Re:Manželská krize

Víte, Andreo,

nevěra partnera v období, kdy se člověk nutně musí ještě na někoho spoléhat (nemoc, přechod, mateřství, ztráta zaměstnání…) není až tolik o odpuštění, je to o nabourání základních životních jistot. Ve Vás je nejspíš bolest proto, že nevíte, jak moc je Váš vztah vlastně pevný. I kdyby se manžel omlouval každý den, vůbec to nepomůže. Jsou to otázky ve Vaší hlavě, na které si budete postupně muset dát odpověď sama pro sebe bez ohledu na obecné a ve společnosti zažité pojetí spokojeného vztahu.
V prvé řadě máte pochopitelně strach – pátrejte v sobě, zda je opodstatněný, zda pro své životní uspokojení potřebujete monogamního partnera nebo zda Vám stačí partner, který i přesto, že si občas "odskočí" jinam, je pořád tím, koho za partnera považovat lze – tedy z hlediska Vašich, nikoli obecných představ…
V druhé řadě je to Vaše představa o klidném životě…co přijde dál…? Manžel ji narušil a to zcela zásadně. Přesto to není on, kdo Vám pomůže nalézt životní rovnováhu. Vím, že je to absurdní, ale cílem životní cesty je nalézt sílu v sobě, zařídit si štěstí po svém a dovolit sobě i druhým dělat chyby, bez toho, že by se se mnou svět zakymácel. A kde jsou Vaše hranice, to zase víte a zjistíte jen Vy sama.
Nedivím se Vám, je zákonité, že to přišlo – myslím ten pocit, že už ho nemáte ráda…Teď je na Vás, abyste vybrala jednu z variant, jak žít dál a manžela požádala, ať to respektuje. Nemusí to být nutně konečné řešení, proč taky, otcovství a manželství jsou příliš vážné kategorie. Přesto Vám radím, soustředit se na to, co chcete Vy sama, to je nejtěžší etapa Vaší cesty. Až na to přijdete, řešení se už najde. Dost často se v životě ukáže, že neodpouštěním děláme těžkosti jen sami sobě. Ale pokud byste měla potlačit všechny své představy o své budoucnosti a trpět, zkuste najít jinou cestu, než odpuštění. Klíč je ve Vás a není nutné ho najít hned teď, máte čas…