(23.5.2024 13:09:28) Nelíbil se mi ani trochu 1) poselství filmu - když je nám to ideově blízké, tak se lhát může a vlastně je to i žádoucí - je prostě děsivé 2) ta hláška Beretové o nezajímavosti skutečných pamětníků je jejich obrovská urážka 3) nedozvěděli jsme se, co se stalo, že s Hankou její dcera odmítá jakýkoliv kontakt
Strach se mi tímto filmem úplně znechutil. Ten pitomec si nejspíš ani neuvědomil, jak tím filmem znevěrohodnil skutečné pamětníky. Teď si kde kdo může říci - kdo ví, jak to tenkrát bylo a kdo ví co všechno si vymysleli, aby byli zajímaví.
Viděla jsem ho dnes a přemýšlím tu nad ním, hlavně nad bodem číslo jedna. Bod číslo dvě nevnímám tak vyhraněně, Příběhy 20.stol z Nadace post Bellum podporuji a poslouchám už hodně let a to, že u jednoho něco oceníš neberu jako plošnou urážku ostatních. Ale, budu nad tím taky přemýšlet.... A s trojkou souhlasím bez výhrad.
Bohdalové a její výkon ovšem fenomenální a film, jako takový se mi líbil. Nemyslím, že Strach chtěl vyslat takové poselství, jak popisuješ. Zajímal by mě s ním rozhovor. Kouknu někde.
(23.5.2024 13:28:28) Ale to nebylo, že u jednoho něco ocenil. Ta paní (inspirováno skutečnou osobou) do post bellum vůbec nepatří. Je to prach obyčejná lhářka, žádná oběť represí. Ty snad souhlasíš s tím, že v rámci očernění tvého protivníka je přípustné lhát? A ještě za to kasírovat peníze? Jaké poselství podle tebe chtěl Strach vyslat?
(23.5.2024 13:33:43) To je jasné, že paní Věra alias Olga do Příběhu 20. stol nepatří. A jistě to ví i Strach a hlavně scénarista Marek Epstein. Tohle film o pravdě a odpuštění, a taky o tom, co je víc, zda pravda nebo láska, nebo zda je pravda absolutní hodnota. Oni jistě nechtěli glorifikovat lhářku.
(23.5.2024 13:37:59) Lexi. Špatně jsem se vyjádřila. Napsala jsem předtím blbě svoji reakci na to, jak píše že Beretová urazila pamětníky.. nemyslela jsem, že předloha paní Olgy by měla patřit mezi pamětníky v Paměti národa. To jistě ne.
(23.5.2024 13:45:19) Já bych asi na místě Beretové ta slova ani nedokázala vypustit z pusy. Přijde mi to opravdu tak urážlivé, že bych měla pocit že se propadnu hanbou, kdybych je řekla, byť jako filmová postava. Říct, že lhářka je zajímavější než skutečná oběť?
(23.5.2024 14:16:47) lexi, ve filmu jde o to, že bohdalka nevyprávěla svůj příběh, ale reálný příběh někoho jiného... morálně je na tom špatně původní motivace a převzetí financí, lež je v zamlčení toho, že příběh je cizí... sama si tam nic nevymyslela... do situace se nedostala z vlastní vůle, i ona si protrpěla své... a protože o tom dokázala poutavě vyprávět, vtáhnout do děje ty posluchače a oslovit i mladé, byl její přínos věci vyšší, než kdyby byla označena veřejně za lhářku - to vidím jako motivaci beretové... a na závěr vlastně sama bohdalka řekne, že se přizná veřejně... popravdě já si pamatuju jako dítě několik besed s pamětníky z války a pamatuju si, jak strašně nudné to bylo... jak mi připadali neživotní, nereální, jak jsem se s nimi nedokázala ztotožnit, jak moc z nich sálalo znechucení z těch besed a jak moc bylo znát, že je nebaví tam být a nemají zájem s námi mluvit... nedalo nám to vůbec nic, díky takovým přednáškám byla historie bezbarvá a neživá... kdyby tam byl někdo, kdo se dokázal napojit na nás, děti, zřejmě by to mělo úplně jiné účinky - a o tomhle to prostě v životě je taky
(23.5.2024 14:46:19) Já byla před lety na přednášce/besedě s předobrazem Bohdalové - s Věrou Sosnarovou. A tak mi ve filmu trochu neseděla Bohdalová jako namejkapovaná seniorka . Reálná přednáška paní Sosnarové byla opravdu poutavá a živá.
(26.5.2024 21:58:31) Pročetla jsem pár recenzí a v diskusi pod jednou z nich jsem našla tip na výbornou knihu s tématem života žen v gulagu. Nemůžu se od ní odtrhnout Jevgenija Ginzburg : Strmá cesta https://www.databazeknih.cz/knihy/strma-cesta-57024
(23.5.2024 14:49:49) Zamlčela takovou maličkost - že vypráví cizí příběh... No, nevím, mně to přijde celkem podstatné
Jako dítě jsem zažila dvě besedy s pamětníky války ve škole. Jedno byla paní z našeho města, babička spolužačky z jiné třídy, která byla jako studentka odvlečena přímo ze škody do koncentračního tábora. Neměla charisma jako Bohdalová, ale pamatuji si, že mně její vyprávění zasáhlo. Rozhodně jsme ho nevnímali jako nudné.
Druhý byl kamarád mého dědečka, který za války bojoval na západní frontě. Měl charisma a přednes, kam se hrabe Bohdalová. Besedy s ním jsme milovali. Pamatuji si, že měl přednášet několika třídám po sobě. My jsme byli první a když měl být pro nás konec, vymínili jsme si, že tam zůstaneme a budeme poslouchat ještě i s další třídou, což se posléze ještě opakovalo. Takže nakonec byla třída úplně plná, že bys ji neprošel, už nevím, kolik tříd nás tam nakonec bylo.
Rozhodně neplatí, že co pamětník, to nudný patron
Pokud tam s vámi ti pamětníci nechtěli být, tak nechápu proč tam byli, násilím je tam snad nikdo netáhnul
(23.5.2024 15:09:50) lexi, filmy běžně vypráví cizí příběhy, stejně jako příběhy vymyšlené to je jejich podstatou a tenhle film vyprávěl příběh inspirovaný jiným příběhem... tedy zaměňovat postavu bohdalky s paní sosnarovou je prostě nesmysl (a mám z tebe dojem, že to nechceš oddělit) a od filmu neočekávám žádné křišťálově čisté charaktery, to je pak totiž strašná nuda takže od filmové postavy (bohdalka) neočekávám, že bude doopravdy svatá... její lež je prostě tím, nad čím se můžeš zamyslet... je fajn, že jste měli besedy s pamětníky, kteří vás dokázali oslovit, my to štěstí neměli... a proč chodili na ty besedy? netuším, možná malý přivýdělek, možná úlitba režimu, možná jen nevěděli co s časem, možná je bavilo poslouchat sebe sama, možná věřili, že to má smysl... a nikdo neříká, že všichni pamětníci byli nudní, beretová jen vyslovila názor, že když někdo dokáže vzbudit zájem, pak je to přivlastnění cizího příběhu jen malou daní za vyšší dobro, které to přinese... (a ani postava novinářky tam není líčena jako "svatá", je to prostě člověk s chybami a právem na názory, s kterými skuteční "svatí" opravdu nemusí souznít ) btw skoro by mě zajímalo, jak pobíráš filmové postavy padouchů - má se herec stydět za roli vraha, zloděje či násilníka?
(23.5.2024 17:58:29) Prosím tě, Rose, kde bereš že zaměňuji postavu Bohdalky s paní Sosnarovou a že je nechci oddělit? Bohdalka zahrála vpodstatě reálný příběh paní Sosnarové (stará paní po letech vyjde s tím, že byla vězněna v gulagu, napíše o tom knížku, jezdí po besedách, dostane vyznamenání, usiluje o milionové odškodné od státu) s tím rozdílem, že lež postavy paní Bohdalové novinářka nezveřejní, ovšem v případě paní Sosnarové novináři tu nově zjištěnou pravdu veřejnosti "práskly"
"skoro by mě zajímalo, jak pobíráš filmové postavy padouchů - má se herec stydět za roli vraha, zloděje či násilníka? " prosím tě, na to jsi přišla jak? Proč by se měl herec stydět za roli vraha? Já snad někde píšu, že by se paní Bohdalová měla stydět za roli podvodnice (která mimochodem nebyla její první - Smích se lepí na paty) Jestli máš na mysli tu hlášku Beretové - já bych ji prostě nedokázala vypustit z pusy ani jako herečka, tak hrozně moc mi přijde urážlivá. Říkám si, co si asi pomyslely skutečné oběti represí, když tu hlášku slyšeli....
(11.6.2024 11:30:57) Pokud bys nedokázala vypustit větu z pusy, kterou máš ve scénáři, pak bys byla mizerná herečka. On ten herec není na plátně sám za sebe, to si snad nemůže namlouvat ani v nejdivočejším snu, že je někdo zvědavý na jeho postoj nebo názor. On je herec a je najmutý na roli. Své názory může prezentovat v jiných médiích pod svým jménem, ale ne ve filmu.
(24.5.2024 10:55:41) "Rozhodně neplatí, že co pamětník, to nudný patron"
Lexi, to jistě ne, ale lidé, co prožili takové hrůzy jsou prostě jiní, uvažují v jiných souvislostech, okolí jim se svými malichernými starostmi připadá cizí a oni v něm osamocení.
Svět průměrného člověka, který zažil negativního jen to, že mu stářím zemřela babička, má minimum společných bodů se životem člověka, který zažil absolutní hrůzy...
Na jedné besedě s pamětnicí koncentračního tábora se studentka pedagogiky pro zš zeptala: "Ale k dětem se v koncentrácích chovali slušně, ne? Když to byly malé děti?" Jiné světy
(25.5.2024 19:21:27) Lexi, v Kinoboxu ti dávají i v tomto za pravdu
"Pobuřující je mimochodem i teze, že „svědectví“ talentovaně teatrální lhářky je pro společnost užitečnější než všichni „nudní" autentičtí pamětníci, což ve filmu prakticky přímo padne a skoro se zdá, že jde o názor tvůrců. Rozhodně není dílem nijak rozporován. Epstein se Strachem by možná měli navštívit videotéku Paměti národa, aby se přesvědčili o tom, že skuteční svědci rozhodně mají co říct. A mnohdy tak činí sugestivnějším způsobem, než vidíme předvádět Bohdalovou. Je to vlastně dost urážlivé."
(23.5.2024 16:21:20) Beat, měla jsem pocit, když Bohdalka líčí některé věci z gulagu, že v mnoha větách probleskuje skutečnost (když líčí, jaké měla neskutečné štěstí, že "pro kus žrádla se udělá cokoliv", "lepší najedená kurva než mrtvá hrdinka"), jako by se doznávala, že nevypráví své utrpení, nýbrž sdílené utrpení, o kterém jí vyprávěla skutečná postava, která jí zemřela v náručí. Psychické strádání tam evidentně zažila, jenom po fyzické stránce na tom byla o něco lépe.
Kdoví, co by na Olžino líčení řekla ta skutečná dívka/žena, která tam zemřela, kdyby ho slyšela z nebe. Možná by to chápala jako satisfakci...
(25.5.2024 19:38:24) Beat, psalas, že o filmu ještě podumáš Jak se ti to rozleželo?
Koukla jsem ještě na další rezenze a žasnu, recenzenti (kromě dvou) jsou silně rozladění, jaké filozofie nám ten Strach servíruje
Asi jsem viděla jiný film. Tvůrci vykreslili dva morální principy a postavili je vedle sebe. Není jeden nad druhým. Beretová si z těch dvou principů vybrala. Prý nám tím chce Strach sdělit, že to máme vyhodnotit tak jako novinářka. To ale není pravda
Proč je potřeba ty dva postoje brát takhle konfrontačně? Musíme být řízní a jeden z principů si vybrat? Proč?
Já se nejvíc kloním k tomu názoru kastelána, uveřejněném na Hlídacím psu, co jsi sem dávala.
(25.5.2024 20:09:51) Čumčo, já o tom teda přemýšlela taky ještě hodně a fakt si pořád stojím za tím, že když se ve filmu nějaká postava nějak zachová, neznamená to, že to odráží názor autora filmu... A že i "sympatická" (kladná) postava se může rozhodnout nějak neba zaujmout nějaký postoj, který může být spíš špinavě šedý než bílý... život není černobílý a je dobře, když si to připomeneme a myslím, že zrovna Strach má v tomhle slušnou schopnost diváka "poškádlit"... Ona někdy ta urputná snaha ukazovat jen vzory bývá ve výsledku k ničemu, ztratí to pak životnost... Fakt netrvám na tom, aby mi tv naservírovala co si mám myslet...
(25.5.2024 21:03:22) Rose, víš jak jsme vždycky museli ve škole pitvat, co tím chtěl básník říct? A pak dvě generace filmů/literatury, která nám jasně říkala, co si máme myslet (30 případů mjr. Zemana a další).
Překvapuje mě, kolik recenzentů se na filmy pořád dívá podobně. Strach s Epsteinem nám chtěli říct (a prý nás dokonce nutí), že...viz ty výňatky z recenzí, co jsem sem dávala
A protože Beretová se ve filmu rozhodla nějak, prý to znamená, že pravda je zanedbatelná a lhát je dobré. Vlasáková jakbysmet, protože na besedě nevystoupila, neřekla pravdu a dokonce (světe div se) odpustila.
Připomíná mi to Kawasakiho růži, kde se řešilo něco podobného (tam se Vlasáková skoro zřekla svého otčíma za to, že než se stal významným disidentem, zapletl se krátce s StB, což jeho život hází do zcela jiného světla).
(25.5.2024 21:11:47) Čumčo, na tom něco je A teda já si i z té základky pamatuju, že jsem v těch dílech často viděla něco jiného (a měla jsem štěstí, že mi to nikdy učitelé nevymlouvali ) A kolikrát už jsem dceři vysvětlovala, že pokud po nich chce učitel rozbor díla, má se odpíchnout od toho učitele a napasovat rozbor jemu na míru
(26.5.2024 15:18:09) Čumčo, přemýšlela, přemýšlím.. chci si to pustit ještě jednou. Četla jsem i ty ostatní recenze. Těžko se mi k tomu vyjadřuje, protože se jednak umím líp vyjádřit slovy než písmem a pak mám málo informací a já nerada svoje názory vyhrocuju, když nemám mnou ověřené podklady.
To, co píše Spáčilová jsem četla ještě před shlédnutím a právě to mě přimělo se podívat. Znovu sem kopiruju úryvek, co jsi sem taky dala, protože mi přijde velmi trefný.
"..Událost ze Svaté činí vedle Bohdalové s Vlasákovou především zdravě provokativní nejednoznačnost: jednak lži, která může pomáhat pravdě, jednak viny, pro niž se těžko hledá trest. Ve vrcholné konfrontaci vmete matka dceři do tváře: „Chtělas pravdu, tak si ji vyžer; celou! Nemáš právo soudit, ty bys to pro svoje dítě neudělala?!“ Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/film-televize/recenze-svata-bohdalova-vlasakova-strach.A240518_215153_filmvideo_spm".. to je přesný! Ano, jsou lži, co pomohou a vina, na kterou se těžko hledá trest.. a pak taky, kdo má právo trestat!?
A souhlasím, kastelán na Hlídacím psu je tak lidský, že je to jeho článek, s nimž nejvíc souzním. Historicky je nemožné doložit, jak to tehdy bylo, prameny ze SSSR chybí, nebo jsou nevěrohodné.
Co je jasné, totalitní režim ukradl paní Věře 20. let života, zažila strašné věci, znásilňování a další hrůzy. A proto by jakékoliv hodnocení její situace mělo byt citlivé a s pochopením.
A tohle kastelánovi taky podepíšu: " Černobílé hodnocení celého případu je totiž typickým příkladem totalitního přístupu, a to by se ÚSTRu nemělo stávat. Pokud nejsme schopni tolerovat individuální život jedince, vzít jeho osud na vědomí, a nahrazujeme ho popřením, dohadováním, či monopolem na pravdu, svědčí to o tom, že jsme zůstali jednou nohou stále vězet „před Listopadem“.
Myslím si, že kdyby se Adam Hradilek z USTru narodil o 20-30 let dřív, taky by to třeba viděl jinak. A on je určitě ovlivněn příběhy těch čestných, statečných, správných pamětníků.. bez ironie.
Mezi námi, jestliže se paní Věře S. žilo bídně, což asi ano, neměla školy, dělala podřadnou práci, tak se jí nelze divit, že si řekla, že se chce mít líp a obohatí se. Nesoudím ji a neříkám, že bych to neudělala třeba taky.
Beat, já jsem rozhovor s Hradilkem četla a vyjadřoval se tam poměrně citlivě. Navíc on se přímo besedy účastnil, já ne, takže nemohu soudit. Stejně se o to ale zajímám dál, hodně mě to chytlo
V tom rozhovoru na konci od Hradilka zazní tohle: "Už minulé léto jsem měl možnost bavit se s jedním zahraničním režisérem. Vyprávěl mi o podobném příběhu z New Yorku, kde byla celkem slavná pamětnice holokaustu také usvědčena z nepravdivých výpovědí.
Ten režisér řekl, že to nechce publikovat, aby tak nenahrál těm, kdo zpochybňují holokaust. Já s jeho ženou jsme ho naopak přemlouvali, že právě proto to zveřejnit musí. Pokud ví, že se někde šíří nepravda, měl by vystoupit a za pravdu bojovat."
Beat, musím říct, že tady už jsem se musela smát, jak Hradilek amerického režiséra v podobné situaci přemlouvá, aby byl tím "katem", který lhářku odhalí. Ten je roztomilej. Někdo tím katem být prostě nechce, a Hradilek pro to nemá příliš pochopení.
(26.5.2024 16:54:44) Čumčo, v tom může hrát roli místní historie i současnost. My jsme extra citliví na překrucování a nepravdy a v Americe, kde část lidí věří, že přistání na Měsíci bylo fingované a i je tam víc popíračů holokaustu, jsou zase opatrní na jiné věci.
Hezký článek z Deníku, dává do souvislosti Svatou, Requiem pro panenku a Habermannův mlýn.
Kdyby Strach, Renč a Herz natočili filmy držící se historické předlohy - koukali byste na něj se stejným zájmem? Kdyby dívka v Requiemu ve skutečnosti šikanovala a Habermann byl zastřelen jen kvůli dluhu v kartách?
Přijde mi, že ty filmy vzbudí ohromné emoce, ale potom jakýmsi obloukem, když víc pátrá, divák cítí, že byl vlastně podveden a film si tím znelíbí....
(28.5.2024 15:21:09) dobrý článek... za mne největší prohřešek vidím u reguiem, protože tam se to díky závěrečným titulkům tváří jako natočené podle skutečnosti... u habermanna nevím, tam jsem asi ani nevěděla, že by to mělo být podle reálných postav a pokud na to film sám nepoukazuje, myslím, že je v pořádku nechat se jen volně inspirovat... a stejně tak to vidím i u té svaté - volně inspirováno skutečným příběhem, ne dokument o skutečných lidech... vlastně málo filmům věřím jejich příběh, vždycky jsem přesvědčená, že jde jen o více či méně volně zpracované téma, myslím, že zachytit život v jeho skutečnosti, postavy nechat jako reálné lidi - nebyl by to film... já teda úplně nevěřím ani na časosběrné dokumenty - i ty považuju víc za zajímavou podívanou než za odraz reality - už jen když o sobě člověk mluví, zaujímá nějakou alespoň částečně hranou roli...
(28.5.2024 17:49:49) "u habermanna nevím, tam jsem asi ani nevěděla, že by to mělo být podle reálných postav a pokud na to film sám nepoukazuje"
Kdysi mnou ten Habermannův mlýn hrozně zamával. Stejně tak poslední díl série Vzteklina, kde se rozkryje to řádění Revoluční gard, jejichž členové si šli vylít vztek na nevinných Němcích.
Význam tyhle "dotónované" snímky ale mají, vzpomeňme si na předvolební období prezidentských voleb (Zeman-Schwarzenberg), kdy Zemanovy kecy o Benešových dekretech a odsunu Němců pomáhají vyhrávat volby
(28.5.2024 18:24:29) když si vzpomenu, jak ty interpretace a dezinterpretace Schwarzenbergova výroku rezonovaly tehdy společností (Táto, v telce říkali, že nám K.Sch. chce sebrat domek), jsem ráda že filmy jako Habermannův mlýn nebo Vzteklina existují (ač dokrášlené), tahle masa lidí se o existenci některých jevů z historie možná dostane opravdu jenom prostřednictvím snímku, který jde v primetimu
(29.5.2024 8:45:29) jo, tyhle filmy (podle mne) napomáhají i jakémusi "aha efektu" na mne třeba neskutečně zapůsobil film Ztraceni v Mnichově - úplně poprvé jsem se na mnichovskou zradu začala dívat jinak a doopravdy o tom začala přemýšlet - z toho filmu si vlastně nic moc nepamatuju, jen ten moment, kdy si říkám "počkat, on ten mnichov nebyl úplně černobílý"... a hlavně jak mne zaskočilo, že jsem se vlastně spokojila s tou jednou verzí "mnichovské zrady" až do svého dost dospělého věku (teď koukám, že je to z 2015)
(23.5.2024 13:42:08) Jestli je víc pravda nebo láska? - tak něco takového jsem tam tedy neviděla A jestli je pravda absolutní hodnota? - no potěš koště
Jako že Olga z lásky k dceři lže, aby na Hanku nepadly otcovi dluhy?
(23.5.2024 15:44:19) Lexi, ad 1) dívej se pod ten příběh "lhářky", tam je poselství, nenech si emocemi k té postavě zastřít to zlo, o kterém to je ad 2) to není urážka, spíš hořké konstatování a kriticky směřuje spíš k nám, divákům/čtenářům, kteří jsme tak přesycení, že se nás takové příběhy nedotknou, pokud nejsou podány výýýjimečnou formou, urážka nesměřuje k pamětníkům ad 3) a je to důležité?
(23.5.2024 18:06:12) "dívej se pod ten příběh "lhářky", tam je poselství, nenech si emocemi k té postavě zastřít to zlo, o kterém to je" - jaké je tam poselství?
" to není urážka, spíš hořké konstatování a kriticky směřuje spíš k nám, divákům/čtenářům, kteří jsme tak přesycení, že se nás takové příběhy nedotknou, pokud nejsou podány výýýjimečnou formou, urážka nesměřuje k pamětníkům" - hele, já nevím, takového Fajtla nebo Lustiga stačilo zažít skrz TV a obdobných je jistě více, jen všichni neměli potřebu psát o tom knihu
"a je to důležité?" - pro mě ano, kvůli tomu pro mně ten příběh byl hůře čitelný, resp. Vlasáková tam pro mně kvůli tomu byla špatně čitelná. Působila mírným, nekonfliktním způsobem, tak co se proboha mohlo stát, že jí vlastní dcera nezvedá telefon a neukáže vnouče?
(23.5.2024 20:40:47) "Působila mírným, nekonfliktním způsobem, tak co se proboha mohlo stát, že jí vlastní dcera nezvedá telefon a neukáže vnouče?"
Lexi, Vlasáková působila dost rázným dojmem, opravdu ne mírně. A ten motiv Bohdalová-Vlasáková-dcera-nepoznaná vnučka tam možná dokresloval to, co kdysi ve vzpomínkách na Josefa Větrovce vyjádřila jeho dcera - že lidi s takhle extrémní zkušeností jsou doživotně poničení a může se to odrazit v dalších generacích
Kopíruju z rozhovoru s J. Větrovcovou: "Teď to řeknu velice tvrdě, ale lidé takhle poznamenaní koncentráky by snad ani neměli mít děti. A nejsem první, kdo to říká. Nosili v sobě strašné věci, o kterých nebyli schopni mluvit. My děti jsme to dost odskákaly."
(24.5.2024 8:27:46) " Vlasáková působila dost rázným dojmem, opravdu ne mírně. A ten motiv Bohdalová-Vlasáková-dcera-nepoznaná vnučka tam možná dokresloval to, co kdysi ve vzpomínkách na Josefa Větrovce vyjádřila jeho dcera - že lidi s takhle extrémní zkušeností jsou doživotně poničení a může se to odrazit v dalších generacích"
ano, přesně tak jsem to vnímala taky - bohdalka byla tím traumatem poznamenaná (a jak řekla - je jedno, jestli tam byla jako vězeň nebo pomocná síla v kuchyni - ten rozdíl byl nejspíš jen nepatrný, z pohledu svobodně žijícího člověka), takže i to, že si nakonec vzala za muže sadistického hajzla, mohlo být následkem a v takovém vztahu těžko vychováš "normálního" jedince a předáš rodinné hodnoty a naučíš správné reakce... a tak se dítko sbalí jak může a odtáhne do ciziny s prvním (ne)použitelným chlapem, kterého potká (a o němž bohdalka prohlásí, že jestli v životě potkala hajzla, byl to on)... tak jaká je pak šance, že s dcerou z takového vztahu udrží normální vztahy? je to prostě jen řetězová reakce... poznamenané osudy na několik generací... proto nebylo třeba vysvětlovat a ukončovat tuhle linku, jen dát stín naděje, že do budoucna se to třeba začne lepšit (když si to ti lidé vzájemně vyříkají...)
(25.5.2024 18:45:10) Rose, asi jsme to trefily s tou poškozenou ženskou linií, protože to v recenzi zmiňuje i Mirka Spáčilová, jejíž recenze mmch vyznívá jinak než u Hradilka a Pleštila.
kopíruji z její recenze: "Událost ze Svaté činí vedle Bohdalové s Vlasákovou především zdravě provokativní nejednoznačnost: jednak lži, která může pomáhat pravdě, jednak viny, pro niž se těžko hledá trest. Ve vrcholné konfrontaci vmete matka dceři do tváře: „Chtělas pravdu, tak si ji vyžer; celou! Nemáš právo soudit, ty bys to pro svoje dítě neudělala?!“
Po větě „Prvně v životě mě někdo poslouchá“ už nezbude místo na pohoršení, jedině na nekonečnou lítost nad zmarněnými životy, nad věčnou štafetou dcer opakujících chyby vlastních matek a nad chorobným ovzduším domácností, které spolu sdílejí."
(25.5.2024 20:40:16) Já bych souzněla se Spáčilovou, alespoň z té ukázky, zbytek není volně dostupný. Pro mě to bylo hodně o těch matkách a dcerách. Nevím, jak moc tahle linie třeba oslovuje muže. A rozhodně si nemyslím, že by bylo podsouváno, co si má jeden myslet. Podle mě to dilema žádné správné řešení nemá a je to tam vidět. Člověk se může k něčemu přiklonit, ale vždycky zaplatí nějakou cenu. Škoda že nebyla trochu větší pozornost věnována tomu, jak to v sobě zpracovala novinářka. V širších souvislostech je to o nelehkých volbách a jejich důsledcích, táhne se to celým filmem.
film jsem neviděla, jen četla o čem je a různá hodnocení - a proto jsem na konec neměla ani chuť se na něj koukat. Úplně s tebou souhlasím, lhát je v tomhle případě špatně, stejně jako účel světí prostředky. Hned mne napadlo, že z obdobných důvodů církev roky kryla a postihovala sexuální zneužívání - to je prostě špatně. Pravda je důležitá. Chápu, že se hlavní hrdinka mohla dostat do situace, že vypráví cizí příběh jako svůj a nemám potřebu ji samou odsuzovat, ale odsuzuji to, že to někdo (pochopila jsem, že autor a režisér) schvalují a to mi velmi, velmi vadí. A režisér je katolík jak poleno (v tom špatném slova smyslu pro mne), který ctí autority církevních hodnostářů, přesně si umím představit, jak s tím harmonizuje poselství tohoto filmu, pravda není důležitá, důležité je nepošpinit církev, ctít její autoritu atd. apod. No a jak píši film jsem neviděla, ale to negativní by hlavní hrdinka mohla zčásti přebýt tím, že by veškeré finanční prostředky ze sbírky, z níž jak jsem pochopila profitovala ona, určila obětem gulagů a ve chvíli, kdy její finanční zisk z celé akce by byl nulový, její jednání by to opět posouvalo do trochu jiného světla.
(24.5.2024 20:58:57) "A režisér je katolík jak poleno (v tom špatném slova smyslu pro mne), který ctí autority církevních hodnostářů, přesně si umím představit, jak s tím harmonizuje poselství tohoto filmu, pravda není důležitá, důležité je nepošpinit církev, ctít její autoritu atd. apod."
Hanko, prosím tě, film jsi neviděla, těžko si můžeš vytvořit náhled na to, co filmem chce Strach vyjádřit... To, co předjímáš, je pitomost....
(24.5.2024 21:17:12) A tohle zase nemám ráda já - "film jsem neviděla, ale je mi jasné, že je špatný a režisér to podělal..." Já chápu, že něco člověk vidět nechce, nepotřebuje, ale pak by neměl dělat rozbory a zatahovat do nich nesouvisející témata...
(25.5.2024 18:31:57) Lexi, zatím jsem našla dvě rezence, a oba kritici ti dávají za pravdu
Odborník na sovětské pracovní tábory Adam Hradilek ke snímku Svatá: „…..poselství filmu „lež a podvod může být důležitější než pravda“ mi přijde podivuhodné.“ Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/film-drama-svata-bohdalova-historik-hradilek-vera-sosnarova-zasadni-problem.A240520_164156_ln_domov_lsva?zdroj=LN_zavora-clanky
M.Pleštil na Eurozprávách: „…Linie s novinářkou se na konci opět vynoří a zaujímá jednoznačné postavení, že do starých lidí se nemá kopat, i když vystavili svůj život a zisk na lži. Novináři by se tak měli zamyslet nad abstraktním pojmem vyššího dobra a v jeho prospěch psát nepravdy.“ „Film ukazuje, že se máme vzepřít hodnotnějšímu a kontextuálnímu poznání historie a oddat se převyprávění formou atraktivního a kauzálního příběhu, což už je ze své podstaty redundantní, zkraktovité a zavádějící. Vždyť vlastně nezáleží na tom, zda stařenka mluví pravdu, nebo ne. Má toho přece hodně za sebou a musíme ji obdivovat. Nedej bože, pokud někdo vytáhne kritické myšlení! Tvůrci zaujímající toto stanovisko celkovou bizarnost podtrhují spoluprací s časopisem Reflex, jenž zde explicitně figuruje, kterou pravděpodobně domluvil Strachův názorový souputník Marek Stoniš, který jako šéfredaktor časopisu skončil minulý rok. Společně tak ukazují zdvihnutý prostředníček publicistice, jejíž poslání má být redukováno na zprostředkování oslavných osudů individualit a pochvalných zpráv.“ RECENZE: Svatá s démonickou Bohdalovou se pod podnětnou premisou hroutí a učí nás překrucovat | EuroZprávy.cz (eurozpravy.cz)
(26.5.2024 19:58:14) "zatím jsem našla dvě rezence, a oba kritici ti dávají za pravdu" - tak i jiní lidé mají obdobný názor jako já. Tebe to překvapuje nebo pobuřuje (ptám se ohledně emotikonu, který jsi použila) Dnes večer se bude tato kauza řešit v pořadu 168 hodin
(27.5.2024 19:38:30) "Dnes večer se bude tato kauza řešit v pořadu 168 hodin"
Lexi,koukla jsem na těch 168hodin a je to o paní Sosnarové...
Já se přeci jenom zdráhám nahlížet na paní Sosnarovou stejně jako na postavu Olgy Térové. Lze jim vyčíst dost rozdílné věci. Pořád se mi špatně chápe, že sestra paní Sosnarové v gulagu prokazatelně byla, o tom jsou záznamy.
Jedna dostala odškodnění, druhá ne. Jedna uznala, že lže a druhá ne. Jedna ty věci viděla a sdílela s vězeňkyněmi, druhá fabulovala.
(27.5.2024 21:28:20) babi, trvalo mi, pročetla jsem toho hodně, tak už jsem nevěděla... Jo, a oprava: byly to nucené práce, ale ne v gulagu. Ten její příběh je dost drsnej, prokazuje, že celá rodina žila na okraji společnosti a v bídě.... Asi to v současnosti pro potomky V. Sosnarové není zrovna lehké, co se rozkrylo o předcích.
"Lidovky.cz: Z rychlosti, s jakou jste se dobral k výsledkům, soudím, že jste našel vše relativně snadno… Je to poklona hlavně dobré práci archivářů. Hodně lidí vychvaluje práci s archivními prameny, ale zase taková věda to není. Samozřejmě hlavní je mít nápady, koho oslovit. Tak jsem třeba úplnou náhodou objevil starší sestru paní Sosnarové Tamaru. Ta naopak prokazatelně na nucených pracích byla, prošla si strašnými věcmi. Zdroj: https://www.lidovky.cz/domov/utrpeni-tisicu-cechoslovaku-nezpochybnuji-pripad-very-sosnarove-je-extrem-rika-historik-hradilek.A190717_150025_ln_domov_mber
No ale tak to je prakticky nezávislý příběh. Myslela jsem, že je divné, že ze dvou sester, které odjely s matkou zpět do Ruska, byla jedna v gulagu, a druhá ne (plus to odškodnění a ne/lži). Toto divné není - je to jiná - třetí - sestra.
EDIT: jo a už mi to seplo, v tomhle myslíš "jednu a druhou" reálnou/filmovou postavu, nikoli sestry
"Já se přeci jenom zdráhám nahlížet na paní Sosnarovou stejně jako na postavu Olgy Térové. Lze jim vyčíst dost rozdílné věci. Pořád se mi špatně chápe, že sestra paní Sosnarové v gulagu prokazatelně byla, o tom jsou záznamy.
Jedna dostala odškodnění, druhá ne. Jedna uznala, že lže a druhá ne. Jedna ty věci viděla a sdílela s vězeňkyněmi, druhá fabulovala."
zmátlo mě, že to srovnání dvou navazuje na větu "Pořád se mi špatně chápe, že sestra paní Sosnarové v gulagu prokazatelně byla, o tom jsou záznamy."
(23.5.2024 13:30:38) mně se to líbilo hodně... jednak herecký koncert jednak mám ráda filmy barevné - t.j. ne jednoznačně černobílé... ty otázky, které vyvolává, jsou pro mne příjemným bonusem, nemám ráda, když mi film vlastně řekne, co si mám myslet... kontroverzní názor ze své podstaty vyvolá diskuzi, ale i vyburcuje člověka, aby o tom přemýšlel, neodkývneš ho bezmyšlenkovitě jako "jasné poselství"... a mám dojem, že zrovna v tomhle je strach výborný a oceňuju i nedopovězenou linku s dcerou/vnučkou - myslím, že stačí, když slouží jako náznak - povahy, osudu...
(23.5.2024 14:43:25) Bohdalová byla výborná, a to ji extra moc nemusím. Ta scéna, jak tančí a opile zpívá rusky, to bylo něco! Pokud jde o diskusi zde, tak bych nesměšovala reálný příběh paní Sosnarové s tím, co napsal Epstein, to byla jen inspirace. A film nebyl dokument. Takže já na Olgu pohlížela jako na někoho, kdo se do gulagu dostal s matkou ještě jako dospívající dívka, ne záměrně a ze svého rozhodnutí. Ten její podvod nebyl prvoplánová kalkulace. Aspoň já to tak pochopila. Novinářka se poněkud zpronevěřila svému poslání, ale opět: jde o umělecké dílo, scénárista se rozhodl to tak napsat, i když novináři jsou určitě popuzeni. Ale to jsou jistě i zástupci dalších profesí, protože v rámci médií nebo literárních děl jsou vlastně všichni představováni značně zkratkovitě a často nepravdivě. Důvod? Podle autora si to tak příběh žádá.
Za mě celkově to byl televizní nadprůměr. A pokud se o dílu diskutuje, tak OK, tříbí to myšlenky a postoje.
(23.5.2024 16:06:08) "Ten její podvod nebyl prvoplánová kalkulace. Aspoň já to tak pochopila. Novinářka se poněkud zpronevěřila svému poslání, ale opět: jde o umělecké dílo, scénárista se rozhodl to tak napsat, i když novináři jsou určitě popuzeni. Ale to jsou jistě i zástupci dalších profesí, protože v rámci médií nebo literárních děl jsou vlastně všichni představováni značně zkratkovitě a často nepravdivě. Důvod? Podle autora si to tak příběh žádá."
souhlasím, Gavašetko, je to tak, spousta příběhů svým čtenářům/divákům vlastně vypráví něco trochu jiného - myslím, že by tvůrci rádi zpodobnili co největší pravdu, jenomže my bychom na ni nekoukali - proto nám ji servírují natónovanou
(23.5.2024 15:13:48) Mně se líbilo, že J.Bohdalová dostala ve svém věku takovou zajímavou roli a zhostila se jí s hereckou ctí. (Na rozdíl od pořadu Hobby naší doby - tam je vidět, že už je to takové trochu děťátko, jaké má roztomilé otázky a roztomile neustále skáče lidem do řeči).
Pak se mi líbilo téma. Že si někdo postaví svou osobní slávu a své osobní poslání na osudu někoho jiného. Líbí se mi, že nic není černobílé - však tam říkala, že není důležitá její pravdivá role, ale to, že se o gulagu a osudu žen v něm mluví, ať je to postavené na její fabulaci. Taková gulakovská Prášilka to byla. A možná se v ní trochu hnulo svědomí z toho, čeho byla součástí. No vztahy v rodinách jsou ošemetné, složité a spletité, jak všechny víme, tak proč v inscenaci všechno osvětlovat a dotahovat. Však to ani nejde.
Asi nejvíc se mi nelíbilo, jak byla paní Bohdalová neustále nalíčená a to i když se ukládala ke spánku nebo byla v noční košili. Odlíčit na nic se teda mohla.
Ale to se mi třeba nelíbilo v těch japonských Dokonalých dnech, jak si ten osamělý uklízeč toalet čistil zuby jenom ráno.
A podobný (trochu jinak) Svaté je třeba film Zóna zájmu. Tam si Hessojc taky žili v takové malé velké lži v tý svý zahradě.
(24.5.2024 9:28:57) Koníku, já ti původně nechtěla psát, protože mě to tvůj náhled naštval, ale nedá mi to. Takže postava té Olgy je u tebe gulagovská Prášilka a hnulo se v ní svědomí, že by součástí toho zvěrstva? Cožeto?
"baron Prášil je fiktivní postava má svůj předobraz ve vojákovi a cestovateli Karlu Fridrichovi von Münchhausen, který žil v 18. století a proslul vymyšlenými a extrémně nerealistickými historkami o svých dobrodružstvích. Dokonce se po něm jmenuje psychická porucha - Münchhausenův syndrom."
Já nevím, na jaký příběh jsi se koukala, ale ta Olga nelíčila žádný fiktivní svět A fakt nebyla součástí toho mechanismu
(28.5.2024 11:52:27) japonske Dokonale dny - co na to rikate? Byly jsme s kamoskou a takovy stripek - ja hruzu z Tokia, beton, beton, nic zelen, a ona mela dojem - krasne mesto, prosvetlene, prijemne, utulne...
(31.5.2024 11:35:52) Jo, film se mi moc libil a vlastne cely byl o uhlu pohledu. To Tokyo byl muj dojem, kdyz jezdil do prace, ty silene betonove celky.
(31.5.2024 11:37:45) Jo, film se mi moc libil a vlastne cely byl o uhlu pohledu. To Tokyo byl muj dojem, kdyz jezdil do prace, ty silene betonove celky. Na druhou stranu si tam zil v podstate zivot " nedotceny technologii". Bylo to moc mile a zanechalo to ve mne prijemny hrejivy pocit... A navic ty stare flaky😁
(23.5.2024 16:24:50) Líbilo a moc. Bohdalová je fantastická herečka, Vlasáková byla taky výborná. Pitvat příběh po morální stránce mi přijde trochu mimo. Jedná se o audiovizuální dílo, nikoliv filozofický traktát. Myslím, že literatura i film zná spoustu hrdinů, kteří si to po morální stránce nezaslouží.
(23.5.2024 17:33:24) Mně se to dost líbilo. Právě proto, že se to ve mně trochu pere. Samozřejmě, lhát se nemá, ani když je to v zájmu dobré věci. Na druhou stranu se něco z jednání hlavní hrdinky dá pochopit. Pochopit neznamená schvalovat. Soudit někoho je lehké. Vlastně ani neznáme některé podrobnosti ze života hlavní hrdinky a asi hlavně její matky. To a pár dalších věcí mohl scénárista odhalit. Pokud ten film bereme jako podnět k přemýšlení, je to ok a palec nahoru. Pokud to vezmeme jako obhajobu lži, je to špatně.
(23.5.2024 17:51:07) "neznáme některé podrobnosti ze života hlavní hrdinky a asi hlavně její matky. To a pár dalších věcí mohl scénárista odhalit"
to je záměr, myslím si - autoři nám dále neposkytují nic, co by matku i dceru obhájilo - a je to dobře, osudy nikoho z gulagu (i stenonografky a kuchařky) obhajobu nepotřebují (nebo teda neměly by
(27.5.2024 10:05:17) Čumčo, možná by to rušilo či odpoutalo pozornost od hlavní dějové linky, to je pravda, záleží na tom, jak by se to do filmu zabudovalo. Takhle bylo vlastně jen naznačeno, že se trauma v nějaké podobě asi přeneslo i do další generace (generací). I tak to je samozřejmě možné pojmout a má to symsl.
(23.5.2024 17:55:46) Obdivuju Bohdalku, že je na tom v jejím věku tak dobře. Když tam v jednom záběru šla chodbou a byl na ní pohled zezadu, nevěřila bych, že ta chůze patří devadesátileté ženě. Držení těla, lehkost kroku. Film mě, mimo jiné, dovedl k úvaze, co bych byla schopna pro zlešení svého života, určité své situace, udělat ja. Odkaz doporučuju.
(23.5.2024 18:21:13) "Věra Sosnarová však po českém státu nic nechce." - opravdu po českém státu nic nechce? Já jsem četla, že požadovala skoro 3-milionové odškodné. To není pravda?
- peskovat historika za to, že zveřejnil výsledky svého pátrání - tak to je hodně mimo
"Stojí to za těch pár korun?" - necelé 3 miliony je pár korun? Tak to mám poněkud jinou představu o hodnotě peněz
(23.5.2024 21:25:00) Přesně tohle jsem si říkala i já. A ještě jsem musela zaostřit zrak, že to není nějaká nová postava ve filmu. To je až neskutečné, v jaké je fyzické kondici.
(24.5.2024 8:40:41) Mám to podobně, samozřejmě víme, že pochopit neznamená schvalovat. co udělali. Porozumět takovým lidem je podle mě docela užitečné i k pochopení všech historických souvislostí.
Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.
Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti. Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.
a tenhle film vyprávěl příběh inspirovaný jiným příběhem... tedy zaměňovat postavu bohdalky s paní sosnarovou je prostě nesmysl (a mám z tebe dojem, že to nechceš oddělit)
Jiné světy
A pak dvě generace filmů/literatury, která nám jasně říkala, co si máme myslet (30 případů mjr. Zemana a další).
)
A fakt nebyla součástí toho mechanismu
V její náručí
Akční VyšehradPraha 2 
Jiří Stivín – Pocta sv. CecíliiPraha 1 
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Akční Vyšehrad
Jiří Stivín – Pocta sv. Cecílii
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)