Otázka
Odpověď
Re:Fobie
21.6.2006 14:28:07 Elen Brabcová
Sylvo,
potýkat se s cizími chybami je mnohem snažší, než vyzrát nad těmi vlastními. Proto si nesmírně cením Vašeho dotazu, který nikoho neobviňuje...
Přesto, co naznačuji v začátku, vnesu sem i nějakou pochybnost - co když má Vaše intuice pravdu, co když nejde jen o Vaši špatnou zkušenost...?
Odpověď je bohužel lapidárně prostá: NIKDO jiný Vám ve Vašem životě nikdy nezaručí věrnost, spolehlivost a štěstí...Jste na to jako každý z lidí (mužů i žen) sama. Oba - Vy i partner - máte své zkušenosti, trápení, úspěchy i priority a nežijete spolu 24 hodin denně, abyste mohli exaktně hodnotit, jak jsou Vaše deklarovaná slova slučitelná s opravdovými činy... Tady pak nezbývá, než věřit či nevěřit.
Ve Vašem případě bych si položila otázku - jak se má chovat ten, kterému budu a chci věřit? Může takový člověk opravdu existovat a budu si ho vážit?
Co se týká žárlivosti - žárlivost je taková hodně razantní cesta k pocitu vlastní jistoty. Myslím, že Vám chybí pocit, že se smíte o někoho opřít. Dokud si ale nebudete jistá sama sebou a svou samostatností, do té doby nejspíš tu jistotu nenajdete. Protože náš svět je dnes jiný, než před sto lety, už neexistuje - v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci a nepožádáš manželky bližního svého (možná to není přesné, omlouvám se znalcům).
Takže se domnívám, že Vám nezbývá ani v tomto, ani v jiném vztahu nic jiného, než smířit se s nejistotou a hledat ji jen tam, kde ji můžete opravdu nalézt - tedy v sobě.
Elen
potýkat se s cizími chybami je mnohem snažší, než vyzrát nad těmi vlastními. Proto si nesmírně cením Vašeho dotazu, který nikoho neobviňuje...
Přesto, co naznačuji v začátku, vnesu sem i nějakou pochybnost - co když má Vaše intuice pravdu, co když nejde jen o Vaši špatnou zkušenost...?
Odpověď je bohužel lapidárně prostá: NIKDO jiný Vám ve Vašem životě nikdy nezaručí věrnost, spolehlivost a štěstí...Jste na to jako každý z lidí (mužů i žen) sama. Oba - Vy i partner - máte své zkušenosti, trápení, úspěchy i priority a nežijete spolu 24 hodin denně, abyste mohli exaktně hodnotit, jak jsou Vaše deklarovaná slova slučitelná s opravdovými činy... Tady pak nezbývá, než věřit či nevěřit.
Ve Vašem případě bych si položila otázku - jak se má chovat ten, kterému budu a chci věřit? Může takový člověk opravdu existovat a budu si ho vážit?
Co se týká žárlivosti - žárlivost je taková hodně razantní cesta k pocitu vlastní jistoty. Myslím, že Vám chybí pocit, že se smíte o někoho opřít. Dokud si ale nebudete jistá sama sebou a svou samostatností, do té doby nejspíš tu jistotu nenajdete. Protože náš svět je dnes jiný, než před sto lety, už neexistuje - v bohatství i chudobě, ve zdraví i v nemoci a nepožádáš manželky bližního svého (možná to není přesné, omlouvám se znalcům).
Takže se domnívám, že Vám nezbývá ani v tomto, ani v jiném vztahu nic jiného, než smířit se s nejistotou a hledat ji jen tam, kde ji můžete opravdu nalézt - tedy v sobě.
Elen
V její náručí
