Žárlivost

Pokud by mi někdo mohl sdělit svůj názor, budu ráda!
Mám takový dotaz: občas si říkám, jestli nejsem nějak moc přecitlivělá a vztahovačná. Mám jednu kamarádku – říkejme jí třeba Dáša. Znám se s ní už od základky a vždy s ní byla legrace. Je velice společenská – možná až moc. A to je právě ten kámen úrazu. Ona je na chlapy. I na ty zadané. Ale tak nějak nenapadnutelně. Je to asi její povahový rys, její způsob komunikace se světem. Flirtuje s chlapama tak dvojsmyslným způsobem, že ti chlapi z toho ten flirt poznají a hned se cítí jako mistři světa – ale na druhou stranu to není dostatečně průkazné, aby ji šlo z něčeho obvinit. Jsou to dvojsmyslné věty řečeny jakoby z legrace, letmé dotyky (jakoby omylem), vroucí úsměvy vrhané na ty chlapy, náhodou spadlé ramínko atd. Můžu říct, že ačkoli není vyloženě krásná – hezká jo, ale tak normálně – chlapi z ní šílí. A já taky! V tom je ten problém.
Dáša má stejně starého klučíka jako já, a bydlíme kousek od sebe. Děti spolu hodně kamarádí, proto o ni nechci přijít, když jsme spolu samy, chová se normálně a přátelsky. Vím, že jejím cílem není přebrat mi chlapa, že ona takhle jedná se všemi, ale…
To už jsem vám psala, že jsme byli po 100letech s kamarády v hospodě. Tu akci jsem pořádala já, já ty lidi obvolala atd. Bohužel i Dášu. Bylo to fajn, do té doby, než Dáša dorazila. V tu chvíli jsem já – a ijiné holky – byly pátým kolem u vozu, a můj manžel – lehce v náladě – doslova hltal její …jak to nazvat…flirt?určený jemu. Ale zase – bylo to vše řečeno jakoby z legrace, takže – začnu –li se vztekat, tak budu vypadat jako hysterka já. A to tam byla se svým chlapem! Můj manžel se na ni smál, no nic by si s ní nezačal, to já vím, ale ve mně vařila krev. Očividně mu to dělalo dobře, jak ho ‚balí‘. Já vím, že ho sbalit nechce, byla prostě trochu napitá a v dobré náladě. Já dobrou náladu předstírala. Problém je, že ona vše dělá takovým tím neobvinitelným způsobem.
Pak došli další známí. Nikdo se mě nezeptal na břicho – kromě poznámky – jejda, ty nám nějak rosteš – všichni hltali Dášu. A mě se zmocňovala pomalu ale jistě depka. Nebyla to nekuřácká restaurace, ale většina z nás nekouří. Dáša, ten její a ještě jedna holka ano. Přestože jsem jim naznačila, jestli by se nemohli s kouřením trochu krotit, tak Dáša po chvíli už zase pálila jednu za druhou. No zakázat to nikomu nemůžu, navíc předpokládat, že v kuřácké hospodě nebudou kouřit…Kouřili tam i ostatní hosté, ale mně šlo o princip – že kouří mí kámoši. (kámoši?). Ona na to jen: vždyť tady stejně celá hospoda kouří.( to na tu mou první zmínku o kouření, pak to típla, ale za 10min už kouřila zas a já mlčela).
Po nějaké době – zrovna ten můj si objednal jídlo – jsem to už nezvládla a omluvila se se slovy, že tady už jsem dlouho, mimi se vyvíjí plíce, takže se loučím. Tomu mýmu jsem řekla – s úsměvem na tváři – že nemusí spěchat, ale já že už půjdu. Bydlíme asi 20minut. On že má objednaný jídlo. Tak jsem šla sama a až doma začala řvát. Manžel došel v zápětí – jen dojedl a došel.
Ještě jedna věc – dokud jsem ještě v té hospodě byla, tak už začala Dáša lanařit ostatní, aby za chvíli s ní vypadli na diskotéku – teda kdo prý bude chtít – zatancovat si. Tak já si svolám akci a pak tam jsem jen okrajový host!
Bohužel jsme ji společně s ostatními pozvali s Martinem na oslavu našich narozenin – prosinec. Představa, že ji budu mít na další akci…Přemýšlím, že jí sdělím něco, jako že akce proběhne v omezeném počtu lidí z osobních důvodů, které bych nerada tahala na světlo nebo tak něco.
Ale není chyba jen ve mně? Není to tím, že neunesu žárlivost, že jsem přecitlivělá, že chci být středem zájmu? Neberu si to vše moc osobně?
Ještě jedna věc – už přišla o hodně kamarádek – právě proto, že jim ‚lovila’chlapy a ty holky to neunesly.
Je ale blbý, když už je tam pozvaná, se vymlouvat. Jo ještě Martinovi je to jedno, jestli tam bude, on je spíš takovej férovej – že je pozvaná. Dík moc za radu! Ilona