Re: Jak se smířit se smrtí?

To už vzít zpátky nejde - ale - vzít si z toho něco a říkat to hezký lidem, který tu ještě jsou. Špatný říkáme snadno, to hezký míň....
A jednou jsem četla, že nikdy nikoho nemáme nechat odejít ublíženého...právě proto, kdybychom se už nikdy neviděli....aby si člověk nevyčítal.
Jinak - a z vlastní zkušenosti - truchlíme hlavně kvůli sobě....ne kvůli těm zemřelým.
Ti už jsou jinde.....

A jestli to trochu pomůže - tak něco, co jsem já nevěděla.....tím, že na ty zemřelé (leckdy fakt sobecky - a to taky střelím do vlastní řady) myslíme.....a jakoby je voláme zpátky, vysíláme k nim pořád jakoby truchlivou a negativní energii, ubližujeme....
Člověk má být vděčný za to hezké, co bylo a nechat je jít v pokoji....vím, že je to těžké, ale časem - jakoby plynoucím časem - by to mělo být snadnější.
Protože - a teď vím, že vstupuju na tenký led a nikoho nepřesvědčuju o své pravdě - ti, co už zemřeli před časem, jsou často zas už mezi námi.....prostě znovu narození...a tohle, co produkujeme - ty truchlící a negativní energie, dožene je i tady.