Strach nebo pohodlnost?

Dobrý den,
mám kluka 5,5 let. Je moc šikovný, vždycky byl o něco napřed, ve dvou letech dělal scény že potřebuje do školky a do koutku ..... bohužel je jedináček. V posledním asi tak roce ale bojujeme se strachem (z bubáka) hlavně doma jít kamkoliv sám. A to i ve dne. "mami poď se mnou na záchod, do pokojíčku, pro kokino" .... prostě kamkoliv. A když nejdu nejde ani on - třeba hodinu...brečí dělá scény. NIkdy jsme ho ničím takovým nestrašili, nikam ho nezavíráme, usíná u lampičky a s otevřenými dveřmi.....
A s tím souvisí i to že se občas v noci nebo i ráno těsně před vstáváním počůrá. Vždycky o tom ví, takže si myslím že to není tvrdým spánkem. Ale je to tak hroznej strach (co s tím?) nebo jen pohodlnost?