| Irmi | 
 |
(28.9.2024 16:55:56)
Zdravím a jdu si utřídit myšlenky a třeba vzít nějakou radu...
Jsem 5 let ve vztahu s rozvedeným mužem. Nebydlíme spolu, vídáme se o víkendech, dovolených... Zpočátku jsem myslela, že přijde čas nějakého sbydlení a přála si to, teď jsem spíš ráda, že k tomu nedošlo...
Partner se velmi změnil, jeho názory, stanoviska jsou zcela jiné než na začátku. Zatímco dříve byl jen zlomek toho, v čem jsme se lišili, teď obtížně najdu oblast, v níž se potkáme... Vztah k dětem, nakládání s volným časem, s penězi, politika, náboženství, budoucí život ... Najednou vše cítí a hodnotí jinak než zpočátku a má zcela jiné priority. Zkoušela jsem s ním o tom mluvit, ale je to marné. Má pocit, že se vůbec nezměnil on, ale naopak mně vadí věci, které dříve nevadily. Já vysvětluji, že vadit nemohly, protože neexistovaly.
Přemýšlím, jestli to má dál smysl. Myslím, že jsem spíš párový člověk a sama moc být neumím... Ale i teď vlastně jsem, fakticky i mentálně, spostu věcí už mu neříkám ani s ním nesdílím...
Jasně, růžové brýle vždycky po čase spadnou, ale tady nezbylo vlastně nic, co by nás pojilo, kam bychom směřovali... Společné děti ani bydlení, budoucnost.
Má smysl zůstávat v neuspokojivém svazku a nebo sama s tím, že se třeba objeví někdo jiný? A nebo třeba neobjeví...
Kamarádka1: v našem věku 50+ si už nejde moc vybírat, buď ráda, že nemá dluhy, pracuje, nepije... Všude je něco... a samota je zlá.
Kamarádka2: vykašli se na něj a žij si podle sebe, cestuj, bav se, prožila sis svoje, tak už jen užívej života...
Mně se stýská po hezky prožitém společném čase, bylo to moc fajn, ale současná podoba vztahu mi spíš nevyhovuje a možná jen z obavy z budoucna v něm setrvávám...
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 | 
|
(28.9.2024 17:55:14)
Za sebe - mnohem raději sama...
Ve vztahu musím vidět, že mi něco dává, a musí dávat víc než brát... Pokud bych se necítila s partnerem dobře, zkusila bych to změnit, pokud by zo nešlo změnit, odešla bych... neumím si představit být s někým jen ze strachu ze samoty... ale já jsem asi v tomto sobec, kompromis umím jen pokud mě neštve...
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 18:32:48)
Rose, zkusila jsem. Dokonce i párovou terapeutku, která se mu snažila něco objasnit... Efekt nula.
|
|
| TaJ | 
|
(28.9.2024 18:33:34)
Rose, jo, kompromis má smysl jen tehdy, pokud je v tom vztahu něco, co za něj stojí.
|
|
|
| magrata1 | 
|
(28.9.2024 18:11:09)
Já radši sama.
|
|
| K_at |
|
(28.9.2024 18:13:29)
Irmi, věř si. Věř, že rozhodně stojíš přece za víc, než za vztah jen pro "abych nebyla sama". Myslím, že přesně víš, co chceš.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 18:36:34)
K_at, nevím, jestli přesně vím... Vím, co bych si přála: aby to bylo takové, jako dřív. Ale to je pryč. A on tvrdí, že to vlastně ani nikdy nebylo...
Je mi fajn samotné, dřív jsem se nemohla dočkat začátku víkendu až přijede, teď jeho konce... Ach jo...
|
| Rodinová | 
|
(28.9.2024 18:47:00)
"Je mi fajn samotné, dřív jsem se nemohla dočkat začátku víkendu až přijede, teď jeho konce... Ach jo.."
Tohle ti neprijde dostatecne k rozhodnuti?
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 18:55:45)
Rodinová, to by mělo, že?
Je to moje celoživotní nastavení... Nejsem s něčím spokojená, ale protože se bojím, že to, co bude pak, bude ještě horší, zbaběle nekonám... A ono se mi opakovaně to nekonání vlastně vyplatilo, situace se nějak vyřešila sama nebo nastala změna, která kýženou spokojenost přinesla...
|
| Rodinová |
|
(28.9.2024 18:57:35)
Ano, to je osobni nastaveni, ja nedokazu byt dlouho nespokojena, tak konam, mozna kdybych pockala, taky by se to taky vyresilo samo. Nerada cekam 
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 19:04:31)
Moje zkušenost zase je, že když setrvám příliš dlouho v nepohodě, ztratím příliš mnoho síly, než abych se dokázala bránit nepříjemnostem... začnu pak sebe sama přemlouvat, že to není tak zlé, že je lépe to nějak překonat (stalo se mi v práci, naštěstí pak konec přišel sám odjinud, ale myslím, že jsem za to váhání platila zdravím)
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 19:12:20)
Rose, pokud by tohle platilo, mám "vysvětlení" svého nekonečného a stále se vracejícího neurologického problému...
|
|
| Čumča. | 
|
(28.9.2024 20:49:28)
"když setrvám příliš dlouho v nepohodě, ztratím příliš mnoho síly, než abych se dokázala bránit nepříjemnostem..."
jo, každé zásadní rozhodnutí chce sílu, a té ve špatném vztahu pomalu ubývá a ubývá, takže ta rozhodnost je slabší, začarovaný kruh...
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 20:57:34)
Čumčo, to zní jako logický argument, tomu nelze nerozumět. A je to tak.
|
|
|
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 19:08:19)
Napadlo mě, co zkusit oficiální pauzu? Nevím, měsíc, dva, půl roku ... Třeba bychom oba zjistili, že si vlastně chybíme a co pro sebe znamenáme... Nevím, má to smysl??
Nechce se mi zahodit to pěkné, tak si pořád naivně myslím, že si to nějak vyčaruju zpět... Asi je to nesmysl.
|
| K_at |
|
(28.9.2024 19:32:07)
Irmi, dej si pauzu - sama pro sebe. Ale kvůli pár hezkým měsícům se držet dobrovolně ve vztahu, který nechceš, je masochismus a hazardování se zdravím.
|
|
| byvala radka |
|
(29.9.2024 13:04:01)
Rozumim Ti, mam to stejne
Ale bohuzel je to manzel a mame spilu deti, bydleni a vic nez 20 prozitych let
Ale ja uz to nejak nedavam, jeho zivotni styl, cim, ze se nezmeni a ja uz pesla ze stavu " vadi mi to" do stavu citoveho odstrizeni a jedu po vlastni ose, ale vycerpava me to
Jen nemam silu na ten rez a citim, jak mi ubyvaji sily
Rikam si, ze je jeste brzy vse zahodit...
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 13:51:28)
Radko, tak to je horší, uznávám. I když třeba toho hezkého bylo víc než u nás, jsi spojena dětmi, majetkem... Uuuf, ve srovnání s Tebou to mám vlastně snadné...
Přeju hodně sil I na to setrvání jsou třeba 
|
| K_at |
|
(29.9.2024 14:14:21)
Irmi, ano. To je to, co jsem se neobratně pokoušela vysvětlit včera.
|
|
| byvala radka |
|
(29.9.2024 18:13:56)
Praveze uz to je ne spolu, ale vedle sebe
Furt premyslis, zda je lepsi aspon neco zachovat a jet si po svem a fungovat formalne nebo zda to rozseknout
Samozrejme to asi citi i manzel, ale uzavrel se, neni komunikativni a o ospbnich vecech uz vubec
Mam pocit, ze uz jsem vycerpala sve moznosti, ale on to treba vidi jinak, ale proste nerekne jak
Jeho reakce je odejit a nemluvit...
Dcera to vnima a tak nejak se tesi, az se odstehuje (dcera), coz me boli
syn to vubec nevnima
|
| Beat | 
|
(29.9.2024 18:31:21)
radko, nezkoušeli jste to řešit? Třeba pomoci mediace? Je skoda, když clovek neví, co si ten druhy mysli, chce, komunikace zamrzla. A prave mediace umí s timhle velmi pomoct. Třeba se to nevyřeší, ale oba už vi víc
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 6:42:17)
Manzel by urcite nikam nesel, nesnasi mluvit o osobnich vecech a uz vubec ne s cizi osobou
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 20:47:15)
"uzavrel se, neni komunikativni a o osobnich vecech uz vubec
Mam pocit, ze uz jsem vycerpala sve moznosti, ale on to treba vidi jinak, ale proste nerekne jak
Jeho reakce je odejit a nemluvit..."
nikdy jsem nepochopila, proč chlapi tohle dělají, nechávají problémy vyhnít, nečelí tomu, přitom v jakékoli jiné oblasti umí být bojovní, přímí, ale nesmí jít o ženské a vztah
ty jsi hodně argumentačně silná? bojí se, že se to vyvine v hádku? dělá to demonstrativně? moje babička třeba uměla neskutečně nemluvit, jen se významně dívala, jestli je ostatním stále jasné, že ona s nimi nemluví Bylo to na mrtvici...
|
| Beat |
|
(29.9.2024 20:58:24)
Čumco, a co když z jeho pohledu také vyčerpal všechny možnosti a neví, co dal, jak dal?
Prijde mi, ze děláš rychlé závěry bez bližších znalosti.
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 21:07:29)
Beat, probůh , ty tomu říkáš "závěry", já tomu říkám "otázky". Všimni si těch otazníků Ptám se Radky, jak to je...
Ale možná ano, vlastně štve mě, když někdo nemluví (jako moje babička, několik týdnů naprostého mlčení a významných pohledů). Nesnáším to. Já radši 5 minut Itálie, ale čistý vzduch...
|
| Beat |
|
(29.9.2024 21:18:48)
nikdy jsem nepochopila, proč chlapi tohle dělají, nechávají problémy vyhnít, nečelí tomu, přitom v jakékoli jiné oblasti umí být bojovní, přímí, ale nesmí jít o ženské a vztah
Pro mě jsou tohle závěry
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 21:53:26)
tak já se svými závěry zpomalím, no
|
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 6:46:09)
Ja jsem si vzdycky myslela, ze komunikaci se da vyresit vsechno nebo aspon valna vetsina a mela jsem mu za zle, ze on mi vlastne znemoznuje se o tom pobavit, tim, ze odejde (brala jsem to jako ignoraci)
Kamoska me privedla na jiny uhel - ze on treba odchazi z duvodu, ze to nedava, ze ho ubiju argumenty, ze treba uz ton a hlasitost mu vadi... Jenze ja tezko potlacim sama sebe ( asi stejne jako on...)
ja cholerik, on flegmatik
|
| K_at |
|
(30.9.2024 7:26:35)
Radko, je to dospělý chlap. Má možnost ti říct, že mu něco vadí. Tento způsob neřešení - mlčení, odchody, patří mezi pasivní agresi. Neútočí, ale druhý nemá možnost situace řešit, probrat, někam posunout. Odchodem ti tu možnost sebere. V tomhle nejde žít.
|
|
| Ropucha + 2 | 
|
(30.9.2024 7:40:08)
Radko, kamarádka ti to říká velmi správně.
Muž odchází, protože tvůj projev je mu nepříjemný a neumí na něj reagovat.
Někdo funguje tak, že když neví, co má dělat, nedělá prostě nic.
Když neví, co má říkat, mlčí.
Neznamená to, že je mu všechno jedno, jen se prostě schová před problémem, který je nad jeho síly.
Na protistranu to může působit jako ignorance, může to být iritující, ale tlakem to neprolomíš.
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 7:47:35)
To ja vim, ale stejne jako on to neumi jinak, ani ja to neumim jinak...
Ale myslim si, ze na rozdil od neho jsem mela aspon tu snahu neco s tim delat (ted uz asi ani nechci nebo nevim, jsem vycerpana a vlastne "utikam z domu"), u nej ten pocit nemam
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 9:09:06)
"To ja vim, ale stejne jako on to neumi jinak, ani ja to neumim jinak...
Ale myslim si, ze na rozdil od neho jsem mela aspon tu snahu neco s tim delat (ted uz asi ani nechci nebo nevim, jsem vycerpana a vlastne "utikam z domu"), u nej ten pocit nemam"
radko, to, co píše Ropucha i Kat jsou protipóly, oba mají hlavu i patu a zní logicky
zeptala bych se dcery a syna, jak tu situaci vnímají oni, oba vás znají,
ad výše - jen malý postřeh ze tvého textu - on utíká před rozhovorem, ty utíkáš z domu, takže děláte podobnou věc
píšeš, že to oba neumíte jinak, tohle říkává moje kamarádka o svých manželských problémech, a já jí už dlouho říkám, že ubrat musí ona, protože ona v jejich manželství tahá za delší konec (je silnější, argumentačně mimořádně nadaná, a její manžel k ní vzhlíží, vypadá tři kroky od zhroucení a je mírný) Vždycky jí to hrozně naštve
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 12:25:11)
ano, oba dva utikame, protoze spolu neumime mluvit
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 12:32:40)
radko, ještě mám jednu radu, ale zdráhala jsem se ji zmínit, už se mi to ale dvakrát vyplatilo: tak mu napiš, zní to směšně, že?
já jsem jednou o půlnoci byla tak plná emocí a muselo to ze mě ven, měla jsem dojem, že prasknu napětím, tak jsem to sepsala, pak jsem šla kupodivu klidu spát, ráno si to přečetla znovu a něco v textu upravila, potom znovu a silnější slova nahradila mírnějšími... a povedlo se
jestli ho máš pořád ráda, nezapomeň to tam dát taky
jestli se trápíš, na rovinu to tam napiš
třeba se něco stane
třeba na ten list bude den koukat s nedůvěrou a spalovat ho pohledy, ale nakonec se třikrát nadechne a otevře ho a druhý den se k němu ještě vrátí a přečte si ho znovu...
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 12:39:45)
Ad dopis, toto jsem praktikovala s byvalym, s tim jsem vubec nedokazala jednat primo krome agresi a reakce typu bouchnuty papinak, protoze vsechno otocil proti me, vzdY to udelal tak, abych se citila jako "nejvetsi debil" a vinna
Ted uz mi to prijde zbabele, to psani, jsem taky nekde jinde
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 13:12:40)
radko, já netvrdím, že dopis je všespásná věc...ale třeba se sousedy jsem dopisem odstartovala skvělé sousedění, absolutně si pomáháme, vyhovujeme, jsme přáteli...
kdybych nenapsala dopis, nedozvěděla bych se, že soused je autista a jeho projevy musím brát s rezervou, nikdy bychom si neporozuměli - a takhle si to sedlo, pak jsme daly ve dvou (ženské) kafe a od té doby velká velká pohoda
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 12:41:55)
Radko, známá poučka říká, že druhého změnit nemůžeš, ale můžeš zkusit změnit vlastní přístup, vlastní taktiku.
Jsi cholerik, ok, tak s tím vědomě pracuj. Není to žádný definitivní ortel.
Těžko říct zcela konkrétně, ale obecně bych přemýšlela nad vystižením vhodné chvíle a způsobu. Nezačínat konverzaci přednastartovaná, neútočit, nevyčítat, nechtít obsáhnout velkou šíři problémů naráz, ale soustředit se třeba na dvě, tři věci, které byste mohli zkusit začít dělat jinak. Do protějšku tzv. nehučet, ale věcně nastínit, o co ti jde, a dát prostor k zamyšlení, k vyjádření.
|
|
|
|
|
| K_at |
|
(30.9.2024 7:49:15)
Ropucho, tak to je odvážné tvrzení. Jsou lidé, kteří takhle prostě reagují na jakýkoliv problém ve vztahu. Bez ohledu na způsob komunikace partnera. Možná to byl vzor u něj doma.
A někdy není jiné východisko, než toho druhého s prominutím "dokopat" k nějaké konfrontaci. Protože rozumně a jemně to evidentně nejde. Leckdy těm mužským nedochází do poslední chvíle, že jejich vztah a rodina jsou v kopru. A potom jsou nesmírně zaskočeni, že po letech nemluvení, nespolupráce, ignorace, je žena chce opustit.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 9:51:49)
Kat, k tomu ti napíši teorii, která není z mé hlavy, ale možná je k zamyšlení:
Muž od mala vyrůstá v tom, že jeho nejbližší žena (maminka) hodně mluví a hodně vyjadřuje emoce. Vysvětluje, napomíná, okřikuje, promlouvá do duše, křičí, pláče... A on s tím často neumí naložit, tak to nechává být (ženy se asi prostě takto chovají), přesto ho maminka pořád miluje a nikam neodejde jen proto, že on po milionté vyvolal její hněv a nespokojenost.
Opakuji, nevymyslela jsem to já, jen se mi to vybavilo a nabízím k volné úvaze.
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 9:58:29)
Ropucho, připomnělo mi to dr. Prekopovou a její termín "maminkování" partnera. Vyvolávalo to kdysi šílené emoce Fakt velmi silné "doprčic, já nejsem jeho matka, krucifix ". Z části oprávněné (podle mne)...
Možná ten rozhovor ještě někde najdu. Dr. Prekopová žasla nad tím, že moderní žena nevaří pro svou rodinu. Rozebírala klesající mužskou plodnost i u zdravých, mladých kluků atd.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 10:13:45)
Čumčo, paní Prekopová je kapitola sama pro sebe. Její svérázné teorie nesdílím.
Spíš bych se zamýšlela nad tím, proč lidé selhávají v komunikaci, proč selhávají v rovnoprávných vztazích.
Jak vychováváme děti, doma i ve škole, jak je učíme pracovat s tím, že jim něco nevyhovuje, že se necítí komfortně, že se necítí komfortně lidé kolem nich.
Jestli je učíme, že nesouhlas neznamená nezbytně konflikt.
Atd....
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 10:20:32)
"jak je učíme pracovat s tím, že jim něco nevyhovuje, že se necítí komfortně, že se necítí komfortně lidé kolem nich.
Jestli je učíme, že nesouhlas neznamená nezbytně konflikt."
Ropucho, to mě mrzí, že tě Prepokopová nebaví, já nechápu její metodu pevného objetí, ale její názory zajímavé jsou...i když jsou teda kontroverznější. Ale to tyhle staré dámy mívají, nerozpakují se, já to mám ráda
Ad ten nesouhlas: v takové společnosti ale fakt žijeme - NE se neříká Číšník se tě zeptá, jestli ti chutnalo. Zkus někdy odpovědět, že NE, že to nebylo slané. Urazí se a poví, že ještě si nikdy nikdo nestěžoval. Když někdo natáhne ruku a poví si o pomoc. Zkus říct NE, budeš za nejhorší mrchu. Řekni ministrovi "NE, už s tebou nechci dál spolupracovat", to bude tóčo.
|
| Federika | 
|
(30.9.2024 10:24:05)
Čumčo,
to já tedy úplně bez rozpaků řeknu číšníkovi, že to nebylo pode mých představ, pokud nebylo.Jak to můžou napravit, když by měli od zákazníků jen pozitivní reakce?
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 10:30:40)
Fed, já to dělám taky, když to bylo ostré, připomenu, že o ostrém v menu nic nepsali. MM neřekne nic, ale potom si na kvalitu stěžuje po cestě domů Což mně přijde jako "křížek po funuse."
Ale oni se ti číšníci/servírky fakt urážejí, když to nastane. Věta "ještě si před vámi nikdo nikdy nestěžoval, je standard". A nutili by mě lhát, že to bylo dobré, když nebylo, a doma to uvařím xkrát lépe. A já nerada lžu sakra...
Podotýkám, že většinou spokojená jsem. Kolikrát ale vím, že jejich kuchař z vedlejší směny to uvaří mnohem lépe, s láskou, atd. A mám potřebu na to upozornit.
|
| Federika |
|
(30.9.2024 10:32:51)
Já jsem se ještě nesetkala s tím,že by mi řekl, že si zatím nikdo nestěžoval. Většinou se fakt omluvili, s tím,že to vyřídí kuchaři a někdy kuchaře dokonce přivedou.
Můj manžel je děsnej šťoural, ten se ozve úplně vždycky, i kvůli maličkosti.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 10:35:54)
"ještě si před vámi nikdo nikdy nestěžoval, je standard"
Nevím, jestli je to standard, každopádně je to agresivní a neprofesionální.
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 11:03:12)
no, je to tak NE je odpověď jako každá jiná, chceme-li, aby protějšek byl upřímný
já přitom tak ráda jídlo pochválím a dám pěkné dýško, když vidím, že to má hlavu a patu
MM nedokáže říct servírce zralejšího věku, že mu jídlo nechutnalo (jelikož věk jeho matky, když to definitivně vzdal a jen rezignovaně plnil příkazy) Je dávno někde jinde, na míle daleko, a i ten vztah s mámou je tím lepší - ale něco prostě pořád má v krevním oběhu
|
| Beat |
|
(30.9.2024 11:41:02)
Nejde odpovědět NE s prázdným talirem.
Nejsem stoura, ale když mi to nechutna a zůstane hodně na talíři , přesně řeknu, proč se tak stalo. Ale zároveň i hodně chvalim. Nemám problém říct, ze jsem si extrémně dobře, báječně, strašně dobře .. pochutnala. A mám 2x radost, jednak že jsem měla chutovy zážitek a druhak, ze z mě pochvaly mají oni radost.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 11:51:34)
beat, v restauracích mám buď štěstí nebo dobrou ruku při výběru nebo jsem skromný strávník, protože většinou mám spíš důvod hodně chválit a tak hodně chválím a máš pravdu, že obsluha bývá potěšená
bez vytahování se, na většině dovolených v čr (bereme vždy polopenzi) býváme oblíbenci kuchařů a obsluhy 
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 12:11:27)
Jídlo se snažím chválit, pokud to jen trochu jde, ale zmíním i nedostatek, proč by ne? Zpětná vazba je přece v zájmu podniku.
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 12:05:52)
Čumčo, naše generace ještě vyrůstala v nezdravé podřízenosti vůči autoritám i pseudoautoritám.
Nikdo nás neučil partnerské, respektující, nekonfliktní komunikaci, nikdo nás neučil vyjádřit vlastní názor a vyjádřit ho bez urážky protistrany. A naopak protichůdné názory přijímat bez pocitu ohrožení.
Profesionální komunikaci se také nikdo neučil.
Je to smutné, ale spousta dospělých lidí má zábrany hájit vlastní zájem, ať je to v osobním životě nebo ve styku s profesionály ve službách, na úřadech, ve školství, ve zdravotnictví... A jak jsem psala, komunikaci kolikrát neovládají ani ti profesionálové.
Ozvat se umí ten, kdo to má přirozenê v povaze, nebo ten, komu se podařilo překonat stereotypy z dětství.
|
|
|
|
|
|
| Renka + 3 |
|
(30.9.2024 10:30:21)
"Číšník se tě zeptá, jestli ti chutnalo. Zkus někdy odpovědět, že NE, že to nebylo slané."
Tak samozřejmě jsem už někdy upozornili, že jídlo bylo přesolené, nebo připálené, plavalo oleji apod. Reakce byla, to je mi líto, řeknu to v kuchyni.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 10:34:12)
Čumčo, všechny tebou uvedené příklady se dají zdvořile, vhodně vykomunikovat. A nejen, že "se dají", ale měla by to být automatická a všeobecně respektovaná dovednost.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 10:34:58)
hm... tak já Ne klidně říkám... nevidím důvod lhát... řeknu to třeba jemně, ale řeknu...
tedy na otázku "chutnalo vám", odpovím "trochu slanější, ale jinak dobré, děkuju"
na otázku jestli přispěju na kočičí útulek se usměju a řeknu "děkuji, nechci" - žádná újma se nekoná... kupodivu ani nejsem považována za neomalenou 
|
| Federika |
|
(30.9.2024 10:37:01)
Rose,
já klidně řeknu i zřetelně "ne", pokud nejde o něco na co přispět chci.
Ovšem pravda je,že na některé další věci se to "ne" bez mrknutí oka a špatného pocitu teprve učím.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 10:42:17)
fed, ano, uznávám, že třeba rodině se mi NE říká dost těžko, a musela jsem se to fakt učit ale už mi to docela jde taky hlavně když po mně chtějí něco sestry nebo táta, tam jsem se vždycky snažila vyhovět za každou cenu... takže občas se musím sama pohlídat, abych to NE uměla říct
|
| Federika |
|
(30.9.2024 10:45:27)
Čím jsem starší, tím jsem rozhodnější Je to osvobozující.
Jeden můj syn to umí skvěle.Až občas působí dost egoisticky. Další děti to neumí.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 10:51:20)
"Čím jsem starší, tím jsem rozhodnější Je to osvobozující."
Přesně
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 10:13:07)
"žena (maminka) hodně mluví a hodně vyjadřuje emoce. Vysvětluje, napomíná, okřikuje, promlouvá do duše, křičí, pláče... "
Ropucho, můžu osobní dotázek? Jak jde toto výše uvedené dohromady s tím, že jsi nedávno psala, že žena nesmí (fakt nesmí) ječet jako domovnice? Pamatuješ, psala jsem ti tehdy, že žena naopak musí umět jednou za čas (aspoň jednou za pár let) zaječet jako domovnice. V rámci duševní hygieny
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 10:17:07)
Čumčo, úplně jednoduše, nepíši tady nic o sobě, popisuji cizí teorii. Což jsem předeslala a pro jistotu zopakovala na závěr.
Osobně nekřičím, jsem z nekřičící rodiny, ano.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 10:20:12)
ropucho, to je zajímavý... to by možná ledacos vysvětlovalo u mého muže
tchýně není zrovna sdílný typ a když se naštve, moc nemluví, nebo teda mluví, ale ne moc k věci, vlastně moc neříká co jí vadí, proč se zlobí... takže si nejspíš musel muž jako dítě hodně domýšlet, co vlastně podělal...
no a já zase když se mi něco nelíbí, říkám to na rovinu, hodně přímo říkám co chci, nechci, co mi vadí - a můj muž i po těch letech hledá v mých slovech nějaká skrytá poselství, snaží se domýšlet, co asi tak chci říct... a mě to hrozně rozčiluje, protože věta "dneska svítí sluníčko" prostě znamená jen konstatování, že svítí sluníčko - opravdu neznamená "chci jet na výlet", "je mi horko", "potřebuju sluneční brýle" ani "měl bys mě vzít k moři"... jenže tyhle všechny teorie on v tom hledá a pořád se nemůže smířit s tím, že na mne není potřeba žádný překladový slovník... což tedy může být tím, že na matku ho potřeboval? že když neodhadl její skutečný pokyn, bylo doma dusno?
a co s tím, s matkou žil nějakých 18 let, se mnou 25 a ne a ne se to otočit
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 10:24:35)
"věta "dneska svítí sluníčko" prostě znamená jen konstatování, že svítí sluníčko - opravdu neznamená "chci jet na výlet", "je mi horko", "potřebuju sluneční brýle" ani "měl bys mě vzít k moři"
Rose To je přesný A osobně si myslím, že to fakt souvisí s jeho matkou. Případně s tím, že jsi zrovna skleslá, smutnější a on domýšlí, čím by tě potěšil...
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 10:29:52)
Rose, já bych byla nakloněná to přesně takto vidět. V nejvnímavějším věku si osvojil určitou strategii.
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 8:54:14)
"ze komunikaci se da vyresit vsechno nebo aspon valna vetsina a mela jsem mu za zle, ze on mi vlastne znemoznuje se o tom pobavit"
radko, komunikací se fakt dá vyřešit téměř všechno, nejvíc problémů vzniká z nedorozumění a toho, že si druhá strana věci špatně vykládá a podezírá partnera z naschválů
jenomže ta komunikace musí mít nějaká pravidla nebo mediátora, málokdo umí opravdu vést takové konstruktivní popovídání
MM někdy taky odmítá se o určité věci bavit, kličkuje a mění téma, tak toho radši nechám, prostě vidím, že "nemá kapacitu", ale užírá mě to, protože já měla řešící náladu a štve mě, že on ne Hodně důležité je načasování, je to polovina úspěchu
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 18:49:37)
"dřív jsem se nemohla dočkat začátku víkendu až přijede, teď jeho konce"
no pak není o čem z takového vztahu rychle pryč, to není nic k udržování, neplýtvej energií... dej šanci novým příležitostem
|
| Rodinová |
|
(28.9.2024 18:50:22)
Ja driv, Rose
Ale vazne, tohle je dulezity pocit.
|
| Rodinová |
|
(28.9.2024 18:53:07)
Jaks vycarovala to pivo ?
|
|
|
|
|
|
|
| TaJ |
|
(28.9.2024 18:13:48)
Irmi, za mě rozhodně sama...samota není zlá, samota je lepší, než nespokojený vztah.Tohle není o spadnutí růžových brýlí, ten vztah ti už vůbec nic nedává, sama píšeš, že už prakticky není nic, co by vás spojovalo a že jsi stejně na všechno v podstatě sama. Takový vztah nemá cenu a je to jen plýtvání vlastní energií a šancí potkat někoho jiného. Nikdy nevíš, kdo ti přijde do cesty... třeba ne hned.... jasně a nebo třeba taky nikdy, ale pro mě stokrát lepší být sama, než vztah, který popisuješ.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 18:40:55)
TaJ, já vím. Plýtvání časem, což je v tomto věku jiné než ve 20.
Něco se někde pokazilo...
|
| TaJ |
|
(28.9.2024 19:18:58)
Irmi a nejen časem, ale jak jsem psala, i svojí energií. Je to tak, jak píše Rose, pokud žijeme dlouho v něčem, co nám nevyhovuje, vyčerpává nás to a nic nám to nedává, tak se to dřív nebo později promítne i do našeho zdraví.
Nedávala bych tomu žádnou pauzu, ale prostě bych takový vztah ukončila. Pauza je jen oddalování toho, co se stejně stane a zbytečně se ještě víc vyčerpáváš.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 19:56:16)
TaJ, já vím, je to zbabělé oddalování nevyhnutelného...
|
| Slonisko | 
|
(28.9.2024 20:08:43)
Irmi, já taky oddaluju a vyčkávám. Ale pak jednou pohár přeteče, naberu sílu a konám. Před rokem jsem se odstěhovala od manžela a musím říct, že od té doby co bydlím sama je mi mnohem líp. Né že by bylo všechno pořád zalitý sluncem, ale ten pocit že se těším z práce domů, nebo na klidný víkend, kdy si budu dělat co chci je k nezaplacení.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 20:29:07)
Sloni, tak to gratuluju, jsi borec!
Já jsem zjistila, že společný každodenní kontakt vlastně nedávám... Dlouhodobě jsem zvyklá na to, že přijdu z práce kdy chci a dělám si co chci...
Dříve byly fajn ty dovolené, na společné dny jsem se těšila, ale teď už ani to ne, všechno mě štvalo, on mě štval, těšila jsem se domů... Je to v háji.
|
| K_at |
|
(28.9.2024 20:33:12)
Irmi, přece je super ta věc, že se MŮŽEŠ rozhodovat úplně podle sebe a než závazků. Takový luxus tohoto typu vztahu a věku. Můžeš se prostě rozhodovat sama za sebe. Žádný společný majetek, děti, závazky. A taky už jsi dost zkušenější v tom, co chceš, co ti nevyhovuje. A co by tě těšilo.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 20:56:14)
Ka_t, vidíš, takhle mě nenapadlo na to pohlížet... Vždycky jsem brala ohled na všechny kolem, na dceru... Ale možná to byl jenom zástupný důvod, proč nekonat... Teď se nemám nač vymlouvat. Musím se rozhodnout jen sama za sebe.
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 21:06:39)
"ten pocit že se těším z práce domů, nebo na klidný víkend, kdy si budu dělat co chci je k nezaplacení."
Slonisko, ano, tomu se říká radost ze života, těšit se na malé drobnosti...jestli tomuhle chlap zaclání, není nač čekat
|
|
| Fern |
|
(29.9.2024 16:00:06)
No jasne, ale zase nemas s kym si tak bezne povykladat, sdilet, planovat a tesit se spolu trebas na vylet ci akci.
Nemluve o tom kdyz prijde nemoc,tak zvlast ze zacatku je nesporna vyhoda mit k sobe toho partaka,ktery ti uvari caj...nebo takova zlomenina nebo navrat z nemocnice po operaci...
I kdyz je MM fajn partak, tak nekdy mi leze na nervy a v duchu se rouham myslenkami na singl zivot, ale kdyz kolikrat nastalo v zivote vyse uvedene - peripetie -,tak jsem za zivot v paru rada.
Ale zas chapu a vim,ze za kazdou cenu zustavat s nekym nekompatibilnim ve vztahu bych asi fakt nedala.
Ale nebyla bych si asi tak jista jako Irmi, ze se zmenil jen ten druhy a ja vubec,protoze menime se postupem veku vsichni a to nejen fyzicky.
|
|
|
|
|
|
|
| Cimbur | 
|
(28.9.2024 18:22:41)
Nezůstávat.
|
|
| Pruhovaná | 
|
(28.9.2024 19:35:23)
Co s dědkem, když se jen těšíš, až skončí víkend. Nech ho a uvidíš, jak se ti uleví!
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 19:49:10)
Pruhovaná, teď jsem se po dlouhé době zasmála nahlas😅
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 19:37:14)
Za mě kamarádka č.2.
Chápu touhu mít životního parťáka, spřízněnou duši, je to přirozené.
Ale za každou cenu zase ne.
Kdyby to byl otec tvých dětí, dalo by se váhat více, přece jen rodina.
Ale udržovat vztah, který ti nic nedává? Zbytečně si blokuješ možnost žít si v klidu po svém a potkat třeba ještě partnera pro uspokojivější vztah.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 20:04:46)
Ropucho, je to racionální úvaha...
|
|
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 20:58:34)
přijde mi, že se možná na začátku přetvařoval, neprojevoval a přizpůsoboval, souhlasil s tebou, dokud tě neměl jistou...no, a teď se konečně vybarvil takový, jaký je... Takže pravda je spíš to, co je teď, ne to, jaký byl na začátku vztahu.
těšit se akorát na konec víkendu s ním, jé, to je moc špatné vždyť on ti parazituje na volném čase, kdy bys měla relaxovat a sbírat síly...
Navíc, jak píše Ropucha, někde možná chodí skvělej chlap, se kterým bys šťastná
terapeutku už jste zkoušeli, víc vlastně nejde udělat...
ještě to vydržet? vždyť není důvod, podle toho, co píšeš, žádný vlastně neexistuje
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:19:18)
Čumčo, nevím, jak dlouho se lze přetvařovat... Prožili jsme spoustu pěkného i složité situace. Ale jen z minulosti nejde čerpat.
Mám delší a složitější období zdravotně, je fakt, že tady podporu moc neumí, ani praktickou, ani tu verbální - třeba řekne, že mě nemůže chlácholit větami typu "neboj, to bude dobrý", protože to neví. A když to neví a není o tom přesvědčen, tak to přece nemůže říct. Já vím, že jsou to těšínská jablíčka, ale když je člověku bídně, potřebuje někdy slyšet i takové fráze... Tak ne.
|
| Yuki 00,03,07 | 
|
(28.9.2024 21:24:36)
Irmi, moc Ti přeju, aby to dobrý bylo, myslím ten zdravotní problém
potřebuješ teď mít pohodu a ne se přizpůsobovat a mít obavy, jak někdo něco pochopí, jak zareaguje, mít pocit, že tu není pro Tebe - to tu nemusí být vůbec.
Rozumím že je těžký takové situaci udělat jakýkoliv rozhodnutí. Tady rozumím i té dočasné pauze. Dejme si teď měsíc od sebe, potřebuju být sama se svým trápením.
Ne, nepotřebuješ, ale určitě to bude lepší, než být s někým, kdo ti není oporou.
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:37:01)
Yuki, díky, je to moc hezké od Tebe
A velmi přesně popsané. Ano, jsem ráda, že jsem ráda, zvládnu týden v práci a základní fungování doma, vyprat atd., ale nemám už kapacitu na další aktivity a hlavně mě vyčerpává se pořád omlouvat a vysvětlovat:ano, opravdu mi není dobře.
Objektivně, rozumím, že ani jemu se v tom nemusí líbit.
|
|
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 21:27:45)
Irmi, mému manželovi tohle taky nejde, oni v tom občas fakt nejsou dobří, respektive někteří chlapi jsou fakt špatní. Jsme s mm domluvení, že nebude raději nic vymýšlet a spíš mě obejme. Už jsem zažila, že byl fakt bezbranej, raději by složil vagón uhlí, než mě utěšoval, protože mu to prostě nejde...
Na rovinu, hodně často mm při svých pokusech neřekl nic z toho, co bych potřebovala slyšet Oni rádi něco dělají, když dostanou instrukce, jak tedy být užitečný, nápomocný, akční a radikální. Ale efektivní utěšování chlapům moc nejde.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:41:35)
"Oni rádi něco dělají, když dostanou instrukce, jak tedy být užitečný, nápomocný"
Ano, myslím, že toto je častější mužské nastavení než schopnost poskytovat psychickou podporu verbálně.
|
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:44:33)
Čumčo, rozumím. V tomhle jsou ženský lepší Ale já nejsem náročná, stačilo by mi obejmutí a pár slov, jimiž by se kapku snažil...
Dřív v těchto situacích projevoval přesně tu akceschopnost a rozhodnost, o nichž píšeš. Ano, to je více chlapské. Ale to kamsi zmizelo. Místo toho nastoupila vesmírná tolerance vůči všem a všemu. Spokojenost se vším, aby se nic nemuselo řešit, rozhodnout, změnit ...
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:54:56)
"aby se nic nemuselo řešit, rozhodnout, změnit ..."
Irmi, kolik je mu let? Nemůže za tím být únava? Možná už prostě nemá kapacitu být akční a rozhodný a chce mít už jen klid...
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 22:03:04)
Ropucho, 59. I to mě napadlo. Že už se vyčerpal a chce jenom v klidu dožít. Ale v tomhle věku někdy chlapi ještě startují další životní etapu. Neříkám, že je to dobře, ale je to tak. Jeden jeho kamarád si k 60 pořídil 30letou ženu a mimino.
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 22:20:40)
Irmi, to je přece velmi indivuduální. Průměrný věk dožití mužů je 75 let, pokud se nepletu. 59 je tedy věk, kdy se člověk klidně může cítit vyčerpaný a opotřebovaný.
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 22:32:23)
v souvislosti tímhle, Ropucho, jsem si vzpomněla, že mm třeba tajil svoje problémy (i zdravotní), aby mi nepřidělával starosti - měla jsem dojem, že mi neposkytuje tolik pozornosti a podpory, kolik bych ve výjimečné situaci potřebovala, ale on náročně skrýval, že se potýká s problémy, které by mě rozhodily a přidaly starosti...
|
|
|
| Fern |
|
(29.9.2024 16:22:22)
Takove zeny jsou pro me divne,nepochopitelne a rikam jim gerontofilky.
A v 59, tolik mi i prave je, uz se normalni clovek fakt zklidni,tolik vsechno neresi protoze je schopen vyhodnotit si,jestli mu to za to stoji a uz vubec nezaklada rodinu s 30kou. Ale pokud takove obdivujes, tak ti neni rady ani pomoci.
|
| Dari79 |
|
(29.9.2024 18:40:40)
Ted mám zrovna jeden rozvod, když pán lehce přes 60 s vlastním dítětem ještě na střední si našel dámu lehce pod 40 a jeho manželství už tedy skončilo a ona (taky vdaná) tím teď prochází... Ona malé děcko (ještě nechodí ani do školy).
Taky si myslím, že oba jsou cvoci - ona - co s ním bude jako dělat (teď je možná ještě k světu, ale co za pár let?) a on - že si uváže cizí malé dítě k sobě...
Ale emocím neporučíš a když už to nedokázali (nechtěli dokázat) ututlat, tak to prostě tak je. Jestli je on mezi kamarády za frajera nebo za blbce, těžko hádat. Jestli ji její kamarádky obdivujou nebo si ťukaj na čelo, taky těžko říct.
Prostě to tak bejvá. Život je nekonečně pestrý. Čas ukáže...
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:37:32)
Irmi, vidíš, tak "bude to dobrý" já nemám ráda. Spíš mě to rozčílí, protože mám obavy, že to dobré nebude a partner jako by mě nebral vážně.
Ale moc ráda uslyším "budu tady pro tebe, i když to dobré nebude, a ve všem ti pomohu, jak budu moci". To by partner měl umět říct a měl by být platný i tou praktickou pomocí. Nebo alespoň tou praktickou, pokud si neví rady s psychickou podporou.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:40:58)
Ropucho, ono někdy je fakt příjemný slyšet, že ten druhý věří tomu, že to bude dobrý, a pak t může pokračovat třeba i tím, že to zvládneme spolu, že tu je pro mě - ono to tak nějak patří k sobě všechno dohromady
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 21:42:30)
Yuki, může být, každému je příjemné něco jiného.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:47:19)
Možná to závisí i na míře toho problému, když je fakt velký, potřebuješ slyšet od kohokoliv, že věří v dobrý výsledek, už proto, že tím říká, že mu na tobě záleží a moc si ten dobrý výsledek přeje, že mu nejsi lhostejná
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 21:48:19)
jo a ještě jde taky o tón hlasu, musíš z něho cítit, že tomu chce věřit, ne že to chce odbýt a mít klid
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:59:37)
Jasně, tón hlasu vyjádří mnohé.
Mě vždycky mrzelo, že vzdor tomu, jak je jinak verbální, je jeho partnerská mluva velmi chudičká. To mi bylo líto vlastně vždycky, že neumí valně vyjádřit vlastně žádné emoce...
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 22:04:48)
Irmi, strávila jsem spoustu let v open space s téměř dvaceti chlapy - jejich jediná emoce, kterou dávají najevo, je "já jsem tak nas.aný"
I u manžela jsem se teprve po spoustě let naučila rozeznat, že je dojatý/napjatý/rozjitřený/frustrovaný/vyřízený/v obavách
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 22:11:59)
Čumčo, ale když má ženská problém, potřebuje, aby jí byl chlap oporou, a ne aby ona při svým problému ještě oprašovala jeho.
Taky jsem si prošla problémem, moc dobře vím, o čem píšu.
A samozřejmě to platí i naopak.
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 22:22:18)
Yuki, kde vidíš výzvu k oprašování?
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 22:30:40)
všechno to zdůvodňování, proč je takový, houby, teď potřebuje jeden z partnerů podporu a druhý mu ji má dát, ne vymýšlet, proč to neumí
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 22:39:35)
Yuki, respekt k tomu jak to vidíš
mně ale tohle zjednodušené, černobílé vidění situace nikdy nepřineslo nic dobrého
i v případě rozchodu můžeš umět dát některé aspekty do souvislosti, už třeba proto, abys to téma mohla opustit, pustit ho z hlavy, protože k tomu rozchodu už není co nového dodat
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 22:36:28)
Yuki, problémem si prošel každý v našem věku, spíš více problémy, řekla bych.
Mít oporu v partnerovi je samozřejmě vítané, ale každý má jinou povahu, jinou toleranci stresu, jiný způsob komunikace, jiné hranice možností... na to musí partner z druhé strany brát ohled i v problémech.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(28.9.2024 22:37:57)
jsou problémy, který ten vztah prověří o něco víc
a pokud se ve vztahu necítím dobře, k čemu mi je? udržovat vztah jen aby byl, přitom se na partnera netěšit, to fakt není k ničemu
|
| Ropucha + 2 |
|
(28.9.2024 22:57:09)
Yuki, asi si tady nebudeme porovnávat, kdo prošel tvrdší prověrkou partnerství, že.
O zbytečném udržování nefunkčního vztahu se tu píše od počátku.
Tady teď byla řeč o jednotlivosti, na níž žádný vztah nestojí jako na jediném pilíři.
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(28.9.2024 23:07:14)
Yuki, vidím to dost podobně... Vztah mi musí mnohonásobně víc dávat než brát... já jsem ráda sama, ale na partnera se musím těšit, musím mít pocit, že s ním se cítím lépe než sama... trávím s mužem cca 20 hodin denně, ale když třeba vystoupím u práce z auta a vidím ho přicházet, cítím radost, vidím ho ráda, i když jsme se neviděli jen nějaké necelé 2 hodiny třeba... neříkám, že mi někdy neleze na nervy, že se nepohádáme, že na něj nejsem naštvaná, že nedělá věci za které bych ho občas zaškrtila, ale to dobré musí výrazně převažovat... Ani půl na půl bych nebrala...
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 23:17:28)
Rose, je to hezké, jak to popisuješ... Cítila jsem to dlouho velmi podobně, týden se táhl a víkend byla pohádka. Nevím, kam se to podělo... Možná jsme si jenom, tím, že spolu nejsme přes týden, neúměrně natáhli to hezké počáteční období, které prostě skončí vždycky. Jen tady vydrželo déle, jako kabát, který se nosí jen v neděli.
|
| Fern |
|
(29.9.2024 16:28:38)
Jenze na kabatu neni narozdil od vztahu co budovat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:53:52)
Yuki, jednoznačně!! To je přesně ono!
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 21:45:52)
souhlasím, mám to stejně, "to bude dobrý" mi vždycky evokovalo "nechci se o tom bavit, ukončuju debatu, pojďme se bavit o něčem jiném", ale možná jsem na tohle přecitlivělá
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:53:07)
A to máš pravdu Jenže když nezazní "nic lepšího", i tohle by stačilo...
|
|
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 21:50:23)
Ropucho, "budu tady pro tebe, i když to dobré nebude, a ve všem ti pomohu, jak budu moci" je jednoznačně lepší, uznávám. Oni to možná někdy neříkají, protože mají pocit, že je to přece samozřejmé. Ale někdy je potřeba říkat nahlas i věci, které jsou samozřejmost. Nějak je to víc zvědomí, či co.
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 21:57:12)
"protože mají pocit, že je to přece samozřejmé. Ale někdy je potřeba říkat nahlas i věci, které jsou samozřejmost. Nějak je to víc zvědomí, či co"
Irmi, to máš pravdu. Přesně tohle si myslívá mm "je přeci absolutně jasný, že tady pro tebe budu, že udělám, co budu moct, je jasný, že to naprosto prožívám s tebou a taky mě to moc trápí". Máš pravdu, někdy to je potřeba i vyslovit
Ale na rovinu, tohle umí tak jeden chlap z pěti
Irmi, jaké byly předchozí vztahy tvého partnera, z jaké je rodiny?
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 22:11:43)
Z jeho vyprávění velmi technické. Vlastně mi s překvapením říkal, že až se mnou si uvědomil, jak laskavý, a láskyplný může být partnerský vztah. Ale potkali jsme se pozdě. Jeho žena i matka jsou velmi tvrdé až necitlivé. Vlastně docela podobné. Vztahy v rodině byly ekonomické, ale nikdy ne o projevované vřelosti. Takže je to vlastně logické, na začátku ho to sebralo, líbilo se mu to, ale není mu to vlastní...
|
| Čumča. |
|
(28.9.2024 22:28:10)
Irmi, a na té terapii jste o tomhle mluvili? O projevování emocí, vřelosti, účasti...
Jeho vztah k ženám definovaly matka a první žena (obě stejné), u tebe se mu líbilo pozornost a lásku přijímat - vysvětlila mu terapeutka, že se taky musí naučit dávat totéž zpátky?
|
| Irmi |
|
(28.9.2024 22:52:18)
Čumčo, řešili jsme jiná témata, to mi tehdy přišlo podružné... Zásadní bylo, že začal preferovat původní rodinu, ženu a dcery, přede mnou. Dcery chápu a nesporuju, ale myslela bych, že vídat by se s nimi měl sám nebo i se mnou. Ale ony začaly pořádat rodinné akce, kam ho zvou, samozřejmě beze mě. Nepřišlo mi to standardní, dle terapeutky to není standardní, děje se to dál a mě už to nebaví. Důvodem změny přístupu je jeho majetek a jejich přístup k němu a snaha ho získat. To ale já těžko můžu tvrdit, vypadám jako závistivá macecha... Je to složité a unavující.
|
| Dari79 |
|
(29.9.2024 3:18:06)
No, tady bych osobně trochu brzdila.
Chápu, že se ti to třeba nelíbí, ale jeho děti a vnoučata jsou nedílnou součástí jeho života, byly tady před tebou a je to jeho krev... Po mužích taky chceme, aby naše děti přijali jako naši součást, když máme nový vztah.
Jsem taky nevlastní máma a mockrát jsem v duchu musela něco spolknout.
Můj muž má navíc několik dalších příbuzných, kteří jsou na tom sociálně podstatně hůř a mnohokrát mi připadalo, že s ním ty vztahy udržují spíš "kvůli majetku", v tom jsem se ale snažila mužovi říct, že možná není dobré kupovat neteřím iphony, když oni našemu dítěti přivezou tričko, ale nezabralo to, tak jsem to prostě přijala jako fakt a součást povahy mého muže a už to dávno neřeším. Konec konců, spoustu věcí (byť ne takto "hodně") dělám i já vůči své rodině. (Vadilo by mi samozřejmě, kdyby vůči našemu synovi byl škrt a vůči širší rodině naopak velkorysý dárce, ale tak to není)
Pro mě je v tomto podstatné, že jsem pochopila, že to není o nich, ale že to je součástí povahy mého muže, která se projevuje i ve vztahu ke mně, našemu synovi, ale i třeba mé rodině (ne teda, že by mým neteřím kupoval iphony, ale zase jsme je třeba párkrát vzali k moři a vůbec neměl kecy, že jsou to moje příbuzné, tak ať si to zaplatím já).
Tady jsou to navíc přímo jeho děti a vnoučata a ať chceš nebo ne, ony jsou "první dědická skupina", takže na jeho majetek mají (i kdyby jen morálně) nárok.
A je to jejich táta (děda) a to že se nějaká rodinná akce koná o víkendu (oslava narozenin...) je celkem přirozené a to, že pozvou vlastního tátu/dědu a on tam chce jet, to je taky přirozené. A popravdě, to že tam nechtějí "macechu", sice není úplně nejlepší, ale sama jistě uznáš, že to není nevídané... Tady bych se spíš dívala, jestli s nimi (jeho původní rodinou) máš nějaký kontakt/vazby mimo takové akce nebo jestli vůbec... Pokud on nějaký majetek má, tak naopak oni tebe můžou vnímat jako "zlatokopku", která je nedejbože může chtít připravit o něco, na co "mají nárok" oni...
Myslím, že by sis mohla zkusit zpracovat své emoce (třeba u té terapeutky), zjistit, proč ti vadí to, co ti vadí. Jsem osobně alergická na výroky o tom, jestli je něco "standardní" - každá rodina (každý vztah) má právo na to mít věci i jinak. Protože 5 kamarádek to má s novými partnery jinak, neznamená to, že vy to nemůžete mít tak, jak to je.
Třeba moje rodina na takové víkendové akce není taky - obvykle jsou to 3 akce do roka + něco o prázdninách, zatímco mužova rodina měla tendence setkávat se snad co měsíc (a na střídačku - jednou u nich, jednou u nás, jednou u těch druhých, jednou zase druzí u nás) - taky mi to přišlo "nenormální", hrozně únavné, taky jsem se snažila zpočátku vysvětlit mužovi, že já jsem unavená po týdnu a že to je strašně moc na mě, to máš furt - uklidit před, nakoupit, nachystat, navařit, společensky plkat, uklidit... Do toho ty hmotné dary . No, našli jsme si systém - jednak to časem se trochu utlumilo, jednak jsme si vysvětlili, že já nemusím furt s nimi, takže "u nich" znamenalo často beze mě - já byla v práci nebo jsem doma "dospávala týden", muž "u nás" občas objedná catering, takže je to míň náročné (i když zase dražší) + já to opět přijala jako součást mužovy osobnosti a jako tradice a zvyklosti jeho rodiny...
(oni to mají jako důvod i třeba, že mužův strýc je Martin a je Martina, tak se jede k nim - mě to přišlo tak absurdní, že se jede slavit svátek dospělého strýce dospělého muže - zvlášť v kombinaci, že i na takovouto návštěvu je třeba přivézt "drobný" dárek pro přítomné i neslavící členy rodiny, což z jejich strany znamenalo pro naše dítě čokoládu, zatímco muž to obligátně "přeháněl", fakt jsem měla jednu dobu pocit, že snad schválně vyhledávají jakoukoli záminku k návštěvě, aby "něco dostali", ale ono to tak prostě není, oni jsou tak fakt zvyklí a to, že to můj muž přehání, je "problém" mého muže, ne jejich...) Aspoň jsem si teda vydupala, že já tam jezdit nebudu, na takovéto akce. (U nás v rodině se slaví u příbuzných typu "strýc" jen půl a celo kulatiny)
A která rodina je "normálnější"? Na to je fajn založit téma tady na rodině a zjistit, že některý rodiny to maj tak, jiný jinak, jiný extrémně jinak, jiný průměrně...
Tím nijak nechci říct, že máš zůstat v nefunkčním vztahu, pokud se v něm necítíš - jen, že spousta nedorozumění a zlé krve může pocházet i z toho, že ty rodiny jsou prostě rozdílné. A pro každého nového partnera je těžké nalézt nějaký fungující vztah k původní rodině partnera a ne vždy se to podaří a ne vždy je to chyba jednoho, druhého, nebo té původní rodiny. U někoho se to nepodaří nikdy.
Pokud máte v podstatě jen víkendový vztah, co třeba to jen proložit, myslím, že jsi psala, že to střídáte - co takhle třeba jen jednou u mě, jednou u tebe, jednou každej sám, jednou třeba někde na wellnesu? Místo oficiální pauzy to prostě nějak upravit jinak. I to je "normální" podoba vztahu v tomto věku. Spousta holek i tady to průběžně psala v různých diskusích, že v tomto věku už by si domů stěhovat nikoho natrvalo nechtěli... Nebo naopak se teda sestěhovat, pak se užijete v týdnu a nebude ti líto, že víkend, který má být "váš", tráví (částečně) se svojí rodinou bez tebe.
A že neumí verbálně vyjadřovat emoce? No, chlapi, co to umí, jsou spíš výjimka, a taky to často jsou jen "naučené fráze" nebo chlapi typu "sňatkový podvodník" - proto ty potvory jsou tak úspěšné v balení ženskejch a oškubávání jejich majetku, protože vědí, co ženy chtějí slyšet, že ty ženy "touží po tom, to slyšet", umí to ze sebe věrohodně dostat a ženy jsou pak celé nadšené, že konečně našli tu "spřízněnou duši" a "dokonalého chlapa". Osobně bych to po chlapovi nežádala (nežádám). Mě stačí, když mám horečku, že mě bez keců nechá ležet v posteli, uvaří mi k posteli čaj, zeptá se, jestli mi nemá skočit pro něco do lékárny, a zabaví dítě, aby po mě neskákalo Ráno se mě zeptá - tak jak?
Podružnosti jsou podružnosti. Pro mě je nejdůležitější pro setrvání ve vztahu to, že pořád jsem přesvědčená, že můj muž je nejlepší chlap, kterého jsem potkala (i z bývalých partnerů i z chlapů, kteří se kolem mě ochomýtali od té doby, co jsme spolu) a to mi stojí za to překonávat i tu spoustu odlišností, které máme. A že já sama sakra nejsem dokonalá a objektivně, vlastně bych se ani nedivila, kdyby chtěl poslat do háje on mě.
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 6:46:10)
"A že já sama sakra nejsem dokonalá a objektivně, vlastně bych se ani nedivila, kdyby chtěl poslat do háje on mě."
Dari, ty jsi zvíře Je skvělé, jak umíš být upřímná
|
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 7:47:54)
Dari, díky za předlouhý příspěvek s řadou námětů. Zkusím vysvětlit, kde se třeba trochu mýlíš nebo to, co jsem napsala, nevyznělo správně.
Nikdy jsem nesporovala, že děti jsou děti se všemi myslitelnými kontexty. Včetně těch dědických, jasně. Nepotřebuju se sápat po jeho majetku, měla jsem svoje než jsem ho potkala. Nepotřebuju se tím vztahem zajistit. Překvapila mě jen změna přístupu, na začátku vztahu byl kontakt s předchozí rodinou 0 a opakovaně tvrdíval, že novou rodinu vytváří s námi, mnou a dcerou. Ti předchozí že ho úplně odstřihli. A bylo to tak. Dcery jako otec začal zajímat v momentě, kdy se mu do plusu změnila majetková situace.
Na začátku pro něj byla spousta věcí zbytných. Zážitky, dovolené, výlety, dárky, nic z toho neprovozoval. Začal až se mnou, zjistil, jak je to překvapivě prima. Teď už jsme zase v modu, že jsou to zbytné věci. Možná chtěl na začátku vztahu tak moc zapůsobit, že popřel svou přirozenost a teď už do ní vesele vplul. A to mi vadí nebo spíš mě to mrzí.
Chápu, že rodinná podhoubí jsou odlišná, velmi. S tím jsem do toho šla, i s jistotou, že to občas zadrhne, ale že kde je vůle, tam je cesta. On se ale zřejmě rozhodl nějak dohnat roky, které s dětmi promrhal, a chce to urvat. Časem společně stráveným, financemi. A mě u toho nepotřebuje.
Jiné rozložení víkendů mě napadlo, jen nevím, jestli v tomto stadiu by to ještě něco řešilo. Je fakt, že já si o víkendech vlastně nemám šanci nijak odpočinout, což bych mohla, pokud by se nějak rozvolnily. Wellness bych si mohla zrealizovat sama, u něj by patrně jako zbytný neprošel. Sestěhování není možné z důvodů vzdálenosti obou prací. A v tuto chvíli si nemyslím, že by to bylo dobré.
Emoční neverbalitu jsem zmínila jen v kontextu mých táhnoucích se zdravotních trablů a jeho neschopnosti mě podpořit. Kdyby to byla jediná sféra, kde to drhne, mávnu rukou.
Ani já nejsem dokonalá, to není nikdo. Když se Ti od začátku změní zadání a vlastně neplatí nic, co bylo na začátku, nebo je to jinak, je to důvod k pochybnostem o smyslu a další perspektivě jednoznačně.
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 9:28:37)
"Dcery jako otec začal zajímat v momentě, kdy se mu do plusu změnila majetková situace.
Na začátku pro něj byla spousta věcí zbytných. Zážitky, dovolené, výlety, dárky, nic z toho neprovozoval. Začal až se mnou, zjistil, jak je to překvapivě prima. Teď už jsme zase v modu, že jsou to zbytné věci. Možná chtěl na začátku vztahu tak moc zapůsobit, že popřel svou přirozenost a teď už do ní vesele vplul. A to mi vadí nebo spíš mě to mrzí."
Irmi, už to chápu. On se s tebou naučil investovat do sebe a volného času. Nyní se už zase zdráhá takto vynakládat peníze, začíná převažovat šetrnost, na kterou byl většinu života zvyklý. Možná ho takto ovlivňují právě jeho dcery, možná sám není schopný dlouhodobě si prostě užívat života, mít se rád, investovat do svého volného času, zážitků, drobných pozorností. Kdo se rád má, ten na výletech, volném čase nešetří, pokud nemusí.
Třeba nechtěl zapůsobit, nebyl vypočítavý, ale prostě se učil novým věcem, které předtím neznal (vřelost, pozornosti, dárky, investice do aktivního trávení volného času). Neumíš si představit, jak okolí dráždí taková změna zvyklostí - sousedy, příbuzné, kolegy - z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že kyselé hrozny to jsou strašlivé , je ti uštěpačně vyčítáno kdeco, nestřídmost, rozhazovačnost atd. Zažila jsem to, skoro by mě přesvědčili, že si to nezasloužím, že bych měla šetřit, utrhnout si od pusy, škudlit... Lidi tohle nesnáší, nesnáší, když někdo žije úplně odlišně a investuje do sebe, pokud oni sami to nemají ve zvyku...pomalu a systematicky ti tu radost ze života zničí
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 6:24:12)
Irmi, já ti rozumím, já bych kvůli tomuto asi taky trpěla. Jenomže je to jejich táta, dle věku soudím, že jsou dcery ve věku, kdy vyzrávají, definitivně se smířily s rozvodem rodičů, a třeba opravdu touží po plus mínus normálním scházení se s otcem (i svou matkou). Nemusí to být pouze o penězích... I když ano, to je časté, že se děti bojí, že se rodič znovu ožení a půlka jeho majetku půjde za jeho novou ženou. Irmi, to, aby vycházel nadstandardně se svými dcerami a plus mínus dokázal vídat i svou ex, je zásadní životní potřeba. Co má dělat, je-li zván na takové rodinné akce a dcery si s ohledem na matku přejí, aby přišel sám? O tom rozhoduje hostitel. Můžeš ovšem nějaké setkání navrhnout i ty a pozvat jeho dcery, potom se jede podle tvých pravidel.
Irmi, já jsem vyrůstala bez táty, vůbec ho neznám, a s výjimkou několika let v dětství jsem neměla ani žádného náhradního otce. Jeden zásadní pilíř v mém životě prostě chybí. Naprosto chápu, že dcery svého otce chtějí ve svém životě mít a dobře s ním vycházet. Stejně tak otec bytostně potřebuje mít dobrý vztah s dcerami.
Naprosto ale chápu i tebe a že se cítíš ohrožená. Hele, ale dávalo by ti něco, kdybyste na ta rodinná setkání chodili společně? Sice by bylo jasně demonstrováno, že je to tvůj partner, ale musela bys konverzovat s jeho dcerami (u kterých cítíš zištné tendence), prohodit pár slov i s ex. Je tohle zátěž, kterou si přeješ?
Irmi, mluvte o tom, pověz mu všechno to, co jsi zde napsala nám. Buď upřímná. Na základě jeho reakcí a přístupu sama uvidíš, jestli je o čem se bavit a na čem stavět, anebo to fakt spěje k rozchodu. Nezapomeň jasně říct, jakou podporu bys od něj čekala. Stále ještě je malá šance, že je ochotný ti ji dát.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 8:14:37)
Čumčo, díky.
Přemýšlím o tom, co píšeš... Co má dělat v případě pozvání... jak bych se zachovala já, kdyby mi moje dcera řekla, že mě zve na rodinnou merendu, ale že musím přijít sama, bez partnera. Pak bych se omluvila s tím, že ke mně patří a není důvod ho odrušit. Takže buď oba nebo nikdo. Tak bych asi reagovala já. Ale to nehrozí, moje dcera s ním nemá sebemenší problém a vycházejí hezky.
Pár společných akcí jsem s nimi kupodivu zpočátku zažila, když přestal být kontakt 0 a byly asi zvědavé. Přežili to všichni bez úhony. Nevím, co se přihodilo v hlavě ex, ale nově to začala organizovat jinak a beze mě. Nevnímala jsem to jako zátěž.
Na debatu se chystám, samozřejmě. Jen už zhruba tuším, co zazní z jeho strany. Ale abych neměla pocit, že jsem tomu nedala šanci...
|
| K_at |
|
(29.9.2024 8:42:29)
Irmi, no vida, tak odpověď na to, co se děje vlastně pravděpodobně máš.
Je taky docela možné, že tam probíhá určitá masírka (a mužský jsou na tyhle věci často nedovtipný).
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 9:05:30)
Ka_t, to on dokonce připustil, že ho přesvědčují, aby prodal dům, kde žije, a peníze rozdělil mezi ně. Pokud taková, jak píšeš "masírka", probíhá, chápu, že bych se do konceptu nehodila.
Ptala jsem se, kam by se vrtnul, kdyby dům prodal a peníze rozdělil, kde by bydlel... Nedokázal odpovědět.
Ty jo, možná zpět u ex, to mě doteď nenapadlo... Ale dává to smysl...
|
| Beat |
|
(29.9.2024 9:17:12)
Irmi, jak spolu byli dlouho s ex? A jak dlouho jsou rozvedení?
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 9:21:46)
Beat, rozvod po 16 letech. Rozvedeni jsou 5.
|
|
|
| K_at |
|
(29.9.2024 9:28:28)
Irmi, no horší varianta je , že u tebe. Hlavně prosím tě to ne! 
Evidentně prostě chlap s nevyřešenými vztahy.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 9:39:56)
Ka_t, to si nemyslím, vzdálenost mého bydliště a jeho práce není na denní dojíždění. Musel by tu něco hledat a najít, což nedělá.
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 9:50:15)
"že ho přesvědčují, aby prodal dům, kde žije, a peníze rozdělil mezi ně"
oh, , to jsou teda mrchy, jiný termín pro to nemám. Jeho dům je JEHO dům a případně jeho a tvůj, ony ať si laskavě čekají na dědictví, ale nemají žádné ani morální právo na jeho domov
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 10:01:55)
Jj, přesně tak to je. Mají obavu, abych případně já neměla nějaký podíl, v případě sňatku, tak je třeba konat rychle...
A podařilo se bohužel vymluvit mu díru do hlavy a právě to morální právo a rodový majetek tam vetknout. Takže on má implementovanou jistotu, že bude konat správně, protože zajistit děti je povinností otce (mu řekla ex). Když vyjádřím údiv, jsem i v jeho očích nepřející a divná.
V mnoha oblastech je to inteligentní chlap, ale stran dcer a majetku je úplně mimo.
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 10:12:46)
"protože zajistit děti je povinností otce (mu řekla ex). Když vyjádřím údiv, jsem i v jeho očích nepřející a divná.
V mnoha oblastech je to inteligentní chlap, ale stran dcer a majetku je úplně mimo."
Irmi, to znám, mm je o tolik chytřejší, s mnohem většími obzory, než mám já, ale v těchto věcech byl bezbranný a bezelstný jako dítě
Hele, co lze čekat od ženské, která je bezcitná, chladná, vedla čistě technické manželství? Taková si neumí představit, že existuje někdo, kdo rozvíjí vztahy, vyjadřuje city... Představuje si tě jako potvoru, co baží po majetku a zajištění pro svou dceru, na úkor vlastních dcer a bývalé ženy. Jiné vnímání asi nemá, protože tohle by na tvém místě dělala ona sama. Je to zrcadlo - bojí se o majetek exmanžela a ty zlatokopecké tendence přisuzuje tobě. Nejvíc lidem přisuzujeme to, co je nám vnitřně vlastní, ale nepřiznali bychom si to.
A máš pravdu, proti tomu nejde bojovat, ta zakrnělá část chlapovy osobnosti musí dozrát sama, když mu k tomu povíš svoje, budeš za potvoru (znám! znám!)
A využít k tomu dcery, je velmi příhodné, chlapi jsou proti ženským zbraním a manipulací dost bezbranní, nikdo nechce o svém dítěti vědět, že je krapet nemorální. Ale jeho dům je jeho, sakra proč by se ho vzdával? Je to jeho domov! I kdyby ho příští rok nebo za třicet let měly jeho dcery zdědit, teď je jeho - proč by jim ho sakra dával?
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 10:26:52)
Ty jo, ČumčoTo je asi poměrně přesná úvaha. Nemůžu na ně a jejich uvažování pohlížet svou metrikou... Děkuju
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 10:34:31)
mě jenom mrzí jedna věc - že zažíváš nějaké vlastní starosti (zdravotní?), potřebuješ povzbuzení a k tomu se sešel tlak ze strany jeho bývalé ženy - to se opravdu potkalo nešťastně Nedivím se, že je toho na tebe moc. Na něj je toho moc asi taky Nicméně je dospělý, tlakem ze strany jeho dcer/ex jde cosi zdůvodnit, ale ne zcela omluvit...
uvidíš, že nejspíš v nejbližší budoucnosti sama uvidíš, co je správné udělat, najednou tě něco osvítí, a budeš vědět, že tenhle chlap za to stojí. Anebo naopak... Tyhle momenty mě nikdy nezklamaly Když nastaly, už jsem se nikdy neohlížela zpátky, spálila případně most a jelo se dál.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 10:44:21)
Čumčo, intuice? Uvidím...
Je to tak, načasování blbé... A i mně ho je svým způsobem líto, to je disciplina, kterou předchozí rodina neprovozovala... Jsi chlap, starej se a makej.
Variant je spousta... Popřemýšlím o všem. A děkuju
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 10:52:21)
Za málo, sama jsem si ráda zavzpomínala na věci dávno minulé. Promluvte si, netlač na něj příliš, rozumně to načasuj, neskákej mu do řeči, i kdyby z něj věty lezly jak z chlupaté deky, pokud ho máš ještě ráda, tak mu to řekni, ale stůj si za svým, že si zasloužíš víc, než ti dává... No, a jestli mu to nesedne a začne blábolit blbosti, tak ho vyprovoď. Buď napořád anebo než mu o samotě dojde, o čem to je...
Hodně štěstí
|
|
|
|
| K_at |
|
(29.9.2024 10:48:46)
Irmi, a vlastně je v základu úplně fuk, co a jak. On je dospělý chlap. Své vztahy si spoluutváří sám. A pro tebe je podstatné to, jak se chová k tobě. Za hezké řeči si "nic nekoupíš". Důležité je to, co dělá. Drž se. Je to těžký. Ale není to jediný mužský pod sluncem.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 11:04:18)
Ka_t, díky
Vím, že není. A vím, že je to na debatu. Jen bych teď na ni potřebovala víc síly a energie.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.9.2024 11:11:21)
Irmi, naplánovala bych si třeba dva následující víkendy rozděleně (t.j. cca 3 týdenní pauza) a podle toho se pak rozhodla co dál... oba budete mít čas popřemýšlet co vám společný vztah dává či nedává...
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 11:14:36)
Rose, už tento víkend máme distanc. Uvažovala jsem podobně. A hlavně si potřebuji od všeho odpočinout a získat odstup
|
|
|
| Okolík | 
|
(29.9.2024 11:16:53)
Připojuji náhodně.
Irmi, myslím, že to podstatné jsi nenapsala v úvodním příspěvku, ale až v těch průběžných. V mládí jsem měla vztah s mužem z podobné rodiny - tedy nepříliš vřelé, špatné vztahy, žádné společné vylet, akce, žádné dárky.
Se mnou jakoby "rozkvetl". Jenže to vydrželo jen pár let. Pak se dárky, společné výlety a vřelost vztahu staly zbytečnými, on zajel do původních kolejí a vztah skoncil.
A to v tom nefigurovala žádná ex ani děti z předešlých manželství.
Tvůj příběh mi to hodně připomněl.
Proto se přidávám ke kamarádce 2 - pošli ho k šípku
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 11:25:48)
Okolíku, ono vybřednout z toho, co bylo člověku vtisknuto v dětství/dospívání, je disciplína pro ty fakt statečné. Když se to upevnilo prvním manželstvím a dětmi (jak píše Irmi), protože muž si vybral za ženu obdobu své matky, potom je to disciplína pro ty nejstatečnější
Lidi se můžou neskutečně změnit, ale musí sami chtít. A ono to bolí a lidi nakonec vlastně přestanou chtít a rezignují.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 11:58:39)
Čumčo, jj. A jít trvale proti své de facto přirozenosti, tomu, co je člověku vlastní výchovou, zvykem,to by musela být sakra motivace. A tou jedinou jsem asi já, jemu v tom předchozím bylo asi dobře, když nic jiného/lepšího nepoznal. A já coby motivace jsem fungovala prvních pár let. Teď, i s ohledem na jeho věk, by to vyžadovalo víc aktivity a tu už nechce vynaložit...
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 12:03:12)
Irmi, anebo nemá sílu tomu dál čelit. Nemít sílu je strašný...měla jsem takové období a ta bezmoc je strašná.
Nicméně, třeba je to fakt aktivita hlavně jeho ex, dcery jsou lepší, než se může zdát, navíc dozrávají, a může to dopadnout i dobře...
Jedna zneuznaná zákeřná ženská umí rozklížit i infikovat x vztahů okolo
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 12:17:58)
Čumčo, nemyslím si. Aby to dopadlo dobře, musely by dcery dostat zpětnou vazbu. Ideálně od otce. Že peníze jsou fajn, ale ne všechno. Že vztahy jsou i o něčem jiném. Takhle jsou impregnované matkou, aby hrabaly, a otec neodporuje a mlčky vytváří podmínky. Navíc obě ještě studují, nezakládají rodinu, kdy by se peníze na bydlení třeba šikly... Prostě je jen chtějí teď, abych hypoteticky jejich část neslupla já (i to lze samozřejmě ošetřit, i v manželství, do něhož se nechystám).
Ale je to tak, jak jsi psala, podle sebe soudím Tebe.
|
|
|
|
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 11:53:04)
Okolíku, vidíš... Takhle přemýšlet mě vůbec nenapadlo. Brala jsem za bernou minci jeho slova o tom, jak je šťastný, poprvé v životě atd...
Tak jsem myslela, že to prostě objevil a udrží už napořád. Ale asi je to tak silné, to předchozí, že zgruntu a TRVALE se změnit ve 54 je mimo realitu...
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 11:58:28)
Irmi, není to beznadějné, ale musí sám chtít, upamatovat se, jak bylo dřív a jak po té životní změně... Člověk dokáže i zázraky, když chce, když nesepisuje obsáhlý seznam, proč to nejde a snaží se...akorát to bolí. A jestli ex s dcerami vytvářejí tlak důmyslně, promyšleně, takticky...bude to náročné, jelikož ho znají, jeho slabá místa atd.
|
|
| Okolík |
|
(29.9.2024 13:14:33)
Ano, ten můj to tenkrát také říkal, že konečně ví, co je to štěstí, že se o něj někdo zajímá, že naše akce ve dvou, ale i s partou (do které jsme patřili oba). Jenomže pak se postupně vrátil do módu původní rodiny
Děti jsme naštěstí neměli, byli jsme mladí ...
Ono mělo něco do sebe, když dřív lidé měli partnery z podobných rodin podobnými hodnotami....
|
|
| Okolík |
|
(29.9.2024 13:16:12)
P. S. On určitě šťastný byl (ten můj i ten tvůj), jen to nevydrželo věčně
|
| Beat |
|
(29.9.2024 13:25:02)
“Ono mělo něco do sebe, když dřív lidé měli partnery z podobných rodin podobnými hodnotami....”
Okolík souhlas. A já jsem si teprve ve věku 50+ uvědomila, po 30ti letem manželství, že my to tak máme. Ze naše rodiny byly v základu podobne založené. Do ničeho nám nikdo nemluvil, ale přitom máme/ měli jsme hezké vztahy založené na vzájemném respektu. A také byli moji i manželovi rodiče podobní střelci, kteří milovali život, nebáli se změn a výzev a neřešili druhé. A to se propsalo, i kdyz se manželství našich rodičů rozpadla a zažili jsme, já obzvláště, poměrně narocne dětství.
|
| Drypetis | 
|
(29.9.2024 13:41:08)
"Ono mělo něco do sebe, když dřív lidé měli partnery z podobných rodin podobnými hodnotami.."
To ano, ale jak prožívají city a jak jsou empatičtí ani přihlížení k hodnotám nezajistí, protože ty hodnoty, na které se koukalo, byly spíš jiné. A řekla bych, že většina lidí na ty podobné hodnoty pořád kouká.
To už by se dalo i říct, že nejlepší byly domluvené sňatky podle kompatibility rodin, hlavně, aby si navzájem rozuměli tchánovci - nakonec leckde ve světě to tak pořád je a jak si porozumí ti mladí, je už na nich.
|
|
| Okolík |
|
(29.9.2024 14:40:07)
Beat, tak jsem to myslela. Však jsem ráda, že v rodině manžela měli nastavené podobné hodnoty a vzorce chování jako u nás doma. Tak snad nás nepotká na starý kolena nějaké "vystřízlivění".
Drypetis a těmi hodnotami teda určitě nemyslím ty materiální (pro současnost).
|
| Drypetis |
|
(29.9.2024 15:04:02)
Okolíku, já jsem taky nemyslela materiální hodnoty.
|
| Beat |
|
(29.9.2024 15:13:11)
Drypetis, ono to ale v nich asi bylo vždy. Řešit druhé a kafrat jim do života člověk nezačne zniceho nic. Dokud ale člověk komanduje jen děti a manžela, tak se to víc ztratí a omluví.. děti se musi vychovat atd. Ale když do toho přijde cizi element, který se třeba bouři, tak je vymalováno.
|
|
|
|
|
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.9.2024 12:07:14)
"myslím, že to podstatné jsi nenapsala v úvodním příspěvku, ale až v těch průběžných"
Také bych řekla.
Tlak původní rodiny je silná zbraň, jednak s ohledem na dlouholeté zažité stereotypy, jednak s ohledem na to, že hodný slušný člověk se nechce cítit jako špatný rodič.
K tomu, co už napsali ostatní, bych ještě dodala, že ve věku kolem padesátky se velmi probouzí vlivy původní rodiny.
Nemám k tomu nic vědecky podloženého, jen empirickou zkušenost vlastní a kamarádek vrstevnic. Ale není jich málo, které se chytají za hlavu, že ve svém muži najednou vidí a slyší své tchány.
|
| Drypetis |
|
(29.9.2024 12:16:59)
Ropucho,
"K tomu, co už napsali ostatní, bych ještě dodala, že ve věku kolem padesátky se velmi probouzí vlivy původní rodiny."
Tohle je zajímavé a sama to taky pozoruju a nejen tedy u mužů. I ti, kteří všechno chtěli dělat jinak, než původní rodina a i jim to dlouhou dobu vydrželo, najednou sklouznou k tomu, nač byli zvyklí z domova a buď si to v lepším případě neuvědomují, v horším to dělají záměrně s tím, že třeba 30 let žili v nějakém bludu a pod vlivem partnera. Najednou se projeví velká nostalgie po tom, od čeho utekli a nechtěli to následovat. Asi to souvisí s odcházením rodičů, dospění dětí, vlastním stárnutím a únavou, nevím čím přesně.
|
| Drypetis |
|
(29.9.2024 12:21:59)
MM neměl dobrý vztah s otcem, vyčítal mu spoustu věcí a hodně zcela právem a hlavně chtěl být jiný, než on. A teď je úplně stejný, hlavně v tom, co mu tak strašně vadilo, spíš je v lecčem ještě horší, ta negativa dotáhl do dokonalosti. Nejhorší je, že on si to ale neuvědomuje a když mu to někdo řekne, byl by se schopný porvat. Ale vidí to všichni.
|
|
| Ropucha + 2 |
|
(29.9.2024 12:34:07)
Drypetis, jojo, pozoruji náznaky i sama u sebe a připsala bych to ve svém případě právě té nostalgii.
Rodiče odcházejí, děti dospívají, energie ubývá a člověk si uvědomuje, že on sám už má to hlavní za sebou. Ohlíží se vědomě i nevědomě a vyvstávají mu hluboko uložené vzorce z dětství.
|
| Drypetis |
|
(29.9.2024 13:49:48)
Co se týče těch znovuobjevených vzorců z dětství okolo padesátky spíš děsí, nakolik se to týká žen, které se z moderních svobodomyslných ženských změní v jejich vlastní matky nebo babičky, když se samy stanou tchyněmi a babičkami, zvlášť když mají syny, tak ve vztahu ke snachám. Ale některé dokážou vypruzovat i dcery.
Jsou to moje spolužačky, kolegyně, kamarádky a najednou jakoby z nich byly jen tchyně, které mají jedinou pravdu, kterou opírají o to "u nás v rodině to bylo tak a tak".
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 15:10:00)
Drypetis,
to je zajímavé... Pokud by tohle fakt fungovalo, máme smůlu. Prostředí našich rodin bylo dost odlišné.
|
|
| Žžena |
|
(29.9.2024 15:19:35)
Drypetis,
Já myslím, že pozice tchýně (mužovy matky) je složitá sama o sobě, je v pozici toho rodinného života určitým způsobem znevýhodněná, protože její vztah k snaše-matce je prostě vzdálenější než mezi snachou a její maminkou. Já mám tři syny, takže nic jiného, než tchýňovství mne nečeká, je mi to svým způsobem dost líto, když sama zblízka vidím, jaký vztah mám já a moje děti k mojí mámě versus ke tchyni.
|
| Drypetis |
|
(29.9.2024 15:35:31)
Žženo,
ano, já to chápu.
Přesto většina drsných vtipů o tchyních pochází od mužů - asi proto, že ty problémy dokážou brát s humorem, zatímco ten vztah tchyně - snacha může být opravdu třaskavý a i postupně vyčerpávající. Taky jsem to zažila. Moje tchyně měla potřebu se za své chování omluvit na téměř smrtelné posteli s tím, že si pořád myslela, že se o jejího syna nepostarám a opustím ho a že nakonec si myslí, že to nebylo tak špatně. No, přijala jsem to a dokonce ji objala, i když jsem měla na jazyku, že jestli si myslí, že zničených 25 let mého života její neustálou nenávistí a popouzením syna proti mně se najednou smaže???
Ono je to vždycky o povaze těch lidí.
Znám ženy, které mají blíž k tchyni, než k matce.
|
| Beat |
|
(29.9.2024 15:41:30)
Ženo, nemusi to tak byt, já měla ke tchýni lepší vztah, než k máme. Moje děti ji milovaly. Je to proste o lidech
|
| Beat |
|
(29.9.2024 15:45:47)
Rose ano, je to tak. Už jsem tchyně pro zetě, a prej dobry, tak až přijde snacha, tak doufám, ze to bude taky dobry. Vim, ze syn si nějakou blbku nevezme
|
|
| Žžena |
|
(29.9.2024 15:50:01)
Beat,
Upřímně, je to výjimka.
Není to prostě v reálu tak, že by všechny tchyně byly hrozné, pyskovaly a byly vlezlé a impertinentní. Je to o tom, že když pyskuje, je úplně stejně vlezlá nebo impertinentní vlastní matka, tak to ženská líp zvpádá, protože s vlastní matkou umí zacházet, je zvyklá, nebere si to tak osobně. U vlastní mámy se věci řeší optikou "tady to znám, tady jsem doma", u tchyně je to optikou "tady jsem u cizích".
|
| Beat |
|
(29.9.2024 15:52:27)
Ženo, jestli je vyjimka mít hezky vztah s tchýni nevím.. Přijde mi, ze podobne, jak s matkou.. Taky nejsou ty vztahy vždy růžové. Moje dcera ma s tchýni taky skvely vztah. Vidění se spolu často i jen tak.
Ale ano, jinak mas pravdu
|
| Inka ..|-.|-.-|.- | 
|
(29.9.2024 16:00:21)
Mám se snachou hezký vztah, doufám, že si to myslí i ona. Asi jo, protože vnuka nám půjčuje dost často.
|
|
|
| Drypetis |
|
(29.9.2024 15:53:05)
No mně se vždycky vybaví tenhle vtip a dost často mi ho tedy oživí kolegyně, která má syna i dceru
""Ahoj Mařenko, dlouho jsem tě neviděla, jak se máš, co rodina?"
"Ále, celkem to jde, dcerka se vdala moc dobře. Ten její hodně vydělává, takže holka je doma, ráno nemusí vstávat, pak sedí u holiče, pak se sejde s kamarádkami na kafe a dortík, večer s mužem na večeři do restaurantu. No zkrátka super. No a co syn?"
"Ten neměl takové štěstí. Furt v práci. Vzal si mrchu, která se jen válí, vysedává u holiče, kafrá s kamarádkama po kavárnách a ani večeři mu neudělá, takže jí jen po hospodách."
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(29.9.2024 16:02:16)
Jo, ten je dobrej
|
|
|
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(29.9.2024 15:40:17)
Žženo, mně je těch tchýní tak nějak líto už dlouhodobě... jako by ty snachy zapomínaly, že tchýně je prostě máma jejich muže... A nejvíc mě fascinuje, že to nevidí ani když mají samy své syny (a dcery)... Jak je těžké se oprostit od té potreby pečovat o vlastní dítě, jak pořád samy čekáme v záloze, kdyby nás potřebovalo, jak řešíme nejvhodnější školu (a to i vysokou), jak hledáme jak jim pomoci s maturitou, najít bydlení...
neříkám, že vždycky, ale často by pomohlo zkusit se víc vžít do role té druhé, možná bychom ledacos přehodnotily... A to nemluvím o tom, že ty naše děti celoživotně odkoukávají, jak my samy se chováme ke svým tchýním a přejímají to jako nějakou normu
|
| K_at |
|
(29.9.2024 15:48:53)
Mám úžasnou tchyňku.  A můj muž to má taky tak. Máme štěstí.
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti | 
|
(29.9.2024 21:44:06)
My jsme s manželem oba z úplně jiného prostředí, i když skoro ze stejné ulice. Naše rodiny nemohly být rozdílnější. Ale snažili jsme se z lásky vzájemně přizpůsobit, vzít si od každého to lepší a vyšlo to .
Nechtěla bych si vzít někoho, koho mi vyberou rodiče. Máma je úplně jiná a je 2x rozvedená, od ní bych si radit se vztahama nenechala.
Jako tchyně mladým do ničeho nemluvím, pokud se nezeptají, doufám jen, že jsou spokojený a mají se rádi, vypadá to, že jo
|
| Fern |
|
(30.9.2024 16:08:44)
Evelyn, mela jsem to s mou mati uplne stejne jak ty - taky byla 2x rozvedena a co se tyka vztahu,tak alespon mi poslouzila jako priklad,jak to nedelat
Mladym taky do niceho nekecam, mam sveho dost a neminim se starat o dalsi 1) a 2) jsou svepravni a velmi sikovni;
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.9.2024 17:43:16)
Fern:
"Mladym taky do niceho nekecam, mam sveho dost a neminim se starat o dalsi 1) a 2) jsou svepravni a velmi sikovni"
Přesně tak.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 18:10:33)
Já potřebu řídit dospělé děti a mluvit jim do života příliš nechápu.
Vždyť takový rodič vlastně nedůvěřuje vlastní výchově.
Co dělal dvacet let, že nedovedl potomky k zodpovědnosti za vlastní život?
Vidím za tím nezralost a sebestřednost.
|
| Beat |
|
(30.9.2024 18:16:20)
Ropucho, a muže za tím byt i malé sebevědomí a strach. Strach z toho, ze ztratim “moc”.
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 18:26:13)
Beat, ano, to dává smysl.
Já jsem to zahrnula pod sebestřednost, že člověk se chce cítit důležitý a realizovat se skrze šéfování dětí.
|
|
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 18:32:09)
No jenže občas do toho vstupuje taky zkušenost, nebo třeba víš, že potomek v nějakém směru není úplně zdatný...
když ti dvacetiletý dítě přijde s tím, že mu známý nabídl skvělou příležitost k výdělku, ty víš, že potomek je důvěřivý, fakt ho necháš výhodně investovat? Nebo se zeptáš na podrobnosti a pokusíš se ho navést ke zjištění, že známý to s ním zase tak dobře nemyslí?
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 18:43:34)
Rose, ale jistěže rodič může sdílet své zkušenosti, to je jasné.
Ale s respektem.
Když to pro názornost přeženu, je rozdíl slídit dítěti v patách, komentovat každý jeho krok a nevyžádaně vnucovat vlastní názory a postupy na všechno, nebo tu a tam ve vybraném případě v rámci diskuze nabídnout svůj náhled, varovat, popsat zkušenost.
|
|
| Beat |
|
(30.9.2024 18:44:07)
Rose, já úplně nerozumím slovu: necháš…
Ja bych mu řekla , co bych dělala nebo nedelala já. Řekla bych mu proč a jaké mě k tomu vedou důvody. A pak bych ho “nechala”… protože, co taky jiného?
|
| Ropucha + 2 |
|
(30.9.2024 18:52:20)
Já se v různých směrech už naopak inspiruji svými dospělými dětmi.
Jsou chytřejší než já, vzdělanější, zcestovalejší, v mnoha tématech zorientovanější.
V něčem se cítím kompetentní přispět jim svou životní zkušeností plynoucí z toho, že jsem na světě déle, ale v jiných věcech si k nim jdu pro radu či názor.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 19:56:45)
"Jsou chytřejší než já, vzdělanější, zcestovalejší, v mnoha tématech zorientovanější"
a kdyby nebyly? ne vždycky jsou děti chytřejší než rodiče
|
|
|
|
| Dari79 |
|
(30.9.2024 18:53:54)
No, jestli ve 20 už není pozdě.
Moje dítě takový věci slýchá furt dokola, a to je mu 13...
Doufám, že ve 20 už nebudu muset dítě nic učit. Spíš by už mělo učit ono mě, ne?
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 19:18:16)
Dari, moje děti 17/13 už si teď o sobě rozhodují vlastně sami Mají na to právo. Ale třeba posledně jsem použila právo veta na dceřino rozhodnutí nepokračovat v kurzu sebeobrany Nechci, abychom se jednou zbláznili strachy
Oni mají právo o sobě rozhodovat, učit se to. Já si ale stejně asi ponechám svoje právo říct jim, jaký z toho mám pocit, i když jim bude dvacet a víc. Jsem taková povaha. "Bezpečnostní pojistkou" je manžel, který je tak hyperpodporující každý nápad našich dětí, že by nikdy nedovolil, abych je omezovala Bezpečnostní pojistkou, aby je manžel bezmezně nerozmazloval, jsem zase já.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.9.2024 19:29:33)
já taky klukům říkám, co si myslím, neznamená to přece, že by museli dělat, co chci já, jen o tom mluvíme a když je něco, co se mi fakt nelíbí, tak jim to řeknu, stejně jako to řeknu manželovi, kolegyni, kamarádce
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.9.2024 19:43:46)
Říkáš kolegyni když se ti nelíbí, co dělá? To by mě nenapadlo.
|
| Rose,2růžičky,1kvítek-01,07,12 |
|
(30.9.2024 19:50:57)
A víš, že kdyby mi kolegyně řekla, že si začala psát s úžasným chlapem, co je na misi jako doktor, neodpustila bych si nějaký komentář
Asi jsem vlezlá, ale úplně stejně "kecám" do života i sestrám prostě jejich odhad na lidi je úplně vypnutý a já holt poznám hochštaplera na sto honů
(a teda vždycky jen řeknu svůj názor, ne třeba pokyn k rozchodu... a NIKDY pak neříkám "já ti to říkala")
|
| Rodinová |
|
(30.9.2024 19:53:14)
To byla reakce na me?
Tak to samozrejme ano, kdyz hrozi zrejme riziko
|
|
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 20:11:09)
Inko, pokud má Yuki svou kolegyni ráda, tak jí prostě v klidu řekne i "buď opatrná, nemám z toho dobrý pocit". Stejně tak dítěti. To je normální zájem o své okolí...
|
| Beat |
|
(30.9.2024 20:12:20)
Rodiče nemusí být chytřejší, ale měli by byt moudřejší.
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.9.2024 20:36:03)
Inko, občas se některá kolegyně skutečně zeptá, co si o něčem myslím, já zase jich, normálně se bavíme a někdy si díky tomu někdo uvědomí, jak věci dělat jinak, kde něco přehání a tak
samozřejmě jsou to kolegyně spíš jako kamarádky, kde jsou to jenom kolegyně, tam se takový věci neřeší
|
| Irmi |
|
(1.10.2024 7:15:02)
Yuki a ostatní, koukám, kam se diskuse tematicky posunula
Ale využiju toho a navážu nebo spíš založím novou
Jinak moc díky za příspěvky všem
|
|
|
|
|
| Rodinová |
|
(30.9.2024 19:36:48)
Si dokonce myslim, ze i vyrikavani vsech pocitu svym dospelym detem o jejich aktivitach a postojich by mel clovek zvazit a obcas proste pomlcet.
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(30.9.2024 19:41:32)
Určitě, ani by mě nenapadlo komentovat všechno, co dospělé dítě dělá.
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(30.9.2024 20:33:25)
komentovat všechno není potřeba, ale řekla bych, že nic se nemá přehánět a je potřeba mluvit i o tom, co člověk cítí, vidí, vnímá, i když se neshodneme ve všem, to přece vůbec nevadí, já jim názor řeknu, ale oni se rozhodnou a jsou zodpovědní za svoje rozhodnutí
klidně mi taky můžou říct, co si myslí a zase já jsem zodpovědná za svoje rozhodnutí
kdo jiný než nejbližší rodina by měl občas říct i něco nepříjemného, co se nikomu říkat nechce?
|
|
|
|
|
|
|
| Evelyn1968,2děti |
|
(30.9.2024 19:06:36)
Tchyně kecala neustále úplně do všeho, aniž by čekala, že ji někdo poslechne, ale odmeldovat si to tragicky hlasem musela
Třeba manželovi radila i při řízení a s provozem auta, i když tomu absolutně nerozuměla. On její řeči vůbec nevnímal, byl zvyklý na neustálé lamentace.
Moje matka naopak v mém dětství a mládí očekávala, že co řekne, to se i stane, jinak bylo zle, tak jsem z tchyně byla první roky na nervy. Snažila jsem se vyhovět.
Než mi došlo, že to je z její strany jen nekonečný proud pesimistických keců a že ani neočekává vyplnění rozkazu.
Třeba že nesmím nechat děti běhat v parku, protože někdo ukradne víko od kanálu a děti spadnou do kanalizace. Bylo to hrozně otravný.
Když zemřela, bylo manželovi skoro 50, ale pořád to byl pro ni malej kluk.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Yuki 00,03,07 |
|
(29.9.2024 13:25:30)
já myslím, že v úvodním příspěvku je to nejdůležitější, Irmi s ním není dobře, těší se, až odejde
dál to byly už jen důvody
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 9:55:20)
"Ptala jsem se, kam by se vrtnul, kdyby dům prodal a peníze rozdělil, kde by bydlel... Nedokázal odpovědět.
Ty jo, možná zpět u ex, to mě doteď nenapadlo... Ale dává to smysl..."
Irmi, smysl do nedává, dokud ti na otázku sám neodpoví, nepředjímej Jakmile budeš předjímat takové scénáře, a půjdeš k zásadnímu rozhovoru přednastavená, budeš dělat komunikační chyby...
Proč by chtěl zpátky svou ex, chladnou, bez emocí? Věř si trochu, i jemu, že není vůl, aby se nechal zmanipulovat a ničil si život... Jestli jo, potom je to nejspíš konečná
|
|
| Beat |
|
(30.9.2024 7:09:18)
anebo u Tebe
radko, tady nevím, na koho reagujes. Proto je pro srozumitelnou debatu dobre dat na úvod osloveni nicku, kterému píšeš.
Jinak to, co píšeš, dává smysl. On to proste asi nedava.. Třeba se ti snažil říct, jak na nej tvoje mluva a jednání působí, ale …..
Je to skoda. Je úžasný, když si lidé, kteří spolu nebyli schopni léta mluvit, dovedou říct, ze už vědí, proč to bylo, ze jeden chápal špatně to a druhy to. A jeden delal nevědomky chybu v tom a tom. A někam je to posune a buď spolu zůstanou a je jim lip, nebo se rozjedou, ale i tak se rozjedou “lip”. Protoze aby jim bylo lip, v obou případech se musí nějak dohodnout
|
| Beat |
|
(30.9.2024 9:14:44)
Radko, jeste mi napadlo. Někdy proste nevnimame, neslysime, nechceme se překonat abychom udělali něco jinak, jen kvůli tomu druhému, těm druhým.
Napisu příklad a nemyslím to zle ani utocně, jen mi to naskocilo. Už několikrát jsme tě tu prosili, abys v odpovědích používala nick, kterému píšeš, ze je to jinak nesrozumitelné napsat x příspěvku pod sebe bez souvislosti s nějakým komentářem. A ty to stále neděláš. Tak si tak říkám, ze něco podobného muže probíhat u vás doma.
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 9:25:27)
"nevnimame, neslysime, nechceme se překonat"
u nás je to vyhýbání se a kličkování třeba i o tom, že mm ví, že takový vážnější rozhovor může skončit cca dvěma silnými scénáři:
a) on zjistí, že já mám pravdu - a bude mu hrozně líto, že si dříve nevšiml, bude mít výčitky a cítit se jako pitomec
b) on zjistí, že já teda fakt pravdu nemám - a hrozně se naštve
V obou případech nastanou silné emoce, a on nechce silné emoce Já třeba vím, že se musím držet na uzdě, abychom se fakt domluvili a mohli to smazat, jinak nastane to a), b)
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 12:35:48)
Cumco, ja jsem prave takto dlouho komunikovala, s tim, ze vim, co na nej plati a co ne. Jenze tim jsem do urcite miry popirala sebe a me uz to nebavi, abych na to myslela jen ja, abych ustupovala co a premyslela, jak to zaobalit a tak. Neni mi to vlastni, nejakou dobu jsem to delala rada, pro to, aby to fungovalo. Ale ted to uz nedelam a vidim, ze z jeho strany ta snaha neni
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 13:07:57)
radko, když potřebuju s mm probrat něco důležitého (třeba se to týká dětí), tak fakt někdy jako ice breaker použiju trochu toho omaminkování, on se uvolní, jelikož v této poloze se cítí bezpečně, potom pomalu najedu na téma, o které mi jde - no a začneme se bavit jako dva rovnoprávní dospělí, fakt ne jako máma a dítě , jako manželé, jo, někdy se potom pohádáme... no, a potom zase usmíříme No, a někdy bych ho nejraději zabila, to se někdy stane taky. Nesmíme jeden druhému brnknout do nějakého boláku Což se může stát i nechtěně.
jsme cholerici, ale lepšíme se
|
|
|
|
| byvala radka |
|
(30.9.2024 12:32:00)
Beat, to je mozne, protoze na to vzdycky zapomenu, mate me, ze je tam odpovedet. Vim, ze uz jsme to resili stokrat a stejne jedu automaticky. Driv jednam nez myslim
|
|
|
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 9:47:18)
"probíhá určitá masírka (a mužský jsou na tyhle věci často nedovtipný)."
Kat, souhlasím, nedovtipní jsou, jelikož to bolí, přiznat si, že ex manipuluje a pletichaří a jeho holčičky sekundují... Sama jsem roky čekala, až to manželovi dojde, že s ním jeho matka a sestry točí jak s kocourem (citové vydírání, malicherné manipulace). Tohle ode mě vůbec nechtěl slyšet, byla jsem poslem velmi špatných zpráv, a víme, co se děje poslům za jejich pravdu...
Musel si na to přijít sám. Potom ho jednou seřvaly, mluvily o mně velice negativně, vyčítaly mu všechno možné, vydíraly - on se zvedl, beze slova odešel - a bylo to tam. Ale musel na to přijít sám
|
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 9:33:36)
"moje dcera s ním nemá sebemenší problém a vycházejí hezky."
Irmi, tohle je rozhodně plusová věc, není samozřejná. A je možné, že s tvým partnerem přes dcery manipuluje jeho žena...protože najednou se jí její ex líbil, když byl s tebou šťastný, uvolněný, jiný...a bylo to tvou zásluhou, že se měnil k lepšímu, měl se rád, užíval si života atd. A manipulace přes dcery je něco, proti čemu jde hodně obtížně bojovat
|
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 9:36:32)
"Na debatu se chystám, samozřejmě. Jen už zhruba tuším, co zazní z jeho strany. Ale abych neměla pocit, že jsem tomu nedala šanci..."
Jsi rozumná ženská! Jestli můžu poradit, dobře si naplánuj načasování, kdy povedete takto zásadní hovor. Mně se xkrát nezadařilo, začala jsem něco řešit, když jsme oba byli večer unavení, a nevyřešili jsme nic, akorát jsem se děsně naštvala a nemohla potom spát.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 9:53:45)
Čumčo,
myslím, že jsi to vyhmátla dost přesně Zpočátku byla opravdu výrazná zpětná vazba o tom, jak se vedle mě změnil ve veselého a spokojeného člověka, vlastně odevšad. Jeho širší rodina, kamarádi, lidi z práce...
Měla jsem pocit, že mu to všichni spíš přejí, než že by nevražili... Spíš se podivovali, že to byla změna vůbec proveditelná a jak byla markantní... Jen žel ne trvale udržitelná...
Možná je pravda i ta jeho nová atraktivita pro ex, netuším.
Je fakt, že proti dětem se hrát a cokoli uhrát nedá, to jsou nerovné podmínky.
Správně věci načasovat je polovina úspěchu, to vím a snad i umím.
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 10:02:32)
"že mu to všichni spíš přejí, než že by nevražili..."
to je moc dobře, že jste měli/máte vstřícné, milé okolí - naše rodiny takové nebyly a masírovaly nás mohutně, dávali nám různé nálepky Tchýně si stěžovala, že vedle mě není její syn už tak milý, veselý a hodný (tj. neposkytuje tak lehce a automaticky bankovky a sem tam jí i oponuje), prý jsem ho změnila jen a jen k horšímu (tj. sem tam řekl "mami, udělám, ale ne zítra, spíš pozítří, to se mi hodí víc), manželova rodina na to nebyla zvyklá, taky nikdy za nic neděkovaly a nepoužívaly slova "prosím tě" nebo "mohl bys". Zubama jsem skřípala mocně. No, je to pryč, zapadlo to do správných kolejí...
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 10:09:30)
Čumčo, dost podobně jsem to zažívala v manželství i já. Tchýně byla taky zvyklá, že muž reagoval obratem... Když po svatbě začal pozornost ne nelogicky směřovat ke mně a času bylo pro ni náhle míň, bylo zle. A taky jsem za to mohla já, což byla i pravda Jen bylo na místě připustit, že je to oprávněné. A tam byl problém.
Přeju, že se Ti to povedlo uřídit
|
| Čumča. |
|
(29.9.2024 10:18:46)
mně ho bylo líto, bylo vidět, že je jako mezi mlýnskými kameny - tak jsem to nechala zatím být, já na to nemám, vést nějaký boj a jít si tvrdě za svým... Doufala jsem, že při své inteligenci na to časem přijde sám. No, a tchýně se jednou odkopala, vypadla z role a rozvášnila se... Pamatuju si, jak v šoku sešel dolů (šel si telefonát vyřídit do ložnice, aby byl klid), ve tváři milion emocí, nepřítomný výraz, a od té doby byl klid.
Dneska ho kolikrát krotím, aby mámě neoponoval tak divoce, že sice mluví docela z cesty, ale má na vrtochy věk
|
|
|
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(29.9.2024 16:35:41)
Tak tohle by se mi taky vazne nelibilo,ozvala bych se...ale kdyz o tom tak uvazuji dal, tak pokud jinak by mi s nim bylo fajn, tak jste porad svobodni lide a nejake hmotne statky toho druheho vas narozdil od jeho/vasich pribuznych vas nemusi zajimat...a klidne at si slavi s rodinou.
Blby by bylo,kdyby to uz dost nebo casto narusovalo nase spolecne plany.
|
|
|
|
|
|
|
|
| Fern |
|
(29.9.2024 16:04:39)
Cinda:" Medo, rikej mi sladky nesmysly!"
Meda na to:"Nesmysl, nesmysl, nesmysl."
|
|
|
|
| Inka ..|-.|-.-|.- |
|
(28.9.2024 21:34:27)
Nemůžu najít žádný důvod proč bys s ním měla být.
|
|
| Žžena |
|
(29.9.2024 10:15:53)
Podle mne to může fungovat, když většina je OK a jen něco chybí.
Pokud ale nemůžeš najít společnou řeč vůbec, tak mi není jasné, kde je vůbec nějaké pozitivum daného vztahu.
|
|
| Karkulína | 
|
(29.9.2024 10:20:11)
Kdyby to byl tvůj manžel, se kterým jsi 30 let, vychovali jste děti a ted najednou zjistili, že jste se odcizili, poslechla bych kamarádku 1 (nepije, pracuje, nemá dluhy) a určitě se kvůli tomu nerozváděla. Ale tvůj případ je jiný, tady není o čem přemýšlet - jdi od něj. Pokud nejsi taková ta úplná chudinka, která si bez chlapa (jakéhokoliv) připadá méněcenná, tak se ti rozhodně uleví.
|
| Irmi |
|
(29.9.2024 10:35:24)
Karkulíno, chudinkou bych se nenazvala. Svou hodnotu jako člověk neodvíjím od toho, zda jsem ve vztahu nebo ne.
Ale byla jsem ráda, že na dobré i zlé jsme byli dva, na radost i bolest... Myslím, že o tom je vztah. Jen nevím, zda i ten náš.
|
| Žžena |
|
(29.9.2024 13:31:06)
Irmi,
ale ta bolest má být spíš ve smyslu, že spolu čelíte tomu, co přijde za životní útrapy, ne že máš snášet bolest, kterou Ti působí on.
|
|
|
|
| Pole levandulové | 
|
(29.9.2024 16:41:53)
Já se tedy vyjádřím k tomu, zda je nebo není možné po padesátce vybírat. Zrovna včera jsme o tom s kamarádkou mluvily, ona je rozvedená, má dvě děti v podobném věku jako já. Byla teď pár let sama, pak jí kolegyně přemluvily, ať zkusí seznamku. Je vyklidněná a rozhodně má co nabídnout - nemá žádné dluhy, má vlastní dům bez hypotéky, auto, stabilní práci a umí si vydělat i podnikáním. Je krásná, štíhlá, milá, děti má vychované, nenáročné na údržbu.
No a tak si vybírá. Oddělila zrno od plev a momentálně má muže, který je na tom stejně jako ona, tj. vyřešenou minulost a společně si užívají a oba vypadají spokojeně. Nic nehrotí a je to naní vidět. Je si plně vědoma toho, že nemá zapotřebí dělat kompromisy, protože umí velmi dobře žít i sama, proto je prostě nedělá a raději bude opět sama se svými koníčky než by slevila. Vůbec se jí nedivím, vnímám to stejně, akorát já tedy nikoho nehledám, protože mám spokojené manželství. Vůbec bych to s tím věkem tak černě neviděla.
Druhý příklad je můj švagr, ten také nalezl druhou manželku na seznamce, vypadají oba spokojeně a věkově jsou na tom podobně.
|
| Avi+ | 
|
(30.9.2024 12:52:10)
Pole, přečti si, co jsi napsala. Tvoje kamarádka je štíhlá, krásná, zabezpečená, bezproblémové děti...... No a právě proto si může po 50 vybírat. Většina žen na tom takhle není a pak nastává s hledáním vhodného protějšku problém.
|
| Fern |
|
(30.9.2024 16:12:17)
Kazdy sveho stesti strujcem
|
|
|
|
| Lenka Pražanda |
|
(30.9.2024 8:50:13)
Tohle má každý úplně jinak. Jestli nedokážeš být sama, budeš se trápit bez něj stejně jako s ním. S tím rozdílem, že bez něj máš naději, že potkáš někoho, s kým ještě zažiješ to pěkné. S ním tuhle naději nemáš a jen ztrácíš čas.
Já osobně bych to ukončila už dávno. Partner, se kterým mě nic nespojuje, nerozumíme si, pro mě nic neznamená. Jenom bych se vedle něj trápila. Ale já dokážu žít sama a být šťastná. Nepotřebuju k tomu toho druhého, nehroutím se z toho, že jsem sama. Já si s partnerem musím opravdu sednout a mít společné zájmy a stejnou představu trávení volného času. Jinak mám pocit, že mě omezuje a svazuje, takže je to dlouhodobě neudržitelné tak jako tak.
|
| Peppa |
|
(30.9.2024 9:01:02)
Lenko, "bez něj máš naději, že potkáš někoho, s kým ještě zažiješ to pěkné. S ním tuhle naději nemáš a jen ztrácíš čas.", proč myslíš? Může přece potkat někoho i tak, obzvlášť pokud jsou spolu jen o víkendech, mezi nimi je fůra času Navíc s případnou novou známostí by si snáz uvědomila, že jí současný vztah opravdu nevyhovuje a je potřeba ho ukončit.
Irmi, já bych asi dala na ty svoje pocity, jestli už bych nebyla ráda, že ho vidím a společný čas by byl spíš trápení než radost, nebo aspoň spokojenost, raději bych to ukončila.
|
|
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 10:01:41)
https://www.lidovky.cz/relax/lide/psycholozka-jirina-prekopova-moudrost-zeny-je-v-neznosti.A190308_165945_lide_krev
|
|
| Čumča. |
|
(30.9.2024 13:20:05)
radko, možná to není úplně k věci, nebo k věci jen trošku, ale koukni někdy na film "Prvok, Šampón, Karel a já" - ve třech případech tam ženy řeší to, o čem se tady bavíme, pravda, je to tam až kapku vypjaté, jak se ty ženy tak zkroušeně snaží najít společnou řeč (Kolesárová, Kolářová, Boková) s milovaným mužem (Hofman, Čermák, Švehlík) ale je to myslím k tomuto tématu... Ti chlapi tam přes veškerou snahu žen jsou tetřevi-hlušci nejhoršího střihu
|
|
| Koníček mořský | 
|
(1.10.2024 15:12:59)
Mně to vlastně ani jako vztah nepřipadá. Ve vztahu lidi něco spojuje. Láska, sex, společný majetek, společné děti, společní přátelé, zájmy, koníčky, společně strávené zážitky...A když nic z toho není, tak co to má za smysl ?
Tohle je takový nijaký - přijde mi to jen jako takový známý, kamarád. Člověk si to nerad přiznává a připouští, ale mně, pokud nějaký vztah začne víc brát než dávat, tak si chvilku dělám takový "výzkum". Jak se cítím s tím dotyčným, je mi fajn nebo mám negativní pocity. No a když to negativní převažuje, tak se přece nebudu trápit a týrat. Šlus, ende.
Pak dokážu být hodně impulzivní. Jo, člověka to mrzí, ale vždycky všechno nevyjde a někdy je lepší nechat si hezkou minulost než se trápit přítomností a nevidět budoucnost.
|
| Irmi |
|
(1.10.2024 16:55:07)
Koníčku,
ráda čtu Tvá vyjádření, obvykle se s nimi +- ztotožním. I tady popřemýšlím. Z Tvého výčtu toho, co spojuje lidi ve vztahu, opravdu moc nezbylo... Poslední věta je trefná
Můžu se zeptat, jak dlouhé jsou ty Tvoje "výzkumné chvilky"? Kolik času dáváš tomu, abys opravdu "věděla" a byla rozhodnutá?
|
| Koníček mořský |
|
(2.10.2024 6:57:09)
Irmi, pokud mi na tom člověku fakt hodně záleží, ještě v průběhu výzkumu mu řeknu, co mi vadí, co mě trápí. Vidím jak reaguje, usoudím, jestli pro něj něco znamenám. No a pak sleduju, jak mi s ním je. A když se opakovaně a stabilně v jeho přítomnosti necítím dobře, tak nemá cenu si ubližovat. Jo, kolikrát je mi to i hodně líto, ale někdy se ze vztahů stanou "vztahy"
A podle mě vztahy - jakékoli, mají být v plus mínus rovnováze. Jo jeden může být tahoun v něčem, ale nemůže táhnou pořád a všechno.
Ledaže bys dokázala toho přítele brát jen jako takového známého, kamaráda, se kterým se občas vidíš, ale jinak nemáte vůbec nic společného.
|
|
|
|
| nebeska |
|
(1.10.2024 22:14:28)
Nectu predlouhou diskusi, ale nevidim jediny duvod, proc v takovem vztahu zustavat. Byla bych radeji sama, problem bych s tim nemela, za me jasna volba.
|
|
|
V její náručí
Jaké dokumenty můžete podepisovat online?
Pohádkové FilharmoništěPraha 2 
Vánoční dílničkyLiberec 
Sportovní MikulášskáPraha 6 
Putování adventemProstějov 
Zapomenutý příběhHodonín 
Pohádkové Filharmoniště
Vánoční dílničky
Sportovní Mikulášská
Putování adventem
Zapomenutý příběh
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)