Babičky a dědečkové v dnešní době

Ahoj ,píšu jen abychom se podělily o své zkušenosti s babičkovskou rolí, dědečky nevyjímaje....
já mám tři děti a mám je já a můj muž a je hlavně naší povinností se o ně starat.o tom žádná,ale musím upřímně napsat , že mne mrzí že mamka není ta babička co ráda pohlídá. prakticky se mi nestalo, že by mi mamka zavolala jestli nepotřebuji pomoct, anebo ještě lépe, že by byla ráda s vnoučaty a užívala si jich - to že i hodinka klidu tím vzniklá vám pomůže v starání si o domácnost aj ani nemluvě. pak také si člověk potřebuje i odpočinout.....
no já jsem od začátku věděla, že se máma v tomhle směru nepřetrhne a také jsem ji nijak nevyužívala. nemůže si ztěžovat.třeba jsem i dcerku odhlásily z kroužku neb jsem to nestíhala a s kojencem a dalším bráškou nezvládala. tekrát jsem ji poprosila zda by nemmohla jednou týdně dcerku vzít na kroužek...jednaloby se všehovšudy na cca 2hodinky. nemohla, protože už chodí v úterý cvičit a už kvůli tomu odchází z práce dřív...blbost v práci byla přesčas, kroužek začínal v půl páté....nic jsem neříkala nenaléhala, neb chápu, že má právo si svůj život zařídit sama, ale pak mě štvou ty keci, že je škoda ža dcerka už na ten kroužek nechodí...
to stejné ve směru k našemu bytu...tamhle bychom měli tohle, tuhle by to chtělo zrekonstruovat....spousta vítek a přitom by stačilo, aby si vzala prcky na pár víkendů k sobě a my bychom konečně mohli doobložit kuchyňskou linku a spoustu dalších maličkostí v bytě, které tu čekají až bude trochu čas. bohužel nejsme finančně na tom tak, abychom si to nechali udělat nebo si zaplatili hlídání to by byla ovšem jiná. navíc si říkám, že ona by se potěšila s vnoučaty a nám by to bodlo....to mě mrzí asi nejvíc, že od ní nevidím upřímný zájem o děti. kupuje jim hromadu dárků, ale stačí jí je jen zhlédnout jako obrázky a pak stejně když je na návštěvě sedne ke kafi a krafá jen o sobě, nebo o tom co bychom měli, popřípadě pomlouvá švagrovou jak má neuklizeno (co asi vypráví o nás). no už mě to přestalo bavit.letošní léto mě přesvědčilo, že od mámy oprvdu nemohu nic čekat, horší že nemám ani zájem o ni jako takovou. jediné co si říkám není správné z pohledu dětí jim brát babičku, tak jistě formálně se asi budeme vídat. ovšem co to bude znamenat se ještě uvidí.
k čemu došlo. mamka šla do důchodu a já si řekla že možná teď bude čas na to být babičkou. chápejte kdyby měla jasné stanovisko že mi hlídat enbude tak o tom žáddná, ale ona sama říkala že mi pohlídá a vlastně to použila v práci jako argument když jí přemlouvali jestli ješťe nechce zůstat. no a pak nic. spousta dalších výmluv proč nemá čas. no ale domluvily jsme se že si vezme děti na prázdniny na chalupu (myslím že na to kývla neb by se cítila už blbě že jen tlachá o tom jak mi bude hlídat, ale á jsem hloupě věřila že ty děti chce). cca na týdden. a bude tam i druhá babička aby na ně byly dvě (druhá babička bydlí 300km od nás, tak buhužel s hlídáním... tohle přijela na tu chalupu jako za námi za rodinou a vlastně šťastná že bude mít také děti bez našeho dozoru)) vše bylo domlouváno asi měsíc dopředu v jasných souvislostech. no jenže mamka to nakonec nezvládla. projevilo se to tak, že jsme se šíleně pohádaly když jsem si pro děti přijela. bylo na ní vidět že je nervózní a začala mít různé poznámky na všechny okolo, nakonec jsem se neovládla a také jsem ji nešetřila. mluvila o tom,že byla postavena před hotovou věc, druhou babičku nevyjímaje....domlouvaly jsme to měsíc.....prakticky nás vyhodila z chalupy....já jsem věděla že je to rizikové dát ji děti na týden, druhá babička tam byla také proto, aby se nedostala sama s dětma do úzkých dvě si poradí spíš- takhle jsme to i domluvily , ona mě ujišťovala že to takhle zvládne a já viděla možnost konečně dodělat kuchyň vymalovat dětem, no mít už hotový byt k žití.
je jasné že s babičkou počítat nemůžeme.teď to vím najisto to je jedna z pozitivních věcí na tom všem, že vím na čem jsme. přesto že se snaží vypadat jak nám bude pomáhat atp. tak ne.
navíc v hádce útočila na manžela,což jsme do té doby netušili že s ním má problém, mě vyčítala co jsme jí říkala někdy v patnácti....co sem plete to co měla řešit v mé pubertě ....no byla jsem v šoku...další podrobnosti ani nechci popisovat
přišlo velké zklamání, že opravdu nemáme babičku, já ji jako matku beru jen formálně...tedy teď už to tak mohu popsat, dřív to tak viselo ve vzduchu a možná jsem si to jen nechtěla přiznat, že to tak je. je to tak a je to boletné zjištění.respektive přiznání si to je úleva, bolestné bylo celé to zjišťování které začalo už v dětství...osobně vůbec nechápu proč nás máma měla,asi že se to tak mělo,škoda