Otázka
Odpověď
Rodiče
7.11.2006 14:12:21 Zuzana, 30
Dobrý den,
už čtvrt roku mám závažný problém se svými rodiči a nevím, jak z toho ven, jak ho vyřešit. Nebudu do detailů popisovat co a jak.... Něco jsem řekla, naši to neměli slyšet, ale dozvěděli se to z jiných zdrojů a od té doby se mnou nemluví. Přitom šlo jenom o takové "postěžování si", nic závažného. První problém tkví v tom, že já vlastně ani nevím, co je pravý důvod toho, že už vydrželi tak dlouho se se mnou nebavit. Nic mi neřekli, ani nevynadali, prostě konec.... To, že jsem najednou úplně sama, by mi až tak nevadilo, už si zvykám, ale mám také syna, jejich jediného vnuka - o něj zájem také nulový, přitom bydlíme ve stejném městě, kousek od sebe. Do toho jsem měla před 14 dny 30 let. Obrečela jsem to, protože od nich nepřišla ani SMS, nic, prostě neexistuju. Nevím, jak to dát zpět dohromady, bojím se je kontaktovat, abych nebyla ještě zklamanější.... Nejvíc mě na tom bolí ten nezájem o kluka, nejdřív byl jejich nejmilovanější a najednou NIC, prázdno. Jsem z toho psychicky na dně, není hodiny, kdy bych na to nemyslela, kdy bych nedržela telefon v ruce (a zase ho vrátila zpět, nepoužitý).... S rodiči jsem měla odjakživa velice úzký vztah, s miminkem jsem k nim jezdila skoro každý den na návštěvu, takže je to opravdu změna pekelná. Neměla bych zajít do nějaké poradny ve městě? Díky za odpověď a rady.
už čtvrt roku mám závažný problém se svými rodiči a nevím, jak z toho ven, jak ho vyřešit. Nebudu do detailů popisovat co a jak.... Něco jsem řekla, naši to neměli slyšet, ale dozvěděli se to z jiných zdrojů a od té doby se mnou nemluví. Přitom šlo jenom o takové "postěžování si", nic závažného. První problém tkví v tom, že já vlastně ani nevím, co je pravý důvod toho, že už vydrželi tak dlouho se se mnou nebavit. Nic mi neřekli, ani nevynadali, prostě konec.... To, že jsem najednou úplně sama, by mi až tak nevadilo, už si zvykám, ale mám také syna, jejich jediného vnuka - o něj zájem také nulový, přitom bydlíme ve stejném městě, kousek od sebe. Do toho jsem měla před 14 dny 30 let. Obrečela jsem to, protože od nich nepřišla ani SMS, nic, prostě neexistuju. Nevím, jak to dát zpět dohromady, bojím se je kontaktovat, abych nebyla ještě zklamanější.... Nejvíc mě na tom bolí ten nezájem o kluka, nejdřív byl jejich nejmilovanější a najednou NIC, prázdno. Jsem z toho psychicky na dně, není hodiny, kdy bych na to nemyslela, kdy bych nedržela telefon v ruce (a zase ho vrátila zpět, nepoužitý).... S rodiči jsem měla odjakživa velice úzký vztah, s miminkem jsem k nim jezdila skoro každý den na návštěvu, takže je to opravdu změna pekelná. Neměla bych zajít do nějaké poradny ve městě? Díky za odpověď a rady.