12.12.2022 10:57:07 Irmi
Souběh psychicky náročných situací a pocit, že už to nezvládnu
Říkám si, kolik toho člověk vydrží... vždycky jsem si říkala, že zvládnu dost, ale pokud se sejdou špatné věci zároveň...mám pocit, že už to prostě nedám.
- dcera se od léta potýká k poruchou příjmu potravy, stres ze závěru studia takto vykulminoval... nyní studium přerušila, těsně před finálem. Je dospělá a žije jinde, se mnou se nikdo z lékařů nebaví, já mohu jen přihlížet, jak se váhově blíží hranici kolapsu a hospitalizaci... jakákoliv debata o nebezpečí aktuálního stavu je zbytečná a situaci jen zhoršuje... bojím se o ni obrovsky, ona nemá vůbec náhled... vypráví o dalších symptomech, které onemocnění doprovází, mám pocit, že je úplně mimo...
- sama řeším půl roku postcovidový syndrom, minulé pondělí jsem byla objednaná do Prahy ke specialistovi... Do toho jsem dostala zajímavou pracovní nabídku (stávající práce je dlouhodobým zdrojem neladu, je neobsažná, bez zpětné vazby atd., změnu bych ráda a zároveň se bojím ji udělat, už jsem to tu psala...). Probírali jsme s přítelem možné souvislosti a návaznosti - argumentovala jsem mimo jiné psem, že jsem na něj sama (přítel žije jinde, vídáme se o víkendech), komplikované dojíždění, venčení atd....
- v neděli fenka zvracela, jako už xkrát předtím, občas něco venku sežrala... zvažovala jsem, jestli odjet na plánované vyšetření s tříměsíční objednací lhůtou nebo ho zrušit. Rozhodli jsme se, že pojedeme a po návratu zajedeme k veterináři, neměla bolesti, křeče, nic... bohužel, po příjezdu jsme ji našli doma mrtvou.... Vyčítám si neskutečně, že jsem to podcenila, měla 6 let a byla do té doby zdravá... veterinář byl arogantní, když jsme ji tam přivezli, že třeba ještě je naděje... chtěla jsem pitvu, abych věděla, co se stalo, řekl, že po pitvě by nám ji nevrátili, to jsme nechtěli, takže jsme ji pohřbili... jsem sama v bytě, všude ji vidím a vyčítám si všechno... že uhnula, abych mohla jít pracovat jinam... že byla sama, když odcházela...
Přemýšlela jsem o neschopence, ale zůstala bych sama v prázdném bytě, kde mi každý kout připomíná vlastní selhání... už nemám sílu ani brečet...
Odpovědět