na druhou stranu dcera je dospělá, a pokud ona sama nebude chtít, i kdyby ses přeskočila, tak jí prostě nepomůžeš. Je to kruté, ale je to tak. A v nové práci se můzeš uzdravit, a pak budeš i větší oporou dceři, kdyby se něco změnilo.
|
|
| Blanče |
|
(12.12.2022 13:37:12)
Irmi jsem kverulant, ale co takhle si tam pronajmout pokoj k bydlení - byla jsem takhle 3 měsíce v Praze na zácviku Po-Pá a 3 měsíce jsem jezdila 4 hodiny jízdy autem, tam v neděli večer, zpět ve středu večer, bydlela jsem v penzionu - tam to skončilo jen proto, že mi chtěli nabalit víc práce, tj. bylo to na celý týden, přičemž nastupovala jsem s tím, že jsem tam 3 dny 12 hodin denně a něco dělám na dálku, bydlíme v domě, mám v místě vnoučata a doma byl manžel. Ale když nemáme malé děti, fakt to není špatná životní zkušenost, nelituju ani jednoho.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:50:31)
Blanče, chvíli jsem o tom uvažovala... a řešila, co s pejsanem... Kamarádka říká: osud Tě ranou do palice vede, co ještě potřebuješ??
Mám pitomou obavu... tady jistota, sice blbá a ničivá, ale jistota... Na krok do neznáma si chvíli před padesátkou přijdu prostě stará...
|
| K_at |
|
(12.12.2022 14:16:12)
Irmi, hele, chvíli před 50tkou.... Máš před sebou cca 17 let v práci. Zůstat v té stávající práci nevyřeší, že tě to tam ubíjí, nevyřeší to dcerku, ani ti to psychicky nepřidá. Když bys odešla, budeš mít nějakou dovolenou k vybrání? Plus třeba můžeš si dovolit třeba týden až 2 neplacené ho volná??? Pokud tě chtějí v novém, je dost šance, že by respektovali nástup i o něco později. Měla bys pár týdnů pro sebe.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 14:30:15)
K_at, je to v rámci státní správy, takže výběrové řízení, nic předem automaticky jistého. Zájem asi mají. Otázka perspektivy teď, před pravidelnou systemizací, je taky ke zvážení. Stávající zaměstnanec je odcházen pro nevýkonnost a neschopnost, bylo by třeba makat hned a na plný výkon... to teď asi neumím slíbit. A přijít tam s tím, že ... hele, jako umím být dobrá, ale teď se mi to v životě kapku posralo, tak vyčkejte, až se srovnám... Trochu se bojím, že už zase jedu na budoucí rezervy a sečte se mi to... a zbaběle si říkám, že dát si trochu mentální voraz z dítka i pejsana, zkusit se dát trochu do kupy a pak se nabídnout... by bylo prostě lepší...
|
| K_at |
|
(12.12.2022 14:35:15)
Irmi, aha, tak to chápu. Hele, udělej to. Cítíš to zřejmě dobře. A znamená to, že mj dáš sebe na 1.misto. Nečekej na nic. Zvaž, co by ti udělalo dobře. A opravdu udělej pro sebe to, co cítíš.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 14:56:48)
K_at, asi úplně nerozumím. Co myslíš, že mám udělat?
Sebe na první místo jsem nedokázala dát nikdy... vždycky byla přednější rodina, dcera, muž, máma... až se mi povedlo se z toho všeho kapánek zhroutit...
|
| K_at |
|
(12.12.2022 14:58:23)
Irmi, to, co chceš teď - dát se do kupy.
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 15:07:12)
Irmi, ted bych neresila praci, resila bych svoje zdravi a hlavne zdravi dcery
ja si skoro denne musim opakovat priority, protoze mam tendence resit vsechno a vsechny kolem sebe, ruzne zname atd. - takze nejvetsi priorita je zdravi moji dcery, pak zdravi moje a zdravi mych senioru, pak moje prace a potom muj byt/chalupa atd. ...vedle toho jeste samozrejme pes
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 16:24:04)
Sedmi,
taky mám pocit, že musím zaštítit všechno... a je to blbost.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(12.12.2022 16:50:42)
Irmi, jak jsi na tom se sebevědomím? nic moc, bych si tipla. Nebo se pletu?
Zkus zapracovat na tom, když budeš působit sebevědomě, pomůžeš sobě k lepší práci a pomůžeš i dceři, bude ti víc věřit a bude v tobě vidět větší oporu.
Lepší práci bych brala jako první změnu. Máš na to, máš chuť práci změnit, jdi do toho. Sice je každá změna velký stres, ale chodit do práce, kde ti nebo dobře, je stres taky velký a navíc nekonečný, ta nová práce se může stát příjemným místem. Navíc tam není potřeba tahat s sebou starý starosti, můžeš využít to, co ses naučila jinde, a to nejen práci, ale i jednání s lidmi a budování vlastního postavení a toho, jak tebe budou vnímat noví kolegové.
Pokud ti v práci není dobře a chceš změnu, možná se to projevuje i na zdraví.
Víc bych zatím neplánovala.
Pokud má dcera léčbu, pak je pod dohledem a ty můžeš být maximálně oporou, tak jí buď. Maximálně přijímající maminka, která chápe, řekne svůj názor, ale nevnucuje svůj názor jako jediný správný.
Držím palce 👍
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 16:57:25)
Yuki, to bych nemyslela, nesebevědomou bych se nenazvala. Ani tak myslím nepůsobím. Možná spíš naopak... Jsem spíš nespokojená, aktuálně dokonce nešťastná. A spousta lidí, co mě znají jako výkonnou a stoprocentní, by se divila, co vnitřně řeším.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(12.12.2022 17:01:26)
Irmi, napadlo mě to v souvislosti s tou sebekritikou, je potřeba věřit si
pamatuji si, že toho máš za sebou hrozně moc, potřebuješ odpočinout, uvolnit se, já bych šla i do změny, právě proto, že bys mohla začít znovu, tak, jak ty to cítíš a ne tak, jak očekává okolí
s výkonností to úplně souviset nemusí
|
|
|
|
|
|
|
|
| Despi | 
|
(12.12.2022 14:39:01)
Irmi,
Taky jsem odchazela z práce v době mizerné psychiky. V nové práci mi bylo pořád mizerně. Nejprve jsem si myslela že je to mnou. Ale pak jsem zjistila že lepší to nebude. S lidmi jsem si nakonec nesedla, neadaptovala se. I když jsem si myslela že výběr skvělý. Odešla jsem. Což bylo to nejlepší. Ulevilo se mi. Stres z tech pracovních přesunů trval asi půlrok i v dalším novém. Byl to zápřah. Takže věřím že se ti do toho nechce.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 14:50:58)
Despi, toho se bojím. Že udělám změnu jako prase a nebude ve finále k dobrému. Jsem konzerva, neumím dělat změny na počkání. Někdo ano. Kamarádka má pracovní pozici č. 16. Mění místa ze zábavy, jakmile pro ni práce ztratí "rajc" a má pocit, že už to obsáhla a nic jí to nepřináší, jde jinam.
Představa, že teď někde řeším drahý pronájem, kam po práci přijdu a budu tam přes týden stejně sama jako tady v bytě... tady mám tu zatracenou práci 5 minut od baráku...
Přesun jsem výhledově samozřejmě předpokládala, ale směrem k chlapovi, nebo on ke mně... prostě změnu i tímto směrem, k sobě v rámci bydlení. Toto by nás teritoriálně ještě vzdálilo. Byť on mě podporuje a hecuje, ať to udělám... že jsem nespokojená dlouhodobě, což je fakt.
|
|
|
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(15.12.2022 7:37:10)
Irmi ono to po padesátce nebude lepší
Možná opravdu tohle je příležitost pro nový začátek.Ale náročný to bude,v každém případe..
|
|
|
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:24:08)
Blanče, ještě k tomu dokončování a nedokončování škol... Nedávno jsem se o tom bavila, už nevím, s kým... že naše generace prostě žila jinak... nějak víc dotahovala věci do konce, nebo jak to říct. Pamatuju se, když jsem nechala školy já, byla jsem široko daleko i v rodině bílá vrána a máti mi opakovala, jak jsem ji zklamala a jak se za mě stydí...
Zklamáním a studem bych svoje emoce ve vztahu k dceřině studiu nenazvala, to ne. Možná lítost promarněné příležitosti... kdyby se tam trápila, skládala zkoušky na 3. pokus... jasně, ale ona byla fakt premiantka a obor ji bavil. Nevím, co se stalo.
Opakovala jsem jí jen, že si myslím, že by bylo škoda nechat školy před samým závěrem. Možná ale nevědomky vytvářím i tímto tlak, nevím... Nevím, jestli mám vědomě lhát a tvrdit něco, co si nemyslím, navíc, zná mě, poznala by to..
Ale zcela pragmaticky - lepší je dcera živá než graduovaná, o tom není sporu...
|
| Blanče |
|
(12.12.2022 13:43:20)
Irni ad studium, souhlasím a podepisuju. Synátor právě poprvé přerušil a už se tam nevrátil a po druhé se nechal vylít snad schválně (protože začal zároveň pracovat, zapsal si nejnižší počet kreditů který si myslel že stačí. Nechali ho to zapsat, v zápočťáku měl vše splněno i se zkouškama a na začátku ledna přišel na to, že na tomhle oboru je minimum jiné a chybí mu 2 kredity. Odmítl podat žádost o výjimku, předpokládám, že by ji dostal - ať už že by mu je posunuli do letního nebo ho nechali jít na nějakou zkoušku s pozdním zapsáním nebo mu zpětně uznali něco z minula. prostě rezignoval a 6 ledna oznámil, že to ukončil, aby mu nenaskakovaly měsíce za nedostudování.
|
|
|
|
| Despi |
|
(12.12.2022 13:43:48)
Irmi,
Kacířská myšlenka (jen jiný pohled).. nemůže ten tlak a stres jít spíš od toho kluka? Nejak mám pocit že kvůli škole už v tomto věku lidi nešílí tak moc.
Jestli se tam nemísí nějaký "tichý" tlak od chlapce co má už relativně stabilní budoucnost s jejím nestabilním studováním kdo ví do kdy. Možná on na ní nijak viditelne netlačí, ale třeba ona bere něco jako svou povinnost (uklid, domacnost???) a stačí pár jeho poznámek na slabé místo a je toho uz moc.
A někdy prostě člověku trvá dlouho než pozná že je manipulovaný. A někdy to nepozná nikdy.
PPP mi prijde dost závažná a prijde mi že ty vnitřní pohnutky k vypuknutí většinou jsou spíše jiné než škola..
Poradit ti ale neumím. Držím pěsti ať se vše brzy vyřeší.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 13:57:01)
Despi, nevím...
Ono to začalo vědomým hubnutím (ano, kvůli němu, byť on je zrovna typ, který má rád holky krev a mlíko a předchozí partnerky byly daleko větší než dcera...), začala mít brzy pozitivní zpětnou vazbu na vizuál, jak od něj, tak od chlapů obecně... prý začala mít strach, že pokud přibere, toto ztratí... ok, ať nepřibírá, ale ať probůh nehubne... do toho přišel stres s bakalářkou, kdy z nervů nedokázala nic moc sníst... to všechno se odehrávalo u něj, ne u mě doma... a vím až ex post, v té době moc domů nejezdila, kdykoli jsem ji viděla, ptala jsem se, jestli není problém a zda jí (teď už to poučená nedělám...).
Pragmaticky si říkám, že tu zátěž nemoci ten vztah nevydrží, potvrdili mi to i odborníci, že je to nálož, pod níž se skládají i dlouhodobé a roky prověřené svazky... Pokud by se s ní ale teď rozešel, bojím se, že by ji to prostě dorazilo....
|
|
|
| Rodinová | 
|
(12.12.2022 14:52:18)
Irmi, mela jsem podobnou hruzu pred 50, behem a po rozvodu, tedy bez psa, ale stehovani, dite neanorekticke ale autoimunitni a zamestnavatel mi tu zavrel pobocku.
Zhubla jsem na 54 kilo a musela zacit zobat pres nejkritictejsi dobu prasky.
Vzala jsem misto, ktere se mi uplne nezdalo a ukazalo se, ze jsem si tipla dobre, po kratke dobe jsem odesla a znova zmenila a pak jeste jednou, pak uz misto dobry, casem i vsechno ostatni, vicemene.
Co rict k tve situaci, vis sama, ze poradit ti tady nikdo neumi, snad jedine k zamestnani, nemyslim si, ze na zmenu nevyhovujiciho mista pred 50 je pozde, a ze clovek vydrzi fakt hodne.
Znas "Every cloud has a silver lining"? Nekde tam pro tebe uz je ...
|
|
| Koníček mořský | 
|
(12.12.2022 15:13:17)
Irmi, čtu si tady názory a tvoje vyjádření k nim a používáš divný slova: moje selhání, výčitky , zbaběle... Zdá se mi, že máš na sebe nepřiměřené nároky a neodpustíš si nic.
Pejsek nikam neuhnul, prostě shodou okolností na něco umřel a shodou okolností jsi jela na dlouho objednané vyšetření, které řešilo tvoje zdravotní potíže o kterých víš. O těch pejskových si nevěděla. A stalo se, to není tvoje selhání. Mně umřel pes, když jsem byla v práci - je moje selhání, že jsem šla do práce a on umřel sám ? Není, je to jen shoda okolností.
K práci - hodně pragmaticky bych si zhodnotila, co mi moje stávající práce dává a bere. Jaké má plusy a mínusy a jaké plusy a mínusy by mohla mít moje nová práce. I třeba vzhledem k bydlišti stávajícímu a přítelovu. Bez idealistických představ o obsažnosti a zpětných vazbách... Mě v mé stávající práci štve mnoho věcí, které nezměním, ale rozumově má spoustu výhod.
K dceři - dceru bych maximálně podporovala ve všech jejích rozhodnutích. I když s nimi úplně nesouzníš. Nehodnotila bych, nevyjadřovala se, prostě je přijímala s důvěrou v dceru a její život a její cestu. Zdá se mi, že jste obě hodně nejisté, chcete být dobré a dokonalé, dobře hodnocené a oceňované od okolí a neumíte se oceňovat samy. Ani za blbosti.
Být tebou věnovala bych se teď maximálně sobě, odpustila si všechna svá "selhání a zbabělosti", věřila sobě i dceři, dbala na zdraví a posilovala se pěknými věcmi, které se ti jistě dějí. Zaměř se na ně a na sebe. Ty jsi nejdůležitější na světě. Podporuj dceru ve všem, nekritizuj, nehodnoť a užijte si, holky, společný čas při pečení.
|
| Despi |
|
(12.12.2022 15:20:02)
Souhlas do písmene!
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 16:36:53)
Konicek, to jsi napsala pekne.
S praci to mam zrovna tak...driv jsem v praci hledala vsechno mozne, osobni rozvoj a poznani dosud nepoznaneho nebo (v jine praci) moznost menit veci nebo dokonce nekomu konkretnimu pomoci, tak to uz je bohuzel pryc a divam se spis na rozumovou stranku veci (plat, blizkost pracoviste, moznost byt na HO, kdyz to potrebuji kvuli rodine)...holt to beru tak, ze mam jine priority nez praci (dite, zdravi, seniory) a nemam to uz jako kdysi jako mlada holka, ktera nemusi brat na nic a na nikoho ohled. Prace mne bavi, ale ma sve mouchy.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(12.12.2022 16:41:36)
Tomu u nás říkáme, pracuju jenom do výše svého platu.
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 16:46:09)
77, vidíš, tohle já ještě nemám za sebou, asi. Ještě bych v práci ráda něco smysluplného odvedla. Minulý týden jsem odevzdala závěrečnou práci v rámci dalšího studia, v únoru mě čeká obhajoba. Racionálně bude asi lepší vystřelit na trh práce až poté...
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 16:49:20)
Irmi, at tak nebo onak, zdravi ma prednost pred praci.....Tvoje i dcerino...bez zdravi nejde delat zadnou praci poradne
|
|
| Ennywan |
|
(12.12.2022 16:56:41)
Irmi, jsi dobrá, že ve svém věku studuješ. Já odešla z nového zaměstnání jen proto, že mě čekala úřednická zkouška. Řekla jsem si, že nemám za potřebí učit se zbytečnosti a stresovat se tím. Takže když jsem dostala nabídku jiné práce, tak jsem s radostí opustila státní sektor. I za cenu, že tato nová práce je časově omezená, takže za tři roky budu muset zase něco hledat. To už mi bude 50. Takže klobouk dolů, že vzděláváš.
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 17:00:58)
Enny, díky, to já pořád... baví mě to, naplňuje, rozšiřuju si obzory i spektrum znalostí... jen v té stávající práci jsem tím čím dál podezřelejší. Protože běžnější a asi i normálnější je to tak, jak to máš Ty. Já budu na svoji agendu převzdělaná, ale moje vnitřní připosranost mi nedovolí se posunout dál...
|
|
| *Kate* | 
|
(12.12.2022 17:08:17)
" tak jsem s radostí opustila státní sektor. I za cenu, že tato nová práce je časově omezená, takže za tři roky budu muset zase něco hledat. To už mi bude 50."
To se mi jeví jako ne zcela racionální přístup. Ale chápu, že situace zde asi složitější, než ji popisuješ.
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 17:27:05)
Kate, prece vek 50 = idealni vek pro hledani nove prace
pardon, ze si z toho delam legraci, ale osobne myslim, ze ve veku 50+ uz clovek musi hledat predevsim "socialni jistoty"
i kdyz moje znama ted v 52 letech nastoupila na pracoviste, kde si stezuje, ze tam jsou sami stari lide...je to urednicke oddeleni jednoho velkeho "statniho podniku"
|
|
| K_at |
|
(12.12.2022 17:27:40)
Kate, myslím, že ennywan pracovala ve státním zrovna tam, kde nefunguje nic. Platy blbý a objem práce nezvladatelný.
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 17:30:32)
Kat, ja si pamatuju, ze Enny pracovala na Uradu..., kde platy nejsou tak spatne...prace je tam hodne, ale prece jen je od-do
jestli si to nepletu s nekym jinym a jestli se bavime o tom stejnem uradu
|
| Ennywan |
|
(13.12.2022 9:24:23)
Ano, pracovala jsem tam a ráda bych i pracovala dál, ale zrušili nám celé pracoviště, takže jsme se všichni nedobrovolně ocitli mezi lidmi bez práce. Ale hned jsem našla místo na OSSZ, kde jsem dělala exekuční srážky z důchodu. Platy na UZSVM i na OSSZ jsou úplně stejné, tabulkové, takže žádná sláva. Jen na UZSVM bylo aspoň osobko a odměny, což na OSSZ nehrozilo. Teď mám nejvyšší výplatu, co jsem kdy měla.
|
|
|
|
|
| 77kraska |
|
(12.12.2022 17:25:47)
Enny, to jsi ty, ktera pracovala na Uradu pro zastupovani statu?
|
|
| Silvie+dva kluci | 
|
(12.12.2022 18:12:48)
Jestli si tě nepletu, bylas na exekučním cssz, ne? Odeslas teda? Držím pěsti
|
| Ennywan |
|
(13.12.2022 9:25:57)
Ano, odešla kvůli úřednické zkoušce, práce mi nevadila. Ale byla to jen náhoda, sama jsem aktivně jinou práci nehledala, dostala jsem nabídku, kterou jsem přijala.
|
|
|
|
|
|
| Irmi |
|
(12.12.2022 16:39:29)
Koníčku... tebe tesat do kamene... Máš pravdu, jsem zvyklá, že se mi věci obvykle daří a umím je řešit = pokud něco nedopadne, beru to jako vlastní selhání...a odpouštět si moc neumím, to je fakt.
Ad pejsan... zracionalizovat si to umím velmi podobně. Kdybych nejela nikam, ale šla normálně do práce, přišla bych ještě později, než jsme dorazili z Prahy... našla bych ji sama, takhle tam byl se mnou chlap, s nímž jsem odbolela to nejhorší, odřídil cestu k veterináři, vzal si volno další den a hloubil hrob... jasně. Jen mě to bolí, obrovsky. A asi mám podvědomý pocit, že když najdu viníka té situace, bude to bolet míň? Nevím.
Ad práce... i tady se snažím postupovat velmi podobně, jak píšeš. A protože nejsou jen negativa, pořád zvažuju...
Ad dcera - i tady jsi to trefila... Čím víc o tom přemýšlím... ach jo... Pečení by mohla být příležitost...
Děkuju, fakt. Doufám, že se podobnými radami profesně živíš, byla by škoda pro svět, kdyby ne...
|
|
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(12.12.2022 23:03:55)
teď to tady čtu, Irmi... achjo, držím palce.
|
| Irmi |
|
(13.12.2022 8:00:50)
Ráchel, zdravím, njn...
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(14.12.2022 15:56:35)
dej vědět, kdybych ti mohla nějak pomoct
|
|
|
|
| Salamajka | 
|
(13.12.2022 10:40:28)
Co se týče dcery tak v klidu ať studium přeruší vždycky může dostudovat. Mé sestře po dlouhych peripetiích zemřel tatínek a také školu přerušila a teď je vystudovaná magistra. Co se týče toho, že lékaři nechtějí tobě jako mamce říct nic z toho co se týče dospělé dcery a ty nechceš tlačit a vyzvídat tak bych se spíš zaměřila na to, že mi přijde že obě jste strašně perfekcionisty . Strašně si berete k srdci věci neovlivnitelné. Pejska je mi líto zažila jsem s jiným zvířátkem něco podobného také jsem si říkala, že jsem měla jít k vet hned. Ale prostě jsou v životě věci neovlivnitelné. A ty pořád nemůžeš si za to brát zodpovědnost. To samé v té práci. Pokud tě nebaví a vyčerpává jdi na tu neschopenku. Budeš mít víc možností si v klidu srovnat v hlavě priority. Nová práce je krásná a chápu, že tě láká a zároveň si říkáš že to nebudeš zvládat. A to se zas vracíme k tomu. Jsi na sebe zbytečně moc přísná. Zbytečně se tyras tím , že máš pocit jak musíš vše zvládat. Nemusíš. Hod se marod hod se do klidu a uvidíš že se to vyvrbi úplně jiným směrem.
|
| Irmi |
|
(13.12.2022 12:17:53)
Salamajko, letos jdu do práce už jen párkrát, pak mám dovolenou a jsou svátky. To už nějak doklepu. Ad perfekcionismus a přísnost k sobě samé... je to tak. Jsem ráda dobrá, výkonná, vím, že umím a obvykle se mi věci až na výjimky daří a podaří. O to míň umím nakládat se stavem, kdy tomu tak není. A ještě míň jsem schopna přijmout vliv "věcí neovlivnitelných". Míra vlastní zodpovědnosti za výsledek je nezdravě maximalistická. Vím to o sobě, ale jsem takto tvrdá jen na sebe. Vůči dceři jsem takto nikdy nepostupovala, bohužel tento způsob nakládání se sebou samou zčásti převzala.
|
| K_at |
|
(13.12.2022 12:32:58)
Irmi, myslím si, že kdybys neměla slabiny, nepodléhala emocím, nebyla bys normální osobnost. Nebyla bys člověk. Ale nějaký ultra výkonný psychouš. Jsi skvělá, silná a šikovná. Ví dcera, jak se cítíš? možná že by ji překvapilo a pomohlo vědět, že tohle máte stejné. Že i super máma cítí věci podobně jako možná ona. Přeju ti ať se ti daří a všechno zvládneš.
|
| Irmi |
|
(13.12.2022 13:47:42)
K_at, děkuju. A všem dalším, které přispěly. Mám a budu o čem přemýšlet.
|
| Konzerva | 
|
(13.12.2022 19:07:04)
A není u dcery ohledně školy spíš ten problém, že bude končit,takže by se tím měla živit a má z toho obavy,protože má pocit,že nic neumí?
|
| K_at |
|
(13.12.2022 19:30:26)
Konzervo, že by slečna pracující souběžně se studiem měla obavy ze shánění práce???
|
|
| Irmi |
|
(14.12.2022 7:20:40)
Konzervo, to nemyslím. V rámci oboru už se velmi dobře profilovala, publikovala, částečně v oboru i pracovala... a navíc byla přijata na navazující Mgr., čili operativní skok do neznáma v podobě pracovního života by to zatím úplně nebyl... O to větší škoda (z mého pohledu) je stávající stav.
|
| Konzerva |
|
(14.12.2022 17:30:46)
Aha. Nevěděla jsem,že už v oboru pracuje.
A to jítedy nebaví ani ta práce?
Co zkusit jiné zaměření v rámci oboru?
Nebo ať dodělá školu a pak zkusí úplně jinou práci.
Když přeruší studium,nebude brát důchod.nedostane se do finančních problémů.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vranice | 
|
(13.12.2022 11:34:06)
Irmi, kdyby ti to pomohlo, při Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN, Ke Karlovu 11, Praha 2 je Klub pro rodiče, příbuzné a partnery pacientů s PPP. Každou 3. středu v měsíci od 14.30, veden Dr. F. D. Krchem. Zájemci se nemusejí objednávat předem. Dá se tam popovídat si, sdílet, svěřit se, taková psychopomoc pro příbuzné.
Další podporu by mohla poskytnout dceři peer konzultantka, dala by se sehnat nejspíš přes centrum Anabell. Peer konzultant je člověk, který si sám prošel problémy (třeba s PPP), je na tom tak dobře, že může poskytnout pomoc, vhled, najít cestu, jak žít dál.
Měj se ráda a nauč to i svou dceru, bude líp.
|
| Irmi |
|
(13.12.2022 12:29:11)
Vranice, díky, mám to kapku z ruky, ale nevylučuju, že využiju. S peer konzultantkou přes Anabell jsem mluvila, dcera problém řeší přes toto centrum. Nevím, jestli mi to pomohlo, tohle onemocnění je dost individuální... nicméně jakousi zpětnou vazbu na svůj přístup jsem získala a snad jsem nepostupovala úplně špatně. Mít se ráda "jen tak" mi moc nejde, jedině ve vazbě na výsledky... což je dáno výchovou a přístupem náročné a tvrdé matky... všechno vím, mám zracioanalizováno, ale pohnout mi s tím valně nejde. Jak jsem psala, vůči dceři jsem postupovala vědomě zcela jinak, ale nevylučuju, že i ona si toto nese...
|
|
|
| Pam-pela | 
|
(13.12.2022 14:59:45)
Irmi, s dcerou je to tezke, clovek nema dosah a nekdy muze jen prihlizet. Ale na postkovidovy syndrom muzes zkusit nekoho dobreho, kdo pracuje s biorezonancnim bicom, klidne i doktora, rekla bych 95% uspesnosti minimalne ve velkem zlepseni stavu, nekdy za hodinku terapie. Casto to neni kovidem jako takovym, ale tim, ze se sktivovaly herpesviry, chlamydie, borelie a ostatni spici potvory. Zvlast teda ty herpes, hlavne EB. Treba ti to pomuze aspon v jednom aspektu.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.12.2022 18:36:02)
herpes, chlamydie, borelie... Za hodinu se s nimi stane co?
|
| Pam-pela |
|
(13.12.2022 22:12:06)
Yuki, vzhledem k tomu, jak obcas reagujes na moje prispevky, myslim, ze nedokazu v jednom prispevku reagovat tak, aby se tu nerozebehla ironicka diskuze, o kterou nemam zajem. Urcite lte odpovedet pomerne obsahle, bylo by to mozna i pro nekoho fajn, ale lidem, pro ktere to ma smysl. Takze strucne….
Reagovala jsem jen na to, ze postkovidovy syndrom muze byt zpusoben temito patogeny…. Byva to tak i po psychickem vypeti, traumatu, jinych tezsich nemocech. Pokud je v organismu rovnovaha, tyhle veci odejdou, nebo se proste zas uspi… ty herpesviry spi v kazdem z nas, s nekterymi se uz rodime. Borelie po ATB taky neumiraji vsechny…a nedostaneme dalsi infekci boreliozy, vetsinou propukne ta spici….takze da se vyrazne ( opravdu vyrazne) pomoci. Vcetne treba i unavy a mozkove mlhy, “depresivniho” postkovidoveho tozpolozeni. Da se velmi vyrazne ovlivnit i alergie a ruzne autoimunitni veci. Ale ten “post-kovid” je nekdy ( spis casto) s velmi rychlym uspechem. Vcetne teda laboratornich vysledku krve, rtg plic a tak, nejen subjektivne
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(13.12.2022 23:39:30)
ano, to všechno bych brala, ale nesedí mi v tom ta jedna hodina
|
| K_at |
|
(14.12.2022 7:12:17)
Yuki, vůbec netuším, kudy do toho. Ale možná že hodina = aspoň jakési povzbuzení organismu třeba? Ale taky nevím....
|
|
| Marika Letní |
|
(17.12.2022 9:25:52)
Však to za hodinu nebude. 😉 bude potřeba mnoho sezení a terapií. Těžce zaplacených. Jak uloví dušičku tak ji hned tak nepustí dokud ji finančně nevysají. Nebo v horším případě nezemře.
Jak to u šarlatánů probíhá lze vidět v pořadu ČT Obchod se zdravím o středisku Aktip.
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1092813857-infiltrace/417235100061001/
|
|
|
|
|
| Irmi |
|
(14.12.2022 7:16:33)
Pam-pelo, díky, zůstal mi "jen" tinnitus, který nevím, zda souvisí s tím, co píšeš.A ten prozatím odolává všemu...
|
|
| Marika Letní |
|
(17.12.2022 9:18:05)
“ biorezonancnim bicom”
Další šarlatánství od Pampely  Už zase? 🤦🏻♀
Taková jednoduchá otázka se nabízí. Kdyby to opravdu fungovalo proč by to lékaři nepoužívali jako jiné přístroje a metody? Roentgen, ultrazvuk, magnetická rezonance, počítačová tomografie a další? Nějaké vysvětlení proč zrovna toto ne?
Ze stránek Sisyfos:
“Biorezonance je pojem patřící do oblasti parapsychologie. O žádnou rezonanci se ve výše uvedených případech nejedná, jde o nepochopení a zkreslení fyzikálního pojmu rezonance. Objektivně nebyla existence biorezonance potvrzena a nebyly prokázány ani účinky biorezonančních metod. Jejich výklad, jak jej podávají autoři, používání mystických termínů a pseudovědeckých formulací, primitivní stavba radionických vysílačů i jasný ekonomický zájem propagátorů biorezonančních metod svědčí o tom, že jde o pouhé šarlatánství.
BICOM je podle reklam jistě úžasný, ale realita je trochu jiná. Morell a ostatní zastánci této metody se odvolávají na prastarou představu A. Gurwische o existenci „mitogenetického záření“ buněk rostlin a živočichů z 20. let 20. století. Pro částice tohoto záření použil později fyzik Fritz-Albert Popp termín biofotony. Jako jejich vysílač a přijímač slouží podle dnešních výkladů DNA. Odtud už byla krátká cesta k představě, že biofotony, resp. elektromagnetické záření a jeho vibrace – frekvence hrají komunikační a integrační roli v organizmu. Žádné biofotony, resp. elektromagnetické vibrace buněčného původu však fyzika neobjevila kromě těch, které vznikají při činnosti srdce, svalů a mozku. Pochybné je i dělení kmitů na zdravé a patologické. V těle totiž žádné sinusoidní, harmonické kmity nevznikají. Nejsou-li, pak nemohou hrát v těle žádnou úlohu, natož potom dominantní při řízení organizmu. Nelze si také představit, jak by bylo možné separovat téměř nekonečné spektrum různých frekvencí, které mají vyzařovat nejen ze všech orgánů a jejich buněk, ale i ze všech cizích elementů, toxinů a patogenů. Ale i kdyby to bylo možné, jak přiřadit zjištěné frekvence k jejich zdrojům? Slabé elektrické potenciály, které sonda snímá z povrchu těla, jsou ve skutečnosti jen šumem, na kterém se podílejí podle Glasera měřicí chyby, elektronický šum, nedostatečné odstínění i vnější záření. Podrobnou analýzu, která principy biorezonanční terapie vyvrací, provedl R. Ziegler v knize Bioresonanz (1998).
Proti biorezonanci mluví jasně teorie a stejně tak i praxe. O neužitečnosti metody svědčí nejméně deset už provedených klinických studií. Podle nich mají biorezonanční přístroje jen placebový efekt, žádný jiný. V USA nejsou biorezonanční přístroje schváleny tamějším ústavem pro kontrolu léčiv (FDA) a jejich dovoz není povolen. Německá společnost Die Deutsche Gesellschaft für Allergie und Immunitätsforschung prohlásila metodu za neúčinnou a doporučila pojišťovnám takovou léčbu nehradit. Podobně se vyjádřil německý Společný výbor lékařů a pojišťoven. Stejně znělo rozhodnutí britské Advertising Standards Authority. V Kanadě jsou lékaři, kteří biorezonanční přístroje používají, Lékařskou komorou trestáni. K metodě se vyjádřil i prof. E. Ernst, nejkompetentnější osoba k posuzování metod alternativní medicíny. Metodu odmítl a odsoudil také masivní pseudovědeckou a esoterickou hantýrku, kterou chtějí propagátoři biorezonanční terapie zakrýt, že jde o neúčinný nonsens.”
Zdroj: https://www.sisyfos.cz/old/files/Alternativni_medicina_Hert.pdf
Str. 110-112
Nebo magazín vědy a techniky:
Biorezonance v některých svých aspektech navazuje na scientologické měření kožního odporu, eletroakupunkturu dle Volla a homeopatickou „frekvenční paměť vody“, vznikla v Německu až roku 1977 v rukou lékaře a scientologa Franze Morella a jeho zetě.
To úplně stačí k tomu si udělat obrázek. A kdo chce více podrobností tak zde:
https://m.vtm.zive.cz/pseudovedy-biorezonance-je-spatna-biologie-spatna-fyzika-a-spatna-veda/a-193044
https://m.vtm.zive.cz/clanky/pseudovedy-biorezonance-je-spatna-biologie-spatna-fyzika-a-spatna-veda/lakani-od-vylecenych-pacientu/sc-870-a-193044-ch-113040/#articleStart
https://m.vtm.zive.cz/clanky/pseudovedy-biorezonance-je-spatna-biologie-spatna-fyzika-a-spatna-veda/o-frekvencich/sc-870-a-193044-ch-113041/#articleStart
https://m.vtm.zive.cz/clanky/pseudovedy-biorezonance-je-spatna-biologie-spatna-fyzika-a-spatna-veda/muze-biorezonance-lecit/sc-870-a-193044-ch-113043/#articleStart
|
|
|
|
V její náručí
Svatomartinské slavnosti na hradě LoketSokolov 
Herní večerPraha 10 
Předmartinské odpoledne a Martinský trhVsetín 
Archeologický výzkumCheb 
Relaxace s tóny léčivých nástrojůHodonín 
Svatomartinské slavnosti na hradě Loket
Herní večer
Předmartinské odpoledne a Martinský trh
Archeologický výzkum
Relaxace s tóny léčivých nástrojů
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)