?
60327
|
Opět za to můžu já
S mužem jsme spolu už 16 let, máme dvě děti 3 a 8. Poslední dobou nám to klape méně a méně. Hlavně poslední rok, můj muž má tolik chuti k sexu,že to nezvládám ani fyzicky ani psychicky.Dříve to tak nebylo. Já mám sex taky ráda, tak normálka, když ho nemám týden tak mi už chybí. Můj muž pořád o tom mluví i před dětma(nenápadně?!), nešáhne na mne jinak, než jen mezi nohy a na prsa,každý večer se ptá co bude a když usnu(chodím do práce a děti vydrží večer dlouho), tak vstávám ráno s větou "to byla včera paráda" nebo něco podobného. Neustále mluví o tom jak to budem dělat a jak to není normální, když to týden nebylo, že mám být ráda, že má o mne stále zájem. Nejvíc se to zkazilo po vánocích. Přibrala jsem asi 5kg- nadváhu mám celý život a je to trochu moje slabina. Nikdy mi má kila nevyčítal, ale když jsem občas zhubla tak mi říkal, jak se mu líbím. Při dětech to zas bylo nahoře. Svou váhu (i když troch vyšší)si docela držím i tyhle kila půjdou v lednu dolů.Moje tělo se mi moc nelíbí.
No a to bylo tak, že jsem si večer vzala nějakou mlsku a on mi najednou povídá" ty si to snad můžeš dovolit? Asi chceš aby jsme šukali po tmě. A ještě něco o velkém zadku." Naštvalo mně to, šla jsem spát a ráno jsem se s ním nebavila. místo omluvy jsem se dočkala jen toho, že jsem vlastně trapná, že to tak nebylo. Pak mněl několik připomínek k mému zadku, jako že srandy. Nechala jsem to být, jeli jsme s přáteli slavit Silvestra na chalupu a bylo to fajn. Předevčírem večer to vypadalo, že bychom se mohli pomilovat. Týden po tom PĚKNÉM VEČERU. A už plánoval, jak to budem dělat i tak co nechci dělat protože mi to bolí( a ví to - anál - nejse proti ale bolí to). Připravil lubrikant i když jsem mu říkala, že mám chuť na klasiku. Při sexu jsem se nějak zablokovala, vspomněla jsem si na to, že bych se měla milovat po tmě a, že se zase budu muset vymlouvat z análu a udělalo se mi špatně od žaludku, ale ještě jsem držela, ale poznal to. Tak jsem to řekla - blbě. Že se nemůžu uvolnit po tom co mi řek minulý týden, a že mi je z toho na blití. Musela jse se jít vnoci vykoupat, připadala jsem si špinavá. Nemluví se mnou a dnes večer šel někam pryč(nikam obvykle nechodí) Nechce se mi to žehlit. Není to jen má vina. Nebo jo?Myslím, že ho v sexu ovlivňují kamarádi. Posílají mu porno maily a pořád se o tom v práci baví. Dřív to bylo super. V posteli jsme byli sehraní.
Vaše zkušenosti: |
?
60284
|
Nerozumíme si s manželem
Dobry den,
nejak si s manzelem posledni dobou nerozumime. Jsme spolu skoro 2 roky. No ale je to tak, ze nejak
neumime resit konflikty. Jemu dojde ze něco udelal(treba me neco sklive rekne), az druhy den, a to me strasne stve. Jsem vzdycky z toho na dne, ale on se mi zda, to tak vubec nevidi.( Je pravda, ze jsem asi taky dost citliva.) A když uz mu to teda dojde, tak potrebuju, aby mi to
vysvetlil, proc se tak choval a taky nejake ujisteni, ze se bude snazit o
to, aby se to uz piste nestalo. Jestli mi rozumite. Jenze on se sice omlouva,
ale to je vsechno. Fakt za cely tyden z neho nedostanu vůbec nic, nez jen ze
mu je to lito. A taky ze mi nemuze slibit, ze se to uz nebude opakovat..ja
vim, on mi to totiž slibil parkrat, a pak to nedodrzel, tak to ted nechce
slibovat, to chapu. Ale me vadi, ze si vůbec neuvedomuje, jak se nekdy
chova. Ale jinak se mame moc radi a je mi s nim dobre. Jen tyhle probelmy, a ty uz jsme meli i pred svatbou, nam nejak nejdou resit. Nevim kde je probelm. Teda myslim si uprimne ze v nem :), on si to i prizna, ze je nekdy zly ( teda ne nejak hrozne, ale treba tak, ze to zabali do nejakeho me nepochopitelneho chovani)...ale co z toho ? me to nepomuze, protoze je vlastne takovy uz a rika, ze by se rad zmenil, ale nejde to. je to pry strasne tezke, ze si to pry nikdy neuvedomi co dela, ze tim co rekne ublizi me...ale ja to nechapu jak to nemuze vedet, ze nekomu ublizuje. Kdyz mu to pak reknu, tak to vi a uzna to, ale to je pro me malo, protoze priste se to stane zase. vim, ze asi je to pro nekoho banalni problem, ale ja jsem z toho strasne vyrizena a nevim co mam delat. chci , aby jsme se dobre rozumneli. tak se s nim ted asi tyden nebavim, chci ho nejak donutit, aby zapremyslel sam nad sebou, ale obavam, se to k nicemu nevede. Uz jsem mu totiz nekolikrat rikala, co bych potrebovala, kdyz nastane nejaky konflikt, ale on to slysi, ale za minutu dela to same znovu...ach jo. prosim poradte.
Vaše zkušenosti: |
?
60210
|
Hádky
Dobrý den paní doktorko..možná to co sem vám napíšu bude zdát pubertální a dětinské že píše tohle 16letá holka ale já už nevim co má dělat..jak dál.....Nikdy jsme se doma s našimi nehádali jako poslední půl rok..a od té doby co jsem si našla kluka...se o vycházkách a vyrazení ven hádáme prakticky pořád..když jsem byla jen já a nikoho jsem neměla nebyl problém s nimi normálně o čem koli hovořit ..protože jsem jim nikdy neodsekavala a poslouchala je na slovo a dělala vše to co oni chtěli..vyrostla jsem..uvědomila jsem si co chci a žádala po nich toleranci a důveru..nestalo se tak..čím jsem starší tím jsou ty hádky ošklivější hnusnější a vzdalujeme se od sebe čím dál víc..nikdy se mě mamka nezeptala jak se cítím jestli jsem stastná jediný její otázky se týkají školy ato je celá naše napln konverzace. nakonec to dopadlo tak že jsem se s tím klukem rozešla ne kvůli nim to bylo z jiného důvodu ale viděla jsem na nich že si oddechli a řekli má recht holka poučila se dobrý asi jsme zapracovali dobře..nedávno o víkendu jsem se zmínila že ke mě přijede na navštěvu kamarád..pouze kámoš ..těch otázek a toho ponižování jsem v životě nezažila ..zatrhli mi to jít s ním ven že mám jít ven raději s kámoškou než s ním co by si lidi řekli kdyby mě viděli po vesnici jiít zase s jiným klukem..paní doktorko nevim co mám už dělat ..bydlíme na vesnici a moc přátel tu nemám a když už se s někým seznámím zatrhnou mi ho..chci mít svoje soukromí a chci aby mě už konečně pochopili že nechci být zalezlá jen v pokoji a soustředit se na studium..chci mít přátelé se kterými se můžu scházet aniž oni by na mě vrhali nenavistné pohledy..strašně mě to trápí přeji a toužím mít vedle sebe blízké přátelé ale on mi to nedovolují..jsem smutná a utápím se v depresích čím dál víc...
|
?
60112
|
Hádky a rozchod
Dobrý deň paní Brabcová.
S priatelom sa hádame už dlhší čas a stále sa tieto hádky stupňujú. Ja sa cítim nepochopená a nerešpektovaná, neschopná si niečo presadiť a on sa cíti ohrozený.
Posledné spory pramenia z toho, že zachránil psa tým, že ho doviedol domov. Boli sme však dohodnutí, že do tohto malého bytu, v ktorom bývame, žiadne zvieratko mať nebudeme. Musela som sa s tým zmieriť, pretože som chcela nejaké zvieratko. Tak som počítala s tým, že keď toto rozhodnutie rešpektujem ja, bude ho rovnako rešpektovať aj on. Prišla však chvíla, kedy pes zostal uviazaný k búde a susedia už boli odsťahovaní. Mal majitelku, dcéru toho odsťahovaného suseda, ktorá zostala bývať v rovnakom dome, len na inom poschodí. Ale to sme nevedeli. Začal konať. Obvolal úrady, zobral si psa. Ja som si to poriadne nerozmyslela a najskor som súhlasila. Za pár minút som mu volala, pretože som nad vecou dokladne porozmýšlala a upozorňovala som ho na to, že je možné, že som tehotná, ale test ešte nič nevykazoval. Slúbil, že psa si zoberieme s tým, že mu nájdeme nových a vhodných majitelov. Ale t sa nestalo, ja som v druhom mesiaci tehotenstva, psa stále máme a mne v tomto malom byte naozaj vadí. Neviem si predstaviť, že tu bude ešte mimi. Mám stavy, kedy sa moja zlosť nedá zvládať a mám stavy amokov. A to, že porušil našu dohodu a neberie ohlad na moje pocity mi ku kludnému tehotenstvu nepridáva. Pes neposlúcha, lietajú z neho chlpy a ja som z neho nervózna, neviem ho prijať. Priatel sa vyjadril, že buď sa zmierim so psom alebo mám vypadnúť. Nechce sa baviť o tom, že porušil dohodu a ani o mojich pocitoch. Berie to ako útok a označuje ma za zlú a nenávistnú k zvieratám. Utrúsila som poznámku, z ktorej bolo znatelné že toho psa proste nechcem. Zvieratá roznášajú bacily, ktoré majú vplyv na vývoj miminka v tehotenstve a aj po narodení. Moje obavy a histéria je opodstatnená, ale moje pocity nepochopené. Posledna hádka skončila tým, že sa mám vypakovať. Som tehotná, nemám trvalý pobyt, mám tu prácu a dlh vďaka tomu, že sme šli spolu bývať. Neviem čo robiť. Som bezmocná a stratená. Hlavne preto cítim bezmoc, že som v jeho problémoch stála vždy pri ňom a snažila som sa pochopiť jeho pocity a bola som trpezlivá s jeho problémamy. Pripadám si, že na toto isté ja nárok nemám. Cítim sa odkopnutná.
Prosím o radu, ako túto situáciu zvládnuť. Hádky sú časté, ale včerajšia bola definitívna.
|
?
60085
|
Neumím se hádat
Dobrý den!Mám spíše opačný problém.Hádat se neumím,naopak spíš mlčím,a pak jsem rozlobená sama na sebe,že neumím odporovat.Partner mne opustil kvůli jiné ženě a já si ani neumím říct o výživné.Mám k němu spoustu výhrad,ale ačkoli se vždy chystám si s ním o tom promluvit,nakonec se tvářím jako chápavá a skromná žena,která vlastně nic nechce.A tchyni mám zase tendenci vysvětlovat vše co dělám a ospravedlňovat všechno svoje jednání.Přitom musím bojovat o svůj čas i prosto,jinak by mne prostě převálcovala...Co s tím?Děkuji.
Vaše zkušenosti: |
?
59798
|
Přítelkyně
Dobrý den, s přítelkyní jsem již dva měsíce a myslím že je ten správný čas začít s milováním(ještě je pana). Ona je "prý" stejného názoru, ovšem odmítá sex bez hormonální antikoncepce. Již před několika týdny říkala že jsi o tom promluví s rodiči a zajde ke gynekologovi. Jenže zatím jsi o tom s nikým nepromluvila (říká, že s mamkou je těžká řeč) a stále jen slibuje že zítra nebo pozítří určitě ano. Ovšem stále nic. A to ve mě vzbuzuje dojem že je vlastně nehce a sex take ne. Děkuji.
|
?
59328
|
Nenávidím svého otce
Dobrý den, můj problém se týka mého otce....
Od malička jsem otce měla moc ráda, dělaly jsme spolu spoustu lumpáren a měla jsem krásné dětství,vše se změnilo v mých třinácti, začala jsem dospívat.Můj otec na mě čím dál tím víc zíral a jeho pohledy mě obtěžovaly.Mám mladší setru, měly jsme společný pokojík.Jednou večer jsem se probudila a cítila jak mi někdo šahá pod pěřinu, lekla jsem se a otevřela oči,ale nic neviděla, najednou se něco pohnulo u mé postele šáhla jsem na to a ono to vstalo a uteklo...až později jsem zjistila, že je to můj otec.Nebrala jsem na to žádně ohledy a už jsem na to nemyslela.Pak se u dvěří v koupelně objevily tří malé dírky zkrz dveře, později jsem zjistila, že se přes ně někdo dívá jak se koupu, když jsem se je snažila ucpat toaletním papírem tak nekdo s druhé strany je vytlačil zpět šroubovákem.Bála jsem se, tak jsem se svěřila sestře.Sestra to vše druhý den viděla byl to otec.šmíroval mě.Od tě doby jsme si sebou brala deku a házela jí přes trubky od topení,aby nebylo vidět přes dveře. Takhle to šlo asi půl roku, nejen, že na mě začal řvát a vybijet si na mě zlost dokonce mě jednou tak silně uhodil až jsem se počúrala,tak jsem to vše v záchvatu řekla mamce.Mamka byla zděšená a on jen zatlokal.Sestra vše potvrdila, že za námi chodil do pokoje a šmíroval nas...a možná i osahával,ale to asi ve spánku.Mamka mu vyhrožovala, že jej udá na policii.Pak se domluvily a vše ustálo,ale já měla stále panickou hrůzu, že jednou příjde.Dlouho mi trvalo než jsem se z toho vpamatovala a nikdy jsem to nikomu neřekla až teď mám báječného přítele, řekla jsem mu to,protože mě to hrozně trápilo.Žijeme s rodiči a čekáme rodinu.Jsem šťastná,ale nikdy otci neodpustím.Poslední dobou,ale otec terorizuje matku, jsme spořádaná rodina a žijeme v rodinněm domku.Otec je k matce žárlivý až chorobně, pořád jí stresuje.Na mě si už nedovolí,protože mám ochranu, svého partnera a ten řekl, že kdyby se jen někoho z domu dotkl tak by měl,co dělat sním.Já osobně jen čekám až se někoho dotkne,tak zavolám policii.Otec je chorobný hypochondr,stále si něco vymýšlí.Žárlí na jednoho rodinněho přítele, že je sním má matka jemu nevěrná a to samozřejmě není pravda.Mám občas strach,aby matce neublížil.Až se to malé narodí, nedotkne se ho.Nechci,aby se ho dotýkal,protože by mu mohl ublížit tak jako mě a jsem připravená zasáhnout.Vím, že jsem to měla možná tehdá ohlásit,ale kdo by mi to věřil,já byla malá a on před každým vypadal jako hodný otec rodiny.Teď vím, že už bych takovou chybu neudělala.Nebojím se ho a on to ví.
|
?
58977
|
Má náš vztah budoucnost?
Paní doktorko, prosím o Váš názor.S přítelem jsme spolu půl roku, oba jsme rozvedení, máme dospělé děti, mně je 40, příteli 42.Hádáme se kvůli jeho mamince, když přítel dává rovnítko mezi to, jak často se ptá jeho maminka na mně a jak často se ptám já na jeho maminku. Už mi dokonce i řekl, že jsem nevychovaná, když mně nezajímá, jak se daří a co dělá jeho maminka. Přitom je to aktivní, vitální paní, se kterou si perfektně rozumím. Začínám být ve velkém stresu, kdy stále myslím na to, abych se "dostatečně " ptala na maminku.A nakonec stejně totálně vybuchnu.Má náš vztah budoucnost ? Děkuji za váš názor. Aksal
|
?
58567
|
Manžel
dobrý den. mám problém a nevim jak ho řešit. s manželem sme se před rokem vzali a máme dítě. Po svatbě se začal odemě odtahovat, a po porodu ještě víc. Nechce sex, vymlouvá se na únavu a na to že nemá náladu atd. už jsem ho párkrát nachytala jak se dívá na pornostránky a když sem se podívala zpětně na co se dívá tak mě bylo až špatě. Nechápu přoč se dívá na jiný když na mě ani nesáhne? Teda sám od sebe, a když chci, tak mě ještě někdy nadává že to beru přes postel atd.že by měl jinou?? Fakt nevim.
Vaše zkušenosti: |
?
58482
|
Jak začít znova
Dobrý den,
moje otázka se netýká hádky s partnerem, ale partnerských vztahů obecně.
S manželem jsme se rozhádali a lidsky rozešli po 12 letech společného života a z toho po 6 letech marné snahy o miminko. Mně zranilo, že manžel už dítě nechce a brečela jsem kde se dalo, manžel byl uražený že vynáším problémy. Nakonec on si našel jinou partnerku a žádá o rozvod. Mně sice společné činnosti a krátkodobé vztahy s jinými lidmi psychicky pomáhaly v době hádek s manželem (jak se odreagovat, když mně odmítl člověk, kterého jsem měla opravdu ráda), ale byla to právě jen ta berlička, jak se vybrečet, když mně někdo milovaný odmítá. Nicméně po tom všem mám manžela stále ještě ráda, dokázala bych mu všechno odpustit a jít dál, zato nedokážu do svého srdce navážno přijmout nikoho jiného. Tak nějak potřebuju poradit, co mám dělat, kdy to přebolí a tak. Je mi 38 let, děti jsme neměli, já bych moc ráda normální domov a rodinu (a pokud ji chci, tak to spěchá hodně), ale teď nejsem ve stavu, kdy bych dokázala mít ráda někoho jiného... Nějak si nejsem jistá sama sebou - jestli jsem tolik netolerantní, nebo jestli se bojím, nebo jestli mám čekat na štěstí... Děkuji za radu.
Vaše zkušenosti: |
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.